Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[honzam]

Z druhé poloviny knihy, která už ve filmu není.

Když se průvod utábořil na noc, odešel Bastián do svého stanu.
Přikázal Illuánovi, modrému džinoví, aby nikoho nevpoustěl, hlavně
ne Xayídu. Chtěl být sám a přemýšlet.
Co mu čarodějka řekla o Átrejovi, to mu skoro nestálo za úvahu.
V myšlenkách se zabýval něčím jiným. Zabýval se těmi několika
slovy, která utrousila o tom, co to je být moudrý.
Prožil toho tolik, strachy a radosti, smutky a triumfy, pospíchal
od jednoho splněného přání k druhému a chvíli se nezastavil. Nic z
toho všeho mu však nepřineslo klid a spokojenost. Ovšem být moud-
rý, to znamenalo být povznesený nad radost a trápení, nad strach a
soucit, ctižádost a urážky. Být moudrý znamenalo stát nad všemi
věcmi, ani nenávidět, ani milovat, nic a nikoho, ale znamenalo to být
i naprosto lhostejný vůči tomu, jestli někdo má nebo nemá rád nás.
Kdo byl opravdu moudrý, ten si už z ničeho nic nedělal. Ten byl ne-
dosažitelný a nic se ho nemohlo dotknout. Ano, být takový, to by si
člověk opravdu měl přát! Bastián nepochyboval, že tím dospěl ke
svému poslednímu přání, k onomu poslednímu přání, které jej zavede
k jeho Pravé vůli, jak o ní mluvil Graógramán. Věřil, že teď už ví, co
to znamená. Přál si být velkým mudrcem, tím nejmoudřejším mudr-
cem v celé Fantázii!

- Michael Ende, NEKONEČNÝ PŘÍBĚH

[honzam]

„Řekni mi to tajemství? Co tam budu?“
Gmork zas dlouho neodpověděl. Dýchal nyní chroptivě a namá-
havě. Avšak náhle se napřímil, takže seděl opřený o přední tlapy a
Átrej k němu musel vzhlížet. Teprve teď bylo vidět, jak je obrovský
a děsný. Když nyní mluvil dál, hlas zněl skřípavě:
„Viděls Nicotu, hošíčku?“
„Ano, mnohokrát.“
„Jak vypadá?“
„Jako by byl člověk slepý.“
„No dobrá —, a když se v ní ocitnete, pak na vás ulpí. Stane se z
vás něco jako nakažlivá nemoc, která lidi oslepí, takže už nedokážou
rozeznávat zdání a skutečnost. Víš, jak se vám tam říká?“
„Ne,“ zašeptal Átrej.
„Lži!“ vyštěkl Gmork.
Átrej zavrtěl hlavou. Ze rtů mu zmizela veškerá barva.
Jak je to možné?“
Gmork se pásl na Átrejově zděšení. Rozhovor mu šel zjevně k
duhu. Po chvíli pokračoval:
„Ty se mě ptáš, co tam budeš? Ale co jsi tady? Co jste zač, vy
bytosti z Fantázie? Jste snové obrazy, výmysly z říše poezie, postavy
v nekonečném příběhu! Pokládáš sám sebe za skutečnost, kloučku?
No dobře, tady ve svém světě jí jseš. Ale pokud projdeš Nicotou, pak
přestaneš být skutečný. Pak jsi k nerozeznání. Pak jsi v jiném světě.
Tam už se sobě ani trochu nepodobáte. Vnášíte do světa lidí iluze a
mámení. Hádej, mládenečku, co se stane ze všech těch obyvatel Pří-
zračného města, kteří skočili do Nicoty?“
„Nevím,“ koktal Átrej.
„Stanou se z nich bludy v hlavách lidí, klamné představy stra-
chu, kde ve skutečnosti není důvodu se bát, lidi baží po věcech, které
jim ničí zdraví, kvůli nim se lidí zmocňuje zoufalství tam, kde nemají
proč si zoufat.“
„To se stane ze všech?“ zeptal se zděšeně Átrej.
„Ne,“ odpověděl Gmork. „Existuje mnoho druhů klamných pře-
ludů a zaslepenosti podle toho, co jste zde. Jestli jste hezcí nebo ošk-
liví, hloupí nebo chytří. Podle toho se tam z vás stanou krásné nebo
ohavné, hloupé nebo chytré lži.“
„A já,“ volal Átrej, „co bude ze mne?“
Gmork se ušklíbl.
„To ti neprozradím, synáčku. Uvidíš sám. Nebo přesněji, neuvi-
díš, protože to už nebudeš ty.“

- Michael Ende, NEKONEČNÝ PŘÍBĚH

[armin]

V tom výňatku se nic o mateřství nepíše.

Ale píše - o touze, potřebě zplodit život. Možná tě mate, že Ramakrišna byl muž tělem i duchem. Proto se to v něm projevovalo tak, jak píše. Tebou cloumají a zužují tvůj vhled ne zplození ale ženské instinkty - porodit a udržet při životě. Pokračování tvého těla, které se rozšíří na celý (tvůj) vesmír.
Když vše pustíš a je zde už jen naplňování tohoto mateřského instinktu (kterého jsi se zatím nedokázal vzdát), tak zůstává to "Krása". Stejnou krásu zažívá lvice, když leží na boku a lvíčata sají její mléko a žádné nebezpečí není zrovna na obzoru.
A tento mateřský instinkt v čisté podobě - to je právě zažívání toho Těla, vše je tělo, a tělo je ta temnota, to temné černé blažené duchem hmatatelné temné slunce.
Také jsem to zažil - ne zcela to mateřství, ale i to temné, blízké, slunce...

[honzam]

V tom výňatku se nic o mateřství nepíše.

Ale píše - o touze, potřebě zplodit život. Možná tě mate, že Ramakrišna byl muž tělem i duchem. Proto se to v něm projevovalo tak, jak píše. Tebou cloumají a zužují tvůj vhled ne zplození ale ženské instinkty - porodit a udržet při životě. Pokračování tvého těla, které se rozšíří na celý (tvůj) vesmír.
Když vše pustíš a je zde už jen naplňování tohoto mateřského instinktu (kterého jsi se zatím nedokázal vzdát), tak zůstává to "Krása". Stejnou krásu zažívá lvice, když leží na boku a lvíčata sají její mléko a žádné nebezpečí není zrovna na obzoru.
A tento mateřský instinkt v čisté podobě - to je právě zažívání toho Těla, vše je tělo, a tělo je ta temnota, to temné černé blažené duchem hmatatelné temné slunce.
Také jsem to zažil - ne zcela to mateřství, ale i to temné, blízké, slunce...

Díky.
Úplně to pustit není v mých silách. Vlastně do toho celou dobu nijak nezasahuji a hlavně to pozoruji. Nikdy jsem neměl touhu ani cíl stát se něčím takovým jako mnohonásobnou matkou. Taky mi to často přišlo absurdní, že se na něco takového jako osoba vůbec nehodím. Vyloženě potřebu zplodit život nebo zajistit pokračování těla necítím. Také to Tělo nevnímám jsou své. Já jako bytost jsem vlastnictví toho Těla, cítím se jako jeho část.

Dítě pro mě není nějaký pocit nebo stav v čakře. Je to skutečná malá bytost uvnitř jako já nebo Ty, u které můžu vnímat, jak při nehmotném sexu vzniká, roste a vyjde ven. Taky vnímám, že jsem tu pro ně. Dítě nosím v hrudníku a rodím ho místem nad pupkem, kudy dochází i k tomu nehmotnému spojení a početí. Mateřskost teď vnímám především v tom rohatém okřídleném tvaru, temné neohraničené Tělo je jako samotné tělesno bez nějakého emocionálního prožívání i bez blaženosti - temné tělesno takhle bez formy a pohybu je svoboda, ve které nejsem ani já. Skoro bych řekl, že to Tělo bez formy je osvobozené ode mne a jako já a rohatý okřídlený tvar je spoutané do matky.

[armin]

Úplně to pustit není v mých silách. Vlastně do toho celou dobu nijak nezasahuji a hlavně to pozoruji.

Pozorovat, uvědomovat si je dobré.
Také jsem "zápolil" s jednotlivými stupni ulpívání.
V té intenzivní podobě, když tu kterou oblast probudí hadí síla k absolutní intenzitě, to nejde pustit. Ramakrišna se modlil. Já jsem tomu zemřel. Když to nedokážu pustit, tak raději zemřu. Jinak není žádná svoboda - jen neschopnost se pustit. Smrt já - Smrt sebe přemůže každou závislost. Když není já, už není kdo by byl závislý, kdo není schopen se pustit.
Na život a na smrt je opravdová duchovní cesta. Jinak je to jen náhražka a náplast na reálný život.

[Alaja]

Aha a já pořád o jakém ztotožnění je tu debata a ono je to o ztotožňování se s tou duchovní oblastí, s astrálem a pod....
No, tyhle oblasti opravdu nejsou na hraní, ale jen na to pozorování....

[Eva Nada]

Úplně to pustit není v mých silách. Vlastně do toho celou dobu nijak nezasahuji a hlavně to pozoruji.

Pozorovat, uvědomovat si je dobré.
Také jsem "zápolil" s jednotlivými stupni ulpívání.
V té intenzivní podobě, když tu kterou oblast probudí hadí síla k absolutní intenzitě, to nejde pustit. Ramakrišna se modlil. Já jsem tomu zemřel. Když to nedokážu pustit, tak raději zemřu. Jinak není žádná svoboda - jen neschopnost se pustit. Smrt já - Smrt sebe přemůže každou závislost. Když není já, už není kdo by byl závislý, kdo není schopen se pustit.
Na život a na smrt je opravdová duchovní cesta. Jinak je to jen náhražka a náplast na reálný život.

[honzam]

Úplně to pustit není v mých silách. Vlastně do toho celou dobu nijak nezasahuji a hlavně to pozoruji.

Pozorovat, uvědomovat si je dobré.
Také jsem "zápolil" s jednotlivými stupni ulpívání.
V té intenzivní podobě, když tu kterou oblast probudí hadí síla k absolutní intenzitě, to nejde pustit. Ramakrišna se modlil. Já jsem tomu zemřel. Když to nedokážu pustit, tak raději zemřu. Jinak není žádná svoboda - jen neschopnost se pustit. Smrt já - Smrt sebe přemůže každou závislost. Když není já, už není kdo by byl závislý, kdo není schopen se pustit.
Na život a na smrt je opravdová duchovní cesta. Jinak je to jen náhražka a náplast na reálný život.

Co kdyby to někdo udělal obráceně bez odporu k jáčku a závislosti?
V roce 2007 jsem se asi ne úplně "správně" odevzdal a na 2,5 roku mi vypnulo uvědomování sebe sama, pak se zase objevilo v tom hadím těle. Několikrát jsem to popisoval, poprvé ještě na Jitřní zemi ... Najednou se objevila taková výzva, zda bych se dokázal vzdát svého života a sebe sama tak, že už bych o ničem dál nevěděl a nic si neuvědomoval a nějaká jiná síla by převzala mé tělo a osobu způsobem, že by nikdo nepoznal, že už to nejsem já sám a dokázala by ostatním pomoci mnohem víc, než bych kdy svedl já. Hned, jak jsem si pomyslel, že bych to tak chtěl, uvědomění sebe sama zmizelo tak, jako bych ani nikdy nebyl a nerozhodl se ukončit sebe sama. Bez toho uvědomování se sebe sama tělo a mysl dál normálně fungovala reálným životem a komunikací s ostatními.

S odstupem to však vidím tak, že jsem se jako vědomí a Já zahubil pro jáčko a závislost. Také mi přijde, že to rozhodnutí byl začátek splácení toho karmického dluhu. Výsledkem je, že jsem rohatá potvora a místo vědomí jako prostoru, kde se vše odehrává, je tu to Tělo, kterému patřím a jsem součást toho odehrávání se v něm. Rození dětí trvá už déle než 5 let. Silně jsem to prožíval ze začátku, teď už je to rutina a stalo se to víc běžnou součástí reálného života. Vnímám to tak, že to patří k životu mé osoby.

[armin]

Rození dětí trvá už déle než 5 let. Silně jsem to prožíval ze začátku, teď už je to rutina a stalo se to víc běžnou součástí reálného života. Vnímám to tak, že to patří k životu mé osoby.

Je to neobvyklé. Jsem zvědav, jak se to s tebou bude vyvíjet

[Alaja]

Rození dětí trvá už déle než 5 let. Silně jsem to prožíval ze začátku, teď už je to rutina a stalo se to víc běžnou součástí reálného života. Vnímám to tak, že to patří k životu mé osoby.

