Eckart Tolle

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod vostalpetr » ned 26. úno 2012 21:07:19

No mně se Tolle vcelku líbí,
ale to neznamená, že bych nemohl být kritickej,
navíc každej duchovní mistr je pro mě něco jako skrytý duchovní ego,

takže je třeba jim to nějak všechno nebaštit i s navijákem...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod flpbb » pát 02. bře 2012 23:33:47

každej duchovní mistr je pro mě něco jako skrytý duchovní ego

Je, máš pravdu. Málokdo se cítí nebýt povýšen nad ostatní, když ví víc, jak jeho žáci nebo ti ubožáci, co jsou nevědomí. Jenže ten střípek ega si musejí zanechat, jinak by se rozpustili v prostoru a to není nadsázka.
Byl jsem velice udiven, když jsem se ptal před x lety kluků z Izraele, co měli plný prsa válečných vyznamenání, proč vlastně jejich předci se nepostavili několika Němcům, když v těch koncentrácích byli v přesile? "Byli osvobozeni!" Nyní to již chápu. Být tam, sám bych zosnovoval vzrpouru, puč a osvobodil všechny, to by si mě tam ale jistě Bůh zařadil.
Takže i ti mudrci jsou zde mezi lidstvo zařazeni, nerozplynou se v prostoru a jejich úkol je nás někam dovést. Tolle je skvělý chlap, možná autista ale to byl Forret gump taky. Několik desítek lidí jsem ve svém okolí tím videem o nesouzení nakazil, že když se jich dnes zeptám na něco, odpovídají mi jen: Možná... A vede se jim moc dobře.
Uživatelský avatar
flpbb
 
Příspěvky: 394
Registrován: sob 20. srp 2011 20:28:31
Poděkoval: 3
Poděkováno: 40-krát v 30 příspěvcích

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » pon 05. bře 2012 19:01:10

"středa, 15. února 2012

Rozhodující bod ve vývoji vašeho vědomí

Eckhart Tolle TV, únor 2012, z audiozáznamu přel. OrgoNet

Přichází bod, kdy se můžete dívat po místnosti, nebo na jinou osobu, stůl, květinu, bez jakéhokoli mentálního komentáře. To jest, dosáhli jste absolutně rozhodujícího bodu ve vašem vývoji, který je samozřejmě pouze vývojem vědomí celku. Z omezeného hlediska vaší osoby je to rozhodující bod, kterého jste dosáhli, a v němž jste schopni, abych tak řekl, udržet dostatek přítomnosti. Dokonce můžeme říci generovat dostatek přítomnosti – i když slova nejsou nikdy zcela správná – a mít sílu přítomnosti. Tam, kde dříve bylo nálepkování, nutkavé označování jmény, souzení jiné osoby, je nyní pouze prostorná přítomnost.

Zajímavé je, že se můžete dívat na někoho či na něco, ať je to cokoliv, a víte, co to je, bez jakéhokoli jména či nálepky ve vaší mysli, aniž by něco vyvstávalo jako myšlenka. Takže se seznamujete s odlišným způsobem poznávání věcí a lidí – poznávání, které není pojmové, není myšlenkové.

Přijde den, kdy se tohle bude učit ve škole jako jedna z nejdůležitějších věcí. Ne jako jedna z nich, ale ta nejdůležitější věc v růstu vědomí lidské bytosti. Protože tím překračujete své založení, či vzorce svého založení, které vytvářejí osobu vašeho Já, pocit svého Já. Vaše Já se ještě příležitostně může prosadit a převládnout, ale vy jste už dosáhli rozhodujícího bodu a jste schopni existovat jako čistá svědčící přítomnost. To je nádherné, největší věc, která se vám může přihodit.

A pak jste schopni si ji udržet i tváří v tvář nějakému nepokoji kolem sebe. A už dále neživíte nevědomost nebo šílenost světa. (Jakmile totiž reagujete, živíte opět šílenost světa.) To je léčení v hlubším slova smyslu. Léčíte svět, bez myšlenky „Já léčím svět“. (:-))) Umožňujete, aby léčilo vyšší vědomí, nebo nepodmíněné vědomí, božské vědomí, světlo Zdroje – to léčí svět, ne Já.

Takže v neutrálních situacích stále více prožíváte rozdíl mezi tím být v přítomnosti a být pohlcen myšlenkami. Takový kvalitativní rozdíl ve vašem životě! A v neutrálních situacích – když jdete odsud támhle, sedíte někde, řídíte, stále více budete zvát do svého života tento stav. A pak, když přijdou výzvy, můžete se buď vrátit do reaktivního stavu, anebo se můžete stát ještě více přítomnými. Můžete jít jednou z těchto cest. A pak dosáhnete stavu, kdy výzva nevyhnutelně prohloubí vaši přítomnost.

Je to nádherné, prosté – je to proces probouzení. Je tak zvláštní, že to nevědí všichni (:-))), divné (:-))) ...

Samozřejmě, předpokládám, že v každém je něco jako KGB, říkejte tomu jak chcete, co chce proces potlačit, protože se jím cítí ohroženo. Vnitřní KGB. Že v Rusku už to neexistuje? Tak možná někde jinde na světě (:-))) ... v Americe je CIA, a nemůžu si vzpomenout, co tam znamená to I (:-)))) (Pozn. Org.: Central Intelligence Agency) ... Ale existuje to zejména uvnitř vás: tohle musíme potlačit, to je nebezpečné ... ohrožuje to status quo ... Ale pokud by přišlo KGB z vaší mysli, poznáte to: Aha, tady je! Ale ve světle přítomnosti toho nemůže moc udělat. Jen něco zablekotá a bude pryč. (:-)))

Takže, toto se stane součástí každých školních osnov. Ale my na to nemusíme čekat. Stane se to součástí osnov jen tehdy, když to budeme prožívat – a tím šířit. "

zdroj http://dotekticha.blogspot.com/
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
malpan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » pon 16. dub 2012 9:24:41

"Lidské vztahy.

