Nisargadatta Maharadž

Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 14:17:57

Obrázek

* 17.4.1897 Bombay
+ 8.9. 1981 Bombay

"narozen jako Maruti Shivrampant Kambli v Bombaji. Duchovní učitel a Guru, formálně náležející do větve Ichegeri tradice Navanath Sampradaya. Jeden z nejvýznamějších zástupců Advaity Vedanty ve 20. století. Šrí Nisargadatta svým přímým a minimalistickým přístupem je považován za nejslavnějšího učitele od doby Ramany Mahárišiho.

V roce 1973 vydal Maurice Frydman anglický překlad rozhovorů, které Nisargadatta vedl s návštěvníky v jazyce Marati. Kniha se jmenuje I AM THAT - JÁ JSEM TO. Vydání knihy způsobilo, že do jeho malého bytu v Bombaji se začali sjíždět hledající z celého světa."


Tazatel:

Jsem diplomovaný účetní v důchodu a moje manželka se zabývá sociální pomocí chudým ženám. Náš syn odjíždí do Spojených států a my jsme se s ním přijeli rozloučit. Původem jsem z Pundžábu, ale žijeme v Dilí. Náš guru je z linie Radha-Soami a velice si ceníme satsangu. Pokládáme za velké štěstí, že jsme se sem dostali. Potkali jsme mnoho svatých lidí a jsme rádi, že můžeme poznat jednoho dalšího.

Maharadž:

Potkali jste mnoho spasitelů a asketů, ale plně realizovaných lidí, vědomých si vlastního božství ( swarupa) není mnoho. Světci a jogíni nesmírným úsilím a oběťmi dosahují mnoho zázračných schopností a mohou pomáhat lidem a podněcovat víru, ale to je nečiní dokonalými. Není to cesta ke skutečnosti, ale jen přikrášlování falešného. Každé úsilí vede k většímu úsilí, cokoliv je vybudováno musí být udržováno, cokoliv je dosaženo musí být ochraňováno před poškozením a ztrátou. Cokoliv může být ztraceno není ve skutečnosti vaše vlastní, a když to není vaše vlastní tak jaký užitek od toho očekávat? V mém světě není nic postrkováno, vše se děje samo do sebe. Všechny zkušenosti jsou v čase a prostoru, omezené a dočasné. Ten, kdo je zakouší je také omezený a dočasný. Nezajímá mne ´co existuje´ ani ´kdo existuje´. Stojím mimo to, tak že jsem obojím a ani jedním.

Osoba, která po velkém úsilí a utrpení naplnila svoje ambice a upevnila se ve vyšších úrovních zkušenosti a jednání, si většinou své dosažení úvědomuje a začne lidi rozdělovat do úrovní. Od nejnižší úrovně těch, kteří nic nedosáhli až k nejvyšší úrovni těch úspěšných. Pro mě jsou si všichni rovni. Jsou tam rozdíly v zevnějšku a projevu, ale na tom nezáleží. Stejně jako tvar šperku ze zlata, nijak neovlivňuje zlato, tak základ člověka zůstává nedotčený. U koho tenhle pocit rovnosti chybí, znamená to, že se nedotknul skutečnosti.

(citace z I AM THAT, Chetana PVT, LTD Bombay, http://www.chetana.com, překlad P.Stepka)

http://www.turija.cz/page/21975.nisargadatta-maharadz/
Naposledy upravil Monika dne pon 08. říj 2012 14:22:48, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 14:21:55

"Maharadž:

Jste vůbec konatelem? Konatelem je neznámá síla, ale vy si představujete, že činnost provádíte sám. Ve skutečnosti jen pozorujete to, co se děje, aniž byste byl schopen to jakkoli ovlivnit.

Tazatel:

Proč mám v sobě tak obrovský odpor přijmout to, že prostě nemůžu udělat vůbec nic?

Maharadž:

Ale co můžete dělat? Jste jako pacient v narkóze, kterého operuje lékař. Až se proberete, bude po operaci. Můžete říci, že jste něco udělal?

Tazatel:

Ale jsem to já, kdo si zvolil, že půjde na operaci.

Maharadž:

Určitě nejste. To, co vás přimělo k vašemu rozhodnutí, je za prvé vaše nemoc a za druhé tlak ze strany lékaře a vaší rodiny. Nemáte žádnou volbu, je to jenom vaše iluze.

Tazatel:

Přesto mám pocit, že nejsem tak bezmocný, jakým mne děláte. Cítím, že můžu udělat cokoli, na co pomyslím, jenomže nevím, jak na to. Nechybí mi síly, ale znalosti.

Maharadž:

Neznat prostředky je nepochybně stejně špatné jako nemít síly! Ale necháme už tohle téma být. Konec konců není podstatné, proč se cítíme bezmocní, pokud jasně chápeme, že prozatím bezmocní jsme.

Je mi 74 let. A přece cítím, že jsem dítě. Jasně cítím, že navzdory všem změnám jsem dítě. Můj Guru mi řekl: "To dítě, kterým jsi i teď, je tvoje pravé já (svarúpa). Vrať se do tohoto stavu čirého bytí, ve kterém je "já jsem" nehybné ve své čistotě, dosud nezkalené žádným "já jsem tohle" či "já jsem tamto". Vzdej se všech svých falešných ztotožnění, která jsou tvým břemenem."

Dále mi můj Guru řekl: "Věř mi. Říkám ti, že tvoje podstata je božská. Ber to jako absolutní pravdu. Tvá radost je božská, stejně jako tvoje utrpení. Všechno to pochází od Boha. Měj to pořád na paměti. Ty jsi Bůh a jedině tvá vůle se děje."

Věřil jsem mu a brzy jsem poznal, jak nádherně pravdivá a přesná byla jeho slova. Nesnažil jsem se formovat svou mysl tak, že bych si opakoval 'Já jsem Bůh, já jsem úžasný, já jsem za vším'.

Jednoduše jsem se řídil jeho pokynem, abych zaměřil svou mysl na čiré bytí "já jsem" a setrvával v něm.

Sedával jsem čtyři hodiny bez přestávky s myslí upřenou pouze na "já jsem" a brzy se mým normálním stavem stal klid, radost a všeobjímající láska.

V tomto stavu všechno zmizelo - já, můj Guru, můj život, svět kolem mne. Zůstal jen klid a neproniknutelné ticho.
"

http://www.advaita.cz/page/2446.sadhana/
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 15:55:44

"Vše co potřebujete je tichá mysl.

Když se vaše mysl utiší, vše ostatní se bude dít správně. Tak jako vycházející slunce dělá svět činný, stejně tak sebeuvědomění způsobuje změny v mysli.

V záři klidu a ukotveném sebeuvědomění se probudí vnitřní energie a koná zázraky bez jakéhokoliv úsilí na vaší straně.


* * *


Dejme tomu, že zde byl dům a v něm žil nějaký člověk. Ten pak umřel a dům byl zbourán. Plyne z toho, že jakoukoliv zkušenost, kterou máte, trvající den či celé roky, je iluze.

Zkušenosti začínají s poznáním (uvědomění si pocitu já).

Jaký je váš nejvíc zakořeněný zvyk?

Je to rčení Já jsem. To je kořen.

Vaše slova a zkušenosti jsou bezcenné.

Tento zvyk zakoušení něčeho nezmizí, dokud si neuvědomíte, že veškeré pole pěti elementů je neskutečné. Toto Já jsem, je samo neskutečné.


* * *


Když nevyžadujete nic od světa ani od Boha, když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte, objeví se náhle Svrchovaný stav, zcela neočekáván, nezván."

http://www.advaita.cz/page/2292.pocit-ja-jsem/
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:01:46

z rohovorů:

"Maharadž:

Vezměme si lidské tělo. Zdá se, že uvnitř těla je pozorovatel a vně těla je svět, který je pozorován. Pozorovatel a jeho pozorování, stejně jako pozorovaný svět, vznikají a zanikají současně. A za tím vším je prázdnota. Tato prázdnota je stejná pro všechny.

Tazatel:

To, co říkáte, se zdá jednoduché, ale ne každý by to takto řekl. Jste to jen vy sám, kdo mluví o trojici pozorovatel, pozorování a pozorované a o prázdnotě, která je za nimi. Já vidím jen svět, ve kterém je vše obsaženo.

Maharadž:

I "já jsem"?

Tazatel:

Ano. "Já jsem" je tu proto, že je tu svět.

Maharadž:

A svět je tu proto, že je tu "já jsem".

Tazatel:

Ano, je to tak i tak. Nemohu od sebe svět a "já jsem" oddělit, ani je překročit. Nemohu říci, že něco je, dokud to nezakouším, tak jako nemohu říci, že něco není jen proto, že to nezakouším. Můžete mi říci, co je to za zkušenost, díky níž mluvíte s takovou jistotou?

Maharadž:

Znám sám sebe takového, jaký jsem – mimo čas a prostor, bez příčiny.
Vy sám sebe neznáte, protože jste časem a prostorem pohlcen, tak jako jste pohlcen ostatními věcmi.

Tazatel:

Proč jsem jimi tak pohlcen?

Maharadž:

Protože jste jimi zaujat.

Tazatel:

Proč vzniká to zaujetí?

Maharadž:

Kvůli strachu z bolesti a touze po radosti. Radost znamená konec bolesti a bolest je koncem radosti. Radost a bolest se prostě vzájemně neustále střídají. Zkoumejte ten bludný kruh, dokud nezjistíte, že stojíte mimo něj."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:06:24

"Maharadž:

Vytrvale zkoumejte vše, co se dostane do zorného pole vaší pozornosti. Postupně se toto pole bude rozšiřovat a zkoumání prohlubovat, dokud nezačnou být spontánní a neomezené.

Tazatel:

Takže realizace je podle vás výsledkem cvičení? Každé cvičení se přece odehrává v rámci omezení, která přináší fyzická existence. Jak by to mohlo vést ke zrodu neomezeného?

Maharadž:

Jistě, mezi cvičením a moudrostí nemůže být žádná příčinná spojitost. Ale cvičení hluboce ovlivňuje překážky, které moudrosti brání.

Tazatel:

Jaké jsou to překážky?

Maharadž:

Jsou to chybné představy a touhy vedoucí k chybným činům a způsobující vysílení a oslabení mysli a těla. Odhalením a opuštěním všeho nepravdivého odstraníte překážky, které brání tomu, aby mohla skutečnost vstoupit do vaší mysli.

Tazatel:

Já dokáži rozlišit dva stavy mysli: "já jsem" a "svět je", které vznikají a zanikají současně. Lidé říkají: "Já jsem, protože svět je." Zdá se, že vy říkáte: "Svět je, protože já jsem." Které z těchto dvou tvrzení je správné?

Maharadž:

Ani jedno. Obě tvrzení jsou v rámci času a prostoru ekvivalentní.
Za tím vším je věčnost.

Tazatel:

Jaký je vztah mezi časem a věčností?

Maharadž:

Věčnost zná čas, ale čas nezná věčnost. Veškeré vědomí se opírá o čas, a proto se mu věčnost jeví jako nevědomá. Ale věčnost je ve skutečnosti tím, co vědomí umožňuje.

Světlo září v temnotě. Ve světle není temnota viditelná. Nebo to můžete vyjádřit jinak – v nekonečném oceánu světla vyvstávají mraky vědomí – tmavé a omezené, vnímatelné jen díky kontrastu vůči svému pozadí.

