Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Mrakoplaš]

Musíte všem všechno odpustit, nikdy nebýt naštvanej,

No tak to ostatní jsou blbosti, ale tohle bych řekl je docela znak toho, že člověk je vyrovnaná osobonost. A to je prvě tehdy, když se přestane ztotožňovat neustále s tím sým já tak, jak ho tu prezentuješ. Samozřejmě, že i tomu nejvyrovnanějšímu člověku se někdy stane, že je naštvaný, ale jinak čím vyrovannější kdo je, tím méně se nechává zmítat svými emocemi a hlavně to signalizuje to, že jeho mysl je víc naladěná na jeho podstatu. Znám to z vlastní zkušenosti.
A opět můžu jen opakovat, co jsem napsal minule, že když člověk přestane brát všechno vážně a hlavně sám sebe, pak těch důvodů být naštvaný bude mizivý množství.
A ono pak vlastně zmizí to tebou zavrhované já. To jsou totiž spojené nádoby.

[Mrakoplaš]

Ten mezistupeň toho věčně hodnotícího a nesouhlasícího já je pryč (...)
Vidím tu iluzi i v ostatních, vidím jak o ní bojují, jak vše skrz ní hodnotí,

Tak to je zajímavý, a proč tedy pořád všechno hodnotíš a s lidma nesouhlasíš? Co je tedy u tebe pryč když to, co říláš, že je pryč, stále přetrvává? Mám takový pocit člověče, že si sám sobě lžeš do kapsy.

[Mrakoplaš]

Když přestaneš brát život a sebe vážně, je to možná fajn, ale probuzení je trošku o něčem jiném. Probuzení je, když uvidíš, že to, cos celý život nazýval já neexistuje a nikdy neexistovalo.

Hmm. Spíš bych řekl, že sis vytvořil úzkoprse definovanou podobu "probuzení" a ačkoliv jiní v podstatě mluví o tom samém, ale pojímají to z jiné strany, tak ty je nechápeš a omýláš pořád dokola to svoje.
Docela mi připomínáš mnohé vyznavače nejrůznějších guruů a sekt, kteří taky jen jak kolovrátek omýlají dokola jednu frázi ("spaste se skrze Ježíše", "vysvoboďte se z kruhu samsáry", "podívejte se, vaše já neexistuje", "hopsa hejsa do brandejsa ") a když jim člověk říká, že je to jen určitý symbolický vyjádření a že by se mohli na věc podívat z jinýho úhlu, tak vehementně nesouhlasí a dál hájí to svoje dogma, protože to nejsou schopní vidět ze širší perspektivy.

[Gorodeckyj]

Když přestaneš brát život a sebe vážně, je to možná fajn, ale probuzení je trošku o něčem jiném. Probuzení je, když uvidíš, že to, cos celý život nazýval já neexistuje a nikdy neexistovalo.

Hmm. Spíš bych řekl, že sis vytvořil úzkoprse definovanou podobu "probuzení" a ačkoliv jiní v podstatě mluví o tom samém, ale pojímají to z jiné strany, tak ty je nechápeš a omýláš pořád dokola to svoje.
Docela mi připomínáš mnohé vyznavače nejrůznějších guruů a sekt, kteří taky jen jak kolovrátek omýlají dokola jednu frázi ("spaste se skrze Ježíše", "vysvoboďte se z kruhu samsáry", "podívejte se, vaše já neexistuje", "hopsa hejsa do brandejsa ") a když jim člověk říká, že je to jen určitý symbolický vyjádření a že by se mohli na věc podívat z jinýho úhlu, tak vehementně nesouhlasí a dál hájí to svoje dogma, protože to nejsou schopní vidět ze širší perspektivy.

Hmm, anebo je to tak, ze se opravdu mylis ty. Zkousel jsi vzit v uvahu tuhle eventualitu? Osviceni opravdu neni, kdyz se prestanes brat vazne. Nemuzu za to, ze to rikas spatne. To, ze ja neexistuje neni zadny symbolicky vyjadreni. To je proste fakt. Co kdyby ses pokusil radsi podivat se, jestli to co rikam, je pravda?

