Nevím

Nevím

Příspěvekod vostalpetr » čtv 21. pro 2017 21:12:32

Zen je udržováním mysli "Nevím" vždy a všude.

Nakonec se tvá mysl "nevím" stane úplně čistou. Když pohlédneš na oblohu, je jen modrá. Uvidíš strom, je jen zelený. Tvá mysl je jako čisté zrcadlo. Objeví se červená, zrcadlo je červené; objeví se bílá, zrcadlo je bílé. Přijde někdo hladový, dáš mu najíst; přijde někdo žíznivý, dáš mu napít. Nic nechci jen pro sebe, pouze pro všechny bytosti. Taková mysl je již osvícením, které nazýváme Velkou láskou, Velkým soucitem, Velkou cestou bódhisattvy. Je to jednoduché, není to nic těžkého.

Zenový mistr Seungh Sahn
http://www.kwanumzen.cz/cz/co-je-zen


Ten přístup "nevím" se dá zkoušet od rána do večera při všem, co dělám - a všímat si přitom, kde je v tom navíc i nějaké chtění nebo odpor, neuvědomovaný egoistický nátlak, který vzniká z nevědomé potřeby, vyvolávané bůhvíjak starou vnitřní zraněností.
Překrývá to spokojené tvořivé "nevím :) podívám se na to :) uvidíme :) ...

Učím se to rozpoznávat takříkajíc "za pochodu" a když si toho všimnu, dá se to ošetřit a zahojit obejmutím toho vnitřního nespokojence

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 73#p136573




Nezbývá již více

Jenomže – neleknete se teď – že ta naše pohádka o rybářovi a rybce jde najednou zase od začátku?

Co tady říká Buddha:

“Nakonec poznává, že i duchovní jednota je podmíněná, je vytvořená myslí. Jenže co je podmíněné, myslí vytvořené, to je nestálé, a co je nestálé, to musí jednou zaniknout. Jak to uvidí a pozná, odpoutá se mu srdce od marnosti stále si něco přát, odpoutá se mu srdce od marnosti stále něčím být a odpoutá se mu srdce od marnosti stále si zastírat, jak to je. S osvobozením přichází poznání: svoboden – skončeno putování, svatý život dokonán, dílo završeno, nezbývá již více na tomto světě.“

Co potom takový člověk vlastně dělá? No, docela jednoduchou věc. Jako ten rybář, přesně to, co předtím. Buddhisté říkají: cvičí se dál v osmidílné stezce. Za prvé, správné vidění, … až za osmé, správné soustředění. A to proto, aby překonal všechna dosud zbývající lpění, ona se vždycky ještě nějaká najdou. A to bez ohledu na to, jaký má názor!

Jenomže on mu ten názor předtím vždycky trošku pomáhal. Byla to taková drobná půjčka, nijak veliká, ale přesto půjčka: Každé další hranice totiž setřel vždy ušlechtilejším názorem, jenomže uvnitř, v sobě, tam stále ještě trvaly příčiny lpění. Ve chvíli oproštění sice nelpěl na ničem, ale ty příčiny, ze kterých lpění vyvstává, zvyky, reflexy, tohle všecko, to stále ještě mělo hluboké kořeny.

Proto mnich opět pokračuje osmidílnou stezkou jako na začátku, jenom bez opory předem připraveného názoru, jak to vlastně celé dopadne. Protože kdyby si ten názor zase na chviličku půjčil, utkvěl na něm a budoval na něm svou existenci, tak bude okamžitě zpátky v některém z předchozích vnorů, kterými už jednou prošel.

Ale i to se stává docela běžně. Nebývá to tak, že se k osvobození jde přímo, ale spíš tři kroky dopředu, dva nazpátek. Ve svých lepších chvílích je třeba člověk v neomezeném vědomí, má všechny rád a všechno by rozdal. Jenomže vzápětí ho vyhodí z práce, to pak nic nemá doopravdy a najednou je vedle. Tak si zase pěkně uvědomí, jak je to všechno pomíjivé a marné, než se postupně prokouše tam, kde byl, a všem odpustí, že už třeba není ředitel, ale jenom obyčejný referent. Dokonce i na těch nejvyšších stupních se může stát, že ho to na chvíli shodí a začíná pak zase u těch chatrčí a bambusů, v té své vesničce. Opravdu to není pojišťovna, na osvobození vážně zatím neexistuje žádný patent.

Ale nevadí, tak si to zase postupně uvědomí, smaže hranice, všechno vyprázdní a opět přirozeně, jako vzlétá balón, když se odlehčí, tak se dostane výš.

Buddha to uzavírá:

„On ví: chudším stalo se jeho myšlení o utkvělou myšlenku něco si přát,
chudším stalo se jeho myšlení o utkvělou představu něčím být,
chudším stalo se jeho myšlení o utkvělou představu, že neví, jak to je.
Pouze jediné bohatství vykazuje - toto tělo zde, obdařené šesti smysly, jako nutnou podmínku života. O co tady méně jest, o to se vidí chudším, prázdnějším. A co zde ještě zbývá, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, na něho sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba.