Tohle jsou ale jen pokusy o vyjádření něčeho velice jednoduchého, ale naprosto nevyjádřitelného."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:11:20

"Maharadž:

Věřte mi, že neexistuje žádný cíl, ani cesta, po které lze k cíli dojít. To vy jste ten cíl i cesta, nic jiného kromě vás není.

Jediné, co potřebujete, je pochopení, a pochopení znamená rozkvět mysli.

Strom je trvalý, ale květy a plody přicházejí v příslušných ročních obdobích. Roční období se mění, ale strom nikoli. Vy jste ten strom. V minulosti na vás vyrostlo nespočetně větví a listí a v budoucnu jich může být také mnoho, ale vy zůstáváte beze změny.

Nepotřebujete vědět to, co bylo nebo co bude, ale to, co je.

To z vaší touhy vyvstal celý vesmír.

Pochopte, že svět je váš výtvor a buďte svobodný.

Tazatel:

Říkáte, že svět je dítě lásky. Když si ale uvědomím všechny ty hrůzy, kterých je svět plný, koncentrační tábory, nelidské vykořisťování, jak si mohu myslet, že to je můj výtvor? I když jsem tak omezený, nemohl jsem vytvořit tak krutý svět.

Maharadž:

Najděte toho, komu se tento krutý svět jeví a poznáte, proč se jeví tak krutý. Vaše otázky jsou zcela oprávněné, ale nemohou být zodpovězeny, dokud nevíte, čí je ten svět. Abyste pochopil význam nějaké věci, musíte se zeptat toho, kdo ji vytvořil.

Já vám říkám tohle: Vy jste stvořitelem světa, ve kterém žijete – a jedině vy sám ho můžete změnit nebo zničit.

Tazatel: J

Jak můžete říci, že jsem stvořil svět?

Sotva ho znám.

Maharadž:

Na světě není nic, co byste nemohl znát, znáte-li sám sebe.

Když si myslíte, že jste tělo, znáte svět jako soubor materiálních věcí.

Když znáte sám sebe jako centrum vědomí, jeví se vám svět jako oceán mysli.

A když znáte sám sebe jako to, co jste ve skutečnosti, víte, že svět jste vy sám."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:14:58

"Tazatel:

To všechno zní velice krásně, ale není to odpověď na mou otázku, proč je na světě tolik utrpení.

Maharadž:

Pokud budete zůstávat stranou jako nezúčastněný pozorovatel, nebudete trpět. Budete vidět svět jako divadlo, jako to nejzábavnější divadlo.

Tazatel:

Proboha, jen to ne! Tuhle teorii Líla zastávat nechci. Utrpení je tak naléhavé a je všude kolem nás. Považovat utrpení za zábavné představení je pěkně úchylné! Jakého krutého Boha mi to nabízíte!

Maharadž:

Příčinou utrpení je to, že se vnímající ztotožňuje s vnímaným.

Odtud se rodí touha a spolu s ní slepé činy, kdy si člověk neuvědomuje jejich důsledky.

Rozhlédněte se kolem a uvidíte, že utrpení je lidský výtvor.

Tazatel:

Kdyby člověk způsoboval utrpení jen sám sobě, tak bych s vámi souhlasil. Ale díky své hlouposti způsobuje utrpení ostatním.

Snící člověk má svou vlastní noční můru a nikdo jiný, kromě něho, netrpí. Ale co je to za sen, který vyvolá spoušť v životě ostatních?

Maharadž:

Popisů je mnoho a vzájemně si odporují.

Skutečnost je jednoduchá – vše je jednota, harmonie je věčný zákon, nikdo není odsouzen k utrpení.

Ale když se to pokusíte popsat a vysvětlit, slova selhávají."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:21:04

"Maharadž:

...ve skutečnosti je tu pouze zdroj, sám o sobě temný, který umožňuje, aby vše zářilo.

Je nevnímatelný, ale umožňuje vnímání. Je nepocítitelný, ale způsobuje cítění.