[Mrakoplaš]

Hmm, anebo je to tak, ze se opravdu mylis ty. Zkousel jsi vzit v uvahu tuhle eventualitu? Osviceni opravdu neni, kdyz se prestanes brat vazne. Nemuzu za to, ze to rikas spatne. To, ze ja neexistuje neni zadny symbolicky vyjadreni. To je proste fakt. Co kdyby ses pokusil radsi podivat se, jestli to co rikam, je pravda?

No, třeba se mýlím, co já vím, ale k tomu, abych to vzal v úvahu, by mi musela tvoje argumentace dávat smysl, ale to mi nedává. Tvůj argument spočívá jen v tom, že říkáš: nebrat sám sebe vážně není osvícení, osvícení je uvědomění si neexistence já. To je sice hezký, ale tím nijak nevysvětluješ, v čem je tedy ten rozpor. Navíc ani neřkám, že nebrat se vážně znamená být osvícený, sice jsem psal, že v tom vidím toho podstatu, ale beru to hlavně jako základ k tomu, aby člověk začal opravdu plně žít. A jestli to pak nazveš osvícení, nebo třeba oteplení to už je docela jedno.
Nehledě na to, že já ani neříkám, že se mýlíš, jen říkám, že to tvoje proklínaný já má hodně co do činění s tím, když se berou lidi moc vážně. Protože pak z toho vznikají všechny ty strachy, bloky a psychózy, neustálé porovnávání s druhými, hraní rolí atd. Prostě tohle je moje zkušenost. No, jestli máš jinou, OK, klidně o ní piš dál, ale mojí zkušenost asi těžko vyvrátíš.

No a jinak si myslím že každý, který v sebepoznávání už má dlouhodobější praxi, asi docela jasně chápe, o čem tady mluvíš. Nemusím se dívat, jestli máš pravdu, o tom nepochybuju. Takovýmhle způsobem jsem se už několikrát díval, akorát že můj závěr jsem nepostuloval jako "moje já neexistuje". Pro mě samozřejmě existuje, jinak bych o něm ani nemohl přemýšlet. Hlavně jsem si ale uvědomil, že to, co to Já tvoří, tedy všechny možný strachy, komplexy, domněnky atd., vychází z mojí mysli a z toho, jak uvažuju o sobě a o životě. Tedy primární je změnit způsob myšlení a nahlížení. Uvědomit si, že jsou to jen myšlenky, které lze změnit nebo vypustit. Jak by tu někdo napsal: neztotožňovat se s nimi.

Jako chápu, že když napíšeš "tvoje já neexistuje", tak to zní hezky úderně a může to hodně lidí nakopnout, kteří na takovéhle údernosti slyší, ale je to prostě jen jedno z možných pojetí podstaty problému. Asi tak

[Gorodeckyj]

No, třeba se mýlím, co já vím, ale k tomu, abych to vzal v úvahu, by mi musela tvoje argumentace dávat smysl, ale to mi nedává. Tvůj argument spočívá jen v tom, že říkáš: nebrat sám sebe vážně není osvícení, osvícení je uvědomění si neexistence já. To je sice hezký, ale tím nijak nevysvětluješ, v čem je tedy ten rozpor. Navíc ani neřkám, že nebrat se vážně znamená být osvícený, sice jsem psal, že v tom vidím toho podstatu, ale beru to hlavně jako základ k tomu, aby člověk začal opravdu plně žít. A jestli to pak nazveš osvícení, nebo třeba oteplení to už je docela jedno.

