Tohle je docela dobré

[Trini]

[Trini]

Miguela Ruize neznám. Můj učitel byl někdo jiný.

Praktikoval znalosti toltéckých šamanů, když ještě Ruiz nebyl ani na světě.

"Dělej si starosti a přemýšlej, než se pro něco rozhodneš, ale jakmile ses rozhodla, jdi svou cestou bez starostí a pochyb; nebot' tě očekávají ještě milióny dalších rozhodnutí."

Jeho rady byly pro mne velmi cenné, co se týkalo běžného, praktického žívota.

[Trini]

Smysl života pro muže - Jordan Peterson

[honzam]

Atlantida - o té nikdo neví, kde vlastně byla...za Heraklovými sloupy - to může být i v severní Americe...

Tohle je docela dobré místo (překvapivě ne příliš známé), kdy mohla být Atlantida. Je to v západní Africe a neví se, jak to vzniklo. Rozměry a podoba i okolí odpovídá Platónovu popisu.

https://en.wikipedia.org/wiki/Richat_Structure
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oko_Sahary

[Alaja]

Oko Sahary jsem prohlížela na mapách Googlu už dávno.
Ale....neviděla jsem tam žádné starodávné stavby, ani jejich zbytky...
No a nesedí to na starořecké vyprávění o Atlantidě, to, že se potopila, když zrovna bojovala s Řeckem a že za Heraklovými sloupy pak bylo dlouho pořádně zaneřáděné moře...

[honzam]

Oko Sahary jsem prohlížela na mapách Googlu už dávno.
Ale....neviděla jsem tam žádné starodávné stavby, ani jejich zbytky...
No a nesedí to na starořecké vyprávění o Atlantidě, to, že se potopila, když zrovna bojovala s Řeckem a že za Heraklovými sloupy pak bylo dlouho pořádně zaneřáděné moře...

sev. šířka 21°07' 22", záp. délka 11°22' 23"

richat.jpg (61.26 KiB) Zobrazeno 1594 krát

Může se jednat o nějaké vykopávky. Níže pohled na západ ke středu (akropoli)

richat2.jpg (58.68 KiB) Zobrazeno 1594 krát

Ona se podle vyprávění nepotopila - byla zakryta/zaplavena vodou. Mohlo se jednat o gigantickou vlnu nebo povodeň, která jen přešla.

[Alaja]

Ono to Oko je sice krásné, ale Atlantida tam podle mne nejspíš nebyla. To by měla ty středomořské národy poněkud z ruky.....

[honzam]

Ono to Oko je sice krásné, ale Atlantida tam podle mne nejspíš nebyla. To by měla ty středomořské národy poněkud z ruky.....

A jak muselo být krásné před 12 000 lety, když byla Sahara zelená a plná jezer a řek. Ideální místo pro hlavní město. Do Středozemního moře se kromě Nilu vlévaly další široké řeky, kterými tam mohli doplout.

https://platoproject.gr/faqs/

2013-ATLANTIS-GEOMETRY-lowres.jpgtemplategeneric.jpeg (65.45 KiB) Zobrazeno 1569 krát

[Trini]

..otevřený a prázdný prostor vědomí. Vědomí není ve skutečnosti prostorem, ale dalo by se k němu přirovnat. Chceme-li si Vědomí přestavit, můžeme si ho představit jako obrovský, vědomý prostor bez hranic. Otevřený, prázdný, zářící.




...V podstatě neexistuje žádná taková věc, jako je mysl, se svou vlastní, nezávislou, existující identitou. Mysl je - můžeme to tak řící - modulací Vědomí nebo čistého Vědění.

[Trini]

Čistší - prosté všech sebestředných tendencí a iluzí je si uvědomovat, prožívat "já nejsem".
Nikdy jsem nebyl, nejsem a nebudu.
A když se to opravdu do důsledku prožije, pak se pravda může ukázat - že opravdu nejsem.

Popírat sám sebe je nesmyslné.

Skutečnost je taková, že neexistuje něco takového, co by se mohlo považovat za já. A tím problém s popíráním sama sebe odpadá.

[Trini]

Mimochodem:

Poly, považuješ se za ten zářící prostor? Jsi ty tím prostorem?

[Alaja]

Mimochodem:

Poly, považuješ se za ten zářící prostor? Jsi ty tím prostorem?

Když bych chtěla, tak bych mohla...vlastně jednou už jsem přece na dvě hodiny byla, takže vím, jaké to je.
Naštěstí jsem většinou poněkud izolována od vědomí toho zářícího prostoru a tedy mohu s vámi všemi ještě normálně komunikovat.
Když bych měla už jen to vědomí zářícího prostoru (a ani trochu toho lidského), tak bych vás už neregistrovala, nejedla bych, nepila bych a ponechala své tělo svému osudu, rozpadu.....

[Trini]

Mimochodem:

Poly, považuješ se za ten zářící prostor? Jsi ty tím prostorem?

Když bych chtěla, tak bych mohla...vlastně jednou už jsem přece na dvě hodiny byla, takže vím, jaké to je.

A to pak máš pocit *já jsem tím prostorem' nebo všechny ty pocity o "já" zmizí a je jen ten zářící prostor?

[Alaja]

A to pak máš pocit *já jsem tím prostorem' nebo všechny ty pocity o "já" zmizí a je jen ten zářící prostor?

Všechny ty pocity o "já" zmizí a je jen ten zářící prostor....asi tak...

