Ze setkání se Sašou Hendrukem: Kontemplace ve stavu "nevím"

Ze setkání se Sašou Hendrukem: Kontemplace ve stavu "nevím"

Příspěvekod Lída » pát 30. pro 2011 20:29:33

"Není tam ani pocit "já", vůbec nic – a neznamená to, že se tady ten svět bortí. Tady ten stav nás v podstatě provází denně, pořád. Neustále. Mezi každou myšlenkou, každým vjemem je vždycky takováhle pauza. My takovou pauzu máme, a vůbec netušíme, že to je Ono. Že to je právě to, o čem se mluví. Hledáme pořád za myslí, hledáme světlo... Ano, najdeme světlo, ale to není za myslí, to se mysl zformovala do světla. Je to mysl, která se tvaruje do různejch podob. Když ale dáme pozor – a často je to ve stavu "nevím" – mysl se samovolně zastavuje. Všimli jste si toho? Sice při tom nemůžete popřít, že víte, kde jste, že stojíte, sedáte, a tak dále, ale když nad něčím přemejšlíme, meditujem, můžeme přijít do momentu, kdy vyčerpáme všechno, co jsme si o daném tématu mysleli a co jsme si o tom představovali, atd., vlastně se vyčerpáme a už nás nic nenapadá. A i kdybychom chtěli, tak se to jen tak míhá, jen to tou myslí projde a akt uchopení té myšlenky k tomu nepatří. A tohle bych viděl jako moment kontemplace.

Děláte to běžně, to nejsou žádný věci, který by byly někde schovaný na nějakým skladě a tam stál policajt a pouštěl tam jenom někoho. Každej to má k dispozici. A je to vzácnej okamžik, kdy se mysl takhle vyprázdní, a člověk místo aby si toho všiml, že to je součást jeho existence, tak si myslí, že to je špatně. Úplně mu unikne, že to je zastavení, nebo aspoň veliký zpomalení až zastavení mysli jako takový. Že to je vlastně stav, kdy tady není nikdo a nic v tom momentě. Že jsou kolem toho smyslový vjemy, tím bych se nenechal rušit, protože ony nás v tom momentě neruší. Můžeme je pozorovat jenom jako kulisu a můžeme si začít všímat toho, čemu se říká prázdnota. To je to "nevím". To je k tomu nejblíž, to je v podstatě To... To je Nic...

To je zklamání, co? (smích v obecenstvu)

A to se může dotáhnout tak daleko, že když se na to někdo zaměří, tak bude jenom To, jenom Prázdnota... nebude už ani žádnej smyslovej vjem, nic, a budete prožívat opravdu jenom prázdnotu, čistý vědomí. To je jeden ze způsobů existence, jeden ze stavů mysli. Který není o nic víc nebo míň než jakýkoliv jiný než rozvířený a vytvarovaný stav, protože to je pořád jedna a ta samá Mysl. Není to žádná odměna, žádnej post, není to vůbec nic jinýho.

Když si člověk tohle uvědomí a připustí, že je to opravdu tak, a začne bejt schopnej to sledovat, tak to – pro mě – je opravdovej moment v tom, že si přestanu něco nalhávat, že si přestanu přát a vymejšlet, že by to mohle bejt nějak jinak a že by to mělo bejt plný Světla a plný pochopení a kontroly a já nevím čeho všeho. Ne. Mysl je úplně obyčejná, proč by měla bejt nějaká zvláštní? Vždyť je to Ona sama.

Když se budeme takhle stavět k věcem, doopravdy, tak jak jsou a jak je vidíme, tak to všechno, co se chcete dozvědět těma všema meditacema, se samo začne srovnávat. Samo. Jako když to všechno začne nacházet svoje místo. Takže uvidíte souvislosti i ve věcech, ve tvarech a v mysli, která funguje jako interakční, pohybová a dynamická – v tom světě se začne tohle srovnávat. Jenom tímhle aktem, kdy jsem si uvědomil a uznal, že není žádný recept na to jako tohlencto udělám, tohle se stane, nějakej Pámbu přijde a řekne ´Jo, ty seš dobrej, tys na to přišel, od teďka to zvládáš a nic se tě nedotkne.´ Ne.

Přišel jsem na to, že jsem úplně obyčejnej člověk, a když budu lpět na těle nebo na mysli, tak na čem budu lpět víc nebo míň, tak mě to bude víc nebo míň bolet – to se dá vypozorovat úplně jednoduše – to znamená, že když pojedu životem stejným způsobem jako doteď, tak můžu vidět : člověk se narodil, žije, umře.... Co jsem? Hrouda hlíny, která se na chvíli rozezněla... To bylo jenom moje přání, abych zůstal tím, za koho se považuju, někým, kdo to tady všem natře, ukáže, že má pravdu, že na to přišel... Tohleto jsem muset pustit... a když jsme tohleto pustil, tak se mi ulevilo! Protože jsem o nic nepřišel. Ano, mám se neustále k dispozici takovou dobu... Chápete, co chci říct?"
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Zpět na Saša Hedruk

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

cron