Jak rychle si tvoříme názory na druhé lidi, jak rychle docházíme k závěrům. Naše egoistická mysl velice ráda klasifikuje a vynáší soudy nad ostatními.

Každý člověk je veden k určitému způsobu myšlení a chování – kromě toho je ovlivněn nejen svým kulturním prostředím a zážitky z dětství, ale také genetickými faktory.

Tak se nám lidé jeví, ale ve skutečnosti takoví nejsou. Když nad někým vynášíte soudy, obvykle hovoříte o jeho způsobu myšlení, nikoli o něm samém. To ukazuje na velice nevědomý způsob myšlení z vaší strany. Přisuzujete druhým určitou totožnost a ta se pak stává vězením nejen pro ně, ale i pro vás.

Přestat posuzovat druhé neznamená přestat vidět, co dělají. Ale znamená to, že chápete jejich chování jako určitý návyk, a tak je přijímáte. Na základě jejich chování jim nepřipisujete žádnou totožnost.
To osvobozuje vás i druhé od ztotožňování se s myslí a formou. Ego už neřídí vaše vzájemné vztahy.
Dokud ego řídí váš život, většina vašich myšlenek, emocí a činů vychází z vašich přání a obav. Ve vztazích s lidmi od nich buď něco chcete, nebo se něčeho obáváte.

Obvykle od nich vyžadujete nějaký materiální zisk nebo chválu a pozornost. Nebo chcete, aby posílili vaši představu o sobě samých uznáním, že jste, máte nebo víte víc než oni. A na druhé straně se obáváte, aby vaši představu nějakým způsobem nenarušili.

Když se soustředíte na přítomný okamžik – místo abyste jej používali jako prostředek k dosažení cíle – překonáte hranice ega a zbavíte se nutkání používat jako prostředek druhé lidi. Jestliže věnujete celou svou pozornost komukoli, s kým se právě stýkáte, nezatahujete do vašeho vzájemného vztahu jeho minulost ani budoucnost. Zbavíte se představy, kterou jste si o něm utvořili, a jednáte s ním beze strachu a očekávání. Pozornost neboli bdělý klid je klíčem.

Jak krásné je překonat strach a očekávání ve vztahu mezi partnery. Láska nic nechce a ničeho se nebojí.
Kdyby minulost vaší partnerky byla minulostí vaší, kdyby její bolest byla vaší bolestí a její vědomí vaším vědomím, pak byste přemýšleli stejně jako ona. S tímto uvědoměním přichází soucit, odpuštění a klid.
Vaše ego to však nechce slyšet, protože pokud nemůže druhého posuzovat, ztrácí sílu.

Přijímáte-li každého jako vznešeného hosta, dovolíte-li každému, aby byl sám sebou, lidé se začnou měnit.
K tomu, byste někoho poznali v jeho podstatě, nepotřebujete znát jeho minulost. Obvykle si pleteme povrchní znalost s hlubším poznáním, které není pojmové. Vědět o něčem a něco opravdu znát jsou dva rozdílné způsoby poznání. Jeden se týká formy a druhý ne. Jeden funguje skrze myšlení a druhý skrze ticho.

Vědět o něčem je užitečné pro praktické účely. Zde se bez takové znalosti neobejdeme. Ale pokud to je hlavní způsob poznání v lidských vztazích, pak je velice omezující nebo dokonce destruktivní. Myšlenky a pojmy vytvářejí umělou bariéru mezi lidmi. Vaše vztahy pak nejsou zakořeněny v Bytí, neboť jsou založeny na myšlení. Jestliže neexistují pojmové bariéry, láska je přirozenou součástí lidských vztahů.
Většina lidských interakcí se omezuje na výměnu slov – to znamená, že existují ve sféře myšlení. Do lidských vztahů, zejména do vztahů intimních, je třeba uvést trochu klidu.

Žádný vztah nemůže vzkvétat bez prostoru, který přichází s tichem. Meditujte společně s partnerem nebo spolu choďte do přírody. Ať už jste na procházce, v autě nebo doma, naučte se být spokojení, být v tichu. Ticho a klid nemůžete a ani nemusíte vytvářet. Prostě vnímejte ticho, které existuje, ale je přehlušeno mentálním hlukem.

Jestliže váš vztah postrádá ticho a klid, pak je ovládán myslí a snadno podléhá problémům a konfliktům. Vztah, v němž je klid, obsáhne všechno.

Pozorné naslouchání je další způsob, jak můžete uvést klid do svých vztahů. Nasloucháte-li někomu opravdu, vzniká prostor ticha, jenž se stane základní součástí vašeho vztahu. Opravdové naslouchání je velice vzácná dovednost. Větší část své pozornosti obvykle věnujeme myšlení. V nejlepším případě hodnotíme partnerova slova a připravujeme si odpověď. Častěji jsme však ponořeni v myšlenkách a druhého vůbec neposloucháme.

