Martin

[vostalpetr]

Tak pardon, nejde vo japonsko, jen si nejsem schopnej vybavit co je to za vlajku

v čase 0:31

???

[vostalpetr]

Tak jsem se překouknul i v čase, ale už to vím, jde o Koreu...

[honzam]

Nejlepší je čínská verze.

Mně se líbí spíše ta japonská verze,

připomíná mi dědečka Mrazíka...

http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/81956/osudy-hercu-z-pohadky-mrazik-nejhur-skoncil-ivanek-zavreli-ho-do-vezeni.html

Osudy herců z pohádky Mrazík: Nejhůř skončil Ivánek: Zavřeli ho do vězení!

Jejich role známe nazpaměť, umíme citovat celé pasáže textů. Aby také ne, vždyť legendární ruská pohádka Mrazík patří k českým Vánocům stejně jako cukroví a dárky. Jenže o co známější nám jsou jednotlivé postavy, o to méně víme o osudech samotných herců. Nejhůř dopadl Eduard Izotov (†66), představitel samolibého Ivánka: Zavřeli ho za výměnu valut, navíc před smrtí v roce 2003 po šesti prodělaných mrtvicích a pádu skončil na invalidním vozíku, později zcela nepohyblivý na lůžku.

Naopak největší úcty a slávy si užívá paradoxně ta »nejzlejší« - Inna Čurikovová, která ztvárnila Marfušu. Dnes jí je 68 let a stále se naplno věnuje divadlu. „Dokud mi pánbůh dává sílu a lásku, tak se vynasnažím hrát,“ prozradila Inna, která má na kontě skoro čtyři desítky filmů, o divadelních a televizních rolích ani nemluvě, i hotovou sbírku titulů, řádů a ocenění. ...

[honzam]

takže bůh dozajista požehná tvé mysli a tvému neexistujícímu egu....

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego? Nicméně Boží přítomnost je stále krásná, míruplná, blažená.

[vostalpetr]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí,

nikoliv nějaká trpící snová vosoba co neexistuje jak tady s oblibou vytrubuješ, díky své potřebě potláčet utrpení,

takže co si uvaříš, to si taky sníš

protože na konci musí být to co na začátku

tedy 0...

[Nic]

...jediný co funguje bude asi karma,...

Co se karmy týče, kdyby něco takového mělo fungovat, tak možná lepší karmou je vypadat před Tebou jako idiot a uvědomovat si v každém bez ohledu na projev, že je láskou, než být inteligentem, který potkává samé idioty.

[vostalpetr]

Kdepak, ty máš mnohem těžší karmu, páč ty jsi duchovnem popletený ego,

zatímco já jsem jen nasraný ego,

takže mám vo to tvý duchovní poletení lehčí vosud i život,

nebot nasranost pomíjí zato popletenost je téměř věčná, jak sama zde co chvíli tvrdíš...

[Tino]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Ano.

[Nic]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Ano.

[vostalpetr]

Neustále tady píšeš vo tý snový osobě, ale zdá že to vopakuješ jak papoušek bez porozumění ,

je jen jedno Vědomí, které dle míry připoutanosti se nachází ve třech základních úrovních :

Vědomí

Univerzální vědomí (snící sen)

Snová osoba

Podobně : pára, voda, led

Podobně : parabrahman, brahman, atman

[Lída]

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Protože ego je ztotožněné vědomí

Přesně tak.

Raméš Balsekar: "Je tu jen Vědomí. Kdo tedy vytváří všechna ta „já“, biliony „já“? Kdo jiný než Vědomí, pouze tím, že se ztotožní s každým jednotlivým psycho-fyzickým systémem. A tak jsou tu biliony „já“, která se spolu hádají a milují a vzájemně se nenávidí, a to je všechno, čím tato Líla je."

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

[Lída]

A dál tam Balsekar říká:

"Ego pochází z jediného místa, z jediné věci, která trvale existuje, a to je Vědomí. Proto Mahariši říká: „Najděte Zdroj ega. Kdo jedná? Kdo chce poznat?“

Ego je pouze odraz původního neosobního Vědomí. Toto chápání přenáší ego zpět do jeho Zdroje. Tím hlavním problémem bývá obava z ega. Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou.