Kdokoli, Ánando, za minulých, přítomných i budoucích časů uskuteční vnitřní chudobu, bude to vždy právě tato čistá, nejvyšší chudoba.“

Tím sutra končí.

Ještě malou poznámku. Pojem „prázdnota“, sunná nebo v sanskrtu šuňjá, ten za Budhova života patrně neexistoval. Je pozdější. Budha sám by používal jiný pojem, patrně bližší pojmu chudoba – opuštění, zanechání. Možná také, že se jedná o vyjádření jeho původních myšlenek v pozdější podobě, možná dokonce, že celá sutra není vůbec původní.

V čem může být rozdíl mezi prázdnotou a vnitřní chudobou? V tom, že prázdnota se dá intuitivně chápat jako věc, jako „něco“. I fyzikové tak dosud chápou prázdný prostor. Kdežto chudoba - něco nemít - to je spíš stav než věc. Pro člověka je získávání věcí zavádějící, protože se jich pak chytá, a to i prázdnoty. A tak ta chudoba se spíš víc hodí, o tu nikdo tolik nestojí. O tom by mohli povídat třeba bratři františkáni…

http://www.lampa.cz/prednasky/prazdnota.html
Naposledy upravil vostalpetr dne čtv 21. pro 2017 21:21:36, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » čtv 21. pro 2017 21:19:55

To je fakt neuvěřitelný šílenství,

u filozofa, jenž ví, že nic neví, to beru a mám rád Sokrata, filozof potřebuje oporu,

ale pošuk jenž ví, že neví v duchovnu je poblázněný ego co, ví příliš mnoho

když nevím, tak to nevím ani že to nevím

jakmile to vím, je tam ego...

i samo uvědomění je stále příliš mnoho...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » čtv 21. pro 2017 23:29:35

Spočítej vlny



Následující rozhovory v japonském zenovém klášteře Engakudži proběhly podle tradice v rozmezí pouhých dvou let 1259 a 1260. Jejich doslovné znění se nám bohužel nedochovalo, známe pouze závěrečné verše. Ty nám však napovídají tolik, že se z nich dá dodnes sestavit celý pozoruhodný příběh starého mnicha.

Když se stal Gidó zenovým mnichem a poprvé mu oholili hlavu, bylo mu už 75 let.

„Počítám teď každý rok života, mám ještě v Zenu nějakou naději?

Mistr Daikoku mu na to odpověděl:

„Jaképak roky, může to být hned! Nevěříš? Když ti ale na tom počítání tolik záleží, dám ti na to otázku k meditaci: Kolik vln je na pláži Jui? Slyšíš? Kolik vln je na pláži Jui!“

„Ano, slyším. Kolik vln je na pláži Jui! A neodejdu z meditační haly, dokud na to nepřijdu.“

Mistr pokýval hlavou a spokojeně se usmál. Ten mnich má opravdu ještě naději.

Gidó pak přišel za měsíc a radostně hlásil:

„Už to mám! Zavřel jsem oči a zkoušel jsem ty vlny na pláži Jui v duchu spočítat, ale pořád mi to nevycházelo. Vždycky mi nějaká utekla… Až mě napadlo, že ty vlny jdou vlastně jako můj dech, jedna za druhou, a pak další, a další. Držel jsem se pak toho dechu ve dne v noci, a to už mi neutekla ani jedna. Tady jsem si to poznamenal, kolik jsem napočítal.“

„Co? Nějakých pár vlnek? To ti mám věřit, že stačí? To ses tedy náramně přepočítal! Jen počítej dál, dokud máš co počítat.“

Za měsíc nato:

„Ano, zkoušel jsem to dál. Dech se mi utišil a meditace byla pak ještě hlubší a klidnější, ale musel jsem si přiznat, že pokaždé napočítám něco jiného. Vždycky přece musím někde začít a jinde skončit, jenomže ty vlny už tu byly předtím a pak tu budou zase… Jak jsem si to uvědomil, bylo mi najednou dobře. Oceán, ten je přece nezměrný, a stejně tak moje mysl je naprosto svobodná a neomezená. Správná odpověď, kolik je na pláži Jui vln, to bude nekonečno!“

„Tolik? To snad ne! A pokloníš se před meditací opravdu až k zemi? Aby mezi ní a tebou nezbyl ani kousek? Udělej to a hned těch tvých vln ubude.“

Po roce:

„Vždyť to bylo tak prosté! Jak jsem to mohl nevidět? Stačí přece jediná vlna, a ty ostatní jsou vlastně ta samá. A jak je krásná a okouzlující! Pokaždé stoupá nejdřív nahoru a pak zase klesá dolů, jenom vždycky vypadá trochu jinak. Správně je tedy jedna!“

„A kdo je ta jediná vlna?“

„Jak, kdo?“

„Jen ho zkus najít, kdo to je.“

Po roce a půl:

„To bylo ale překvapení … Jaképak „kdo to je?“ Zmizel! Copak jsou vůbec nějaké vlny? Je tu jen mysl, ta hlubina pod nimi, a ty vlny na ní, ty se jen tak zdají. Zavane vítr, zvedne se vlna. Ustane vítr, zmizí i vlna a mysl se utiší. Kolik je tedy na pláži Jui opravdových vln? Ani jediná, správná odpověď je proto nula!“

„Nerad bych tě zklamal, mnichu, i nic je příliš mnoho, pořád tam něco překáží. Musíš se toho úplně vzdát.“

Za měsíc na to:

„Děkuji, moc děkuji… bylo to tak. I nic je vlastně něco – tím, že se uchopí. A když se pustí? Pak je všechno zase jako dřív, než jsem začal hledat. Pak je dočista jedno, kolik vln bylo, je, či bude na pláži Jui. Každá odpověď by mohla být správná. Nebo špatná? Nevím.“

„Výborně, skvěle! Jenže tak úplně jedno to zase není. Tak ještě jeden docela malý krok, a bude to. Mnoho štěstí, mnichu.“

Uplynul druhý rok a mnicha Gidó byste již v meditační hale hledali zbytečně. Podařilo se mu rozluštit tajemství Zenu i v pokročilém věku, konečně byl s hádankou hotov. Mistr Daikoku ho vedl skutečně dobře.

Jenže co bylo to poslední, co se od svého mistra konečně naučil? Z dalšího rozhovoru se to bohužel nedozvíme, protože Gidó už pak za ním nepotřeboval chodit. To by však potvrzovalo, že ho jeho meditace skutečně dovedla ještě dál! Když se mu tedy v předchozích pěti setkáních s mistrem postupně podařilo překročit něco, všechno, jedno, nic a cokoli, kam se jen mohl vydat nakonec? Může se i dnes kdokoli z nás, kdo o to skutečně stojí, dostat až tam? Kolik je tedy správně vln na pláži Jui?

Naštěstí o tom Gidó úplně nemlčel. Zanechal nám alespoň klíč, kterým jsou tyto mistrovské verše:



Dva roky jsem musel chodit po pláži Jui,

než jsem se naučil přestat počítat vlny.

(…a ještě náhradní klíč: Slavný šachový velmistr se dožil bezmála sta let. Od svých 77 let nikdy neprohrál. Jak to dokázal?)

http://www.lampa.cz/zenpovidky/spocitejvlny.html
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 11:16:13

Názor Ivana Mládka na NEVÍM :

https://www.youtube.com/watch?v=yWQn39U0Gf0












:music:
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 11:22:15

Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 11:25:20

Anarchisti NEVÍ vždy v totálním nasazení :

https://www.youtube.com/watch?v=9ZoZlpveswg
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 11:29:13

Co ví, že neví Petr Haničinec :

https://www.youtube.com/watch?v=x5lUV4KT77Q
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 11:32:36

Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod honzam » pát 22. pro 2017 15:36:40

Matematici, kteří neví a díky tomu ví :)

http://forum.matematika.cz/viewtopic.php?id=29054

Myslím si dvě přirozená čísla; každé z nich je větší než 1 a menší než 100. Nyní vezmu tato čísla, sečtu je a výsledek řeknu osobě A. Potom čísla mezi sebou vynásobím a výsledek řeknu osobě B. Následně mezi těmito (náležitě matematicky nadanými) osobami proběhne konverzace:

B: Nemám zdání, jaká čísla to jsou.
A: Věděl jsem, že to nemůžeš uhodnout.
B: Už vím, která čísla to byla.
A: Já také.

Jaká čísla jsem si myslel?
K čemu jsou draci na světě? Aby z nich byly maminky.
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 1328
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 14
Poděkováno: 35-krát v 35 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod vostalpetr » pát 22. pro 2017 16:13:31

To mně tedy připomíná jednu tu úlohu vo který vyprávěl Donutil,
jak pocestný chce přenocovat a tak zaklepe na dveře domu, v kterém žije dědek, babka a vnučka,
přijde mu votevřít dědek a když vyslechne jeho prosbu tak povídá :
"Pojdte dál, aspon nás bude u stolu patnáct"

Jaké je řešení úlohy ???

(dědek neuměl počítat)
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Nevím

Příspěvekod honzam » úte 23. led 2018 19:54:18

Myslím si dvě přirozená čísla; každé z nich je větší než 1 a menší než 100. Nyní vezmu tato čísla, sečtu je a výsledek řeknu osobě A. Potom čísla mezi sebou vynásobím a výsledek řeknu osobě B. Následně mezi těmito (náležitě matematicky nadanými) osobami proběhne konverzace:

B: Nemám zdání, jaká čísla to jsou.
A: Věděl jsem, že to nemůžeš uhodnout.
B: Už vím, která čísla to byla.
A: Já také.

Jaká čísla jsem si myslel?


Řešením je 4 a 13.
K čemu jsou draci na světě? Aby z nich byly maminky.
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 1328
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 14
Poděkováno: 35-krát v 35 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron