
Trini píše:Trini píše:
Miguela Ruize neznám. Můj učitel byl někdo jiný.
Praktikoval znalosti toltéckých šamanů, když ještě Ruiz nebyl ani na světě.
Alaja píše:Atlantida - o té nikdo neví, kde vlastně byla...za Heraklovými sloupy - to může být i v severní Americe...
Alaja píše:Oko Sahary jsem prohlížela na mapách Googlu už dávno.
Ale....neviděla jsem tam žádné starodávné stavby, ani jejich zbytky...
No a nesedí to na starořecké vyprávění o Atlantidě, to, že se potopila, když zrovna bojovala s Řeckem a že za Heraklovými sloupy pak bylo dlouho pořádně zaneřáděné moře...
Alaja píše:Ono to Oko je sice krásné, ale Atlantida tam podle mne nejspíš nebyla. To by měla ty středomořské národy poněkud z ruky.....
miroslav píše:Čistší - prosté všech sebestředných tendencí a iluzí je si uvědomovat, prožívat "já nejsem".
Nikdy jsem nebyl, nejsem a nebudu.
A když se to opravdu do důsledku prožije, pak se pravda může ukázat - že opravdu nejsem.
Trini píše:Mimochodem:
Poly, považuješ se za ten zářící prostor? Jsi ty tím prostorem?
Alaja píše:Trini píše:Mimochodem:
Poly, považuješ se za ten zářící prostor? Jsi ty tím prostorem?
Když bych chtěla, tak bych mohla...vlastně jednou už jsem přece na dvě hodiny byla, takže vím, jaké to je.![]()
Trini píše:A to pak máš pocit *já jsem tím prostorem' nebo všechny ty pocity o "já" zmizí a je jen ten zářící prostor?
Jako obvykle jsem byla na „hranici, mezi denním stavem a tím Prostorem, jako bych stála v otevřených dveřích. Byla jsem tam už jako doma, v klidu, v pohodě – jako vždy. Prostor se třpytil vnitřním světlem a pak najednou se stalo něco, co jsem předtím nezažila.
Z Prostoru přede mnou se vynořila jakási „bublina“ (tvořená tím Prostorem, z jeho matérie) a směřovala ke mně. A když byla u mne, tak mne celou prostoupila – skoro celé mé vědomí se v tom Prostoru rozpustilo.
Všechno, co jsem si myslela, že jsem, všechny mé vzpomínky, najednou zmizely a místo toho jsem byla kýmsi jiným, úplně jiným, cizím vědomím. Vědomím, jenž je zcela odlišné, od lidského, rostlinného či zvířecího. A toto vědomí bylo nekonečné. Jelikož mi byl zachován vnitřní zrak, tak jsem to vnímala jako hustější mračno plné zářivého světla, plné energie – vnímala jsem, že vidím „sebe“. Vědomí se přímo utápělo v Blaženosti, nebyl zde znatelný tok času – vše bylo pořád jeden přítomný okamžik, stále bylo NYNÍ – nebylo žádné předtím ani žádné potom. Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala. V tomto stavu jsem byla kýmsi jiným, někým, kdo je všude a vším a čas pro něho neexistuje. Opravdu – toto vědomí je velmi odlišné od toho pozemského….
A pak najednou mne to zase vrátilo zpět, odkud si to pro mne sáhlo, zpátky na „hranici“. Vrátilo se mi moje vědomí, mé vnímání obvyklého „Prostoru“. Po chvíli jsem ukončila meditaci a otevřela oči.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že to, co se mi zdálo velmi krátkým okamžikem, trvalo celé dvě hodiny.
Alaja píše: Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala.
Trini píše:Alaja píše: Byla jsem v tom skoro celá rozpuštěná, až na velmi malinkatou část, která toto vnímala a zaznamenávala.
Ty jsi fakt vnímala, že kousek tvého normálního vědomí ještě není rozpuštěn? Co by se podle tebe stalo, kdyby i ten malinký kousek byl rozpuštěn?
měla jsem jednou sen - někdy v roce 1990...
...ležím v nějaké místnosti, kolem starý nábytek aa najednou se ke mně blíží letící bílá svítící koule...
...natáhla jsem ruce a celá štěstím pohlcena jsem se vnořila do té koule světla ( ta koule měla průměr kolem 40 cm)....
...bylo mi nádherně.....
30./31.1.2000 kolem 23 hod.
Hlídala jsem přes noc vnoučata. Nějak jsem nemohla usnout. Meditovat jsem nechtěla, abych je nerušila. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Při tom mne vnučka ze spaní držela za ruku. Najednou, pořád v bdělém stavu, jsem na zavřených víčkách viděla toto:
...uviděla jsem prostor plný hustého bílého světla a v něm se vznášely barevné tvary - plastová stavebnice pro batolata ...a všude bylo plno mateřské lásky...
-tehdy jsem si uvědomila, že je to kus snu mé vnučky a hned jsem přerušila fyzický kontakt - spojení do snu okamžitě zmizelo také ...s těmi plastovými hračkami si předtím odpoledne vnučka s velkým zaujetím hrála a tak si je "stvořila" i ve spaní...
Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 2 návštevníků