Opravdové naslouchání je mnohem víc než sluchové vnímání. Je to bdělá pozornost, vědomá přítomnost, v níž přijímáme slova. Slova se stávají druhořadými. Mohou mít smysl, ale také žádný mít nemusejí. Akt naslouchání či prostor vědomé přítomnosti je mnohem důležitější než to, čemu nasloucháte. Je zároveň sjednocujícím polem vědomí, v němž se setkáváte s druhým člověkem, neboť pojmové myšlení mezi vámi už nevytváří bariéry. A druhý člověk už není „druhým". V tomto prostoru jste spojeni v jediném vědomí.

Prožíváte ve svém partnerském vztahu často opakovaná dramata? Vznikají mezi vám divoké hádky z relativně malicherných důvodů?

Hlavní příčinou takových hádek jsou základní egoistické návyky: ztotožňování se s určitými názory a potřeba mít za každou cenu pravdu. Kromě toho má ego potřebu být občas s někým nebo s něčím v konfliktu, protože tak posiluje své vědomí oddělenosti, bez něhož nemůže existovat.

Další příčinou je nahromaděná emoční bolest z minulosti, ať už individuální nebo kolektivní, kterou má v sobě každý člověk. Toto „emoční tělo" je energetické pole ve vašem nitru, jež vás občas ovládá, protože potřebuje prožívat emoční bolest, kterou se živí. Emoční tělo se snaží ovlivnit vaše myšlení negativním způsobem, protože miluje negativní myšlenky. Vyvolává také negativní citové reakce v lidech vám blízkým, protože ke své existenci potřebuje drama a emoční bolest.

Jak se osvobodit od hluboce zakořeněného ztotožnění se s bolestí, které způsobuje takové utrpení ve vašem životě?

Především si to uvědomte. Uvědomte si, že nejste svou bolestí a že to je bolest z minulosti. Jakmile se přestanete se svou bolestí ztotožňovat, jakmile ji dokážete nezaujatě pozorovat, ztratí svou energii.

Lidské vztahy mohou být učiněným peklem nebo úžasným duchovním cvičením.
Jestliže se na někoho podíváte a cítíte k němu velkou lásku nebo jestliže pozorujete přírodu a najednou se něco ve vašem nitru rozechvěje, zavřete na chvíli oči a vnímejte esenci lásky neoddělitelné od toho, čím jste. Vnější formy jsou jen přechodným odrazem vašeho nitra. Proto vás nikdy neopustí láska a krása, jež jsou vaší přirozeností, i když vás opustí vnější formy.

Jaký máte vztah k předmětům, které vás obklopují a které každý den používáte? Jaký vztah máte k židli, na níž sedíte. Jaký vztah máte k peru, autu nebo šálku? Jsou to pro vás jen nástroje, nebo si jich občas všimnete a uznáte jejich existenci?

Používáte-li předměty k tomu, abyste zvýšili svou cenu ve vlastních očích i v očích druhých lidí, takový zájem o tyto věci může snadno začít ovládat váš život. Když se ztotožňujete s předměty, neoceňujete je pro ně samé, ale hledáte v nich sami sebe.

Jestliže však oceňujete nějaký předmět pro něj samotný, když uznáváte jeho bytí, aniž mu připisujete své vlastnosti, nemůžete necítit vděk za jeho existenci. Dokonce můžete cítit, že vlastně není neživý, přestože se tak jeví vaším smyslům. Každý fyzik vám řekne, že na molekulární úrovni jsou všechny předměty pulzující energetická pole.

Oceňujete-li nezištně svět předmětů, všechno kolem vás najednou ožije tak, že si to vaše mysl neumí ani představit.

Když se s někým setkáte, byť i jen letmo, věnujete mu celou svou pozornost? Nebo ho považujete za pouhý prostředek k dosažení nějakého cíle?

Jaký máte vztah k prodavačce v supermarketu, k hlídači parkoviště, k opraváři televizorů nebo k „zákazníkovi"?

Okamžik pozornosti dokonale stačí. Jestliže se na někoho podíváte, nastane mezi vámi okamžik bdělého ticha – tak dvě tři vteřiny, možná o něco déle. To je dostatečně dlouhá doba, aby se projevilo něco skutečnějšího, než jsou navyklé role, které hrajete v každodenním životě a se kterými se ztotožňujete. Všechny role jsou součástí vaší mysli, jež je ovlivněna výchovou. To, co se projeví v okamžiku pozornosti, je vaše opravdové já. Už nehrajete žádnou roli, stáváte se skutečnými. Když se tato dimenze vynoří z vašeho nitra, přitahuje stejnou dimenzi z nitra druhého člověka.

Nakonec si však uvědomíte, že žádný druhý neexistuje a že se vždycky setkáváte sami se sebou."


Eckhart Tolle: Ticho promlouvá
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
jamajsky.drap, malpan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » stř 09. kvě 2012 10:31:20

"Přestaňte ze sebe neustále něco dělat – před sebou i před ostatními. Nebojte se, nezemřete. Naopak ožijete. Nemusí vás ani zajímat, jak se na vás dívají ostatní. Když hodnotí vás, omezují tím sami sebe – jejich problém. Kdykoliv se s někým setkáte, snažte se k němu nepřistupovat jako určitá funkce nebo role, ale jako čisté pole vědomé Přítomnosti.
Proč vlastně ego hraje své role? Kvůli jedné nepodložené domněnce, jednomu chybnému předpokladu, jedné nevědomé myšlence, a to: „ Nejsem dost dobré „ Jsem nedostatečné" . Z toho pak vyplývají další nevědomé myšlenky typu: „ Musím hrát role, abych získalo víc, abych bylo víc". Vy však nemůžete být víc, než jste, protože hluboko uvnitř, za vaší tělesnou a duševní formou, jste spojení s věčným Životem, s čistým Bytím. Ve světě forem se budete vždy cítit někomu nadřazení a vůči někomu méněcenní. Ve své podstatě však nejste ani „ nad" ani „pod" někým. Pravou sebeúctu i skromnost a pokoru získáte spolu s uvědoměním. Z pohledu ega jsou skromnost, pokora a sebevědomí neslučitelné. Ve skutečnosti jsou však jedno a to samé."