Hmm, přemýšlíš o tom, což je správné, ale musíš pochopit jednu věc. Probuzení je "skoková věc". Není to o tom něco začít chápat jinak, není to pomalý proces. V jednu chvíli prostě "uvidíš" že žádné já není. To je ten skok, úplná změna, posun vnímání, najednou to vidíš a už nehrozí, že bys to chápal jinak. Není co chápat. Když vidíš, že objekt je modrý, co na tom chápat? Pokaždé když se podíváš, je pořád modrý. Není to vůbec o víře nebo o názorech, nemůžeš k tomu dojít přemýšlením. Musíš se prostě podívat a uvidět to. Vím, že slovo "uvidět" je trochu zavádějící, protože dovnitř sebe nevidíš, ale je to asi nejblíž tomu, jak k tomu dojít.

Nehledě na to, že já ani neříkám, že se mýlíš, jen říkám, že to tvoje proklínaný já má hodně co do činění s tím, když se berou lidi moc vážně. Protože pak z toho vznikají všechny ty strachy, bloky a psychózy, neustálé porovnávání s druhými, hraní rolí atd. Prostě tohle je moje zkušenost. No, jestli máš jinou, OK, klidně o ní piš dál, ale mojí zkušenost asi těžko vyvrátíš.

Ano má to co dělat s tím, jak se lidi berou, ale ať se budeš brát sebe méně vážně, k probuzení tím pravděpodobně nedojdeš. Nechci vyvrátit tvou zkušenost. Chci abys zkusil, podívat se na to co říkám.

No a jinak si myslím že každý, který v sebepoznávání už má dlouhodobější praxi, asi docela jasně chápe, o čem tady mluvíš. Nemusím se dívat, jestli máš pravdu, o tom nepochybuju. Takovýmhle způsobem jsem se už několikrát díval, akorát že můj závěr jsem nepostuloval jako "moje já neexistuje". Pro mě samozřejmě existuje, jinak bych o něm ani nemohl přemýšlet.

To je právě ten problém. Je dobře, že chápeš teorii, ale změna může nastat jen v případě, kdy to sám uvidíš. Proto se musíš podívat, kde to já je. Pro tebe já existuje? Takže zas tak úplně jasně nechápeš o čem tu mluvím. Každopádně, jestli existuje, tak mi řekni kde je?

Říkáš, že existuje, jinak bys o něm nemohl přemýšlet. Santa Claus neexistuje a můžeš o něm přemýšlet? Někde v tvojí logice je tedy chyba.

Hlavně jsem si ale uvědomil, že to, co to Já tvoří, tedy všechny možný strachy, komplexy, domněnky atd., vychází z mojí mysli a z toho, jak uvažuju o sobě a o životě. Tedy primární je změnit způsob myšlení a nahlížení. Uvědomit si, že jsou to jen myšlenky, které lze změnit nebo vypustit. Jak by tu někdo napsal: neztotožňovat se s nimi.

Možná ti v něčem pomůže změnit způsob myšlení a nahlížení, ale probuzení tím nedosáhneš.

Jako chápu, že když napíšeš "tvoje já neexistuje", tak to zní hezky úderně a může to hodně lidí nakopnout, kteří na takovéhle údernosti slyší, ale je to prostě jen jedno z možných pojetí podstaty problému. Asi tak

Není to prostě jen jedno z možných pojetí podstaty problému. Je to pravda. Ohledně tohohle problému je to jediná pravda. Já neexistuje.

[rosada]

Proto se musíš podívat, kde to já je. Pro tebe já existuje? Takže zas tak úplně jasně nechápeš o čem tu mluvím. Každopádně, jestli existuje, tak mi řekni kde je?

Tak za prvé. Nikdo nic nemusí. Za druhé (taky budu hrát hru na gramofonovou desku) Pokud to je tak, jak říkáš a já neexistuje. Nemá se, kde podívat. Tudíž o tom, jestli dojde k osvícení se rozhoduje jinde. Iluzorní já (tedy pokud připustíš, že něco takového sice neexistuje, ale je to) může po "osvícení" toužit, může si o něm vytvářet nejrůznější představy, může zkoušet nejrůznější cesty (a že jich lidstvo vyzkoušelo a popsalo mnoho, btw. jedna z nich je i přemýšlecí), může si myslet, jak se přibližuje, atd. Ale to, že se to stane není v rukou tohoto iluzorního já (třeba i proto, že neexistuje ). Takže zůstává otázka, na koho se tu tak usilovně obracíš, aby se konečně podíval?

