inspiruj.cz

"Jsem-li pozorný, dávám si pozor na všechno, co dělám. Prostě si nežiji jen tak nazdařbůh. Jsem naplno u všeho, co beru do ruky. Uvědomuji si, co se právě děje. Všechno, co dělám, dostává mou pozorností hlubší smysl.

Být pozorný, bdělý nemá nic společného s kontrolováním. Kdo by chtěl své myšlenky kontrolovat, tomu se jistě vymknou zpod kontroly. V našem případě jde o bdělý, uvážený a pozorný život, v němž jsme v kontaktu se sebou a se vším, co je. Psychologové prohlašují, že nejzávažnější chorobou naší doby je bezvztahovost, lidé ztratili vztah k sobě, k věcem, k bližním … Kdo ale nemá k věcem vztah, zachází s nimi bez úcty. Kdo není schopen navázat vztah s druhým člověkem, přehlíží jeho tajemství. Nedbá na hnutí své duše.

Ten kdo nepoznal niterný vztah k sobě, nikdy není u sebe, nikdy není opravdu „doma“. Je všude a nikde. Stěžuje si na svůj pocit osamělosti a opuštěnosti. Jenže on není sám u sebe. Nedopřeje si vlastní blízkost. Tím více touží po blízkosti druhých lidí. Jakmile se ale k němu někdo přiblíží, nedokáže tu blízkost snést."

"Jakmile začneme vnímat vztah, sami od sebe začneme zacházet s věcmi pozorněji.

Být bdělý neznamená především vzepnout se k výkonu, který bychom rádi zvládli. Pozornost nás chce naučit spíše umění, jak intenzivněji žít, chce v nás vzbudit chuť do života. Kdo dokáže žít zcela přítomným okamžikem, dokáže jej vychutnat a užít si jej. Každý okamžik se promění ve zkušenost plnosti života.

Pozornost zahrnuje důležité hledisko: nehodnotit to, co dělám, čeho se dotýkám, co prožívám. Neposuzuji ani myšlenky, které se mi líhnou v hlavě. Pouze si uvědomuji to, co je, ovšem bez okamžitého hodnocení. Je to takové, jaké to je. Pokusím se dotknout se toho a vnímat …"

"Ten kdo je pozorný, je také v souladu se vším, co dělá. A je na to soustředěný. Spojuje sám sebe se vším, čeho se dotýká. Je ale soustředěný i sám v sobě. Sjednocuje v sobě to, co má jinak odstředivou tendenci. Nepřipustí nesoustředěnost, nýbrž je sám v sobě a v kontaktu se sebou i s tím, co je. Má to něco společného s jemností. Jemný člověk je v dobrém souladu s ostatními. Žije s nimi v pokoji. Vnímá jednotu se vším, co dělá a čeho se dotýká.

Jemný je ten, kdo dokáže být ve společnosti sebe samého, s nejrůznějšími potřebami a přáním své duše, se svými vášněmi a emocemi. Jemný člověk žije v míru i s protiklady v svém srdci. Jedná jemně s lidmi okolo sebe, protože k nim cítí vnitřní pouto. Ten, kdo je ve vztahu s věcmi a s lidmi, si osvojuje jemnost. Nepotřebuje se chránit před hrubostí a tvrdostí. Pozornost pramení z jeho jemnosti a z jeho vztahu k věcem, k sobě samému i k druhým lidem. Je projevem jeho pocitu sounáležitosti.

Mírnost a pozornost jsou dvěma tvářemi téhož. Jsem pozorný k danému okamžiku. Mám v úctě každý závan vzduchu a všechno, co beru do rukou, ať je to svetr, který si opatrně oblékám, nebo brýle, které si nasazuji. Opatrně kráčím svou cestou. Smekám před každým svým krokem. Každý krok mně totiž vede k životu, podnikám-li jej s dostatečnou pozorností.

Pozornost, opatrnost a mírnost jsou mými dveřmi ke skutečnému a vědomému životu.

Možná pak začnete vnímat, že v sobě i s sebou nesete něco nesmírně cenného."

líbí se mi, jak všichni, kdo se vážněji zabývají životem a jeho skutečným žitím, nakonec skončí u jeho úplné podstaty, čili u vnitřní pozornosti. úplně jak eckhart tolle nebo miguel ruiz

cest je mnoho a tu svou si vybere úplně každý...

Anselm Grün

Uklázky jsou z knihy Anselma Grüna "Štěstí pozornosti" http://www.kosmas.cz/knihy/129011/stesti-pozornosti/