Asi takto jsem to kdysi popsala:

Jako obvykle jsem byla na „hranici, mezi denním stavem a tím Prostorem, jako bych stála v otevřených dveřích. Byla jsem tam už jako doma, v klidu, v pohodě – jako vždy. Prostor se třpytil vnitřním světlem a pak najednou se stalo něco, co jsem předtím nezažila.
Z Prostoru přede mnou se vynořila jakási „bublina“ (tvořená tím Prostorem, z jeho matérie) a směřovala ke mně. A když byla u mne, tak mne celou prostoupila – skoro celé mé vědomí se v tom Prostoru rozpustilo.
Všechno, co jsem si myslela, že jsem, všechny mé vzpomínky, najednou zmizely a místo toho jsem byla kýmsi jiným, úplně jiným, cizím vědomím. Vědomím, jenž je zcela odlišné, od lidského, rostlinného či zvířecího. A toto vědomí bylo nekonečné. Jelikož mi byl zachován vnitřní zrak, tak jsem to vnímala jako hustější mračno plné zářivého světla, plné energie – vnímala jsem, že vidím „sebe“. Vědomí se přímo utápělo v Blaženosti, nebyl zde znatelný tok času – vše bylo pořád jeden přítomný okamžik, stále bylo NYNÍ – nebylo žádné předtím ani žádné potom. Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala. V tomto stavu jsem byla kýmsi jiným, někým, kdo je všude a vším a čas pro něho neexistuje. Opravdu – toto vědomí je velmi odlišné od toho pozemského….
A pak najednou mne to zase vrátilo zpět, odkud si to pro mne sáhlo, zpátky na „hranici“. Vrátilo se mi moje vědomí, mé vnímání obvyklého „Prostoru“. Po chvíli jsem ukončila meditaci a otevřela oči.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že to, co se mi zdálo velmi krátkým okamžikem, trvalo celé dvě hodiny.

Jenom jsem tam ještě nenapsala o tom, co bylo vidět na rozhraní světla a temnoty...

[Alaja]

PS: Na rozhraní hmoty a zářícího prostoru se světlo jeví bezbarvé, maximálně tak do stříbrna.
Uvnitř zářícího prostoru je světlo žluté, zlatavé.
Na rozhraní zářícího prostoru a temnoty se zářící prostor jeví jako žlutě či zlatě zářící brambora visící v černočerné temnotě...

A neklade si vůbec žádné otázky....

[Trini]

Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala.

Ty jsi fakt vnímala, že kousek tvého normálního vědomí ještě není rozpuštěn? Co by se podle tebe stalo, kdyby i ten malinký kousek byl rozpuštěn?

[Alaja]

PS:
Oblíbené husté bílé transcendentní světlo, které je často používané na obrazech a ve filmech, patří spíš do sféry naší planety, obklopuje ji. V něm se duše připravují k inkarnaci do hmotných těl na planetu. Nemluvňata si sem chodí ve svých snech odpočívat. Je přímo nabité mateřskou láskou. A mám dojem, že nerado propouští své ovečky, které by chtěly odejít někam jinam.
Je to vlastně to křesťanské světlo Lásky.....ale není to celé Univerzum...

[Alaja]

Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala.

Ty jsi fakt vnímala, že kousek tvého normálního vědomí ještě není rozpuštěn? Co by se podle tebe stalo, kdyby i ten malinký kousek byl rozpuštěn?

Vím já???
Nevím, co by se stalo....třeba by byl v rodině nečekaný pohřeb mého těla.....ono když se takové tělo dlouho nehýbe, tak ho většinou doktoři považují za mrtvé...

Jo, mé vědomí - bez vzpomínek,- se krčilo kdesi v zapadlém koutku a jen sledovalo...to byl vlastně ten můj pozorovatel....

PS: To světlo chtělo, abych se celá nerozpustila, aby tu byl pozorovatel, který by to vše sledoval. Jinak by ta bublina, kterou použilo, neměla žádný smysl....

[Alaja]

Když už píšu o tom bílém světle..

měla jsem jednou sen - někdy v roce 1990...
...ležím v nějaké místnosti, kolem starý nábytek aa najednou se ke mně blíží letící bílá svítící koule...
...natáhla jsem ruce a celá štěstím pohlcena jsem se vnořila do té koule světla ( ta koule měla průměr kolem 40 cm)....
...bylo mi nádherně.....

30./31.1.2000 kolem 23 hod.
Hlídala jsem přes noc vnoučata. Nějak jsem nemohla usnout. Meditovat jsem nechtěla, abych je nerušila. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Při tom mne vnučka ze spaní držela za ruku. Najednou, pořád v bdělém stavu, jsem na zavřených víčkách viděla toto:
...uviděla jsem prostor plný hustého bílého světla a v něm se vznášely barevné tvary - plastová stavebnice pro batolata ...a všude bylo plno mateřské lásky...
-tehdy jsem si uvědomila, že je to kus snu mé vnučky a hned jsem přerušila fyzický kontakt - spojení do snu okamžitě zmizelo také ...s těmi plastovými hračkami si předtím odpoledne vnučka s velkým zaujetím hrála a tak si je "stvořila" i ve spaní...

a když si k tomu přidáš vyprávění lidí, co prožili klinickou smrt a spatřili bílé světlo plné mateřské lásky...

a ještě...při některých únosech do UFO také lidi popisují bílé světlo plné lásky....

..tak holt to bílé husté láskyplné světlo opravdu není světlo Univerza, světlo Já...

[Alaja]

A ještě jednou PS:

Když porovnám intenzitu "lásky" či "blaženosti" bílého a zlatého světla, tak to zlaté nemá žádnou konkurenci, bílé je jen jeho slabounký odvar...a to průzračné světlo (stříbrné), to je spíš milé a přítulné, nepřehání to s tou blažeností...