Prožijte si představu vlastní smrti

Prožijte si představu vlastní smrti

Příspěvekod Petr » stř 14. kvě 2008 13:28:43

Představte si, že víte, že máte poslední týden, den nebo hodinu života. Co by jste udělali? Jak by jste přemýšleli?

Prožití vlastní smrti v představě může být velmi poučné. Najednou se Vám rozplynou všechny materiální touhy a chtění, které Vás normálně provází. Zjistíte, že už není vůbec důležité jestli budete mít to či ono. Tyto touhy najednou pozbudou smyslu, prasknou jako vzduchová bublina a nic po nich nezbyde. Najednou se před Vámi objeví skutečné hodnoty Vašeho života.

V další moment si možná uvědomíte, co jste ve svém životě dělali špatně a budete mít snahu to v tomto posledním období života rychle napravit. Pokud tomu tak bude tak by jste se měli ještě hlouběji zamyslet, protože pravděpodobně neděláte to, co cítíte, že máte dělat. Můžete mít například velkou touhu běžet domů za rodinou a ujišťovat je jak jste je celý život měli rádi, ale jen jste to nedávali dostatečně najevo, nebo se budete chtít s někým usmířit a zapomenout na staré křivdy a hádky a nebo si budete říkat proč jste trávili tolik času v práci nebo v jiných osobních zájmech a raději ho nevěnovali rodině, dětem, přátelům.

Jediná rada zní dělejte to od teď po zbytek svého života.

Pokud máte pocit, že jste nedávali někomu dostatečně najevo to co k němu cítíte, dávejte mu to najevo od teď do konce života.
Pokud máte pocit, že jste hodně času promarnili určitou činností, omezte ji a investujte svůj čas lépe.
Pokud by jste se chtěli s někým usmířit, usmiřte se teď, nečekejte až na poslední chvíly.
Pokud by jste chtěli někomu odpustit a říct jak ho máte rádi, udělějte to teď. Nečekejte na to až bude pozdě.
Pokud by jste cítili, že chcete odkázat nějaké peníze na charitu, dávejte je průběžně již teď až po zbytek svého života, pokud vám to vaše možnosti dovolí (nikdo nechce abyste strádali).
Pokud by jste měli dojem, že jste se o své fyzické tělo nestarali dost dobře, a pustošili ho neaktivitou, přejídáním, atd. změňte to hned teď a starejte se o své tělo svědomitě do konce svého života.
Pokud budete mít pocit, že jste se měli více zajímat o duchovní věci na místo těch pomíjejících, dělejte to od teď po zbytek svého života.
....


Paradoxní je, že vše co si v ten moment uvědomíte, pochází také z Vás, celý život to nosíte v sobě, jen to většinou zakrívá Vaše ego a jeho potřeby – a ego jich má spoustu, nemusí to být pouze zmíněné materiální. Ego je v tomto neskutečně vynalézavé a vychytralé, ale o tom třeba někdy jindy. :)

Vím, že představa vlastní smrti může být pro někoho i velmi tramatizující, ale ten vhled a osvobození, které tím můžete získat za to stojí.

Petr
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2832
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 589
Poděkováno: 1282-krát v 716 příspěvcích

Re: Prožijte si představu vlastní smrti

Příspěvekod jindriska » čtv 15. kvě 2008 21:27:34

Ahojky Petře a všichni ostatní :-)

Už jsem měla pár skutečných možností si to prožít. Nešlo o žádnou klimickou smrt nebo něco podobného. Jen ve stavu, kdy jsem byla silně unavená, jsem dostala šanci prožít si ten stav naživo. Je to zvláštní pocit jakoby usmíření se s tím, že tu za chvíli být nemusím, že nic mimo nějaké vědomí a lásku nemá hodnotu. Že hodnoty našeho běžného života jsou někdy směšné, nepochopitelné a zbytečně zraňující. V tu chvíli jsem nepociťovala k nikomu (včetně svých dětí!) žádnou závislost a pocit úzkosti, kdybych právě odešla. O materiálnu nemluvě. Zmizela závislost a očekávání. Jedna z nejzhoubnějších věcí našeho života tady na zemi. Strach se stal cizím pojmem. Zůstal jen stav klidu a rovnováhy...

Krásné, naplno prožité chvíle života....Jindřiška

PAPRSKYSVTLA.jpg
PAPRSKYSVTLA.jpg (31.29 KiB) Zobrazeno 4327 krát
Naposledy upravil Petr dne čtv 15. kvě 2008 22:07:56, celkově upraveno 1
Důvod: Přiložil jsem obrázek
Uživatelský avatar
jindriska
 
Příspěvky: 1
Registrován: stř 14. kvě 2008 21:34:26
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Prožijte si představu vlastní smrti

Příspěvekod Jana » ned 22. úno 2009 10:31:36

Rozhovor Eduarda Tomáše s Rostislavem Sarvašem:

Vybavujete si svůj první moment, kdy vás políbil okamžik jakési božské věčnosti?
Těch okamžiků bylo mnoho. Začalo to v útlém dětství a já jsem potom stále toužil od případu k případu. Ještě jsem ani nedovedl mluvit. Později v pubertě blaženost trochu přestávala, ale namísto ní nastoupil částečný prožitek skutečnosti. Nejrůznější formou a třeba i vizemi světla a nekonečných prostorů. Nakonec přišly záblesky pravdy. Ale to už nebyl částečný prožitek skutečnosti, ale většinou úplný, jenže bohužel dočasný. Všechno je to zároveň blažené, ale nakonec i moudré a hlavně skutečné. Nejsou to žádné domněnky ani nálady.

Zažil jsem okamžik, kdy jsem omdlel a vpadl jsem do jakési pohádkové zahrady, kde mi bylo neskutečně dobře. A když mě kamarádi z toho stavu vyprostili, velmi jsem se na ně zlobil. Dosud mě nic krásnějšího nepotkalo. Zdá se mi smutné, že sen či drobounká klinická smrt je krásnější než skutečný život.
Bohužel u většiny lidí se tato pomoc božích sil objeví jen jednou, nejvýš dvakrát v životě. Ale to se může spravit. V tom svrabu nemusíte zůstat až do smrti. Skoro každý měl takový zážitek: buď na něj zapomněl, nebo si s ním neví rady. Vy jste na něj nezapomněl. A to je známka jisté pokročilosti.

V čem je tedy chyba?
Nedovedl jste tento blažený stav opakovat. Protože chyběl duchovní trénink a možná i duchovní touha. Skutečný život může být stejně krásný oproti snům nebo halucinacím a může být i relativně trvalý. Zažil jsem podobnou zkušenost, ale nejhlubší byla ta, když mě oběsili. Ano, slyšíte správně. Oběsili mě na větvi smuteční vrby v Havlíčkových sadech. Tehdy se jim říkalo Grébovka. Bylo mi sotva deset let. Hráli jsme si s klukama na policajty a lupiče a já byl těžko polapitelný lupič jménem Der Die Das. Rozsudek zněl: trest smrti provazem. Jenže provaz jsme neměli. Nahradili jsme ho několika spojenými řemeny od kalhot. Než odkopli zahradní stoličku, povídá kamarád: "Hele, vole, až nebudeš moct dejchat, tak řvi!" Jenže řvát pochopitelně nešlo. Nato ji opravdu odkopli a já visel. Poslední slova, která jsem ještě zaregistroval, byla: "Kluci, ten blbec modrá a neřve!" Nato jsem byl v ráji. Nebudu vám ho popisovat, když ho znáte. Všude převažovala záplava neobyčejného světla a neobyčejné blaženosti. Také jsem se zlobil, když mě probudili.
Když o tom uvažuji, mám za to, že jsme tenkrát byli ve stejné posmrtné atmosféře. A to je druhý důvod, proč si myslím, že na to máte.

Vy už asi cítíte dotyky smrti?
Znal jsem jednu dámu, která se na smrt velmi těšila, protože jí skýtala moment překvapení... Nic takového necítím. Bude mi teprve devadesát dva. Ani se netěším, ani nemám strach. Vždyť jde jen o přechod ze stavu do stavu a případně později naopak. Nebo už ne?... To by bylo nejlepší, zatím se o to snažím. Ale necháme to Pánu Bohu, co kdyby mě ještě někde potřeboval? Třeba v Americe, tam je to dnes duchovně dost suché, i když i tam se pomalu začíná probouzet touha po lepších duchovních časech.

Když jsem se setkal s dalajlamou, žasl jsem hlavně nad tímto poznáním: on je krásné, usměvavé velké dítě. A přitom je nesmírně moudrý. Asi je moudré zachovávat v sobě bezprostřednost dítěte... Nebo jsem to špatně pochopil?
Ale ne, dobře jste to pochopil. Měl jsem při setkání s ním stejný dojem, i když se toho mezi námi odehrálo víc. Těším se na nové setkání s ním, možná až po smrti: to by byla jen představa, ale sympatická. Ale zevní život je konec konců taky představa.

Často mě napadá, jak asi umírali Hitler nebo Stalin. Zvláště v souvislosti s mým přesvědčením, že okamžik smrti je finále našeho života.
Jak umíral Stalin, nevím. Slyšel jsem, že měl zlé vidiny. Kdyby pak už nebylo nic, byly by to snadné konce a zákon karmy, to je vyrovnání čili odplaty, by nebyl naplněn. To se nestává, buďte ujištěn, že právě tady existuje univerzální spravedlnost přesná jako chronometr. Ne aby trestala, ale aby napravovala, co bylo pokřiveno a co se z původní dokonalosti stalo zmatkové, egoisticky ubližující a nedokonalé. Neboť z dokonalosti jsme kdysi vyšli a do toho království nebeského se zase vrátíme. Ve skutečnosti neexistuje vlastně už teď nic jiného než úplná ryzí dokonalost. Vše ostatní je pouhé zdání. Ale o tom zase jindy.
Jana
 
Příspěvky: 1482
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 22 návštevníků

cron