Eckhart Tolle ( Nová Země)
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
malpan, Motýlek

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod ADRAYN » čtv 10. kvě 2012 0:46:28

Každý duchovný inšpirátor, prichádza do kontaktu so svojim egom,čo je v poriadku, pretože žijeme v duálnom svete, vo svete kontrastov,ktoré potrebujeme :jingjang:
Doležité je však to, čo v našom živote prevažuje. Ego je ako pes, buď ho vedieme na vodítku alebo nás ťahá ;)
ADRAYN
 
Příspěvky: 1
Registrován: ned 29. dub 2012 23:09:17
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » pát 11. kvě 2012 13:23:31

"ČÍM OPRAVDU JSTE

Přítomný okamžik je neoddělitelný od toho, čím jste na nejhlubší úrovni.
V životě je mnoho věcí, které jsou pro vás důležité, ale jen jediná je důležitá absolutně.
Je pro vás důležité, zda jste v očích světa úspěšní nebo neúspěšní. Je pro vás důležité, jestli jste zdraví nebo nemocní, jestli jste vzdělaní nebo nevzdělaní. Je pro vás důležité, zda jste bohatí nebo chudí – určitě to má velký vliv na váš život. Ano, všechny tyto věci jsou důležité, ale žádná z nich není důležitá absolutně.
Existuje něco, co je důležitější než všechno ostatní, a tím je nalezení podstaty, kterou opravdu jste nezávisle na vašem zosobněném vědomí vlastního já.

Klidu nedosáhnete změnou okolností svého života. Klid najdete pouze v uvědomění, čím jste na nejhlubší úrovni.
Ani převtělení vám nepomůže, pokud ve svém příštím životě nebudete vědět, čím jste.
Veškeré utrpení na této planetě vzniká v důsledku zosobněného pocitu „já" a „my". Zosobněné já zakrývá esenci toho, čím jste. Neuvědomujete-li si tuto vnitřní esenci, vždycky nakonec způsobujete utrpení. Je to tak jednoduché. Když nevíte, kdo jste, vytváříte si umělé já jako náhražku za své nádherné Bohem darované bytí.

Ochrana a posilování takovéhoto falešného já se stane vaší hlavní motivací.
Mnohé běžné výrazy a někdy dokonce i sama struktura jazyka ukazují, že lidé často nevědí, čím jsou. Řeknete například: „Přišel o život," nebo „můj život", jako by život byl něčím, co můžete vlastnit nebo ztratit. Ve skutečnosti život nemáte, neboť vy sami jste život. Jediný život, jediné vědomí, které prostupuje celým vesmírem a bere na sebe dočasné formy, aby mohlo zakusit svou existenci jako kámen nebo stéblo trávy, jako zvíře nebo člověk, jako hvězda nebo galaxie.
Uvědomujete si v hloubi své duše, že to už víte? Cítíte, že tím už jste?

Všechno v životě vyžaduje čas. Naučit se novou dovednost, postavit dům, stát se odborníkem, uvařit šálek čaje – to všechno vyžaduje čas. Jediné, na čem opravdu záleží, však žádný čas nevyžaduje: sebeuvědomění, tedy vědomí toho, čím jste pod povrchem svého falešného já – za svým jménem, tělesnou formou a minulostí.
Nikdo nemůže najít sám sebe v budoucnosti ani v minulosti. Najít sami sebe můžete pouze v přítomnosti.
Duchovní hledači hledají sebeuvědomění nebo osvícení v budoucnosti. Jestliže něco hledáte, potřebujete budoucnost. Pokud tomu věříte, pak budete potřebovat čas, dokud si neuvědomíte, že k sebeuvědomění žádný čas nepotřebujete.



Díváte-li se na strom, uvědomujete si strom. Máte-li nějakou myšlenku nebo pocit, uvědomujete si myšlenku nebo pocit. Máte-li nějaký zážitek, uvědomujete si jej.
Všechna tato tvrzení vám připadají pravdivá, ale když o nich začnete přemýšlet, brzy zjistíte, že sama jejich struktura obsahuje mylnou představu, která je nevyhnutelná, pokud používáte jazyk. Myšlení a jazyk vytvářejí zdánlivou dualitu, která ale ve skutečnosti není. Ve skutečnosti nejste někým, kdo si uvědomuje strom, myšlenku, pocit nebo zážitek. Jste vědomí, skrze nějž se tyto věcí jeví.

Jste schopni uvědomovat si sami sebe jako vědomí, v němž se rozvíjí obsah vašeho života?
Říkáte: „Chci poznat sám sebe." Vy jste to „já". Vy jste to poznání. Vy jste ono vědomí, skrze které poznáváte všechno ostatní. A toto vědomí nemůže znát samo sebe, neboť je samo poznáním.