Říkáš, že existuje, jinak bys o něm nemohl přemýšlet. Santa Claus neexistuje a můžeš o něm přemýšlet? Někde v tvojí logice je tedy chyba.

A tady jde o úhel pohledu. Můžu říct, že Santa existuje, prostě je, protože ho někdo vymyslel. Vše je výtvorem mysli (ať už boží nebo zprostředkovaně lidské)
Takže Santa, víly, Země, lidi, vesmír, prostor, čas..., co je víc a co je míň skutečné

[Gorodeckyj]

Pokud to je tak, jak říkáš a já neexistuje. Nemá se, kde podívat. Tudíž o tom, jestli dojde k osvícení se rozhoduje jinde. Iluzorní já (tedy pokud připustíš, že něco takového sice neexistuje, ale je to) může po "osvícení" toužit, může si o něm vytvářet nejrůznější představy, může zkoušet nejrůznější cesty (a že jich lidstvo vyzkoušelo a popsalo mnoho, btw. jedna z nich je i přemýšlecí), může si myslet, jak se přibližuje, atd. Ale to, že se to stane není v rukou tohoto iluzorního já (třeba i proto, že neexistuje ). Takže zůstává otázka, na koho se tu tak usilovně obracíš, aby se konečně podíval?

Neobracím se na iluzorní já, protože to neexistuje, nemůže se tedy ani dívat. Čistě logicky z toho můžeš (kdyby ses nad tím zamyslel/a) vyvodit, že:
Pokud může být dívání nyní a já neexistuje nyní - není to já, kdo se dívá. Stačí ti tahle odpověď? Asi by pomohlo, kdybych říkal, že je "dívání", které může být zaměřeno nějakým směrem. Jestli ano, snaž se si to tak tedy domýšlet, protože mě (mozek, tělo) takhle mluvit nebaví.

Můžu říct, že Santa existuje, prostě je, protože ho někdo vymyslel. Vše je výtvorem mysli (ať už boží nebo zprostředkovaně lidské)
Takže Santa, víly, Země, lidi, vesmír, prostor, čas..., co je víc a co je míň skutečné

Pokud to chceš brát takhle, pak Santa nebo např. Harry Potter jsou fiktivní postavy. I když je někdo vymyslel, ve skutečnosti neexistují. Já ve skutečnosti neexistuje. Můžeš namítat, že třeba stůl taky ve skutečnosti neexistuje, ale to bychom to posunuli už úplně jinam a nevidím v čem by to mohlo být komukoli přínosné.

[rosada]

Neobracím se na iluzorní já, protože to neexistuje, nemůže se tedy ani dívat. Čistě logicky z toho můžeš (kdyby ses nad tím zamyslel/a) vyvodit, že:
Pokud může být dívání nyní a já neexistuje nyní - není to já, kdo se dívá. Stačí ti tahle odpověď? Asi by pomohlo, kdybych říkal, že je "dívání", které může být zaměřeno nějakým směrem. Jestli ano, snaž se si to tak tedy domýšlet, protože mě (mozek, tělo) takhle mluvit nebaví.

Na koho se obracíš?
(neber to jako žert, myslí, že se dostáváme k jádru věci)

Kdo se dívá, (když ne já)? Kdo vnímá to dívání? Kdo vnímá, že tu je tělo, kdo vnímá, že tu jsou myšlenky?

[Gorodeckyj]

Kdo se dívá, (když ne já)? Kdo vnímá to dívání? Kdo vnímá, že tu je tělo, kdo vnímá, že tu jsou myšlenky?

Nikdo. Není žádné já. Je jen vědomí že je tu tělo, vědomí, že jsou tu myšlenky. Všechno funguje tak, jak je popsáno v učebnici anatomie. Není potřeba žádné já k tomu, aby to fungovalo.

[rosada]

Nikdo. Není žádné já. Je jen vědomí že je tu tělo, vědomí, že jsou tu myšlenky. Všechno funguje tak, jak je popsáno v učebnici anatomie. Není potřeba žádné já k tomu, aby to fungovalo.

Myslím, že o toto není spor.
tedy: na koho se obracíš?

[Gorodeckyj]

Nikdo. Není žádné já. Je jen vědomí že je tu tělo, vědomí, že jsou tu myšlenky. Všechno funguje tak, jak je popsáno v učebnici anatomie. Není potřeba žádné já k tomu, aby to fungovalo.

Myslím, že o toto není spor.
tedy: na koho se obracíš?

Na ten zbytek co existuje krome ja, tedy telo, myslenky a mysl, pocity, mozek, zkratka na vsechno ostatni.

[Mrakoplaš]

Není to prostě jen jedno z možných pojetí podstaty problému. Je to pravda. Ohledně tohohle problému je to jediná pravda. Já neexistuje.

Ou jé. Jediná pravda... No, jen je zajímavý, že takovýchhle kazatelů jediných pravd je zeměkoule plná a přitom ty jejich jediné pravdy jsou každá jiná.
Tak já ti taky napíšu jednu pravdu: Jediná pravda ohledně pravdy je, že pravda je všechno.
Samozřejmě že pro tebe je to co hlásíš pravda, ale není o to i nic větší nebo menší pravda než to, že pro jiného já existuje.
A propos o lásce se taky můžeš bavit a přitom ji nikde ležet na ceste neuvidíš. Přitom jistě nebudeš tvrdit, že láska neexistuje.
Ale jinak nechci říkat, že mluvíš blbosti, vlastně mluvíš fakt zajímavý věci. Jen je tak neabsolutizuj, to totiž majitelé jiných pravd nemají moc v lásce, když jim někdo jejich pravdu shazuje, protože tím i shazuje je samotné

[Gorodeckyj]

Ou jé. Jediná pravda... No, jen je zajímavý, že takovýchhle kazatelů jediných pravd je zeměkoule plná a přitom ty jejich jediné pravdy jsou každá jiná.

Možná spousta lidí vydává různý věci za pravdu, ale pravda o které mluvím já, je objektivní, stoprocentní a s prominutím evidentní.

Samozřejmě že pro tebe je to co hlásíš pravda, ale není o to i nic větší nebo menší pravda než to, že pro jiného já existuje.

A tady se právě pleteš. To co říkám já je pravda. Čistá a stoprocentní pravda. Její opak tedy nemůže být pravda. Spousta lidí si myslí, že já existuje, ale to není pravda, je to víra, domněnka, předpoklad - říkej tomu jak chceš. Není to ale pravda. Pravda je opak.

Ale jinak nechci říkat, že mluvíš blbosti, vlastně mluvíš fakt zajímavý věci. Jen je tak neabsolutizuj, to totiž majitelé jiných pravd nemají moc v lásce, když jim někdo jejich pravdu shazuje, protože tím i shazuje je samotné

Majitelé pravd? Můžeš pravdu vlastnit? Máš na pravdu zajímavé názory. Pravda je prostě pravda. Není ničí. Takže znovu:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE ABSOLUTNÍ PRAVDA.

Jestli nesouhlasíš, proč mi nedokážeš opak?

[Ladislav]

Majitelé pravd? Můžeš pravdu vlastnit? Máš na pravdu zajímavé názory. Pravda je prostě pravda. Není ničí. Takže znovu:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE ABSOLUTNÍ PRAVDA.

Jestli nesouhlasíš, proč mi nedokážeš opak?

chápu, že ti tohle "cyklení" dává hodnotu, chápu, že se chceš "podělit" o toto své zjištění...jen moc tlačíš... osobně nemám potřebu cokoli, komukoli dokazovat... proč? ...možná, že až se dohodnete co každý cítí za slovíčkem "existence", tahle debata dostane ty pravý grády

[Gorodeckyj]

Majitelé pravd? Můžeš pravdu vlastnit? Máš na pravdu zajímavé názory. Pravda je prostě pravda. Není ničí. Takže znovu:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE ABSOLUTNÍ PRAVDA.

Jestli nesouhlasíš, proč mi nedokážeš opak?

osobně nemám potřebu cokoli, komukoli dokazovat...

Nebo se jen bojis podivat, protoze v tobe hloda myslenka: co kdyz ma pravdu? Nemusis mi samozrejme nic dokazovat, ale co sobe? Nemel by sis dokazat, ze existujes? Samozrejme taky muzes dal zit ve lzi, jestli ti to vyhovuje...

[Ladislav]

Majitelé pravd? Můžeš pravdu vlastnit? Máš na pravdu zajímavé názory. Pravda je prostě pravda. Není ničí. Takže znovu:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE ABSOLUTNÍ PRAVDA.

Jestli nesouhlasíš, proč mi nedokážeš opak?

osobně nemám potřebu cokoli, komukoli dokazovat...

Nebo se jen bojis podivat, protoze v tobe hloda myslenka: co kdyz ma pravdu? Nemusis mi samozrejme nic dokazovat, ale co sobe? Nemel by sis dokazat, ze existujes? Samozrejme taky muzes dal zit ve lzi, jestli ti to vyhovuje...

ne nebojím se , ale ty neustále předpokládáš, že jsi jediný kdo se sám sebou zabývá, psal jsem, že vím že máš pravdu - a navíc, uvědomuju-li si že žiju ve lži, musím nutně znát i pravdu... pro mě je důležitý způsob komunikace, kombinací myšlenek se kterými se lidé ztotožňují je nekonečné množství, tak i náhledů na sebe, svět, poznání nebo právě na "EXISTENCI". Nic víc, nic míň Můžeš tady (nebo kdekoli jinde) vytrubovat cokoli, ale proč? Je jediná odpověď : "protože potřebuješ..." ...děláme to tak všichni, bez ohledu na existenci či neexistenci "JÁ"

[rosada]

Možná spousta lidí vydává různý věci za pravdu, ale pravda o které mluvím já, je objektivní, stoprocentní a s prominutím evidentní.

Pravda je pravda, pravda je objektivní, každé její slovní vyjádření je subjektivní.
včetně "JÁ NEEXISTUJE" nebo "NENÍ NIC NEŽ JÁ" apod.

[Gorodeckyj]

ne nebojím se , ale ty neustále předpokládáš, že jsi jediný kdo se sám sebou zabývá, psal jsem, že vím že máš pravdu

Je hezké, že víš, že mám pravdu. Ale vidíš to? Abys to viděl, musíš se podívat. Jinak to prostě nejde. Do té doby se tu budeme bavit zbytečně.

a navíc, uvědomuju-li si že žiju ve lži, musím nutně znát i pravdu...

Můžeš si uvědomovat, že žiješ ve lži, ale neznat pravdu. Každopádně znát pravdu a vidět ji je rozdíl.

pro mě je důležitý způsob komunikace, kombinací myšlenek se kterými se lidé ztotožňují je nekonečné množství, tak i náhledů na sebe, svět, poznání nebo právě na "EXISTENCI". Nic víc, nic míň Můžeš tady (nebo kdekoli jinde) vytrubovat cokoli, ale proč? Je jediná odpověď : "protože potřebuješ..." ...děláme to tak všichni, bez ohledu na existenci či neexistenci "JÁ"

Tohle celé je absolutně irelevantní...

[Gorodeckyj]

Možná spousta lidí vydává různý věci za pravdu, ale pravda o které mluvím já, je objektivní, stoprocentní a s prominutím evidentní.

Pravda je pravda, pravda je objektivní, každé její slovní vyjádření je subjektivní.
včetně "JÁ NEEXISTUJE" nebo "NENÍ NIC NEŽ JÁ" apod.

Když říkám, že já neexistuje, je to pravda objektivní. Když říkám, že tvoje já neexistuje, je to pravda objektivní. Jestli myslíš že ne, dokaž mi opak.