...

Když se neosobní Vědomí ztotožní s osobním organismem, vyvstane ego. Samotné ego nemá žádnou nezávislou existenci. Je jen zrcadlením Vědomí, které tím, že se ztotožnilo, vytvořilo ego. Proto říkat „Znič ego, bojuj s egem“ je hloupost. Co je ego? Je to individuální projev původního neosobního Vědomí. Neosobní Vědomí vytvořilo ego, které se pak obrátí ke svému Zdroji. Proč s egem bojovat? Jen pozorovat hrátky ega."

[Nic]

A dál tam Balsekar říká:

"Ego pochází z jediného místa, z jediné věci, která trvale existuje, a to je Vědomí. Proto Mahariši říká: „Najděte Zdroj ega. Kdo jedná? Kdo chce poznat?“

Ego je pouze odraz původního neosobního Vědomí. Toto chápání přenáší ego zpět do jeho Zdroje. Tím hlavním problémem bývá obava z ega. Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Když se neosobní Vědomí ztotožní s osobním organismem, vyvstane ego. Samotné ego nemá žádnou nezávislou existenci.

Ego neexistuje jako něco, co by bylo něčím mimo Boha.

Proč by mělo Boha zajímat neexistující ego?

Když před patnácti lety Bůh řekl, že spolu prožijeme ten nejnádhernější život, jaký se dá prožít, tak to tak je, ale vždycky jen tehdy, když z Boží přítomnosti nic nečouhá, když se z ní nic nevyčleňuje, nic se od ní neodděluje, když já jako osoba, jako ego, nejsem ničím a Bůh je vším. Proč by se měl Bůh starat o to, co ničím není?

[vostalpetr]

Když před patnácti lety Bůh řekl,

Vypadá to, že jeden o voze a druhej vo koze...

No má zkušenost rozhodně není tvá zkušenost, takže se nemůžeš divit, že tě považuju za blábolícího idiota...

A ty si mě zase můžeš představovat třeba že ty jsi já....

[Lída]

Balsekar říká:

"Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Jaký je rozdíl mezi pouhým pozorováním a mezi chtěním poznat?

Zásadní.

Pozoruje Vědomí.
Poznat chce ego.

Proč to ego chce poznat?
Aby mohlo získat jistotu, že neexistuje, a na té založit svou další existenci.

Proč se to děje? Vědomí, ztotožněné se snovou osobou, si potřebuje ještě chvíli užívat hru na vědoucí osobní já
Snová osoba se tak může neustále znovu utvrzovat v přesvědčení, že coby ego neexistuje (čímž se pořád znovu vytváří) - místo aby se ego "Přijímalo se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen se pozorovalo, co se děje".

Inu, jak Balsekar říká: "The Play must go on - Hra musí pokračovat."

[Trini]

Když před patnácti lety Bůh řekl,

Vypadá to, že jeden o voze a druhej vo koze...

Jo, domněnka, že právě se mnou a ne s tebou (najednou nejsi já ) mluvil Bůh, vytváří super ego - super vědoucí. Co jste proti mně, s vámi Bůh nemluvil. A proto si založím Jana-ašrám s přísnou cenzurou.

Projev, který nikdy nezačal a nikdy neskončí, má mimo jiné (dramata, horory, krváky, příšerné drastáky nebo normálka) smysl pro humor.

[Nic]

Když před patnácti lety Bůh řekl,

Vypadá to, že jeden o voze a druhej vo koze...

No má zkušenost rozhodně není tvá zkušenost, takže se nemůžeš divit, že tě považuju za blábolícího idiota...

A ty si mě zase můžeš představovat třeba že ty jsi já....

Díky.



To je moc dobrý, že tu tahle možnost je. Ty mě budeš považovat za blábolícího idiota a u mě to bude fungovat jak říkáš, že já jsem Ty a budu v Tobě vidět taky blábolícího idiota.

A je možná i další vize, jak Bůh sedí na mráčku a říká si, tak už jsem stvořil ledního medvěda, soba, opici, co bych tak ještě stvořil? Co ještě nemám? Blábolícího idiota! Tak stvoří blábolícího idiota, který nejen chodí, hýbe se a dýchá, ale i blábolí. Zavolá Bůh na svatého Petra: "Hele, pocem, poď se podívat, co se mi povedlo. Jak krásně ten idiot blábolí! Všechna má díla mám rád, ale toho blábolícího idiota mám snad nejraději."

[Nic]

Balsekar říká:

"Přijměte ego se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen pozorujte, co se děje. Pak tu žádné potíže nejsou."

Protože jakmile ho budete chtít opravdu poznat, tak zjistíte, že ve skutečnosti tu vůbec nic takového není.

Jaký je rozdíl mezi pouhým pozorováním a mezi chtěním poznat?

Zásadní.

Pozoruje Vědomí.
Poznat chce ego.

Proč to ego chce poznat?
Aby mohlo získat jistotu, že neexistuje, a na té založit svou další existenci.

Proč se to děje? Vědomí, ztotožněné se snovou osobou, si potřebuje ještě chvíli užívat hru na vědoucí osobní já
Snová osoba se tak může neustále znovu utvrzovat v přesvědčení, že coby ego neexistuje (čímž se pořád znovu vytváří) - místo aby se ego "Přijímalo se vším, co s sebou nese, jako součást chodu Celku, a jen se pozorovalo, co se děje".

Inu, jak Balsekar říká: "The Play must go on - Hra musí pokračovat."

U Boha je možné všechno a to, co se může z osobního pohledu jevit jako nepřístojné a špatné, z pohledu celistvosti tu má své místo.

Nicméně poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná, že všechny představy o tom, kým jsme, jsou ve skutečnosti zcela prázdné, je nádherně osvobozující.

Není důvod do toho, co JE, cokoliv přidávat a nebo něco ubírat. Je to samo o sobě Boží.

Láska nejen taví všechno v jedno, ale i stírá všechny rozdíly.

[Tino]

poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná ...

Mně to nepřijde jako poznávání pravdy, ale jako když ta lepší část ega odmítá brát vážně všechny horší stránky osobního já. Osoba ohodnotila sebe samu jako nicotnou a bere vážně už jen to, co považuje za láskyplné a nápomocné. Taky jsem to tak dlouho dělala, jenže tím ty odmítnuté horší stránky osobního já nakonec úplně zalezou a fungujou pak už jen z podpalubí. To je dost malér, člověk je přesvědčený, že dělá z lásky jen to nej nej nej, místo aby ho zajímalo, co tím chce dosáhnout.

[Lída]

Nicméně poznávání pravdy, že naše osoba je vzhledem k nekonečnosti časoprostoru naprosto nicotná, že všechny představy o tom, kým jsme, jsou ve skutečnosti zcela prázdné, je nádherně osvobozující.

Ztotožňovat se jen se svými pozitivními reakcemi na dění a nevěnovat pozornost žádným negativním, ačkoliv je mozek automaticky vytváří, protože jsou přirozenou reakcí na jakýkoliv pocit ohrožení u všech savců, člověka nevyjímaje - proč ne? Protože jejich vytrvalé ignorování (místo neosobního pozorování) nakonec vede k tak bolestným stavům, nejen psychickým, ale i fyzickým, že člověku nakonec nezbyde než začít být ochotný nechat i ty negativní pocity ve vědomí probíhat a neosobně je pozorovat. Do té doby člověka ovlivňují a rozhodují, jak zareaguje, i když by přísahal, že nic takového neexistuje. Mysl je schopná neuvěřitelných věcí, jen aby umožnila, abychom se cítili nádherně.

Stručně to konstatoval Nisargadatta: "Touha muže po ženě je opravdu nevinná ve srovnání s touhou po neustálé, osobní blaženosti. Mysl je taškář. Čím se zdá být svatější, o to je podvod větší".