O vědomí nemůžete vědět nic víc, ačkoli z něj vychází veškeré poznání. „Já" se nemůže stát předmětem poznání.
Takže vy se nemůžete stát předmětem poznání sami sobě. Proto vznikla falešná představa egoistické totožnosti – neboť jste se učinili předmětem. „To jsem já," říkáte. A pak sami sobě i druhým vyprávíte svůj příběh.



Jakmile si uvědomíte, že jste vědomím, ve kterém se odehrává fenomenální existence, přestanete hledat sami sebe ve vnějším světě. Jinými slovy, přestane pro vás být důležité, co se děje nebo neděje. Vnější svět ztratí svou důležitost. Do vašeho života vstoupí hravost. Uvědomíte si, že svět je kosmický tanec, tanec forem – nic víc a nic míň.
Ve chvíli, kdy si uvědomíte, čím opravdu jste, najdete trvalý klid. Můžete tomu říkat radost, neboť tak lze radost definovat: radost je pulzující klid. Je to radost poznání, že jste podstatou života ještě před tím, než na sebe život vezme formu. To je skutečná radost Bytí – bytí, jímž opravdu jste.

Jako se voda vyskytuje v pevném, kapalném nebo plynném stavu, právě tak lze chápat vědomí jako pevnou formu fyzického těla, tekutou formu myšlení nebo plynnou formu vědomí.

Čisté vědomí je Život před svou realizací a tento Život se dívá na svět forem „vašima" očima, protože vy jste vědomí. Jakmile pochopíte, že jste čisté vědomí, vidíte sami sebe ve všem. Žijete ve stavu jasného vnímání. Zbavili jste se minulosti, která je sítem pojmů, jejichž prostřednictvím se vysvětluje každý zážitek.

Když vnímáte, aniž cokoli interpretujete, uvědomíte si, co je to, co vnímá. Jazykem lze nanejvýš pojmenovat existenci jakéhosi pole bdělého klidu, v němž dochází k vnímání.
Čisté vědomí si uvědomuje samo sebe skrze „vás".



Život většiny lidí je ovládán touhou a strachem.
Touha je potřeba přidat něco sami sobě, abychom byli víc sami sebou. Veškerý strach je strach ze ztráty něčeho, co by nás ochudilo.

Tyto dvě tendence zamlžují fakt, že Bytí nelze nikomu dát ani vzít. Bytí ve své plnosti máte vždycky v sobě."

Eckart Tolle úryvek z knihy Ticho promlouvá
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
flpbb, malpan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod malpan » ned 13. kvě 2012 19:12:44

Uživatelský avatar
malpan
 
Příspěvky: 61
Registrován: ned 11. zář 2011 17:05:12
Poděkoval: 18
Poděkováno: 30-krát v 18 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli malpan za tento příspěvek:
flpbb, jamajsky.drap, Monika

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod jamajsky.drap » stř 16. kvě 2012 10:16:22



Opět vynikající Eckhart, dokáže skvěle popsat to, co jak sám říká je nepopsatelné :) Aneb jak kolem sebe rozdávat klid a pohodu: "Být nepřipraven a být s tím spokojen" :)
Uživatelský avatar
jamajsky.drap
 
Příspěvky: 198
Registrován: pon 16. lis 2009 14:16:35
Poděkoval: 149
Poděkováno: 114-krát v 68 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli jamajsky.drap za tento příspěvek:
Monika

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod rosada » stř 16. kvě 2012 10:26:32

"Být nepřipraven a být s tím spokojen"

:yes:
Vše se mění na podkladě Neměnného :)
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 177
Registrován: čtv 14. dub 2011 17:59:16
Poděkoval: 58
Poděkováno: 52-krát v 37 příspěvcích

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » stř 16. kvě 2012 10:38:39

rosada píše:
"Být nepřipraven a být s tím spokojen"

:yes:


tak jest :cooool:
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod malpan » stř 16. kvě 2012 18:06:07

Uživatelský avatar
malpan
 
Příspěvky: 61
Registrován: ned 11. zář 2011 17:05:12
Poděkoval: 18
Poděkováno: 30-krát v 18 příspěvcích

strážci bytí

Příspěvekod Mendule » čtv 17. kvě 2012 7:31:03

Uživatelský avatar
Mendule
 
Příspěvky: 113
Registrován: sob 04. zář 2010 16:54:32
Poděkoval: 1
Poděkováno: 31-krát v 23 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Mendule za tento příspěvek:
malpan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » čtv 15. lis 2012 10:53:07

"Smířit se s tím, že nevíme

Eckhart Tolle TV, říjen 2012: Z přednášky s Petrem Russelem.

Špičky ledovce

Překlad: OrgoNet


Je užitečné představit si sám sebe jako ledovec. Jak víte, to je obrovský kus ledu, z něhož 95% je pod vodou, a pouze vršek vykukuje z vody. Takže, to, co vidíte z ledovce, je jen velmi malá část. A ta malá část, to většina lidí důvěrně zná jako své Já. Neuvědomují si, že je tu známé Já, špička ledovce, a neznámé Já. To necituji Donalda Rumsfelda … (Pozn. Orgonet: Známé video: Rumsfeld mele něco o známém neznámém (;-)))

My jsme tady, abychom si uvědomili to neznámé Já. Ne abychom znali to neznámé Já – teď fakt zním jako Rumsfeld (:-))) - tak jako můžete znát ve světě smyslového vnímání. Nemůžete ho znát, proto se mu říká neznámé Já. Ale můžete jím BÝT. Můžete si to uvědomit, nebo cítit. Ale je to vlastně chybné vyjádření, protože to není TO. Kdyby to bylo TO, znamenalo by to, že je to objekt poznání. Ale protože to není TO, nemůžete to poznat. Cítit TO, to je taky chybné. Ale můžete to pociťovat jako sebe sama. To opravuje tu chybu na začátku, kdy jsme z toho udělali objekt.

Můžete pociťovat to neznámé Já jako sebe sama. Ale nesnažte se představit si, co to je, ani to pochopit, to nemůžete. Ani poznat tak, jako můžete poznat nějaký objekt vědomí. Toto Já, tento věčný subjekt, je nepohodlné známému Já. Protože známé já se cítí nepohodlně, když NEVÍ. Takže, abychom cítili neznámé Já, musíme se naučit cítit pohodlně při nevědění, při nerozumění, kdo jsme v hloubce svého bytí. To je akt odevzdání. A to neznámé Já, které je pod úrovní vody, to si začnete uvědomovat, když myšlení ustoupí stranou a zůstane pouze pocit vnitřního prostoru. Prostornost, jako teď. A vstoupíte do říše nevědění. Zdá se, že tam nic není. A přece, je tam nedefinovatelná Přítomnost. Je to nepřítomnost všeho ostatního, pouze nedefinovatelná přítomnost, kterou nemůžete znát. (7.21) Moudrost, což je hluboké porozumění, může vzniknout pouze tehdy, jste-li v kontaktu s dimenzí nevědění. Předpokladem moudrosti je, abyste se cítili pohodlně v prostoru nevědění uvnitř sebe. Nikdy nemůže být moudrost tam, kde si myslíte, že už znáte odpověď. Aby vyvstala moudrost, musíte se smířit s nevěděním. Proto Dalajláma, když mu dávají otázky, a to dost zvláštní otázky (:-))), často říká: „Já nevím.“ A po nějaké chvíli někdy odpověď přijde. (:-)))

Je to nádherná věc, smířit se s tím, že nevíme. Je to prostor uvnitř vás, kde je prostá bdělá přítomnost, v níž cítíte, že nic v tu chvíli vědět nepotřebujete. Ale špička ledovce, vaše osoba,vaše ego, to nemá rádo. To potřebuje chápat (:-))) A tento prostor nevědění si můžete nosit s sebou ve svém denním životě, můžete z něj přistupovat k situacím a lidem, nejen jako osoba, jako špička ledovce, ale jako totalita bytí, nebo vědomí, a zjistíte, že v mnoha případech nepotřebujete vědět pojmově, soudit situace nebo osoby, ale můžete tam být pouze jako nevědoucí přítomnost. Přistupovat tak ke světu, ať se vyskytne cokoli, více jako tato nevědoucí přítomnost, než jako vrcholek ledovce, ta vševědoucí malá osůbka. Ta samozřejmě občas musí fungovat, to je v pořádku.

Nejnádhernější věc je cítit se pohodlně v nevědění. Protože to je zdrojem veškerého opravdového poznání. Vy k tomu zdroji jdete, ale váznete v tenatech své mysli. Nevědění je podstata toho, čemu se říká duchovnost. A samozřejmě, tento prostor nevědění, jakmile ho umíte cítit a prodlévat v něm, být v něm zakořeněn, to je, jak se říká v náboženské terminologii, pravá víra. Lepší slovo pro víru by mohla být důvěra.

Lidé jako osoby - špičky ledovce - si často říkají: „Musím mít víru v Boha.“ Ale to je těžké provést, když všechno, co znáte, jste vy jako špička ledovce. Důvěra vyvstane, když se dotknete v sobě onoho místa nevědění, prostornosti, a zvíte, že ať si vaše malé já dělá co chce, vy jste neseni tímto místem. To je podstata toho, kdo jste. To je pravá důvěra. A to je konec strachu. Být zakořeněn v tom místě znamená konec strachu. Být zakořeněn v nevědění této dimenze je konec strachu. A když skončí strach, všechno se změní. Způsob, jakým interagujete s lidmi, se světem. A je to konec ega, egoistického já. Ego znamená, že znáte pouze sebe, jako špičku ledovce (:-)), a nevíte, jak jste rozsáhlí. Snažíte se přežít jako ta malá špička.

Když půjdete ke starým mystikům, v jakékoli tradici, všichni ukazují na tento stav nevědění, vstup do nevědění, bytí v nevědění. Jedno středověké křesťanské mystické pojednání, anonymní kniha, se jmenuje Oblak nevědění. Je to o tom, jak poznat Boha: Boha poznáte vstoupením do prostoru nevědění.

A samozřejmě, to je konec nutkavého souzení. Protože jinak jdete životem a stále musíte naléhavě soudit, nebo tomu můžete říkat interpretovat, nálepkovat, vše, co se objeví kolem vás: lidi, situace, místa. Okamžitě přijde nějaký soud. A čím více je soudů, tím více se ta malá osůbka cítí silnou. Ti, kteří jsou nejvíce ztotožněni s tou malou špičkou ledovce, jsou největšími posuzovači. Jejich iluze toho, kdo jsou, přežívá ve velké míře z ustavičného souzení lidí a situací. Tím udržuje sama sebe při životě. Nemůže se nikam hnout bez okamžitého nálepkování všeho, co se vyskytne. Prostě všechno ví.

Místo nevědění je opakem. Jakmile ho v sobě najdete, je to začátek naprostého posunu ve vašem životě. Cítíte se pohodlně i s tím, že nevíte, kdo jste vy. To neznamená, že musíte zapomenout svou osobní historii, ta je tu v každém případě. Ale to, kdo jste vy, je hlubší úroveň. Nemusíte, nepotřebujete, nemůžete pochopit sami sebe. Ale můžete jím být. Můžete být sami sebou. Můžete být To.