Je to neobvyklé. Jsem zvědav, jak se to s tebou bude vyvíjet

Mne (jako ženu a matku) by spíš zajímalo, co se s těmi jeho dětmi pak děje dál....jestli je i vychovává, stará se o ně, kojí je, přebaluje, koupe, vozí v kočárku na vycházky či k doktorovi na kontrolu, čte jim pohádky, zpívá jim, učí je chodit atd.......a ví, jak se které jmenuje...

[honzam]

https://kreslenyvtip.cz/miroslav-kemel/ ... rmaci/3404


6 Archonti se spolu radili a řekli: "Sešleme na Adama zapomenutí."

I usnul. Zapomenutí je nevědomost, kterou na něj poslali; a spal. Odhalili jeho žebro, které
bylo podobou živé ženy, a na tom místě zaplnili jeho bok masem. Adam se (znovu) stal
bytostí jen psychickou.

Duchovní žena k němu přišla a řekla: "Povstaň, Adame!" A jak ji uzřel, řekl: "Ty jsi tím, kdo
mi dal život; ty budeš zvána matkou živých; protože ona je moje matka a lékařka a žena i ta,
která porodila."

7 Mocnosti však přišly ke svému Adamovi, a když viděly, že s ním rozmlouvá jeho
(duchovní) podoba, velice je to rozrušilo a zamilovaly se do ní. Umluvily se mezi sebou:
"Pojďme, vrhněme na ni svoje semeno."

Pronásledovaly ji, ale ona se jim vysmívala pro jejich hloupost a slepotu. Proměnila se před
nimi ve strom a nechala za sebou u nich svůj stín, svou podobu, kterou mocnosti poskvrnily
svou nečistotou. Poskvrnily i pečeť jejího hlasu a odsoudily se tak skrze svůj výtvor i jeho
předobraz.

8 Duchovní žena však přišla jako had - učitel a ten jim řekl: "Co vám to pověděl? Z každého
stromu můžeš jíst, ale ze stromu poznání dobrého a zlého nejez?"

Tělesná žena odpověděla: Řekl nejen "Nejez", ale také "ani se nedotýkej, neboť v ten den,
kdy budete z něho jíst, zemřete".

A had - učitel řekl: "Nezemřete; řekl to ze závisti. Spíše se vaše oči otevřou a budete jako
bohové, neboť poznáte dobro a zlo."

9 Potom byla z hada vzata učitelka a zanechala po sobě jen pozemského hada. Tělesná
žena vzala ze stromu a jedla. Dala také svému muži a oba psychici se najedli. Tak se jim
zjevila jejich špatnost, která je v nevědomosti. Uvědomili si, že jsou oloupeni o to, co je z
Ducha. Vzali tedy fíkové listí a ovázali jím svá bedra.

10 Tehdy vyšel Velký archón a řekl: "Kde jsi, Adame?" Nevěděl totiž, co se stalo.
Adam odpověděl: "Uslyšel jsem tvůj hlas a bál jsem se, protože jsem nahý.

Archón řekl: "Proč ses skryl? Snad ne proto, že jsi jedl ze stromu, o němž jsem ti přikázal 'z
toho jediného nejez', a ty jsi přece jedl?"

Adam řekl: "Žena, kterou jsi mi dal, mi dala a jedl jsem."

Pyšný archón tedy proklel ženu.

Ona řekla: "Byl to had, který mne oklamal, takže jsem jedla."

Archonti se tedy obrátili k hadovi a prokleli jeho bezmocný stín, nevědouce, že je to jejich
výtvor.

11 Od toho dne byl had od mocností prokletý. Toto prokletí na něj přišlo na dobu, než by se
objevil dokonalý člověk ...

-- PODSTATA ARCHONTŮ

[armin]

Když už jsme u toho Ďábla, jsou tři pojmy, které se občas pletou:
Ďábel
Satan
Lucifer
Podle mne se nejedná o stejný princip, označovaný třemi pojmy, ale o tři zásadně různé principy.

[Alaja]

Lucifer v křesťanské tradici

Křesťanská tradice týkající se Lucifera vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou. Podobně ztotožňuje Lucifera se Satanem Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356).

Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy.[zdroj?] Pokud se Luciferem neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.[zdroj?]

Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.[zdroj?]

Ve Vulgátě se slovo „lucifer“ používá na těchto místech:
Jób 11,17 - jitřní světlo;
Jób 38,32 - znamení zvěrokruhu;
Žalm 109,3 - jitřenka;
2. list Petrův 1,19 - Ježíš Kristus;
Zjevení 22,16; 2,28 - Ježíš Kristus; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.
Sírachovec 50,6 - Šimon, syn Oniášův; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.

Ve východním křesťanství si Lucifer ponechal původní pozitivní význam („Ježíš Kristus“, viz Zj 2,28; 22,16).[zdroj?]

V západním křesťanství se s tímto původním významem jitřní hvězdy můžeme setkat například v Velikonočním chvalozpěvu, starém hymnu zpívaném na Bílou sobotu.[zdroj?]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucifer

[Alaja]

Když už jsme u toho Ďábla, jsou tři pojmy, které se občas pletou:
Ďábel
Satan
Lucifer
Podle mne se nejedná o stejný princip, označovaný třemi pojmy, ale o tři zásadně různé principy.

...diabolky, žalobce a luciferin...

[honzam]

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=140&t=8437

TOTO OD DRTIKOLA TAKY VYPADÁ MOC HEZKY :

viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy začal jsem považovat vše za dobré, neboť On to učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.

A výsledek ???

Od roku 1945 až do své smrti byl aktivním členem Komunistické strany Československa (KSČ)[3].

Svět je plný paradoxů.

viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo odsuzovat, hanět, opovrhovat Ďáblem, protože je dílem Boha. Tedy začal jsem Ho považovat za dobrého a milování hodného, neboť Bůh ho učinil. Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, nechal jsem je zapouštět do mě Jeho ďábelskou temnotu. Vracel jsem jim to narozené a oplodněné Jeho hadí Mocí. Z toho mi přišlo poznání: nepřestal jsem na ně myslet a začala jsem jít cestou k nim.

A výsledek ???

až do současnosti roky aktivní činnosti zřízené římskokatolickou církví

[Alaja]

No, já v těch duchovních debatách na netu vidím pořádné rozpory...každý píše něco trochu jiného...

Když to shrnu, tak ...se v debatách píše, že se máme zbavit Ega a najít své Já, které je společné všemu, tudíž je to Bůh.
Prosím, nic proti tomu...
Ale jestli je Já společné všemu, tak i ten rohatej má společné Já s tím zbytkem světa, tudíž je to Bůh. Jenom jak se zdá, pouze Ego je mimo Boha, protože se ho (toho Ega) máme zbavit - zabít ho, utopit ho, vygumovat ho, eliminovat ho.....
Když se optám, co je to Ego, málokdo odpoví smysluplně......většinou nikdo neví, čeho že se má zbavit....a co je to ono Já........

[Nic]

Když se optám, co je to Ego,

"Existuje jen jedna definice ega, která je určitým způsobem pravdivá, a ta je: "Něco je špatně."
(Adyashanti)

[Nic]

A pravé Já je to, co vidí, že to je velmi dobré.

[Trini]

No, já v těch duchovních debatách na netu vidím pořádné rozpory...každý píše něco trochu jiného...

Když to shrnu, tak ...se v debatách píše, že se máme zbavit Ega a najít své Já, které je společné všemu, tudíž je to Bůh.
Prosím, nic proti tomu...
Ale jestli je Já společné všemu, tak i ten rohatej má společné Já s tím zbytkem světa, tudíž je to Bůh.

Už dávno nejím ze stromu poznání dobrého a zlého a tím skončila potřeba posuzovat vše jako zlé nebo vše jako dobré nebo rozdělovvat na dobré a zlé, typická zábava pro oddělenou jednotku.

Jenom jak se zdá, pouze Ego je mimo Boha, protože se ho (toho Ega) máme zbavit - zabít ho, utopit ho, vygumovat ho, eliminovat ho.....
Když se optám, co je to Ego, málokdo odpoví smysluplně......většinou nikdo neví, čeho že se má zbavit....a co je to ono Já........

Mysl si prostě vytváří všelijaké koncepty a tím se oblažuje. Vůbec není potřeba je znát nebo se jimi zabývat.

[Trini]

A pravé Já je to, co vidí, že to je velmi dobré.

A to úplně nejpravější JÁ neví nic o dobrém nebo špatném.