Je nemyslitelný, ale způsobuje myšlení.

Je nejsoucí, ale dává zrod bytí. Je to nehybné pozadí všeho pohybu.

Jakmile se tam dostanete, budete doma kdekoli.

Tazatel:

Jestliže tím jsem, co způsobilo, že jsem se narodil?

Maharadž:

Vzpomínky na minulé nenaplněné touhy si polapí energii, která se projeví jako jedinec. Když se baterie vybije, jedinec umře. Nenaplněné touhy jsou přeneseny do dalšího zrození.

Sebeztotožnění s tělem vytváří stále nové touhy, které neskončí, dokud člověk tento mechanismus zotročení jasně nepochopí.

Jasné pochopení je osvobozující, protože nemůžete opustit touhy, dokud jasně nepochopíte jejich příčiny a následky.

Neříkám, že se rodí tentýž jedinec. Jedinec zemře a zemře navěky. Ale jeho vzpomínky a v nich obsažené touhy a strachy přetrvávají. Poskytují energii pro nového jedince. Skutečnost se toho nijak nezúčastňuje, ale umožňuje to díky tomu, že dává světlo.

Tazatel:

Můj problém je následující. Jak jsem pochopil, je každý zážitek sám o sobě skutečností. Je tady – v prožívání. Jakmile ho ale začnu zkoumat a ptát se, kdo to prožívá, kdo je pozorovatel a tak dále, je už zážitek pryč a jediné, co mohu zkoumat, je pouhá vzpomínka na zážitek. Nemohu prostě zkoumat přítomný okamžik – teď. Neuvědomuji si přítomnost, ale jen minulost. Když si něco uvědomuji, nežiji ve skutečnosti v přítomnosti, ale jen v minulosti. Může existovat opravdové uvědomování si přítomného okamžiku?

Maharadž:

To, co popisujete, není vůbec uvědomění, ale jenom přemýšlení o zážitku. Skutečné uvědomění (samvid) je stavem čistého, nezúčastněného pozorování, bez sebemenšího záměru cokoli s pozorovanou událostí dělat.

Vaše myšlenky a pocity, slova a činy mohou být také součástí pozorované události. Vy to vše nezaujatě sledujete v plném světle jasného pochopení.

Dokonale chápete, co se odehrává, protože se vás to nedotýká.

Může to vypadat jako nějaká chladná lhostejnost, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jakmile jste v tomto stavu, zjistíte, že milujete to, co vidíte, ať už to má jakoukoli podstatu.

Tato bezvýhradná láska je prubířským kamenem uvědomění. Pokud tu není, znamená to, že se o situaci jen zajímáte z nějakých osobních důvodů.

Tazatel:

Dokud je tu bolest a radost, člověk se musí zajímat.

Maharadž:

A dokud je tu vědomí, bude tu i bolest a strach.

Proti bolesti a strachu nemůžete bojovat na úrovni vědomí.

Abyste je překročil, musíte překročit vědomí, což je možné jedině tehdy, když se díváte na vědomí jako na něco, co se děje vám, a ne ve vás – jako na něco vnějšího, cizího, přidaného.

Potom se od vědomí osvobodíte a budete skutečně samostatný a ničím nerušený.

A to je váš pravý stav.

Vědomí je jako svrbící vyrážka, která vás nutí, abyste se podrbal. Samozřejmě, že nemůžete vystoupit z vědomí, protože samotná tato myšlenka je ve vědomí.

Ale pokud se naučíte dívat se na své vědomí jako na druh nějaké horečky, osobní a soukromé, ve které jste uzavřen jako kuře ve své skořápce, potom tento váš postoj vyvolá krizi, která skořápku prorazí.

Tazatel:

Buddha řekl, že život je utrpení.

Maharadž:

Musel tím myslet, že veškeré vědomí je bolestné, což je zřejmé.

Tazatel:

A je smrt osvobozením?

Maharadž:

Ten, kdo si myslí, že se narodil, se strašně bojí smrti. Naproti tomu pro toho, kdo opravdu zná sám sebe, je smrt šťastnou událostí."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Re: Nisargadatta Maharadž

Příspěvekod Monika » pon 08. říj 2012 16:30:51

"Tazatel:

Hinduistická tradice říká, že utrpení přináší osud a osud je zasloužený. Podívejte se na ty strašlivé kalamity, ať už přírodní, nebo způsobené člověkem, záplavy a zemětřesení, války a revoluce. Můžeme být tak troufalí a myslet si, že každý trpí kvůli svým vlastním hříchům, o kterých nemá ani tušení? Ty miliony trpících – jsou to snad samí zločinci, kteří jsou po zásluze potrestáni?

Maharadž:

Musí člověk trpět jenom za své vlastní hříchy? Copak jsme opravdu od sebe odděleni? V tomto obrovském oceánu života trpíme za hříchy druhých a kvůli našim hříchům trpí i oni. Je jasné, že zákon rovnováhy vždy zvítězí a nakonec budou všechny účty vyrovnány. Ale v průběhu našeho života jeden na druhého hluboce působíme.

Tazatel:

Ano, jak říká jeden básník: "Žádný člověk není ostrov."

Maharadž:

V pozadí každého zážitku je Já a jeho zaujetí zážitkem.

Říkejte tomu touha nebo láska – na slovech nezáleží.

Tazatel:

Copak mohu toužit po utrpení? Mohu snad úmyslně chtít bolest? Nejsem snad jako člověk, který si vyrobil měkkou postel, aby se mu dobře spalo, ale potom na něj přišla noční můra a on sebou hází a křičí ze spaní? To, co vytváří noční můry, jistě nemůže být láska.

Maharadž:

Veškeré utrpení je vyvoláno sobeckou odděleností, izolovaností a nenasytností. Jakmile je příčina utrpení odhalena a odstraněna, utrpení zmizí.

Tazatel: Je možné, že odstraním příčiny svého utrpení, ale druzí budou trpět dál.

Maharadž:

Abyste porozuměl utrpení, musíte překročit bolest a radost.
Vaše vlastní touhy a strach vám brání utrpení porozumět, a tím pomoci ostatním.
Ve skutečnosti nejsou žádní ostatní a pomůžete-li sobě, pomůžete tím i všem ostatním. Pokud vás utrpení lidstva opravdu znepokojuje, musíte nejprve zdokonalit jediný nástroj pomoci, který máte – sebe sama.

Tazatel:

Neustále říkáte, že jsem stvořitel, udržovatel a ničitel tohoto světa, všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí. Když o vašich slovech uvažuji, říkám si, jak je možné, že v tom mém světě je tolik zla.

Maharadž:

Není žádné zlo, není ani žádné utrpení; na světě je všemu nadřazeným principem láska k žití. Podívejte se, jak všechno lpí na životě, jak drahá je každému existence.

Tazatel:

Na plátně mé mysli se bez konce střídají další a další obrazy. Nemám v sobě nic trvalého.

Maharadž:

Jen se na sebe podívejte trochu pozorněji.

Je tam plátno – to se nemění.

Také světlo svítí stále stejně. Jenom film mezi nimi se pohybuje a vytváří na plátně obrazy.

Tomuto filmu můžete říkat osud (prarabdha).

Tazatel:

Čím je osud tvořen?

Maharadž:

Příčinou nevyhnutelnosti je nevědomost.

Tazatel:

Jaká nevědomost?

Maharadž:

V první řadě je to neznalost sebe sama.

Dále neznalost pravé povahy věcí, jejich příčin a následků.

Díváte se kolem sebe bez porozumění a považujete zdání za skutečnost. Myslíte si, že znáte svět a sebe sama – ale je to jenom vaše nevědomost, která vám dovoluje říkat: Já vím. Začněte s tím, že si přiznáte, že nic nevíte.

Nic nemůže pomoci světu více, než když odstraníte svou nevědomost. Potom nemusíte dělat nic konkrétního, abyste světu pomáhal. Samo vaše bytí je pomocí, ať už něco děláte či nikoli.

Tazatel:

Jak lze poznat svou nevědomost? Abych ji poznal, musím už mít poznání.

Maharadž:

Přesně tak.

To, že si přiznáte: "Já jsem nevědomý", je samo o sobě úsvitem poznání.

Nevědomý člověk si neuvědomuje svou nevědomost. Mohli bychom říci, že nevědomost vlastně neexistuje, protože ve chvíli, kdy ji člověk spatří, nevědomost zmizí. Proto bychom ji mohli nazývat neuvědomělost nebo slepota. Nic z toho, co vidíte kolem sebe nebo v sobě, neznáte a nerozumíte tomu, aniž byste si vůbec uvědomoval, že to neznáte a že tomu nerozumíte.

Opravdové poznání, poznání pokorného srdce, je v tom, že víte, že nic nevíte.

Tazatel:

Ano, Kristus říkal: "Blahoslavení chudí duchem."

Maharadž:

Můžete to vyjádřit jak chcete. Faktem je, že poznání může být vždycky jen poznáním nevědomosti. Víte, že nic nevíte.

Tazatel:

Bude mít nevědomost někdy konec?

Maharadž:

Co je špatného na nevědění?

Nepotřebujete všechno vědět. Bohatě stačí, když víte jen to, co vědět potřebujete. Ostatní věci se o sebe postarají samy, aniž byste musel vědět jak. Důležité je, že vaše nevědomost nejde proti tomu, co je vědomé, že tu je sjednocení na všech úrovních. Vědět není zase tak moc důležité.

Tazatel:

To, co říkáte, je správné psychologicky. Ale pokud jde o znalost druhých, o znalost světa, tak mi to, že vím, že nic nevím, není moc platné.

Maharadž: J

Jakmile jste vnitřně sjednocený, přichází vnější poznání samovolně. V každém okamžiku svého života víte přesně to, co vědět potřebujete. V oceánu univerzální mysli je obsaženo veškeré poznání – je vám k dispozici. Většinu z toho nikdy nebudete potřebovat vědět, ale je to vaše tak jako tak.

Stejně jako s poznáním je to i s vašimi schopnostmi. Cokoli, co cítíte, že je potřeba udělat, se dozajista stane. Bůh je bezpochyby při práci s organizováním vesmíru přítomen, ale je rád, když mu někdo trochu pomůže. Je-li pomocník nesobecký a inteligentní, pak jsou mu všechny vesmírné síly připraveny posloužit.


Tazatel:

Dokonce i slepé přírodní síly?

Maharadž:

Žádné síly nejsou slepé. Vědomí je síla.

Uvědomujte si, co má být uděláno, a ono to uděláno bude.

Buďte jenom bdělý – a tichý.

Jakmile dosáhnete svého cíle a poznáte svou pravou přirozenost, stane se vaše existence pro každého požehnáním. Vy ani svět to možná ani nebudete vědět, ale pomoc z vás bude vyzařovat tak jako tak.

Na světě jsou lidé, kteří dělají víc dobrého, než všichni státníci a filantropové dohromady. Vyzařují světlo a mír, aniž by se o to snažili nebo o tom věděli. Když jim druzí řeknou, jaké zázraky udělali, tak jsou sami udiveni.

Ale protože nic nepovažují za své, nejsou ani pyšní, ani neprahnou po uznání.

Nedokáží prostě chtít nic pro sebe, dokonce ani radost z pomoci druhým. Vědí, že Bůh je dobrý a jsou v klidu a míru."
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích


Zpět na Inspirativní osobnosti

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků

cron