A to je jediné místo, kde přichází láska a dobrá vůle. To vznikne nikoli z identifikace z formou, ale z bytí bez formy. Přijde s tím i pokora. Protože pokud nevíte, vaše pseudojá nemůže přežít. Ono potřebuje něco vědět. Takže, přichází s tím všechno. Všechny žádoucí věci, o kterých se mluví v náboženských pojmech. Všechno přichází odtud.

Někdy se k tomu přistupuje chybně. Třeba k přísloví: „Miluj bližního svého jako sebe samého“. To je přirozený výsledek bytí sebou samým. Jestliže neumíte být sebou samým, tím neznámým rozsáhlým Já, nemůžete milovat bližního jako sebe samého. Malá špička ledovce nemůže milovat jinou špičku ledovce. Pokud ta špička ledovce není v kontaktu s hlubinou, nemůže milovat, protože vše, co vidí, je naprosto oddělená entita.

Může se tomu říkat láska, ale ta říká: Potřebuji tě, chci tě, musím tě mít, protože bez tebe nejsem kompletní, ty přidáš něco k mému životu, a tak podobně. (:-))). A velmi rychle se to obrátí ve svůj opak. „Jak se opovažuješ neučinit mě šťastným? Jak se opovažuješ mít lidské chyby? Každý má chyby, i ideální partner.

Moudrost, důvěra, láska, laskavá vlídnost, nepřítomnost strachu, všechno přijde tehdy, když se smíříte a budete se cítit pohodlně v nevědění. Budete jenom prostorná bdělost, přítomnost. Skoro jako dítě, předtím, než začne používat pojmy, ale budete mít dimenzi navíc, protože vy se do toho stavu vracíte, a máte tedy přidanou hloubku.

Když nemusíte všechno kolem sebe kompulzívně nálepkovat, tak se kolem sebe díváte a vidíte plno krásy a živosti. Při nálepkování byste pořád srovnávali, třeba dneska to není tak dobré jako včera … Všechno je prostě tak, jak je, v tomto okamžiku. Vy se s tím nehádáte, ale stanete se prostorem pro to, co je.

Tato dimenze je vám přístupná okamžitě. Vy ji třeba hledáte, toto uvědomění, jako by mělo vzniknout jako nějaká událost nebo vnější objekt v nějakém budoucím okamžiku, ale ono už je tady. To jenom obsah vaší mysli je tak svůdný, tak hypnotizující, že všechno, co vznikne ve vaší mysli, je okamžitě vcucnuto celým vaším vědomím. Každá myšlenka, každá emoce. A vy se jí řídíte.

Je to i viditelné, jak to lidé ve své mysli dělají: ti, kteří jsou velice ztotožněni se svou myslí, sedí jako zombies a myslí. Každá myšlenka naprosto absorbuje jejich pozornost, a s tím přichází jakási hustota, tíže. Obvykle je to kombinováno s nějakou emocí, která je vygenerována onou problematickou myšlenkou: strach, hněv, nedůvěra – hrozný stav. Když víte, že obsah mysli má takovou hypnotickou přitažlivost, můžete svou pozornost odvést od obsahu mysli, Protože ten není důležitý. Je to jenom drama. Televizní seriál obsahu. Ale vy si můžete uvědomit, že existuje prostor bez obsahu, a tím je prostě holá pozornost, holá přítomnost. Prostor.

Na závěr našeho malého meditativního setkání: Jedna vaše část existuje jako forma, a vaše mnohem rozsáhlejší část je bez formy. Jedna část je ta malá bytůstka, která je formou, a druhá část je rozsáhlost bez formy. Rozsáhlost dalece přesahuje všechno, co víte o sobě, spojuje vás s celkem, s totalitou veškeré existence, a pravým zdrojem vašeho života. Někdy je to nazýváno Bůh.

Umění žít spočívá ve schopnosti být ztotožněn s formou, protože forma tu je, ale vědět, že je zde přítomna ona rozsáhlost. Ta září i skrze formu.
I když myslíte, mezi myšlenkami můžete vidět prostor. Nenecháte se unést každou myšlenkou a každým proudem myšlení, který přijde a drží vás pod krkem (:-))

To je tajemství. Tajemství lidské existence. Říkám tomu tajemství ne proto, že by to bylo nějaké spiknutí, ale proto, že z nějakého důvodu to není běžná vědomost. Vědomost v hlubším slova smyslu. Není to známo. I když by to změnilo lidskou existenci, neučí se to ve školách. Možná v pár školách ano, když je učitel probuzený, ale není to v osnovách žádné školy ani univerzity, pokud vím. Nejdůležitější věc lidské existence, a zdá se, že to nikdo neví ... (:-))))) To je současný stav evoluce.

Ale už to sem a tam přichází, jako zázrak, i tam, kde by nikdo nečekal. Zázraky se stávají. Dokonce i lidé v Googlu se začínají zajímat o probuzení, a tak jsem je nedávno navštívil, a to je další zázrak. Wow! (:-))) (27.18)"

http://dotekticha.blogspot.cz/
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
AlfaScorpii, malpan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod Monika » pon 19. lis 2012 10:20:47

Udělal vesmír chybu, když vytvořil ego?

Z Eckhart Tolle TV, říjen 2012

Překlad: OrgoNet


Otázka: Ego je často vámi označováno jako nepřítel, proti kterému je třeba bojovat, a tak se mi zdá, že vesmírná inteligence možná udělala s egem chybu?

Z jisté perspektivy se ego může jevit jako naprostá šílenost. Z vyšší perspektivy to však není nic víc než součást evolučního procesu lidstva. Je to stupeň evoluce. A jak se nyní blížíme k dalšímu stupni evoluce, začínáme vidět, že ego se již úplně přežilo, nemá žádnou užitečnost. Ale dříve ji mělo.

Teprve až nyní začínáme vidět, jak je šílené, protože se blížíme k dalšímu stupni evoluce. Předtím to neviděl nikdo, s výjimkou velkých mistrů. Již Buddha řekl, že je to iluze. Ježíš řekl: Zapři sám sebe. Což znamená, uznej nereálnost ega. Ale jen málo lidí pochopilo to, co řekli. Byli takovými předchůdci dalšího stupně. Upozorňovali na to ještě předtím, než na planetě došlo k pravému probuzení.

Takže z naší perspektivy, kdy jsme na konci jedné vývojové etapy, se jeví ego jako totálně absurdní, jakmile zjistíte, jaké je a jak mnoho zmatku vytváří. Ale z jiné perspektivy by bez něj nemohlo dojít k žádnému osvícení. I ve svém vlastním životě vidíte, jak jste museli projít nevědomostí. Nemyslím tím nedostatek vzdělání, ale duchovní nevědomostí, nevěděli jste, kdo jste svou podstatou. Udělali jste mnoho chyb na základě iluzorního ega, ale teď už to vidíte a můžete z toho vyváznout.

V dávných dobách lidstvo ještě nemělo ego. Je to zachyceno v mýtech, které najdete u všech kultur, i když neměly mezi sebou kontakt. V mýtech o Zlatém věku, kdy lidé žili ve vzájemné harmonii, v harmonii s přírodou, život byl snadný. .. Ten mýtus ukazuje pravděpodobně na fakt, že kdysi dávno lidé žili ve sjednocení, v jednotě s přírodou, protože ještě neměli vyvinuté ego. A vzpomínka na to patrně přežila v mýtu o Zlatém věku. Je to vyjádřeno i ve Starém zákoně, jako Ráj. To je jedna podoba Zlatého věku, kdy život byl snadný. Ale pak se něco stalo. Nějaký pád, nebo jak to chcete nazvat, a vstoupila do toho ošklivost.

Ten pád, to byl zřejmě počátek lidské schopnosti myslet. Zpočátku to byla zázračná věc, když došlo k myšlení. Někteří říkají, a myslím, že mají pravdu, že když se lidem poprvé přihodilo myšlení, byli velice překvapení, a mysleli si, že k nim v jejich hlavě mluví nějaký bůh. V té fázi se taky vyvinul jazyk. V lidských hlavách vznikl jazyk. Kdo to tam mluví? A tak podle toho jednali, přišla myšlenka a oni to udělali. Zabij toho člověka! Nepřítel, jiný kmen, to nejsou lidé, tak mi to říkají ty hlasy. A hlasy v hlavě, jazyk, se usadily uvnitř.

Byl to zázrak, protože to umožnilo mnoho věcí, které by bez toho nebyly možné. Vznikly vědomosti, předávání vědomostí, bez toho by nevznikla civilizace taková, jak ji známe. Předávaly se všechny možné druhy znalostí, architektura, začala filozofie, vznikly pojmové vědomosti. A za ta tisíciletí se tyto hlasy staly všepronikajícími, a převážily v pocitu identity. Ještě dlouhou dobu po vzniku myšlení měli lidé smysl pro zakotvenost v bytí, přirozený smysl pro své kořeny. Ale za ta tisíciletí byli stále více vtahováni do myšlení, do režimu hlavy. A tak se jejich pocit identity přenesl z hloubky bytí k hlasům v hlavě. Ale umožnilo to také mnoho věcí.

A nyní je dalším krokem v evoluci návrat k stavu před egem, navíc s dimenzí vědomého uvědomění spojenosti s Jednotou. Zatímco dříve byli lidé spojeni s Jednotou, aniž to vůbec věděli. Byl to přirozený stav spojení. Když se vracíme před ego, vracíme se k jedinému vědomí uvědoměle, a to je ten další stupeň. Není to krok zpět, nevracíme se před Zlatý věk, protože teď už víme.

V bibli je podobenství o marnotratném synu. Otec mu dá dědictví, a on jde do vzdálené země, promarní všechny prostředky a dostane se do bídy. Otec mu pošle vzkaz, aby se vrátil domů. A syn si začne vzpomínat, kdo je. Pak přijde zpět do otcova domu, a jak říká podobenství, je milován hlouběji než předtím.

Takže, nejdříve jste to ztratili – nikdy jste to vlastně neztratili úplně, protože to byste nemohli existovat – a když se k tomu zase vrátíte, je k tomu přidána hloubka. Vědění. A tam směřujeme. Když si to uvědomíme, tak jsme vlastně egu vděčni, protože bylo součástí naší cesty.“

http://dotekticha.blogspot.cz/2012_10_01_archive.html
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
irulan

Re: Eckart Tolle

Příspěvekod malpan » pon 19. lis 2012 17:29:16

Uživatelský avatar
malpan
 
Příspěvky: 61
Registrován: ned 11. zář 2011 17:05:12
Poděkoval: 18
Poděkováno: 30-krát v 18 příspěvcích

Předchozí

Zpět na Eckhart Tolle

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků