Stante sa nesmrtelnými!

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 09. lis 2018 18:41:38

Tragické důsledky nepochopení skutečné podstaty vzkříšení Krista

Pokud lidé vnímají určité zásadní věci nesprávně a podle toho se pak ve svém životě řídí, musí nutně kráčet nesprávnou cestou, na jejímž konci je čeká tragédie. A přesně tak je tomu také s pohledem na vzkříšení Krista. Víra křesťanů totiž v tomto případě nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skutečnosti vstal Ježíš z mrtvých.

Křesťané věří, že vstal ve svém hrubohmotném, fyzickém těle. A toto své přesvědčení potvrzují třeba katolíci na každé mši, kde se ve vyznání víry (Credo) modlí: "věřím ve vzkříšení těla a v život věčný". Věří tedy, že stejně, jako podle nich vstal Ježíš ve svém fyzickém těle, stejně také oni vstanou z mrtvých ve svém současném, fyzickém těle, a v něm budou žít věčně.

Zkusme však nyní podrobit jejich víru hlubšímu zkoumání a polomu si otázku: Je možné fyzickému a materiálnímu tělu člověka projít přes zamčené dveře? V evangeliích je totiž zaznamenáno, že když se učedníci po smrti Krista tajně setkali, ve strachu před židy zamkli za sebou dveře. A jak se začali modlit, najednou se mezi nimi objevil jejich Mistr.

Mnozí jistě namítnou, že Ježíš dělal během svého života mnoho zázraků, takže něco takového by pro něj nemělo být problémem. Na tomto místě je ale třeba zdůraznit, že zázraky, které dělal Pán, byly ve skutečnosti zcela jiného charakteru, než se lidé domnívají. Nešlo totiž o žádné činy libovůle, ale o přísně zákonitý děj. Vše se vždy dělo v dokonalém zohlednění zákonů, na jejichž základě funguje univerzum. Ať už jde o zákony fyzické, nebo o zákony duchovní. Obojí byly do podstaty fungování stvoření vloženy samotným Stvořitelem. A jeho Syn Ježíš zvlášť zdůrazňoval, že na Zemi nepřišel žádné zákony rušit, ale naopak naplňovat. Proto se narodil jako člověk, proto byl podroben hladu, žízni, únavě, i všemu ostatnímu, čemuž je podroben každý z nás ve fyzickém těle.

A to tedy znamená, že pokud nikdo z lidí nemůže projít do místnosti přes zdi, nebo přes zamčené dveře, nebylo to možné ani Ježíšovi v hrubohmotném těle, respektujícím fyzikální zákony jeho Otce.

Ale pozor! Je velmi jednoduché a snadné procházet přes zamčené dveře v těle jemnohmotném! A právě v tomto jemnohmotném těle vstal Ježíš Kristus z mrtvých! Právě v tomto jemnějším těle mu bylo možné po čtyřiceti dnech vystoupit na nebesa tak, jak ho viděli jeho učedníci, aby nakonec, v těch nejvyšších výšinách odložil i své jemnohmotné tělo, a ve své čisté, boží podstatě se znovu sjednotil s Bohem Otcem, po pravici jehož kraluje na věčné věky.

No a jedině tímto způsobem, jakým byl vzkříšen Kristus a vystoupil na nebesa, jedině tímto způsobem může být vzkříšen a vystoupit na nebesa každý člověk, který žije podle jeho učení! To znamená, že také on bude po své fyzické smrti nejdříve vzkříšen v jemnohmotném těle, aby v něm pak začal pozvolna stoupat k výšinám, a nakonec, aby v těch nejvyšších výšinách odložil i své jemnohmotné tělo a vstoupil ve své čisté duchovní podstatě do blízkosti Nejvyššího. Do jeho království nebeského! Do věčné říše Ducha!

Neboť do království Ducha je možné vstoupit pouze duchu člověka! Vždyť přece fyzické, materiální a hrubohmotné tělo je jenom z prachu země a na prach se nakonec také obrátí.

A právě proto je nesmírným neštěstím, pokud lidé věří, že budou k životu věčnému vzkříšení ve svém hrubohmotném těle, a v tomto zásadním omylu se neustále utvrzují, jako třeba katolíci v modlitbě vyznání víry. To však musí mít za následek, že si tito lidé po fyzické smrti odnesou své přesvědčení také do jemnohmotnosti. A jejich mylné přesvědčení je bude zadržovat od skutečného duchovního vzestupu. Nedovolí jim totiž stoupat k výšinám Ducha, ale bude jich stále držet pouze tam, kde očekávají splnění svého vzkříšení. Čili v blízkosti nejhrubší hmoty.

Pohnout se dál a odpoutat se z dosahu nejhrubší hmotnosti však budou moci jedině tehdy, pokud se zbaví svého chybného přesvědčení. Ale to bude nesmírně těžké, protože tak se to přece modlili na každé mši a takto je to učili nimi respektovány, duchovní autority.

Svým dlouhodobým setrváváním v blízkosti nejhrubší hmotnosti se však vystavují velkému nebezpečí. Nebezpečí definitivního zániku vlastní osobnosti! Vše hmotné je totiž podrobeno vzniku a zániku. Neboť tak, jak vznikne naše fyzické tělo a potom zanikne a promění se v prach, tak se stane i s tělem zvířete i s každou rostlinou. Ale stejně to dopadne i s naší planetou, s naší sluneční soustavou, ba dokonce i s jemnohmotnými světy, obydlenými lidskými dušemi. A proto bude muset být podrobeno zániku také každé vědomé lidské já, které se nedokázalo včas odpoutat od hmoty a zůstalo s ní svázané. Svázané buď prostřednictvím různých omylů a dogmat, kterým křečovitě věří, nebo prostřednictvím různých materialistických vášní, žádostí a sklonů, od kterých se nedokáže odpoutat.

Uniknout osudu rozkladu hmoty může jen ten, kdo dokáže zrealizovat své vlastní vzkříšení z hmoty tak, jak nám to svým vzkříšením ukázal Kristus.

To znamená, že pokud bude na Zemi žít, myslet a jednat v souladu s učením Spasitele, po fyzické smrti začne ve svém jemnohmotném těle okamžitě stoupat na nebesa, aby v nejvyšších výšinách odložil i jemnohmotné tělo, a ve své čisté duchovní podstatě vstoupil do království Ducha, které je věčné, a proto v něm už nic nepodléhá vzniku ani zániku tak, jak je tomu ve hmotném, nebo v jemnohmotném světě.

Vzkříšení Ježíše Krista a jeho nanebevzetí musí být proto poznáno tak, jak k němu opravdu došlo a jak to koresponduje se zákony univerza, vloženými do něj jeho Otcem nebeským.

Kdo ale tyto věci odmítá poznat, kdo se křečovitě drží omylu, protože tak ho to učí duchovní autority, odnese si svůj omyl sebou na takzvaný druhý svět. A pokud svůj omyl ani tam nedokáže prohlédnout a zříci se ho, stane se mu nakonec záhubou a zničením, protože ho bude neustále zadržovat v blízkosti nejhrubší hmoty až do chvíle, kdy se hmotné světy začnou hroutit sami v sobě. A konečný zánik hmotnosti, to jest její hrubohmotné i jemnohmotné části, bude pak nevyhnutelným zánikem každé osobnosti, která v hmotnosti z jakéhokoliv důvodu uvízla, a nedokázala se od ní včas odpoutat a uniknout do bezpečí království nebeského.

Názvosloví:

Hrubohmotnost: Fyzická a materiální realita, v níž se nacházíme v současnosti.

Jemnohmotnost: Jemná materiální realita, do které odchází naše vědomí po fyzické smrti. Křesťané ji nazývají očistcem.

Jemnohmotnost má mnoho úrovní a každý se dostane do takové, která přesně odpovídá mravní a duchovní výši jeho osobnosti. Existují jemnohmotné úrovně nízké, totožné s takzvaným peklem a jemnohmotné úrovně vysoké, plné radosti a ušlechtilosti. Přesto to však stále není nebe, ani takzvaný ráj. Jsou to jen vysoké úrovně jemnohmotnosti.

Ráj, nebo duchovní říše: Nachází se nad hmotností, konkrétně nad její jemnohmotnou částí. Dostat se do ráje může jen člověk, který se ve vysokých jemnohmotných úrovních zušlechtí natolik, že může odložit i své jemnohmotné tělo, a ve své čisté duchovní podstatě vstoupit do ráje

Celé je to velmi podobné tomu, jako když na zemi fyzicky zemřeme. Tím dochází k odložení našeho fyzického těla a našemu vzkříšení v jemnohmotnosti, nebo na takzvaném druhém světě. Stejně tedy také ve vysokých úrovních jemnohmotnosti, po svém maximálním zušlechtění odložíme i své jemnohmotné tělo a prožijeme vlastní vzkříšení v říši Ducha. A právě toto naše vzkříšení z hmoty do věčné říše Ducha je skutečným smyslem celého našeho bytí.

Poslední soud: Čas začátku přirozeného rozkladu hmotného univerza, a to jak jeho hrubohmotné, tak i jemnohmotné části. Kdo se do této doby z jakéhokoli důvodu nedokáže odpoutat od materie a vstoupit do věčné říše Ducha, odsuzuje sám sebe k zániku v nezbytně následujícím, rozkladném procesu hmotného světa.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 13. pro 2018 17:28:58

Něco zásadního o Stvořiteli, určeno ateistům

Milí ateisté, materialisté a všichni ostatní, kteří se z jakéhokoliv důvodu stavíte proti existenci Stvořitele víte, proč nejste schopni ho vnímat? Víte, proč se domníváte že neexistuje, a své mylné domněnky se tak vehementně držíte? Tento text vám dá odpověď.

Pochopení se skrývá v poznání principu klasického rozhlasového vysílání. Existuje mnoho různých typů rádií, která vysílají v rozhlasovém éteru na různých vlnových délkách. Nebo jinak řečeno, na rozličných frekvencích. Kdo chce poslouchat rádio dle vlastního výběru, musí vlastnit rozhlasový přijímač a na něm si naladit příslušnou frekvenci. Pokud bude mít čistý příjem a rozhlasový signál mu nebude nic rušit, může pak nerušeně poslouchat vysílání zvolené rozhlasové stanice.

No a tento jistý princip funguje také ve vztahu ke Stvořiteli, jehož jsoucnost vyzařuje, nebo vzhledem k našemu příkladu o rozhlase vysílá na zcela konkrétní a specifické frekvenci. Každý, kdo chce zachytit jeho vyzařování, nebo vysílání, se prostě musí naladit na stejnou vlnovou délku. To však ale zároveň znamená, že každý jedinec, který není schopen, nebo ochoten naladit se na odpovídající frekvenci, nemůže v žádném případě jeho vysílání zachytit.

A přesně toto je případ materialistů a ateistů, jejichž osobnost je vnitřně naladěna na úplně jiné frekvence, než je frekvence vysílání Stvořitele. Proto zcela logicky jeho vysílání nezachytávají.

Avšak na základě toho, že jsou oni sami neschopní správně se naladit nelogicky tvrdí, že žádný Stvořitel neexistuje. Neboť oni prý nikdy žádného Stvořitele neviděli, ani neslyšeli. Nechtějí totiž pochopit, že hlavní příčina spočívá v nich samotných. V jejich osobní neschopnosti naladění se na odpovídající frekvenci přesně tak, jak je tomu při rozhlasovém vysílání. A proto jsou přesvědčenými ateisty a materialisty.

Taková je realita, ale abychom neskončili pouze při jejím konstatování ukažme si, jakým způsobem by se mohli tito materialističtí a ateističtí lidé dokázat naladit na odpovídající vlnovou délku a zachytit vyzařování jsoucnosti Stvořitele, na základě čeho by sami v sobě poznali, že skutečně existuje.

Absolutně prvním a zásadním krokem je vůbec připuštění reality existence Stvořitele. Neboť pokud například pro porovnání již v zásadě nevěříme, že existuje nějaký český rozhlas s velkým množstvím pracovníků, který vysílá čtyřiadvacet hodin denně, pak si ani nekoupíme rozhlasový přijímač. Pak se ani nenaladíme na frekvenci českého rozhlasu a proto si nikdy v životě žádné jeho vysílané nevyslechneme.

Absolutně první podmínkou je tedy připuštění možnosti, že Stvořitel existuje. A když už tedy tuto možnost v zásadě striktně neodmítáme, druhou podmínkou je pořízení rozhlasového přijímače.

S tím si však nemusíme dělat starosti, protože oním přijímačem je naše vlastní osobnost. Jsme jím my samotní, konkrétně naše vědomí. A protože tento druh rozhlasového přijímače vlastní automaticky každý z nás, zbývá už jenom jeho naladění na odpovídající vlnovou délku. Jeho naladění na odpovídající frekvenci.

Zde je však trochu rozdíl, protože ovladačem rozhlasového přijímače dokážeme naladit požadované vysílání okamžitě, zatímco naladění naší osobnosti na frekvenci vyzařování Stvořitele je proces poněkud dlouhodobější. Spočívá v pochopení, že Stvořitel představuje určitou kvalitu a tato kvalita tvoří také podstatu jeho vyzařování. Stvořitel zastřešuje nejvyšší kvalitu dobra, lásky, spravedlnosti, čisté ušlechtilosti a všech ostatních vysokých a vznešených ctností, jako je čestnost, nezištnost, skromnost, lidskost, a tak dále, a tak dále. Všechny tyto a jim podobné prvky tvoří podstatu vyzařování Nejvyššího a jsou od něj směrem ven neustále vysílány do celého stvoření.

No a každý, kdo se chce naladit na tuto frekvenci a zachytit toto vysílání, musí začít ladit svůj přijímač, čili svou osobnost a své vědomí do souladu s principy dobra, spravedlnosti, pomáhající lásky a čisté ušlechtilosti. A čím více se bude člověk vnitřně stávat právě takovým, tím jasněji a čistěji bude zachycovat "rozhlasový signál" vysílání Stvořitele do stvoření.

Na samém začátku, když naše osobnost stojí ještě mimo základních principů vyzařování Stvořitele, zmíněných výše, budeme nutně zachycovat pouze šum přesně stejně, jako když ladíme rozhlasový přijímač a nemůžeme na něm nic chytit. Pokud nás to ale neodradí a svou osobnost a své vědomí budeme dále postupně ladit do souladu se zásadami vyzařování Stvořitele, začneme v "rozhlasovém éteru" něco zachytávat. Bude to sice zpočátku jen slabé a nejasné, budou to jen nejasné záblesky a slabé tušení, ale pokud neustaneme ve svém úsilí o dosažení osobní ušlechtilosti, bude se náš rádiový signál stávat stále jasnějším a silnějším.

Znamená to tedy, že úměrně s růstem dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilé čistoty v člověku roste také jeho schopnost zachycovat vysílání, nebo vyzařování všeobsáhlého principu Dobra, Spravedlnosti, Lásky a nejvznešenější ušlechtilosti Stvořitele. No a lidsky dokonalý jedinec, skutečně pevně stojící v těchto principech zachycuje již jen čistý a jasný signál. Jasně vnímá vyzařování a jsoucnost Nejvyššího, protože se dokázal ve strukturách své osobnosti a svého vědomí dokonale naladit na frekvenci jeho vysílání. Pro takového člověka jsou pak směšná, ale zároveň také smutná všechna tvrzení nevědomých, že Stvořitel neexistuje, protože on přece jasně vnímá jeho vyzařování. Asi tak, jako každý z nás jasně slyší vysílání českého rozhlasu, když na něj správně naladil svůj rozhlasový přijímač.

Lidé, žijící na zemi jsou jako rozhlasové přijímače, které jsou v současnosti naladěny na různé rozhlasové stanice. Charakter jejich osobnosti, charakter jejich vědomí, jejich myšlení a jejich hodnoty představují frekvenci, která určuje, o jaké konkrétní rozhlasové stanice jde. Nejvíce lidí dneška poslouchá rozhlasovou stanici "Peníze", protože právě na její frekvencí se pohybuje jejich myšlení, vědomí, vnímání světa a žebříček hodnot. Další nejposlouchanější rozhlasovou stanicí je rádio "Užívání si", na jehož vlnových délkách se také pohybuje obrovské množství lidí. A mezi další poslouchané rozhlasové stanice patří rádio "Smyslové požitky", rádio "Majetek", rádio "Kariéra", rádio "Materialismus", rádio "Osobní prospěch", rádio "Zisk", rádio "Konzumní způsob života" a mnohé jiné, podobné vysílače. Lidé je poslouchají, protože právě na jejich vlnové délce jsou oni sami hodnotově a osobnostně vnitřně naladěni.

A mnozí věrní posluchači všech výše zmíněných rádií jsou ateisty a materialisty, kteří tvrdí, že žádné rádio "Stvořitel" neexistuje.

Milí zbloudění přátelé, neexistuje, protože jste naladěni na úplně jiných frekvencích a na zcela jiných vlnových délkách. Kdybyste se však dokázali vnitřně hodnotově přeladit na frekvence rádia "Stvořitel", zcela určitě byste také vy zachytili jeho vysílání přesně tak, jak v současnosti zachycujete a posloucháte mnohá jiná, mnohem podřadnější rádia.

Vše je v rukou člověka. Pouze on sám svým hodnotovým zaměřením a charakterem svého myšlení určuje frekvenci, na základě které bude k němu proudit vždy určitý druh vysílání, nebo záření. Existují frekvence nízké a frekvence vysoké. A existuje také frekvence nejvyšší, kterou je Stvořitel.

Kdo však není schopen se na ni naladit, nebo se na ni naladit nechce, ten ať raději mlčí, protože svýma slovy o neexistenci Stvořitele dává jasné svědectví o vlastní hodnotové nedostatečnosti, která jedině jemu samému osobně znemožňuje navázat spojení s vyzařováním Nejvyššího, a tak se přesvědčit, že skutečně existuje.

PS. Tento text je zároveň také odpovědí na to, proč Stvořitele nelze nalézt čistě rozumem, ani vědeckým bádáním tak, že se staneme vzdělanými lidmi, nebo erudovanými vědci. Stvořitele lze hledat a najít pouze morálně a mravně tak, že se staneme morálními a mravními lidmi. Jedině toto nám může otevřít brány k poznání Boha.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 31. led 2019 19:37:43

Nebojte se! Je možné zlomit zlý osud i špatné záření hvězd!

V současnosti je dost rozšířeným, neblahým zvykem obracet se na různé věštce. Jde o spornou věc z několika důvodů. Třeba proto, že předpověď špatného osudu ještě vůbec neznamená, že vás zlý osud také postihne. Každý z nás je totiž pánem nad vlastním osudem až do takové míry, že ho dokáže změnit v pravý opak. A to dokonce i tehdy, kdyby mu nějaký věštec předpověděl blízké neštěstí.

A podobné je to také s astrologickými předpověďmi. Člověk je totiž za určitých okolností schopen překonat i objektivně negativní záření hvězd a odvrátit od sebe neštěstí, které bylo pro něj zapsáno ve hvězdách. A takto je to také s jinými věšteckými předpověďmi, protože každý z nás disponuje obrovskou silou, schopnou zlomit je. Žel, o této síle nevíme a nevyužíváme ji.

Podívejme se proto nyní na dva příběhy z různých historických období a poznejme, v čem spočívá výše zmíněná síla a jak ji lze vyžít.

První příběh:

Jistá žena byla u lékaře a ten jí diagnostikoval rakovinu, s prognózou dvou až tří let života. Když vyšla z ordinace byla v šoku a točil se s ní celý svět. Vyšla na ulici a kráčela po ní jako v nějakém špatném snu. A najednou se ocitla před dveřmi kostela. Vešla do něj a strávila v něm dvě hodiny. A když vyšla opět na ulici, s jistotou věděla, že nad nemocí zvítězí a bude žít.

Příběh druhý:

Za dávných časů onemocněl jistý židovský král. Dal si zavolat Hospodinova proroka a zeptal se ho, jestli se uzdraví, nebo zemře. Prorok mu řekl, že mu zbývají poslední tři dny života. Po jeho slovech se král obrátil ke zdi a modlil se:

"Pane, vím že jsem nežil správně. Vím, že jsem provedl mnoho špatného a býval jsem nespravedlivý. Vím, že jsem vždy poctivě nekráčel Tvými cestami a nežil podle Tvé Vůle.

Pane, kdybys mi ale daroval ještě několik let života, změnil bych to. A zároveň si nyní, před tváří smrti hluboko uvědomuji, kolik dobrého bych ještě mohl vykonat pro vlastní národ."

Prorok právě procházel nádvořím hradu a vycházel na ulici, když najednou v sobě jasně zaslechl Pánův hlas: "Obrať se a jdi za králem. Vyslechl jsem jeho modlitbu a dávám mu sedm let života".

Ano, čtete dobře! I kdyby vám samotný prorok Hospodinův předpověděl vaši smrt do tří dnů tak, jak je to zaznamenáno v Bibli, jste schopni to změnit! Je však ale samozřejmě nutné ujasnit si, za jakých okolností a jakým způsobem.

Zaprvé je třeba zdůraznit, že byly schválně uvedeny dva příběhy. Jeden z dávné minulosti a jeden ze současnosti, aby nám bylo jasné, že tyto věci stále fungují absolutně stejně, bez ohledu na staletí, nebo tisíciletí. A jak asi konkrétně to funguje, naznačuje příběh o židovském králi. No a něco velmi podobné musela po dobu dvou hodin, strávených v chrámu učinit také paní z našeho druhého příběhu ze současnosti.

Oč celkem konkrétně tu tedy jde?

Každý člověk kráčí svým životem určitou cestou. Cestou určité konkrétní, specifické hodnotové orientace. Pokud je jeho hodnotová orientace negativní, falešná a pokřivená, musí to dotyčného nevyhnutelně dříve, nebo později uvrhnout do neštěstí, do nemoci, nebo do jiných, vážných osobních problémů.

Nesprávná hodnotová orientace znamená podléhání nenávisti, závisti, chamtivosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, nečestnosti, nemorálnosti, vnitřní nečistotě, lži, podvodu, bezduchému materialismu a mnoha jiným, podobným negativním vlastnostem. Pokud má někdo schopnost nahlížet do života a do osudu takového člověka, musí v něm nutně vidět blížící se neštěstí, nemoc, nebo i smrt, ke kterým dotyčný s jistotou směřuje svou vlastní, nesprávné nastavenou hodnotovou orientací.

Za dané situace musí být potom samozřejmě předpověď budoucnosti zcela logicky velmi negativní, a to ať už ve větším, nebo menším časovém horizontu. Život dotyčného totiž směřuje právě k tomuto cíli jako po ocelových kolejích.

Nicméně v momentě, kdy se dozví, jaký osud ho čeká, má dvě možnosti. Hodnotově, vnitřně i navenek setrvat na své nesprávné cestě a tím dojít k osudu, který byl předpovězen, čímž se proroctví naplní.

Druhá možnost spočívá v přesměrování výhybky ve formě hodnotového přeorientování se na mnohem pozitivnější dráhu. A tato okamžitá, zásadní a pozitivní změna životního směrování musí mít okamžitě také radikálně odlišné, konečné důsledky. Důsledky, samozřejmě mnohem pozitivnější, což znamená, že původní negativní předpověď se nenaplní.

Je to celé přesně tak, jako když vlak, jedoucí do záhuby, přehodí na své cestě výhybku, čímž změní směr a záhubě se vyhne. Jakkoliv špatná věštba se pak stává bezpředmětnou a nevyplní se.

Znamená to tedy, že žádný špatný osud, žádné vyzařování hvězd, ani žádné negativní věštby nemají nad člověkem moc, pokud sebere jejich varování vážně a zásadním způsobem změní svou dosavadní hodnotovou orientaci, která ho vede do neštěstí. Pokud ji ale nezmění, negativní proroctví bude pravdivé a vyplní se.

Vraťme se však ještě k oběma našim příběhům, ale zejména k tomu o židovském králi a ukažme si, v čem se skrývá nejzásadnější klíčový moment předpokladu vítězství nad jakoukoli negativní prognózou, věštbou, nebo proroctvím.

Onen klíčový moment spočívá ve spojení vůle člověka s Vůlí Stvořitele! V odhodlaní člověka žít a řídit se Vůlí Nejvyššího, protože dosavadní život podle jeho vlastní vůle ho přivedl na pokraj neštěstí.

Neboť Vůle Pána, která byla lidem zprostředkována ve formě Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení jim ukazuje cestu dobra. Ukazuje jim cestu pozitivní hodnotové životní orientace, která nemůže nikoho, kdo po ní kráčí, přivést k ničemu jinému, než k míru, štěstí a k dobrému osudu. Vůli Nejvyššího, jasně definovanou do srozumitelné podoby pro novodobého člověka můžeme najít také v Poselství Grálu.

No a výše zmíněný židovský král, nebo paní ze současnosti nemocná na rakovinu, dokázali uskutečnit takovou zásadní proměnu vlastní hodnotové orientace, spočívající v odvrácení se od svých dosavadních falešných cest a v odhodlání žít po novém. V odhodláni ztotožnit svou vlastní vůli s Vůlí Nejvyššího a s jeho požadavky vůči všem lidským bytostem, které jsou obsaženy v Desateru a v Ježíšově učení. Takto dokázali změnit svůj osud.

No a tímto způsobem je každý z nás schopen změnit svůj vlastní osud. Tímto způsobem je lidstvo schopno změnit osud vlastní civilizace, která se v současnosti řítí do záhuby po železných kolejích nesprávné hodnotové orientace. Záhubu lidstvu předpověděli nespočetné prastaré i novější proroctví. A tato proroctví se budou muset nevyhnutelně vyplnit, pokud lidé nezmění své nesprávné, špatné a falešné hodnotové směřování.

Záleží jen na nás, a dá se říci, že na každém jednotlivci, zda se negativní proroctví vyplní, nebo ne. Pokud vše půjde tak, jako dosud, naplní se určitě!

Pokud ale chceme, aby se osud naší civilizace změnil, musíme nutně změnit směr své cesty, a to zásadní změnou naší základní hodnotové orientace, protože jedině tímto způsobem změníme také charakter cílové stanice, ke které nakonec dojdeme. Jedině takto se můžeme vyhnout neštěstí, katastrofě a tragédii nevídaných rozměrů.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 07. bře 2019 19:13:41

Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce!

Existují věci nesmírně důležité, jejichž dosah podceňujeme. Věci, kterým nepřikládáme velký význam, avšak ve skutečnosti právě oni zásadním způsobem ovlivňují celý náš život. Nevědět o nich, nepřikládat jim význam a podceňovat je pak musí mít nevyhnutelně katastrofální dopad na celé naše bytí.

No a jednou z takovýchto věcí je také náš vlastní, osobní vnitřní život, zahrnující naše cítění a myšlení. Abychom byli schopni pochopit, o čem konkrétně je řeč, uveďme si názorný příklad:

Představme si člověka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do něj velmi uvážlivě a pečlivě vybírá každý kus nábytku, aby ho měl co nejútulnější a aby se v něm co nejlépe cítil.

Představme si ale jiného člověka, který si také pořídí byt, ale dále už jedná úplně jinak, než by bylo normální a správné. Jde totiž na smetiště, kde se probírá a postupně zaplňuje svůj byt starými, poškozenými, špinavými a zapáchajícími věcmi.

Určitě není třeba zdůrazňovat, který z těchto dvou majitelů nového bytu prožívá ve své domácnosti vyšší kvalitu života. To je nám přece okamžitě každému jasné.

Nicméně paradoxně to, co je nám v tomto konkrétním příkladu tak jasné, nám není vůbec jasné ve vztahu k našemu vlastnímu, vnitřnímu životu. V této oblasti totiž jednáme úplně stejně, jako onen člověk, který vnáší do svého bytu nejrůznější odpad.

Neboť také náš vnitřní život je možné považovat za jakýsi osobní, vnitřní "bytový" prostor, do kterého s neuvěřitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té největší nečistotě a tomu největšímu balastu. Své nitro totiž důvěřivě otevíráme všem, i těm nejnečistějším podnětům, přicházejícím k nám zvenčí. Ať již prostřednictvím knih, filmů, internetu, nebo mnoha jiných věcí. A tento balast, odpad a nečistota se pak stává součástí našeho vnitřního života. Součástí naší vnitřní domácnosti.

Měli bychom tedy už konečně začít vnímat také prostor našeho vnitřního života podobně, jako náš osobní bytový prostor a měli bychom naprosto stejným způsobem rozhodovat, co si do do něj vneseme a co musí navždy zůstat venku za dveřmi.

Naše nitro je totiž místo, kde má svůj počátek vše, co z nás vychází. Ať již v podobě slov, nebo v podobě činů. Všemu tomuto předchází náš citový, nebo myšlenkový impuls.

Pokud ale máme své nitro zavalené různými odpadky a špínou, jaké pak mohou být naše slova, činy a celé naše jednání? Pokud totiž máme naše nitro nečisté, nevyhnutelně to ovlivňuje kvalitu všeho toho, co z nás vychází, protože vycházet z nás může vždy pouze to, co je stejnorodé kvalitě našeho vnitřního života.

Většina lidí dneška, kteří sice žijí v útulných a hezky zařízených domácnostech vůbec netuší, že vnitřně žijí mezi špínou a odpadky, které kvalitativně velmi negativně ovlivňují jejich osobnost, jakož také absolutně všechno, co z nich vychází.

Proč nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

Avšak my z něj ve své naivitě a nevědomosti děláme místo plné nejrozličnější špíny a odpadků. A naivně si myslíme, že takové něco nemá žádný zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Že to nemá žádný zásadní vliv na naši současnost a naši budoucnost. Na celou naši osobnost a celý náš osud.

Existuje mnoho lidí, kteří se aktivně snaží hledat východiska z bídy a problémů našeho světa. Jde o politiky, státníky, vědce, žurnalisty, nebo umělce. Jejich snahy jsou častokrát upřímné, avšak přesto nejsou schopni dát světu jasné vize a najít cestu ke skutečně lepší budoucnosti.

Tito lidé totiž nevědí, že základním předpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspěšné, je snaha o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. Pokud tak totiž oni sami nečiní a podceňují to, okna bytu jejich vnitřního života jsou nevyhnutelně zanesená nečistotou, přes kterou není vůbec vidět, nebo je vidět jenom velmi matně. A proto jim ani nelze nalézt a spatřit pravou, pozitivní cestu vpřed.

Tuto pravou cestu vzestupu mohou totiž národu a společnosti ukázat pouze lidé, jejichž vnitřek je čistý! Lidé, jejichž okna bytu jejich vnitřního života jsou čisté a proto přes ně vidí jasně a daleka. Až tam, kam má lidstvo směřovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! Žádné jiné schopnosti a předpoklady to nezaručí!

Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy přímo závislé od čistoty a ušlechtilosti našeho vnitřního života. Jedině v tomto a v ničem jiném se skrývá naše naše lepší, hezčí a lidsky mnohem hodnotnější budoucnost. Všechny ostatní cesty jsou jenom slepými uličkami, po kterých je sice možné určitou dobu kráčet a na kterých se nám může i nějakou dobu zdánlivě dařit, ale na jejich konci se vždy nachází neprostupná zeď v podobě nejrozličnějších krizí, recesí, konfliktů a agresí.

Náš svět si totiž myslí, že budoucnost je ve vzdělanosti a ve vědě. V učených, vzdělaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud totiž vnitřek lidí nebude čistý, není možné v žádném případě zaručit, že vzdělání, kterého se jim dostalo, bude opravdu použito správně, čili ke prospěchu všech.

Znamená to tedy, že jakékoli vysoké vzdělání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi vždy používány pouze způsobem, přesně odpovídajícím kvalitě jejich vlastního vnitřního života. Čili v současnosti způsobem ne nejčistším, nejspravedlivějším a nejmorálnějším.

Neboť každý člověk může jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skutečná realita je proto dnes žel taková, že nekvalita vnitřního života většiny lidí navzdory všem našim poznatkům, znalostem, vzdělanosti a blahobytu směřuje naši civilizaci do propasti.

Člověče, jestli chceš osobně přispět k tomu, aby se stal svět lepším místem pro život, dbej o ušlechtilost a čistou svého vlastního vnitřního života! Vpouštěj do něj pouze to, co je dobré, pěkné a ušlechtilé, a uzavírej ho před nízkým a nečistým. Vnitřně se nezaobírej žádnou nečistotou a neživ ji! Tím velmi pomůžeš sobě samému, ale i celému našemu světu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 29. bře 2019 19:06:51

Dva důkazy toho, že jsme bytostmi citu

Existují miliony lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se máme řídit především rozumem. Že právě rozum v nás má být to nejdominantnější a nejvíce rozhodující. Jsou toho názoru, že cit je cosi příliš neurčité a nespolehlivé, o co se nelze s jistotou opřít. A navíc ještě existují také city nízké, jako například závist, nenávist a podobně, takže tvrzení, že člověk je bytostí citu a má se jím proto ve všem řídit dostává vážné trhliny.

Jak je to tedy? Více, než složité vysvětlování poslouží příklady. A my se proto nyní podívejme na dva z nich.

Prvním je existence lásky. Lásky, jako čehosi nehmotného a neuchopitelného. Jako čehosi obtížně definovatelného, ale přesto tak silného a zásadního, že to rozhodujícím způsobem ovlivňuje celý náš život. Na základě lásky uzavírají lidé partnerství a na základě lásky přicházejí na svět děti, které milujeme celý život.

Proč je láska tak silná a co je to vlastně láska? Láska je cit a cit je projevem našeho ducha. Je projevem naší nejvnitřnější duchovní podstaty, která se projevuje citem.

Nejdříve si něco řekněme o lásce pravé. Čili o lásce, která skutečně pochází z našeho ducha. Její poznávacím znakem je ušlechtilost a když vznikne, obdarovává člověka těmi nejušlechtilejšími vlastnostmi a ctnostmi.

Jednou z nich je například nezištnost. Nezištné dávání ve vztahu k tomu, koho milujeme. Jde o ctnost nezištnosti, bez vypočítavého kalkulování co za to a kolik za to, jak jsme dnes zvyklí.

Jinou ctností je ochota ke službě. Ke službě milované, nebo milovanému až do takové míry, že jsme jim ochotni snést byť i modré z nebe. Prostě, že jsme pro ně ochotni udělat cokoliv.

No a snad tou nejzásadnější pozitivní vlastností, kterou v lidech vzbuzuje pravá láska je schopnost popřít vlastní ego tím, že dobro našich milovaných stavíme výš, než své vlastní. Tak člověk překonává své dávné, živočišně egoistické sobectví a stává se konečně lidskou bytostí, zapomínaje na sebe ve službě jiným.

O takové lásce se píše také v evangeliích. A sice, že člověk musí odumřít sám sobě, aby nakonec sám sebe našel. To znamená, že člověk musí odumřít svému vlastnímu, egoisticky živočišnému, sobeckému já, aby našel vznešenou velikost vlastního lidství, spočívající v zapomínání na vlastní já ve službě, v pomoci a podpoře jiných. A tuto velkou duchovní ctnost zcela automaticky, a jen jakoby mimochodem generuje pravá láska.

Ušlechtilá láska je totiž základní kvalitou ducha a probouzí se v nás čistým citem lásky k partnerovi, k partnerce, k dětem, k sourozencům, k rodičům, k přátelům, k vlasti a podobně. A tento silný cit lásky, ačkoli nehmatatelný a neuchopitelný, ale přece tak neuvěřitelně reálný, formuje v lidech ty nejušlechtilejší vlastnosti, zmíněné výše. Taková je tedy láska, kterou se prostřednictvím ušlechtilých citů projevuje naše nejvnitřnější duchovní podstata.

Ale pozor! Láska může být také padlá, nečistá, žárlivá, sobecká, nebo prodejní. Jak je to ale možné a kde se v člověku bere tento zkažený druh lásky?

Vzniká v nás tak, že v našem nitru začne převažovat rozumová složka naší osobnosti a spolu s pudy a špatným chtěním strhne pravou lásku z její původní duchovní ušlechtilosti. Tak je potom perla čisté lásky nahrazena city nečistými.

Jako konkrétní příklad nám může posloužit třeba prostituce, která je parodií na lásku. Je výsměchem lásky. Prostituce je totiž čistě rozumovou kalkulaci s nejnižšími pudy a jejím účelem je finanční zisk. No a symbolem takovéto padlé a nízké lásky bývá červené neonové srdce nad vchodem do nevěstince.

Srdce je však symbolem citu. Je symbolem citově duchovního člověka, jehož pravá láska obdarovává svět těmi nejušlechtilejšími lidskými vlastnostmi.

Jakmile však lidé začnou ve svém nitru stavět do popředí rozum a postaví ho na nejvyšší místo své osobnosti, chladně racionální vládce rozum strhne čisté cítění člověka dolů a s pravé, ušlechtilé lásky vytvoří její rozumově pokřivenou verzi. Tak pak vzniká láska žárlivá, láska zvrhlá, láska sobecká, nebo láska pudů.

A tato nečistá láska, vytvořena špatným chtěním a nadřazením rozumu, sahá pak svýma špinavýma rukama také na symbol duchovnosti člověka, kterým je srdce. A v podobě neónového srdce nad vchodem nevěstince z něj dělá symbol zvrhlosti a nízkosti.

Pravá láska je postavena na principu dávání a láska stržena dolů a zmaterializovaná rozumem chce především brát. Toto je nejjednodušší kritérium pro odlišení pravé lásky od lásky padlé a zkažené.

A mimochodem, když mluvíme o srdci, ať si každý čtenář právě v této chvíli, při vyslovení slov: "to jsem já" dobře všimne, kam bude směřovat jeho ukazováček. Se stoprocentní jistotou právě do oblasti srdce. Do oblasti solar plexus, nazývané také sluneční pleteň, kde skutečně reálně sídlí naše pravé já. Naše duchovní jádro, komunikující s námi a projevující se v nás ušlechtilými city. A tedy také ušlechtilou láskou.

Pokud ale chceme své duchovní jádro vnímat a řídit se jeho impulsy, měli bychom dbát na tři věci.

V první řadě bychom neměli dopustit, aby se rozum stal pánem naší osobnosti, protože postupně zdegraduje vše citové v nás tak, jak jsme si to ukázali na názorném příkladu lásky. To znamená, že z lásky čisté a ušlechtilé udělá lásku sobeckou, nečistou, žárlivou a podobně.

Zadruhé bychom měli dbát, aby naše chtění bylo vždy jen dobré, no a zatřetí, aby naše myšlenky byly vždy jen ušlechtilé.

Pokud splníme tyto tři body a budeme je stále dodržovat, umožní nám to v každé chvíli jasně vnímat impulsy našeho čistého citu, které k nám vysílá naše nejvnitřnější duchovní podstata. Tak se pak staneme lidmi ducha, lidmi citu a lidmi čisté lásky. Tak se pak staneme skutečně lidskými bytostmi, ke kterým se nikdo z nás nemůže počítat, dokud nezačne naslouchat impulsům vlastního ducha a řídit se jimi.

A ukažme si nyní ještě jeden příklad velikosti citu a malosti rozumu. Bude jím umění. Konkrétně hudba. Třeba hudba Vivaldiho, Bacha, nebo Mozarta. Jde o hudbu nadčasovou, v každé době nádhernou, a dá se říci věčnou.

Proč je tomu tak? Protože v umění, a zvláště v hudbě je dominantní cit. Protože hudba je něčím, co oslovuje zejména náš cit. A nádherná a ušlechtilá hudba vzniká tak, že se autoři při jejím komponování zaměřili právě přes své cítění směrem nahoru, a ve své inspiraci zachycovali tóny vyšších sfér. Zachycovali sférickou hudbu ducha, znějící ve výšinách, kterou pak zhmotnili a zmaterializovali do notové partitury.

No a taková hudba, přijatá prostřednictvím citu pak automaticky působí právě na city posluchačů, a tedy na jejich ducha. Rozechvívá v nich cosi krásného, povznášejícího a dává jim procítit a prožít nádheru vysokých úrovní univerza, které nás svou nádherou volají k sobě.

A protože duch je věčný, propůjčuje hudbě také prvek věčnosti. A proto dobrá hudba nezestárne ani o sto, ani o pět set, nebo tisíc let.

Pokud tuto skutečnost srovnáme třeba s čistě racionálně rozumovým výrobkem, jakým je automobil, jeho životnost je podstatně nižší. Zcela nové auto je po deseti letech ojeté a po třiceti letech jde do šrotu. Jde totiž jen o rozumově materiální výrobek, a protože materie nemá v sobě prvek věčnosti ducha, směřuje rychle k úpadku a zániku, který má ve své podstatě zakódován.

A proto racionalistický výrobek z kovu, plechů, skla a plastů, jakým je auto, má mnohem nižší životnost než hudba, napsána prostým perem na papír, která však v sobě nese prvek věčnosti ducha a proto je aktuální a svěží i o tisíc let.

Samozřejmě, může být také hudba padlá, nízká a neušlechtilá. A to tehdy, když je inspirace jejího autora stržena dolů jeho vlastní rozumovostí, jeho inklinováním k nízkým pudům a jeho nízkým chtěním a nízkými hodnotami. Toto vše strhuje osobnost autora hudby dolů a on ve svém citovém zakalení čerpá prostřednictvím své tvůrčí inspirace z nízkých sfér univerza.

Na základě zmíněných dvou příkladů, čili na základě lásky a umění můžeme tedy vidět, jak vysokou hodnotu má všechno to, co je prodchnuto ušlechtilým citem. Ušlechtilým citem, protože jen ušlechtilé city jsou projevem naší nejvnitřnější duchovní podstaty. A když její impulsy vložíme do čehokoliv, ať už do lásky, nebo do hudby, nebo kdekoliv jinde, vždy vznikne něco krásné, ušlechtilé, povznášející a věčné.

Pokud ale dopustíme zakalení svého ušlechtilého cítění tím, že klademe příliš velký důraz na rozumovou složku své osobnosti, nebo tím, že podléháme pudům, nebo tím, že naše chtění není dobré, znečišťujeme své cítění tak, že jeho vnější projevy jsou pak už jen málo ušlechtilé a jsou jen karikaturou toho, jaké by vše mělo a mohlo být.

Usilujme proto, aby byl celý náš vnitřní život ušlechtilý a aby z nás na základě toho mohla proudit směrem zevnitř navenek pouze původní ušlechtilost a vznešenost našeho ducha, projevující se třeba v pravé lásce, nebo v pravém umění, jakož také ve všech ostatních věcech. Neboť absolutně všem věcem je schopen dát náš duch svou ušlechtilostí mnohem vyšší rozměr, než je tomu v dnešní době.

Neboť žel tisíce věcí, vycházejících z lidí a vznikajících lidskýma rukama, nesou smutnou vnější pečeť znečištění citové schopnosti jejich ducha. A to především proto, že lidé nedbají na čistou a ušlechtilost vlastního vnitřního života, že podléhají pudům a že jejich chtění není vždy bezpodmínečně pouze dobré.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 26. dub 2019 18:34:29

Je možné chodit po vodě? Poznejte mechanismus zázraku!

Také v dnešní moderní době existují mnohé věci, které se udály jednotlivým lidem a které lze považovat za zázrak. A to proto, že se nejednou velmi radikálně vymykají z toho, co je považováno za normální a běžné. V převážné míře se jedná o různá zázračná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázračné pomoci v nějakých kritických nebo vypjatých situacích.

Ale i když se v dnešní době stále dějí takovéto věci, málo se o nich mluví a píše, protože jde o něco, co přece jen stojí mimo rámec moderní medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického světonázoru. A tím není dobré otřásat a zbytečně znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto věci bokem a lidi, s nimi nějakým způsobem spojené, považovat za slušně řečeno „jiné“. Čili za méně normální a jistým způsobem vyšinuté.

Každopádně však takovéto věci zde jsou a stále budou. A lidé by měli vědět, že v podstatě nejde o žádné zázraky, ale o zcela zákonité dění. O zákonité dění za spolupůsobení vyšší duchovní reality, schopné ovlivňovat hmotnost až do takové míry, že se to jeví jako zázrak.

No a my se nyní zkusme detailněji podívat na tuto problematiku a zároveň zkusme poodhalit určité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.

My lidé žijeme v univerzu, ve kterém jsou činné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.

Princip materiální představuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co všichni tak důvěrně známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svět a který se snaží jeho fungování logicky vysvětlit a zdůvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání dokáže využít v reálný, materiální prospěch lidstva.

No a rozum samozřejmě dokonale zná, co je ve hmotném světě reálné, co je možné a co je naopak nemožné, neuskutečnitelné a nereálné, protože fyzikální zákony materiálního světa to nedovolují.

Ale jak již bylo řečeno, v našem univerzu je činný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvořitele. O existenci Tvůrce všeho, a tedy také světa hmoty. Svět ducha se nachází blíže ke Stvořiteli, zatímco svět hmoty je od něj více vzdálen. Avšak to, co je Stvořiteli blíž, je nezbytně nadřazeno tomu, co je od něj vzdáleno. Co je Stvořiteli blíže stojí tedy výše a co je od něj vzdáleno stojí celkem logicky níže.

A právě proto, že princip ducha stojí nad principem hmoty, může duch v mnoha věcech hmotu ovládat. A když někdy k takovému činu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázračné vyléčení, nebo jako jev, přesahující určité fyzické zákonitosti.

No a v tomto prostoru, čili mezi principem hmoty a principem ducha žije člověk se svou svobodnou vůlí. A právě na základě své svobodné vůle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principů se ve svém životě přikloní. Na každém jednotlivci záleží, který z nich se rozhodne považovat ve svém životě za dominantní. Na člověku záleží, zda se ve své svobodné vůli bezvýhradně přikloní jenom ke hmotě, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, že to duchovní stojí výše, než hmotné. A proto to má mít také v našem životě vyšší prioritu.

Kdybychom měli vyjádřit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmíněné principy by měla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvážené.

Ale žel, vnitřní obzor většiny lidí naší planety, čili celých sto procent jejich zájmu se zaměřuje pouze na princip hmotný. Existují samozřejmě určité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro ně význam třeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zaměřeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty poměry jsou různé a vznikají na základě svobodné vůle lidí ve výběru toho, kolik důležitosti jsou ve svém životě ochotni přisoudit jedné, nebo druhé straně.

No a po tomto nezbytném úvodním vysvětlení se už konečně dostáváme k objasnění mechanismu fungování zázraku. A ukažme si to na konkrétním příkladu, uvedeném v evangeliích. Na příběhu Petra, kráčejícího po moři.

Když se jednou v noci plavili učedníci v loďce na moři, jdouce po hladině se k ním blížil Kristus. Z dálky na ně zavolal, by se nebáli, že je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstříc. A tak, se souhlasem Páně skutečně vystoupil z loďky a kráčel mu naproti po mořské hladině. A nějakou chvíli se mu to také dařilo, ale pak se lekl a okamžitě začal tonout. Ježíš přišel k němu, podal mu ruku, vytáhl ho do loďky a řekl mu: "Proč jsi zapochyboval, ty ty malověrný?"

Tento příběh nám říká o tom, že člověk je schopen za určitých okolností chodit po vodě. Nebo v širším slova smyslu, že člověk je schopen za určitých okolností dělat zázraky.

Otázka je za jakých okolností? A tady je odpověď:

Hmotná a materiální zkušenost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznačně, že po vodě se chodit nedá. Avšak učedníci byli prostřednictvím osoby Ježíše, kráčejícího po moři, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvořitele.

Peter, vidoucí Ježíše kráčet po moři, celou hloubkou své bytosti uvěřil v realitu ducha a pomyslná ručička jeho svobodná vůle se plně posunula do této polohy. Ve své svobodné vůli si jednoduše dovolil uvěřit, že po vodě se kráčet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skutečně umožnila po vodě také kráčet.

Během tohoto zázraku se však ručička Petrovy svobodné vůle pod tlakem dlouholeté zkušenosti reality hmoty přesouvá do opačné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on začne tonout.

Kristus řekl: "Kdybyste měli tolik víry, jako hořčičné semínko a řekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moře, stane se tak!"

To znamená, že kdybychom dokázali přesunout ručičku barometru své svobodné vůle do reality ducha a naše pevná víra by se nezachvěla pod tlakem argumentů hmotných zkušeností rozumu, mohli bychom činit zázraky. Mohli bychom chodit po vodě, ale co je mnohem podstatnější, mohli bychom si vyléčit mnoho nemocí, nebo alespoň výrazně eliminovat jejich příznaky.

Při čtení Starého Zákona mi utkvělo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému židovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobě zavolat ty nejlepší doktory: "Proč ses spoléhal více na lékaře, jako na Mě?" Čili: "Proč si podlehl tlaku reality hmoty a neměl si dostatek silné víry v moc reality ducha?"

A to, co dokáže realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobě mnoha zázračných uzdravení. Když je Ježíš konal, vždy se ptal dotyčného, zda věří, že to může udělat. A když se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením říkal jim: "Vaše víra vás uzdravila!"

To znamená, že když nemocný uvěřil v nadřazení reality ducha nad realitou hmoty, když uvěřil, že uzdravení, přicházející z ducha může zvítězit nad nemocí těla, jeho víra, čili jeho vnitřní posun barometru svobodné vůle do reality ducha mu přinesl uzdravení.

Proč o těchto věcech mluvíme? Protože ani po staletích se na nich nic nezměnilo! Protože tyto možnosti tu máme stále! Neboť jedině my ve své svobodné vůli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíčová.

Žel, většina lidstva věří jen v realitu hmoty a rozumu. Jedině tímto směrem trvale ukazuje ručička barometru jejich svobodné vůle. Pro co se však rozhodli, to také mají a v tom také žijí. A proto se spoléhají především na lékaře.

Netuší a nevěří, že ve stvoření proudí dobrotivá, léčiva, hojivá a uzdravující síla Páně, a že každý člověk může ve své vroucí prosbě o ni poprosit a přijmout její blahodárné účinky. A míra jeho čistoty, pokory a víry určí, jakou intenzitu této síly bude moci přijmout.

Když bude jeho pokora hluboká, jeho prosba čistá a jeho víra silná a neochvějná, léčivá síla Světla se v něm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.

Když bude jeho pokora méně hluboká, jeho duše i jeho prosba méně čistá, a jeho víra méně silná, může dojít alespoň k částečnému zlepšení jeho problémů.

Pokud ale nebude mít žádné pokory před velikostí a jsoucností Páně, pokud bude vnitřně vzdálený od čistoty a nebude mít žádné víry v sílu vítězství ducha nad nemocí těla, pak se musí spoléhat už jenom na lékaře.

Miliony lidí se ze své svobodné vůle přimkli k realitě materie a rozumu. A to až do takové míry, že nejsou schopni vnímat, ba ani jen připustit existencí reality ducha se všemi jejími možnostmi doslova zázračného vlivu na svět materie. To hmotné a rozumové jich dokonale duševně uvěznilo a argumentací rozumu všemožně brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vyšší reality.

Rozum těchto lidí najde tisíc důvodů, proč se něco nedá a proč je to nesmysl. Rozum totiž nechce ze svých spárů nijaký způsobem pustit takto uvězněnou osobnost člověka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostně nezboural všechny vězeňské zdi, které kolem něj vystavěl rozum. Aby se v žádném případě nestal pánem nad hmotou, prostřednictvím svého plného příklonu k realitě ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.

PS. Mluvili jsme o tom, že člověk má ve svém životě věnovat padesát procent své pozornosti věcem materiálním a padesát procent věcem duchovním. Co ale konkrétně má obsahovat těch padesát procent pozornosti, zaměřených na realitu ducha?

V první řadě to zahrnuje osobní rozvoj všech vysokých a ušlechtilých ctností, jako je například spravedlnost, čestnost, dobro a podobně. Kromě toho to má být také rozvoj poznání Vůle Páně, která se promítla do stvoření ve formě zákonů univerza. A je základní povinností člověka poznávat tyto zákony a naučit se žít s nimi v souladu. Naučit se je zohledňovat ve svém každodenním životě.

Pokud totiž bude člověk takto činit, pak pozná, že zázraky, v nichž duch vítězí nad hmotou nejsou žádnými činy libovůle, ale důsledně logickým děním, probíhajícím v rámci výše zmíněných zákonů stvoření. Neboť absolutně nic, co se děje ve stvoření, proniknutém zákony Nejvyššího, se nemůže dít mimo rámec těchto zákonů. V jejich rámci je duchovně znalý člověk schopen učinit mnoho opravdu neuvěřitelných věcí, které se z hlediska současné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.

Avšak takový znalý člověk si je zároveň dobře vědom, že není v žádném případě proveditelné to, co nějakým způsobem přesahuje rámec těchto zákonů. Co je jen obyčejnou fantazií a neopírá se o jejich účinky. Takové zázraky, totožné se svévoli, bez opory v zákonech stvoření není tedy možné vůbec uskutečnit, a člověk na určité duchovní výšce si je toho dobře vědom. Avšak na takovou duchovní výšku se lze vypracovat jedině vlastní, vážnou snahou o poznání fungování zákonů univerza, které jsou projevem Vůle Nejvyššího.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod honzam » pát 26. dub 2019 19:45:40

smilan píše:Je možné chodit po vodě? Poznejte mechanismus zázraku!

...

No a po tomto nezbytném úvodním vysvětlení se už konečně dostáváme k objasnění mechanismu fungování zázraku. A ukažme si to na konkrétním příkladu, uvedeném v evangeliích. Na příběhu Petra, kráčejícího po moři.

Když se jednou v noci plavili učedníci v loďce na moři, jdouce po hladině se k ním blížil Kristus. Z dálky na ně zavolal, by se nebáli, že je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstříc. A tak, se souhlasem Páně skutečně vystoupil z loďky a kráčel mu naproti po mořské hladině. A nějakou chvíli se mu to také dařilo, ale pak se lekl a okamžitě začal tonout. Ježíš přišel k němu, podal mu ruku, vytáhl ho do loďky a řekl mu: "Proč jsi zapochyboval, ty ty malověrný?"

Takové příběhy už v dnešní době neosloví. Lidé chtějí nové atraktivní hrdinky vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi a ne bezmocné hříšnice odsouzené ke kamenováním.

E PLURIBUS UNUM
Uživatelský avatar
honzam
 
Příspěvky: 2923
Registrován: pon 13. zář 2010 16:09:02
Poděkoval: 63
Poděkováno: 127-krát v 120 příspěvcích

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 07. čer 2019 17:38:41

Odhalení pravdy! Francouzská revoluce žlutých vest z duchovního hlediska

Hned na začátku si je třeba uvědomit, že existují dva druhy revolucí. Prvním z nich jsou revoluce, které dokonale vyhovují nadnárodnímu kapitálu a úzkému, elitnímu klubu nejbohatších našeho světa.

Skutečná pravda je však taková, že tyto kruhy, nacházející se většinou na západě, nenechávají nic náhodě, ale ony samy velmi aktivně tento druh takzvaných oranžových revolucí organizují a štědře finančně i mediálně podporují. Dělají tak prostřednictvím různých nevládních organizací, nacházejících se v daných zemích, kde potřebují udělat politické a společenské změny, dokonale vyhovující jejich zištným, mocenským a ekonomickým zájmům.

A jak již bylo naznačeno, významným spolupůsobícím činitelem v tomto procesu jsou samozřejmě různá média, nacházející se ve vlastnictví těchto světových mocenských kruhů.

A tak je prostřednictvím médií a prostřednictvím štědře ze západu dotovaných nevládních organizací postupně formováno společenské povědomí požadovaným směrem. A nic netušící masy naivně, a pod pláštíkem těch nejvzletnějších ideálů, podléhají této manipulaci. Vycházejí do ulic a zapojují se do různých protestů a revolucí v marné iluzi, že tím dosáhnou zlepšení stavu společnosti.

Netuší ale, že jsou pouze zmanipulovaným nástrojem v rukou někoho jiného, kdo se prostřednictvím slepého nadšení mas v jejich iluzorním boji za dobro, snaží dosáhnout své vlastní politické a následně ekonomické, zištné a sobecké cíle. A pokud se to podaří a těchto politických změn bude dosaženo, brzy pak bude oklamán a okraden celý národ. A to samozřejmě také včetně naivních mas, bojujících za iluzorní dobro na náměstích na objednávku mocných.

Základním znakem tohoto typu revolucí je neutuchající pozornost médií. A to ať již domácích, nebo zahraničních podobně, jako tomu bylo při protestech "za slušné Slovensko" po vraždě novináře Jana Kuciaka.

Pokud se ale nějakým revolucím dostává minimální mediální pozornosti, i přes jejich dlouhé trvání a velké množství účastníků, pokud se v tomto směru jen sem tam objeví nějaká sporadická a drobná zpráva, pak si můžeme být jisti, že jde o revoluci druhého typu. Že jde o revoluci pravou a skutečnou. O revoluci lidovou, povstávající skutečně zdola, nikoli organizovanou na objednávku mocných. No a revolucí takového typu je také revoluce žlutých vest ve Francii.

Je samozřejmě správné, že se lid začíná bouřit vůči aroganci nejmocnějších, kteří parazitují na národech a snaží se stále více oklešťovat jejich sociální jistoty a práva. Jde o spravedlivý boj, protože lidé jsou povinni postavit proti zlu, které se kolem nich rozmáhá. Neboť každý, kdo se proti němu nepostaví, se proviňuje tím, že mu svou apatií a nezájmem o věci veřejné poskytuje prostor k tomu, aby mohlo působit a stále více se rozmáhat.

Takovýto vnější boj je však jen jednou stranou mince! Druhou a dosud nepoznanou stranou mince je skutečnost, že má-li být revoluce lidu úspěšná, musí být komplexní. To znamená, že vedle nezbytného vnějšího boje ji musí doprovázet také vnitřní, revoluční změna hodnot. Jinak se totiž vnější revolucí vůbec nic nezmění. Bez vnitřní, revoluční změny hodnot se změní jen vládnoucí figurky.

A kdyby se snad změnil byť celý systém, i tak to všechno časem nakonec dospěje k nové formě útlaku mas, protože masy se vnitřně hodnotově vůbec nezměnily a neobrodily. Neboť vedle své snahy o vnější revoluci zároveň spolu s ní souběžně neprováděly také revoluční změnu vnitřních hodnot.

Je totiž potřebné vědět, že neúnosný stav společnosti, vůči kterému ve Francii povstal odpor žlutých vest, byl ve skutečnosti vyvolán právě hodnotami, které dnešní Francie, ale také široké světové společenství obecně uznává. A jsou to hodnoty zisku, peněz a osobního prospěchu. Hodnoty majetků, moci a slávy. Hodnoty konzumu, užívání si a bezduché zábavy. Hodnoty materialismu, bez snahy poznávat, chápat a svým životem se přibližovat k pravým hodnotám ducha.

Toto je tím, o co lidé obecně usilují a co světové společenství doslova fascinuje. Avšak právě všeobecné uctívání těchto hodnot přivodilo stav, ve kterém se v současnosti francouzská společnost nachází. A neudržitelnost tohoto stavu, s jeho systémem moci, utlačujícím masy, vyhnal žluté vesty do ulic, aby to změnily.

Změnit však třeba nejen charakter vlády, ale především hodnoty, které mají tento neúnosný stav na svědomí. To znamená, že všechny hodnoty, zmíněné výše, které mají svou cenu, musí být z hodnotové hierarchie společnosti odsunuty z jejich prvního místa na místo druhé. A na první místo musí být dosazeny skutečné a pravé hodnoty! Hodnoty cti, spravedlnosti, lidskosti, ušlechtilosti, dobra a skromnosti, které musí být jednotlivci i celou společností preferovány a podporovány v každodenním jednání. Ba dokonce také v myšlení a v nastavení celkového společenského povědomí. Až za nimi má následovat všechno to, co je dnes považováno za prvořadé. Toto je revoluce hodnot, která musí probíhat souběžně s vnější revolucí žlutých vest ve Francii, protože jinak se téměř nic nezmění.

Celé si to ukažme na příkladu nemoci. Každá nemoc má své duchovní, vnitřní příčiny, a když se chceme skutečně vyléčit, naším úkolem je poznat je a snažit se odpovídajícím způsobem vnitřně změnit.

Například při anémii, čili chudokrevnosti, jsou duchovní příčinou tohoto problému nerozhodné a polovičaté postoje, málo radosti, strach ze života, nebo pocit, že nemám žádnou hodnotu. Tyto duchovní příčiny anémie by měl člověk odstranit tím, že se začne naplno těšit ze života a že se začne snažit mít život rád takový, jaký je.

No a vedle podobného odstraňování vnitřních, duchovních příčin při jakékoliv jiné nemoci můžeme samozřejmě využívat také všechny vnější způsoby léčení, které nám poskytují nejmodernější výdobytky současné medicíny. Nebo můžeme využívat také různé alternativní metody, pokud jim věříme víc než oficiální medicíně. Nejdůležitější však je, že jedině tehdy, když se léčíme takto komplexně, čili zevnitř i zvenčí, může být naše vyléčení skutečné a trvalé.

Žel, současný materialismus má na svědomí to, že moderní medicína se omezuje pouze na potlačování vnějších důsledků a ignoruje duchovní příčiny vzniku chorob, které by měl začít pacient sám osobně měnit, aby mohla být léčba komplexní a tím také efektivní. Výsledkem současné materialistické omezenosti vnímání reality je proto jednostrannost, která nemůže přinést člověku trvalé vyléčení. Dělá z něj jen doživotního konzumenta léků, a tím doživotního zákazníka farmaceutických společností.

A přesně takto je tomu také s revolucí žlutých vest ve Francii. I zde musí vedle vnějšího revolučního snažení probíhat zároveň vnitřní, revoluční změna nesprávného žebříčku hodnot. To znamená, že na vrchol hodnotové hierarchie se v lidech musí dostat hodnoty prvořadé. A naopak, hodnoty druhořadé, které jsou na vrcholu dnes, musí v životech lidí zaujmout své správné místo. Jedině tímto způsobem je možné společnost skutečně ozdravit. Pokud však k tomu nedojde a vše se soustředí pouze na vnější změnu, každá revoluce se stane kontraproduktivní a zbytečnou, což nakonec ukáže čas.

Milan Rastislav Štefánik, který byl spojen s francouzským národem, protože byl francouzským generálem řekl: "Ať je každý z vás lepší, než byl včera a vlast vaše bude velká a slavná."

Tyto nadčasové slova je možné adresovat všem národům a všem současným i budoucím revolucionářům. Ve vztahu k revolučním masám všech dob znamenají totiž asi toto:

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den čestnější a spravedlivější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout čestnost a spravedlnost. Neboť pokud se nestanete čestnější a spravedlivější, nikdy žádnou vnější revolucí spravedlivější a čestnější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den poctivější a lidštější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout poctivost a lidskost. Neboť pokud se nestanete poctivější a lidštější, nikdy žádnou vnější revolucí poctivější a lidštější společnosti nedosáhnete.

V první řadě se vy samotní musíte usilovat být každý den morálnější a mravnější, protože jedině pak může ve vaší vlasti zavládnout mravnost a morálka. Neboť pokud se nestanete morálnější a mravnější, nikdy žádnou vnější revolucí mravnější a morálnější společnosti nedosáhnete.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 02. srp 2019 17:19:49

Není důležitějšího poznání, než je toto! Vzpamatujte se!

Vše, co kolem sebe vidíte, je konečné. Je dočasné. V určitém okamžiku to vzniklo a od okamžiku svého vzniku pomalu, ale jistě spěje k zániku. Týká se to lidí, zvířat, rostlin, ale také naší planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to však zároveň nejen světa nejhrubší hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského světa hmoty jemnější, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí naše duše po smrti, čili po odložení fyzického těla. Také tato jemnější hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplně stejně, jako všechno ostatní, co je hmotné.

No a v tomto obrovském, ale konečném světě hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lidští jedinci prostřednictvím své svobodné vůle. Na základě svobodné vůle se rozhodují, kam povedou jejich životní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro ně prioritní. Na základě své svobodné vůle si formují postoje k jiným a vytvářejí si vlastní životní filozofii.

Takovýmto způsobem jednají lidé nejen ve světě hrubohmotnosti, ale také ve světě jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam určuje jejich další směřování jedině jejich vlastní svobodná vůle. A pak se zase znovu rodí do hmotného světa, a takto to pokračuje stále dokola. Pořád dokola, ale ne donekonečna, protože žijeme v univerzu, které je konečné.

Kdyby však existovalo jedině toto konečné univerzum, s jeho konečnou hrubohmotnou a konečnou jemnohmotnou částí znamenalo by to, že naše bytí by bylo časově vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, že s nevyhnutelným zánikem našeho univerza by v něm musely zároveň zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v něm nacházejí.

Všichni lidé by však měli vědět, že jejich bytí není vůbec podmíněno nezbytným zánikem univerza. Měli by vědět, že jsou právě prostřednictvím své svobodné vůle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v něm. Měli by vědět, že nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné části stvoření se nachází věčná a nepomíjivá říše Ducha. A právě k ní by měl začít člověk, nacházející se ať už v hrubohmotné, nebo jemnohmotné části univerza, směřovat kormidlo své svobodné vůle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného světa.

Abychom to celé dokonale pochopili, ukažme si to na velmi názorném příkladu. Představme si moře, ze kterého se tyčí čtyři pilíře. Na pilířích je umístěno velké akvárium. V akváriu žijí ryby, a protože je velké, jejich život je k nerozeznání podobný životu ryb v moři.

Má to samozřejmě jeden háček. Slunce nad akváriem hřeje a voda z něj se pomalu odpařuje. Proces odpařování je ale tak pomalý, že je téměř neznatelný. Nicméně v delším časovém horizontu je očividně patrný.

A pokles pokračuje stále dál a dál, což v konečném důsledku znamená, že akvárium nakonec zcela vyschne a všechny ryby v něm zahynou na jeho dně.

A přece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvědomí situaci, v níž se nacházejí. Pokud si uvědomí, že žijí v akváriu a život v něm je časově determinován postupným odpařováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vědomé" ryby jediné: musí z akvária vyskočit!

V první řadě tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základě svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti života v akváriu, do věčnosti a nepomíjivosti života v moři.

A čím dříve k tomuto poznání a rozhodnutí dospějí, tím lépe. Neboť čím déle jim to bude trvat, tím větší námahu bude třeba vynaložit ke skoku do moře přes okraj akvária.

Při dlouhodobém váhání se totiž nakonec může stát, že hladina vody bude tak nízká, že všechny ryby pochopí, že se musí dostat ven, aby se zachránily. Avšak okraj akvária už bude tak vysoko a vody v něm tak málo, že osvobozující skok ven nebude možný. Ryby budou pak odsouzeny už jen na zoufalé plahočení ve stále více ubývající vodě, aby nakonec všechny bídně zahynuly.

A přesně takto je to také s lidmi, žijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v něm sem a tam na základě vlastní svobodné vůle, a nechtějí si uvědomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém žijí.

Z moře věčnosti, z nepomíjející říše Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslů, včetně samotného Syna Nejvyššího, aby se jim dostalo poznání reality, v níž žijí. Aby se na základě tohoto poznání a uvědomění si své situace dokázali včas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moře věčnosti.

Neboť uskutečnit tento skok není vůbec tak jednoduché. Dostatečné množství síly k němu totiž může dát člověku jen síla dobra a ctností, o které se vážně ve svém životě usiloval. Neboť jen člověk dostatečným způsobem spravedlivý, čestný, laskavý, ohleduplný, ušlechtilý a čistý může nashromáždit tolik potřebné síly, aby se prostřednictvím ní mohl jediným skokem přenést přes okraj akvária pomíjivosti do moře věčnosti.

Žel, na světě je jen velmi málo lidí, kteří si uvědomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteří se vědomě zdokonalují v ctnostech, shromažďujíc sílu, potřebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.

Miliony lidí našeho světa žijí v tomto směru v smrtonosné nevědomosti. Na základě vlastní svobodné vůle se ženou za nejrůznějšími osobními prioritami a jsou slepí a hluší vůči všemu ostatnímu. Plně propadli životu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a užívání si. Jejich duševní obzor a jejich vnímání světa je omezeno pouze stěnami materiální reality. Pouze stěnami materiálního akvária. A je úplně jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické části, nebo v jeho části jemnohmotné. Všude tam stojí z vlastní vůle na principech fatální materialistické nevědomosti o skutečném dění, uprostřed něhož stojí.

Ale čas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, že všichni lidé budou každým novým dnem potřebovat vždy větší sílu na to, aby dokázali jako ryby přeskočit přes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moři věčnosti.

A nakonec přijde den, kdy to už nebude možné! Den, kdy pro enormně nízkou hladinu bude okraj akvária už tak vysoko, že ho nebude možné překonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy všem, z vlastní svobodné vůle v hmotě uvězněným lidem zůstane už jenom pláč a skřípění zubů. A tento den se blíží! Nevědomí mu kráčejí vstříc ve své nevědomosti, a jejich osud je zpečetěn!

Nicméně ty člověče, staň se vědomým! Uvědom si konečně, jaká je realita, ve které se nacházíš. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní ušlechtilosti vlastního vnitřního života. Shromažďuj tímto způsobem sílu, nezbytně nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do věčnosti Ducha! Neboť čas se krátí!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 05. zář 2019 18:41:14

Člověče! Ty sobecký ničitel přírody!

Nevím, zda jste zachytili zprávu, že od 29 července 2019 začíná lidstvo žít na ekologický dluh. To znamená, že tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyčerpali všechny obnovitelné zdroje, a od tohoto data až do konce roku budeme čerpat zdroje, které už příroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy začíná naše bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je totiž taková, že v současnosti potřebujeme k uspokojení všech svých potřeb přírodní zdroje dvou planet, což značí, že životní úroveň lidí a jejich potřeby výrazně převyšují možnosti naší planety.

V koloběhu povinností pravděpodobně mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplně všichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly časy, kdy bylo léto krásným a příjemným obdobím, na které jsme se těšili. V současnosti se však naopak stává obdobím, nesmírně únavným a zatěžujícím, takže mnozí, kteří vyslovení nemusí, v největších vedrech raději ani nevycházejí ven.

Avšak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy předtím nebyly, není ničím jiným, než odpovědí přírody na nesnesitelnost a neudržitelnost drancujícího přístupu lidí k ní. A je to odpověď tak viditelná, že ji nepřehlédne nikdo. Ani ti, co nevědí, že jsme již v tomto roce začali žít na ekologický dluh. Na absolutně každého z nás bez výjimky tvrdě dopadají negativní důsledky toho, jak se my sami chováme vůči přírodě.

Sobectví lidí je však bezmezné, protože jsou pouze nemnozí, kteří chápou tuto souvislost. Kteří si uvědomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nějaké osobní důsledky. Osobní důsledky ve smyslu omezení vlastních nároků a potřeb na takovou míru, jaká bude pro přírodu přijatelná a udržitelná. Říká se tomu osobní uhlíková stopa.

Pro miliony lidí naší země jsou ale toto všechno jen obyčejné informace, které pustí jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování těchto skutečností nic neznamená a osobně se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovědnost za katastrofální horka, za sucho, za každodenní vymírání nejrozličnějších živočišných druhů, za plenění deštných pralesů, z nichž za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového hřiště, a tak dále, a tak dále.

Lidé jsou hodnotově orientovaní na konzumní způsob života a v něm má místo pouze stále větší ekonomický růst a stále větší uspokojování vlastních materiálních potřeb. V něm je absolutně nemyslitelné nějaké dobrovolné uskrovňování se. Vždyť přece celá společnost je postavena na spotřebě a různých službách, zaměřených na uspokojování lidského užívání si. Musel by být přece blázen ten, kdo by se dobrovolně omezoval. A zvláště tehdy, když na to má! Když si to může dovolit. Vždyť žijeme jen jednou, a proto si je potřeba života pořádně užít.

Nicméně ty, bezohledný konzumní slepec, uvaž jednu věc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo žije dlouhodobě na dluh. Jen si zkus představit, že bydlíš v nějakém bytě a neplatíš nájem. Jak dlouho myslíš, že ti to bude tolerováno? Budeš vícenásobně upozorněn, a když své dluhy nevyrovnáš a nezačneš pravidelně platit nájemné, z bytu tě vyhodí!

A přesně stejně, ty konzumní sobec, zaslepený svým užíváním si, žiješ na ekologický dluh a příroda naší planety tě již delší dobu upozorňuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti může dát. Upozorňuje tě na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozorňuje tě na to suchem! Upozorňuje tě na to prudkými a ničivými přívalovými dešti! Upozorňuje tě na to neúrodou a zdražováním potravin! A upozorňuje tě na to ještě mnoha jinými věcmi, které ty nechceš vidět.

Ty totiž chceš jen stále nerušeně pokračovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tě nezajímá. Věz však, ty sobec, že nakonec dopadneš tak, jako každý jiný, kdo žije na dluh a koho jednoduše dříve, nebo později vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zločince a ničitele, vyhodí mocná Matka příroda ze svého pronájmu na planetě Zemi! Ba co víc, bude ti odepřeno právo dále přebývat v celém tomto stvoření, protože prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe zažraly tak hluboko, že jejich uctíváním ses stal jen bezduchým ničitelem všude tam, kde se nacházíš. A proto, aby si už nemohl dále škodit a ničit, ti tato možnost bude vzata, a tobě nezůstane zcela nic, jenom pláč a skřípění zubů.

Pamatuj, ty bezduše konzumní sobec, že jedině sem tě přivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotě neváhal ničit všechno kolem sebe.

Lidé našeho světa uznávají ničivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a přivedou ke zničení a k rozvratu. Pokud však chtějí tomuto zničení a rozvratu zabránit, musí změnit hodnoty, které uznávají. Musí se přeorientovat na hodnoty, které nevedou ke zničení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvětu.

A k harmonii a rozkvětu vedou jedině hodnoty ducha! Vede k nim jedině rozvíjení a uctívání hodnot ducha!

Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejichž nepřiměřené nabývání ničí a drancuje naši planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a užívání si!

Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, čestnost, dobro a ušlechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skutečného smyslu vlastního života! Hodnotou ducha je hledání odpovědí na základní existenční otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Hodnotou ducha je úsilí o přibližování se k Stvořiteli. A čím větší budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude všechno na zemi lepší, hezčí a harmoničtější.

V tomto spočívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je důkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostatečnosti materiálně konzumních hodnot, protože čím více se lidé zaměřují na jejich dosahování, tím je na světě hůř. Tím je na světě více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, nečestnosti, nevraživosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a ničí přírodu na celé planetě. To znamená, že to funguje úplně opačně, než při snaze o hodnoty ducha.

Člověče, vzpamatuj se a hodnotově se obroď, aby s tebou Majitel světa nakonec nezatočil tak, jako se špatným nájemníkem, který chtěl žít pouze na dluh.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 03. říj 2019 18:20:59

Učení teologové, mýlíte se!

Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním z nich je právě teologie. Jde v podstatě o určitý druh filozofie a filozofování, se snahou o rozumově racionální rozebírání víry a její mnoha jednotlivostí. Vysoká teologie není něco, co by bylo přístupné nejširším masám věřících. Ale ne proto, že by snad byla skrývaná a utajovaná, ale proto, že je tak mimořádně komplikovaná a intelektuálně náročná.

Ale toto všechno, i když se to na první pohled nezdá, je v ostrém rozporu se slovy Krista, který nás nabádal k něčemu úplně jinému! K tomu, abychom byli jako děti!

Co znamená jeho doporučení? Znamená, že k výšinám vede jedině cesta čistého dětského srdce a jednoduché, nekomplikované a přímé dětské mysli. Znamená to, že skutečnou Pravdu bytí lze chápat jedině tímto způsobem, protože skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a přirozená. A proto přístupná absolutně každému člověku bez rozdílu!

Naopak, komplikovanost, složitost a přílišná učenost pouze zamlžují cestu k Pravdě, protože se ji snaží vidět složitější, než ve skutečnosti je. Ba co víc, takový přístup zcela znemožňuje její chápání! To, co lidé takovýmto rozumově komplikovaným způsobem získávají, jsou jen jejich vlastní lidské názory tak, jak to kritizoval už Ježíš ve své době slovy: "Vaše nauky jsou jen nauky lidské!"

Konečně je proto potřebné pochopit, že skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a nekomplikovaná, což je na míle vzdálené od přehnané komplikovanosti nejrozličnějších teologických rozumových konstrukcí. A právě proto je možné Pravdu vnímat a znát jedině v prosté, nekomplikované jednoduchosti srdce a mysli, jakou mají děti. Jde tu totiž o účinky vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě k sobě nachází cestu pouze to, co je stejné a vzájemně stejnorodé.

A zákon stejnorodosti se ve vztahu k poznání Pravdy bytí a poznání Stvořitele projevuje ještě také jiným způsobem. A sice tak, že nejvnitřnější duchovní jádro naší osobnosti, to skutečné "já", o které jde především, se v nás projevuje čistými city. To znamená, že jedině za pomoci čistých citů je člověk schopen vnímat, poznávat a chápat všechno to, co k nám přichází z výšin Ducha.

A toto, jeho duchem skrze čistý cit uchopené duchovní poznání, pocházející z výšin Ducha, pak člověk může prostřednictvím spolupráce s rozumem odít do slov. Může ho zhmotnit do slov. Takto by to mělo fungovat a takto by měl člověk formovat své poznání Pravdy i poznání Stvořitele. Jedině tímto způsobem se totiž dokonale naplňují účinky velkého vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě duchovní jádro člověka, projevující se v nás čistými city, může navázat kontakt a spojení se vznešenou Pravdou Ducha. Jedině takto ji může tušit, vnímat a porozumět jí.

Člověk však kromě citových impulsů ducha vlastní také rozum, aby prostřednictvím něj poznával hmotný svět a mohl ho ovládat. A prostřednictvím rozumu a rozumových znalostí se lidé skutečně stali téměř neomezenými vládci hmotného světa. A to proto, že opět na základě vesmírného zákona stejnorodosti, je právě náš rozum stejnorodý s hmotou. Proto k ní nachází cestu, proto jí rozumí, chápe ji a ovládá ji.

Žel, kvůli úspěchům rozumu v ovládání hmotného světa, začali postupně lidé mimořádným způsobem nadhodnocovat jeho význam. Začali se opírat především o něj a časem to došlo až tak daleko, že mínění rozumové složky jejich osobnosti se pro ně stalo rozhodující také ve věcech ducha. Také duchovní oblast a duchovní pravdy začaly být vnímány, poznávány a uchopovány rozumem.

Ale protože rozum je na základě zákona stejnorodosti stejnorodý jedině hmotě, muselo dojít k tomu, že vznešenost, velikost a zářivost Pravdy Ducha byla rozumově zploštěna, okleštěná, ohraničená a omezená.

A tak to, co pocházelo z Výšin Ducha, jako potrava a oblažení pro ducha člověka, sídlícího v jeho srdci, bylo rozumem znehodnoceno a ztratilo schopnost povznášet ducha. Ztratilo to schopnost vést člověka k výšinám Ducha.

Tak se z duchovních učení působením rozumu staly nauky duchovně mrtvé a učenci, kteří je byť celý život studovali, se stali neschopní vnímat, poznávat a porozumět skutečným pravdám Ducha. A proto tito lidé, například bibličtí zákoníci a farizeové, nebyli vůbec schopni chápat učení Ježíše Krista. Jeho učení však bylo mnohem blíže obyčejným lidem, kteří v sobě přece jen ještě nesli určitou míru prostoty, přirozenosti a nekomplikovanosti srdce.

A právě kvůli tomu volá Ježíš k nám všem, abychom byli jako děti, protože jinak nebudeme moci vejít do království nebeského. To znamená, že se máme více řídit svými čistými city, které jsou impulsy našeho ducha, a jejichž prostřednictvím se stáváme schopní vnímat a uchopit pravdy Ducha.

Vše je tak nesmírně jednoduché, pouze člověk sám si to zkomplikoval. Vždyť přece o pravdě srdce a čistého citu netřeba vůbec uvažovat! Netřeba o ní vůbec hloubat! O pravdě srdce a čistého citu netřeba dělat žádné teologické konference!

Pravda srdce, čili pravda ducha, přece v každém člověku vždy jasně září v čistotě jeho citu! Ním se řiďme a ním prociťujme hodnotu i pravdivost věcí. Zde netřeba vskutku o ničem přemýšlet! Zde je potřeba pouze prostě žít a jednat ve svobodě ducha! Ve svobodě čistého citu, který se ozývá v našem srdci!

Jakékoliv myšlenkové hloubání o tom věci pouze zbytečně komplikuje a zamlžuje! A žel, právě na takovémto myšlenkovém hloubání, analyzování a komplikování je postaveno to, co se nazývá teologií. Teologie je rozumová snaha o vyjádření pravd Ducha, což však na základě vesmírného zákona stejnorodosti není možné.

Ale protože lidé ve svém nitru enormním způsobem nadhodnotili vlastní rozum, v jeho pýše, v pýše rozumu odsouvají bokem cestu dětské prostoty. Skutečná pravda i skutečné poznání Stvořitele musí být podle názoru lidí, přeceňujících rozum, mnohem složitější a mnohem intelektuálně náročnější. Jen tímto způsobem je to podle nich opravdu velké. A proto, aby mohli dosáhnout této iluzorní velikosti, vzniklo cosi takového, jako je teologie. Jen ona může podle jejich názoru odkrýt nejskrytější tajemství bytí, protože poznávacím znamením skutečné moudrosti je právě míra obtížnosti pochopení. A proto tento druh lidí realizuje své "poznání" a svou "moudrost" právě v rámci složitosti teologie.

Toto je však cesta falešná! Je to cesta pýchy rozumu, který svýma nehodnýma rukama sahá na pravdy Ducha a zplošťuje je, zmenšuje je a zužuje je. Je to cesta pýchy rozumu, který z velikosti učení Ducha vytvořil pouze své vlastní nauky lidské.

V ostrém protikladu k tomu znějí slova velkého Mistra: "Buďte jako děti!"

Jedině v dětské čistotě srdce a citu je skrytá cesta k pochopení Pravdy bytí, i k pochopení Stvořitele! Jedině dětská čistota srdce a citu je pravou cestou ke Světlu!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 02. led 2020 17:36:49

Neslyšíte? Burácející hlas posledního soudu volá: DOST!

Tyto dva pojmy souvisí s katolickou terminologií a nejsou v zásadě nesprávné. Budeme tedy na nich budovat a podrobněji si objasníme dva nejdůležitější a nejzásadnější momenty celého našeho bytí. Avšak objasníme si je na základě poznání stavby stvoření a na základě zákonů, ve stvoření fungujících, čehož znalost žel křesťanství chybí. A proto v nesmírně zásadních pojmech, jako je osobní a poslední soud, v mnoha věcech tápe.

Pojem osobní soud spojuje katolická věrouka s naší fyzickou smrtí a s tím, co bude následovat po ní. Tyto děje jsou popsány ve známé knize Raymonda Moodyho "Život po životě". Podklady pro její napsání získal od lidí, z medicínského hlediska určitou dobu klinicky mrtvých. Tito lidé víceméně shodně popisovali, že bezprostředně po smrti viděli sebe sama, přesněji řečeno své vlastní fyzické tělo jakoby z nadhledu, a odtud pozorovali úsilí lékařů o záchranu jejich života. Jejich osobnost, nebo jejich duše, která byla od těla odpoutaná, pak vstoupila do černého tunelu. Když se dostala ke světlu na konci tunelu, byl jí jakoby ve filmu promítnut celý její dosavadní život.

To, co duše prožívala při sledování filmu, však bylo něco úplně jiného, než když na zemi vzpomínáme na svou minulost. Tady to všechno duše vnímala především z mravního hlediska. Z hlediska toho, co udělala ve svém životě dobré a co špatné.

Po promítnutí filmu života byla ale osobnost člověka znovu vtažena do tunelu a vstoupila zpět do svého fyzického těla. Na základě zážitku klinické smrti však mnozí změnili svůj život. Zásadním způsobem přehodnotili své dosavadní priority a zaměřili se především na mravní stránku života.

Tolik ve stručnosti Raymond Moody, a my z hlediska katolického termínu osobního soudu můžeme za osobní soud považovat právě promítání filmu našeho života. Co však následuje po tomto okamžiku osobního soudu, kdy se už nevrátíme do svého fyzického těla?

Na základě filmu života člověk pozná, za co ve skutečnosti mravně stojí, a prostřednictvím objektivního a nestranného zákona duchovní tíže, bude přesunut do takové úrovně takzvaného druhého světa, do níž náleží. Do úrovně, kde najde stejných a sobě stejnorodých.

Na základě převažujících nízkých lidských vlastností člověk klesá působením zákona tíže mezi stejně nízko stojící, a na základě převažujících ušlechtilých vlastností člověk stoupá mezi stejně ušlechtile smýšlející.

V nízkých úrovních druhého světa trpí prostřednictvím stejnorodé nízkosti druhých a prožívá peklo. Ve vysokých úrovních druhého světa prožívá naopak radost, prostřednictvím stejnorodé ušlechtilosti druhých.

Když někdo zemře, jako nedávno Karel Gott, zvykne se říkat, že odešel do pěveckého nebe a odtud se na nás dívá. Když zemře nějaký známý herec, říká se, že odešel do hereckého nebe a podobně. Lidé tedy tuší, že na druhém světě jsme zařazeni do jednotlivých úrovní, na základě určité stejnorodosti. Tato stejnorodost však není profesní, ale jedině morální a mravní.

Křesťané katolíci tvrdí, že po smrti odcházíme do duchovního světa. Není to však pravda. Po smrti odcházíme ze světa hrubě - hmotného, do světa jemně - hmotného. Podle výše zmíněného zákona tíže odcházíme buď do nízkých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných peklem, nebo do vysokých úrovní jemné - hmotnosti, nazývaných nebem.

Souhrnně můžeme všechny tyto úrovně druhého světa nazvat očistcem, kde se lidé duševně očišťují buď z těžkých vin v nízkých úrovních, nebo z lehkých provinění ve vysokých úrovních. Postup duše z nízkých úrovní do vyšších je možný po odpovídajícím polepšení. No a ten, kdo úplně očistil roucho své duše od všech provinění, může nakonec vstoupit do věčné říše Ducha. Do skutečného, věčného království nebeského.

Toto očekává každého z nás po našem osobním soudu po fyzické smrti. A proto by každý měl už zde na zemi usilovat o co nejvyšší mravní a duchovní zušlechtění, aby pro něj nemusel být film jeho života šokem a hrůzou, po kterých se propadne do pekla.

A co znamená poslední soud?

Hrubě - hmotný svět a jemně - hmotný svět jsou prostorem, určeným pro zrání lidských duší do duchovní zralosti. Na zemi, a také na druhém světě, se lidé mají snažit zdokonalovat v ctnostech a v mravnosti, aby se stávali stále ušlechtilejší. Tímto způsobem se stále více přibližují k duchovní říši, aby po svém nejvyšším možném lidském zušlechtění mohli nakonec do ní vstoupit.

Lhůta, kterou ale máme na to určenou, je vymezena příchodem posledního soudu. Poslední soud je momentem, kdy bude řečeno DOST! Momentem, kdy se ukončí celý, výše zmíněný proces duchovního vývoje v hrubé a v jemné hmotnosti. No a momentální stav lidské duše, ve kterém ji poslední soud, čili ono velké DOST zastihne, se stane určujícím a rozhodujícím pro její bytí.

Pokud nás tedy poslední soud zastihne hodnotově zaměřené směrem ke hmotě, pokud nás zastihne spoutané penězi, majetky, vášněmi, požitky a tisíci nejrozličnějších materiálních věcí, další náš duchovní vývoj bude zastaven, a my už jen setrvačností dojdeme na úplný konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

Pokud nás ale poslední soud zastihne hodnotově zaměřené ke Světlu, ke Stvořiteli, k ušlechtilosti, k mravnosti, k ctnostem, k dobru, k lásce a spravedlnosti k bližnímu, také v tomto případě pouze dojdeme až na konec cesty, na níž nás zastihlo velké DOST posledního soudu.

A je úplně jedno, jestli nás poslední soud zastihne na tomto, nebo na druhém světě. Důležité bude jedině naše základní hodnotové zaměření, ve kterém se budeme v té době nacházet.

V případě materiálního hodnotového zaměření nás čeká cesta do zkázy, spojená s nezbytnou zkázou veškeré hmotnosti, která podléhá vzniku a zániku. A budou to právě naše hodnotové vazby na matérii, které nás do této zkázy stáhnou.

V případě duchovně mravního hodnotového zaměření nás však čeká cesta, směřující k věčnosti Ducha. Cesta, směřující ven ze světů hmotnosti, které jednou pominou, do věčné říše Ducha, která nikdy nepomine.

Tak, jak jednou z určitostí přijde náš osobní soud po naší smrti a odsoudí nás do zcela konkrétní úrovně druhého světa, a to přesně podle míry naší nízkosti nebo ušlechtilosti, tak jednou nevyhnutelně přijde také poslední soud, se svým velkým a definitivním DOST! A naše momentální hodnotová orientace ve chvíli velkého DOST posledního soudu se stane našim osudem. Osudem života v říši Ducha v případě naší duchovně mravní orientace, a osudem našeho definitivního zničení v zániku hmotných světů, ke kterým nás budou vázat naše, jen převážně materiální žádosti, nectnosti a nízkosti.

A to bude znamenat věčné zatracení, spočívající ve vymazání naší osobnosti z knihy života. Neboť život je jenom ten věčný v říši Ducha! Kdo však svůj život hodnotově spojí s dočasností hmoty, jeho bytí bude jen dočasné, a pak se zhroutí spolu se zhroucením hmotných světů.

Proto, bděme! Neboť nevíme dne ani hodiny, kdy zahřmí stvořením burácející DOST posledního soudu! Kam budeme převažující částí své osobnosti v tomto okamžiku zaměření, to se stane našim osudem!

A protože poslední soud se nezadržitelně blíží, mějme vždy své nitro nasměrováno především k hodnotám ducha. Jedině toto směrování v nás musí v každé chvíli převažovat.

Neboť běda nám, pokud v tomto rozhodujícím okamžiku celého našeho bytí v nás bude převažovat něco jiného!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 20. úno 2020 18:25:50

Strašidla pochodují městy! Není to vůbec nevinná zábava!

V posledních letech k nám ze západu přichází další nové obohacení. Svátek Halloween a s ním související průvody nejrozličnějších čarodějnic a čertů. A čím jsou tyto masky hrůzostrašnější a děsivější, tím lépe! Tím je větší legrace!

Ale je to opravdu jen legrace a nic víc? Asi docela ne, protože na druhé straně se ozývají různí jednotlivci, ale také různé církve, kteří s těmito průvody nesouhlasí a sepisují petice, aby je městské, nebo obecní úřady nepovolily. Vidí v nich totiž propagaci zla a temných sil.

To se samozřejmě modernímu, ateistickému a materialistickému člověku s jeho snahou užít si dosyta nejrozličnějších zábav jeví jako nepochopitelný závan středověku. Jeví se mu to jako zkostnatělá a prudérní ztráta smyslu pro humor.

Ale protože materialisté a ateisté vnímají všechny věci pouze povrchně, z jejich prvoplánově materialistického hlediska, podívejme se na danou problematiku trochu hlouběji a ukažme si, co se ve skutečnosti skrývá pod navenek prezentovaným povrchem dobré zábavy.

Všechny pochody a průvody bez výjimky jsou vždy určitým poselstvím a prezentují nějakou myšlenku. Vysílají nějaký signál. Například socialistické prvomájové průvody byly vyjádřením radosti a spokojenosti ze života pod vedením komunistické strany. Ukrajinské pochody neonacistů jsou otevřeným přihlášením se k Stepanu Banderovi a k nenávisti vůči všemu ruskému. Dále zde máme známé duhové pochody komunity LGBTI, upozorňující na existenci jinak sexuálně orientovaných osob a na jejich práva. Dále máme například pochody za život, jejichž účastníci se snaží o mnohem intenzivnější ochranu života už před narozením. A můžeme sem zařadit také různá ekologická protestní shromáždění, inspirované aktivistkou Gretou Thunberg a podobně.

Co však je určitým společným jmenovatelem všech těchto protestních shromáždění, průvodů a pochodů? Jejich účastníci říkají společnosti asi toto: "Jsme tady a máme takovýto názor. Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat."

No a přesně to samé platí také v případě různých průvodů čertů a strašidel. Že je to jen humor, zábava a žert, je totiž pouze pohádku pro povrchní a prvoplánové. Naopak, povrchnost a prvoplánovost lidí, kteří příliš neuvažují, je dokonale využita k tomu, aby bylo ve společnosti prezentováno to, o co ve skutečnosti pod zástěrkou zábavy jde. A jde o manifestaci temných sil, které dávají společnosti na známost: "Jsme tady a máme své hodnoty! Dáváme o sobě vědět a třeba s námi počítat!" A podobně, jako při pochodech neonacistů, také zde je aktuální skrytý podtext, vyjádřen slovy:" My jsme ti, kteří jsou vyvolení, aby si podmanili společnost!"

Průvody čertů a strašidel, tedy všechno jednoznačně negativních bytostí, jsou reálným svědectvím naší doby, která svou plytkosti myšlení, amorálností, duševní prázdnotou, nectnostmi a nezřízeností vášní navazuje kontakt se sobě stejnorodými, nízkými úrovněmi univerza. A bytosti z těchto nízkých úrovní pochodují v hrůzostrašných průvodech po našich městech a vesnicích, reprezentujíc temné síly, které se rozpínají po naší planetě, aby ji zcela ovládly.

Taková je tedy žel naše moderní civilizace, která inklinuje k nízkosti a temnotě, protože sama je takovou. Vždyť si jen zkusme položit otázku, proč se například v našich městech a vesnicích neorganizují pochody andělů a různých světlých bytostí, které by představovaly ctnosti? Vždyť přece kromě našemu pozemskému oku neviditelných, temných a nízkých úrovní, zalidněných nejrůznějšími hrůzy plnými bytostmi, existují také vysoké a vznešené úrovně, obývané nádhernými, ušlechtilými a ctnostnými bytostmi. Proč našemu světu není blíže toto směřování? Proč nebere inspiraci odtud? Proč neorganizujeme průvody tohoto druhu a tvůrci kostýmů a masek se ve své inspiraci nenapájejí do těchto úrovní?

Proto, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá! Neboť převažující nízkost v duších nachází sympatie a stejnorodé spojení s odpovídajícími, nízkými jemnohmotnými úrovněmi univerza.

No a je zcela samozřejmé, že tento trend a toto propojení se bytostně příčí lidem, kteří si ještě zachovali alespoň určitou míru ušlechtilosti a soudnosti. Tito lidé mnohdy ne vědomě, ale podvědomě tuší, o co tu jde, a staví se proti tomu. Stavějí se proti rozpínavosti temnoty, ovládající duše lidí. Stavějí se proti prezentaci její moci a touze po expanzi, prostřednictvím pochodů padlých, nízkých a ohyzdných bytostí.

A když jsme si už objasnili, co všechno se skrývá za touto zdánlivě nevinnou zábavou, zkusme se ještě zamyslet nad tím, kde se něco takového, jako jsou čerti vůbec vzalo?

Každému je jasné, že nejde o bytosti z našeho světa, čili z naší hrubé hmotnosti. Kromě hrubé hmotnosti však existují také různé úrovně jemné hmotnosti, kam odcházejí lidské duše po smrti fyzického těla.

Každý ví, že lidé jsou buď dobří, nebo zlí. Zlo naše duše zatěžuje a dobro naše duše povznáší. Podle míry dobra a zla má tedy každá duše po odložení fyzického těla určitou tíhu. Čím je ušlechtilejší a lepší, tím je tíha menší, a čím je duše zkaženější a negativnější, tím je tíha větší.

A tak, na základě zákona duchovní tíže, klesají duše zatížené nízkostí do nízkých úrovní jemné hmotnosti a naopak, duše, nadlehčené ušlechtilostí stoupají do vysokých úrovní jemné hmotnosti. Tam se dále zušlechťují v konání dobra a v ctnostech, aby nakonec, po dosažení lidské dokonalosti, mohly vstoupit z jemné hmotnosti do věčného, duchovního království nebeského.

K pochopení, odkud pocházejí čerti třeba vědět, že čím je duše zkaženější a nižší, tím ohyzdnější vnější formu dostává. A naopak, čím je duše ctnostnější a lepší, tím je její vnější forma ušlechtilejší a krásnější.

Potvrzení fungování této zákonitosti můžeme najít už tady na zemi, když například někdo enormním způsobem holduje alkoholu a jeho neřest časem začíná být viditelná také na jeho vnějším vzhledu. A podobně je to i s drogami. No a po naší smrti, ve světě jemné hmotnosti, se tato zákonitost mnohokrát znásobuje.

To znamená, že jakákoliv neřest a nízkost se mnohem viditelněji odráží na vzhledu duševního, jemnohmotného těla každého jednotlivce. Čím je tedy někdo horší, tím ohyzdnější a odpudivější podobu má jeho jemnohmotné tělo. A jde to až tak daleko, že lidé ztrácejí svou lidskou podobu a stávají se z nich polo zvířecí a polo lidské, strašidelné a ohyzdné bytosti.

Čerti tedy nejsou žádný nový a zvláštní druh. Čerti jsou ve skutečnosti lidé, nelidsky znetvořeni vlastní nízkostí.

Tentýž princip však platí také v pozitivním slova smyslu, protože jemnohmotné těla lidí ušlechtilých, čestných, spravedlivých, dobrých a laskavých nabývají ušlechtilé a vznešené formy, podobající se formám andělským.

Takže aby nám bylo všem jasno, čerti jsou ve skutečnosti nízké, padlé a ubohé lidské duše, nacházející se v nízkých úrovních jemné hmotnosti. Sem se kontaktovat, sem se orientovat, odsud se inspirovat a na náš svět přinášet průvody těchto nízkých, nešťastných, znetvořených a nejrůznějšími neřestmi zatížených bytostí, není rozhodně nic pozitivního. Je to jen ubohé a politováníhodné spojování se s nízkostí. Není to nic pozitivní, na co by se měli lidé orientovat.

Lidé by se měli orientovat spíše opačným směrem. Ne tedy dolů, ale nahoru! Ne do nížin, ale do výšin! Tam, ve vysokých úrovních jemné hmotnosti, přebývají ušlechtilé a ctnostné lidské duše, jejichž ušlechtilá vnější duševní forma je výsledkem jejich života v souladu s principy dobra, lásky, spravedlnosti a ušlechtilosti. Tím směrem by bylo žádoucí se orientovat a inspirovat!

Ne tedy do nížin, ale k výšinám máme upírat svůj zrak! Odtud máme čerpat a přinášet to sem dolů k nám na zemi, aby se naše planeta stávala stále lepší, a ne stále horší.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 16. dub 2020 17:18:23

Koronavirus jako nástroj vyšší Moci! Kam nás tlačí?

Vše, co se děje kolem nás, nám chce něco říct. Chce nás něčemu naučit. Chce, abychom něco pochopili. No a takovým poselstvím je také současná koronavirusová krize. Zkusme se proto podívat na to, k čemu nás chce dotlačit. Neboť celosvětový důraz, s jakým se tak děje, si nutně vyžaduje naše plné pochopení situace.

V první řadě si je třeba uvědomit, že žijeme v univerzu, ve kterém působí vyšší Moc. Jde o Inteligenci, která usměrňuje vesmírné dění zcela konkrétním směrem. Směrem k stále vyššímu rozvoji. K rozvoji ducha a pravých, vysokých, vznešených a ušlechtilých hodnot. A všechno stávající musí tímto vytyčením směrem kráčet, protože není schopno trvale se příčit Vůli vyšší Moci. Musí tímto směrem kráčet, ať chce, nebo nechce. Dobrovolně, nebo násilím. Z tohoto úhlu pohledu je se třeba dívat také na současné dění.

Prvním poselstvím, které máme všichni pochopit, je poselství pokory. Dostáváme školou a tvrdou lekci pokory!

Lidstvo zapomnělo na Stvořitele a jeho zákony. Žije si samo pro sebe a v rámci svých vlastních zákonů a priorit. Lidstvo zapomnělo na Vůli vyšší Moci, kterou by mělo ve stvoření naplňovat, a tak se duchovně, morálně a mravně rozvíjet. Lidstvo se domnívá, že si vystačí samo se svou ekonomikou, technikou, konzumem a materialistickým pojetím života.

A najednou přijde něco, co zásadním způsobem otřese vším, co dosud tak uspokojivě fungovalo! Najednou přijde něco, co doslova zmrazí a na maximální míru utlumí všechno dosavadní lidské snažení! Najednou lidstvo, jednotlivé národy i jednotlivci do hloubky duše prožívají svou křehkost a zranitelnost! Najednou přichází pochopení, že navzdory všemu, co moderní svět dokázal, může být během pár dní položen, nebo doslova sražen na kolena!

Na základě všech těchto skutečností, které nejsou výplodem fantazie, ale v současnosti se reálně dějí, musí lidé na vlastní kůži prožívat, že přece jen existuje "Cosi", co nás vždy přesahovalo a bude přesahovat. "Cosi", co je silnější než všechno ostatní, a my to musíme respektovat a podřídit se tomu.

To, co tedy mají lidé jako první pochopit v souvislosti se současnou koronavirusovou krizí je realita existence vyšší Moci, která nás přesahuje. Lidé mají znovu získat bázeň a úctu před vyšší Mocí! Lidé mají znovu získat ztracenou POKORU! Lidstvo současnosti dostává důraznou lekci pokory před čímsi Vyšším! Před Mocí Boží! Toto je první základní věc, ke které pochopení jsme doslova tlačeni tím, co se dnes děje.

A co je tím druhým?

Koronavirus výrazně omezil veškerý dosavadní pohyb lidí na naší planetě. Omezil extrovertní, konzumní a komerční expanzi nejen ve světě jako takovém, ale také v rámci každého jednotlivého státu, protože byly eliminovány všechny aktivity ve formě divadel, kin, nebo různých jiných kulturních aktivit. Bylo eliminováno společenské setkávání v restauracích, v hospodách, nebo na sportovních akcích. Ulice měst jsou vylidněné. Koronavirus zahnal všechny domů! Zahnal je zvenku dovnitř!

Dovnitř! Zamysleli jste se nad tím, k pochopení čeho se nás snaží dotlačit Inteligence, jejíž Vůli podléhá vše, co existuje v našem stvoření? Bez jejíž Vůle ani jediný lísteček nespadne dolů ze stromu? Násilím a nátlakem posouvá naši pozornost ze všeho toho vnějšího směrem dovnitř! Směrem do našeho vlastního nitra!

V evangeliích se píše: "Království nebeské je ve vás!" Království nebeské a jeho hodnoty jsou v každém z nás! Jsou v našem nitru! Pouze je nám třeba zaměřit se tímto vnitřním směrem. A koronavirusová krize nám všem k tomu dává příležitost! Dává nám k tomu prostor a čas! Doslova nás k tomu nutí!

No a k tomu, abychom konečně začali správným způsobem uvažovat a pracovat na sobě ve svém nitru, k tomu dostáváme v dnešní době extrémně silné podněty. Třeba ve formě děsivé fotografie, která nedávno obletěla sociální sítě. Jde o fotku z italského Bergama, pořízenou z okna bytu na patře, směřujícího na hlavní ulici. Na ulici vidět kolonu vojenských aut, ve kterých jsou převáženy těla obětí koronavirusu do spaloven, protože krematoria už kapacitně nestačí. V den, kdy byla pořízena fotka, zemřelo 400 lidí.

Toto jsou skutečnosti, které musí velmi silně otřást každým člověkem. Toto jsou skutečnosti, které není možné přejít bez povšimnutí, aniž by se nás hluboce vnitřně nedotkly. Musí nás to vnitřně zasáhnout a má to v nás vyvolat kladení si zásadních otázek lidského bytí, které bychom si jindy, nebo vůbec nikdy nepoložili.

Na co jsme tu vlastně na zemi a jaký má náš život smysl? Copak jsme tu opravdu jen na to, abychom si užívali pokud možno, a aby nás potom, když zemřeme, spálili jako dřevo v peci? Copak jsme skutečně jen polní tráva, která zde dnes je a zítra ji hodí do ohně? Copak jsme skutečně jen toto tělo a mysl, a když zemřeme, o všechno přijdeme a všechno definitivně skončí?

Nebo jsme přece jen něčím víc? Jsme něčím, co je trvalé, věčné a nezničitelné, co nemůžeme ztotožňovat s naším fyzickým tělem a pozemským rozumem? Neexistuje v nás nějaké vyšší "já"? Neexistuje v nás věčný duch, se kterým můžeme najít spojení prostřednictvím dodržování vysokých a ušlechtilých hodnot, abychom sme se s ním vnitřně ztotožnili a našli cestu k věčnosti? Jsme tedy jen tělo, mysl a rozum, které hynou a zanikají, nebo jsme věčný duch, kterého se nedotýká fyzická smrt?

Současné zastavení života koronavirusem nás hmatatelně tlačí dovnitř našich domovů a do nitra sebe sama, a tragičnost událostí v Itálii, ale také jinde, nás tlačí ke kladení si těch nejzákladnějších otázek našeho bytí. A dává nám čas a prostor k tomu, abychom odpovědi na ně skutečně našli. Kdo totiž hledá, musí nakonec najít!

Nedávno jsem poslouchal pořad v rozhlase o tom, jakým všemožným způsobem tráví lidé čas ve svých domovech, do nichž byli nuceně zahnáni koronavirusovou krizí. Redaktorka v relaci hovořila o tom, jací jsou lidé také v této situaci vynalézaví, a jak nejrůznějšími kreativními způsoby dokáží využít nečekaný volný čas. Ve skutečnosti je ale maximálně smutné, že pro zaběhnutou lidskou povrchnost není tento čas, který je Shora darován, vůbec využíván na to, na co by opravdu měl, ale je promrhán na obvyklé hlouposti a na to, co není vůbec podstatné.

O vyšší Moci, nebo o Stvořiteli, který řídí světy, se říká, že je Láskou. A je to skutečně tak, protože Láska nejvyšší Inteligence, ovládající univerzum nechce připustit, aby lidé promrhali v hodnotovém omylu, v nicotné povrchnosti a v bezduchém, tupém materialismu celé své bytí. Láska nejvyšší Inteligence se nás proto snaží ze všeho tohoto vytrhnout, abychom nepromarnili své životy a nakonec nás nemuselo postihnout to nejstrašnější, co vůbec existuje. Duchovní smrt, nebo jinak řečeno, věčné zatracení naší osobnosti! Takto, z pozice Lásky Stvořitele k našemu věčnému duchu třeba celou současnou situaci vnímat a dešifrovat.

No a na závěr ještě jedna zásadní otázka: co se stane, pokud lidé nebudou chtít pochopit, přijmout a zrealizovat to, k čemu je v současnosti tlačí koronavirusová krize a za ní stojící vyšší Moc, bez níž Vůle ani lísteček ze stromu nespadne? Co když budou chtít žít tak, jako dosud a uznávat stejný hodnotový systém, jaký uznávali dosud?

Jistě se pamatujete, že v roce 2012 mnozí očekávali konec světa. Když nepřišel, materialisté a ateisté opět jásali. Neuvědomili si však dvě věci. Za prvé, že to nemá být konec světa, ale konec starého světa! Konec starého světa se vší jeho dosavadní nesprávnou hodnotovou hierarchií, a začátek nového světa s novou, duchovní hodnotovou hierarchií.

No a za druhé si neuvědomili, že to není otázka jednoho dne, začínajícího posledními minutami roku 2011 a prvními minutami roku 2012. To je proces, který začal již před tím a probíhá také v současnosti. Je to proces transformace lidského vědomí z nižší úrovně na vyšší úroveň.

Pokud to lidé pochopí a vykročí cestou, směřující k stále větší osobnostní a duchovní dokonalosti, na kterou nás tlačí Vůle Vládce univerza, ušetří si mnoho utrpení. Pokud to ale nepochopí a budou se chtít křečovitě držet toho starého, vyšší Moc použije mnohem razantnější prostředky, než je současná koronavírusová krize, aby docílila toho, kam má lidstvo v souladu s plánovaným vývojem celého univerza směřovat. Člověk musí pochopit, že je příliš malý a zranitelný na to, aby si donekonečna prosazoval pouze svou vlastní vůli.

Uvědomme si přátelé, že lidé, kteří každodenně umírají v Itálii, ale také všude jinde na koronavirus, že všichni tito lidé měli své rodiny, své plány, své starosti i své radosti tak, jako každý z nás. A najednou je všechno pryč! Je to obrovská tragédie a o to zvlášť, pokud připustíme, že také my sami bychom se mohli jednoho dne ocitnout mezi nimi. Nedopusťme proto, aby velké neštěstí, které postihlo tyto lidi a jejich rodiny, odplynulo v naší obvyklé povrchnosti kamsi do ztracena. Choďme proto do svého nitra a řešme v sobě základní otázky bytí, které jsme už dávno měli mít vyřešeny.

K těmto obětem by totiž vůbec nemuselo dojít, kdybychom jako lidstvo i jako jednotlivci kráčeli ve svém vývoji správně, čili cestou hodnot ducha. Pak by byla nutnost bolestné navigace na tuto cestu bezpředmětná! Uvědomme si to, vzpamatujme se, obraťme se a vykročme tam, kam se nás snaží nasměrovat Vůle Nejvyššího, aby oběť těch, kteří v současnosti umírají na světovou koronavirusovou pandemii, nebyla marná.

Stručný závěr: Všemohoucí Bůh existuje a přeje si nové, lepší, duchovní lidstvo! To je cesta, na kterou ho začíná směřovat. Čím dříve to pochopíme a čím dříve touto cestou vykročíme, tím méně budeme trpět.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 28. kvě 2020 18:30:30

Koronavírus! Svetlo útočí!


Na svojich podvečerných prechádzkach som spozoroval zvláštnu vec. Keď končí deň, začína noc a zapaľujú sa svetlá verejného osvetlenia, tieto svetlá, a to aj z veľmi veľkej diaľky, svietia tak jasne, ako som ich doposiaľ nikdy svietiť nevidel. Útlmom priemyselnej činnosti a dopravy sa očistilo ovzdušie, na základe čoho je viditeľnosť znateľne vyššia. V prírode prebiehajú očistné procesy! Príroda sa očisťuje! Ľudstvo trpí a je obmedzované, ale príroda sa obnovuje.

Očista prírody sa prejavuje všade. Trebárs v Benátkach na kvalite vody, alebo v Číne, v poklese toxických látok v ovzduší, čo potvrdili i pozorovania čínskych vedcov.

A viditeľná prírodná očista evokuje aj iný, hlbší význam tohto pojmu. Evokuje očistu, súvisiacu s duchovným rozmerom človeka a celého univerza. No a vykonávateľom a nástrojom tejto očisty má byť práve prírodný svet. Prírodný svet, ale predovšetkým inteligencia, ktorá ho spravuje, a ktorá formuje vonkajšie prírodné dianie do takej podoby, aby bolo dosiahnuté požadovanej duchovnej očisty Zeme a jej obyvateľov.

A je to aj reálne naozaj tak, pretože mikroskopický vírus, pochádzajúci z prírodného sveta, postavil ľudstvo do pozoru. V tomto dianí je tiež možné pozorovať odveký, ale ľudstvom ignorovaný zákon spätného účinku, na základe ktorého napokon každý zožne to, čo zasieval. Na základe ktorého príde reakcia presne takého druhu, aká bola predchádzajúca akcia.

Za nekonečné ústrky ľudstva voči prírode, za jej bezbrehé drancovanie, ničenie, znečisťovanie a devastovanie prichádza odplata vo forme vírusu, ktorý ľudstvo takmer zo dňa na deň zastavil v jeho deštruktívnej činnosti. Okamžite napríklad zastavil pre prírodu škodlivé, nadmerné cestovanie po celom svete, ktorého návrat do pôvodnej podoby tak, ako si to cestovné kancelárie predstavujú, bude len veľmi pozvoľný. A v plnej miere, ako to bolo pred koronavírusovou krízou, pravdepodobne aj nemožný.

A je toho samozrejme ešte oveľa viac, k čomu bolo ľudstvo v súčasnosti dotlačené, a za čím je možné vybadať jednoznačnú pečať inteligentného pôsobenia.

Avšak prírodné dianie a inteligencia, stojaca za ním, je len nástrojom v rukách ešte oveľa vyšších síl. Síl Svetla, ktoré prostredníctvom všeobecnej očisty vynucujú na Zemi víťazstvo svetlých hodnôt! Vynucujú víťazstvo skutočného Dobra. Dobra pre všetkých. Pre jednotlivcov, pre národy, pre zvieratá, pre prírodu, pre vzduch i pre vodu. To je Dobro skutočné a univerzálne, ktoré je v ostrom rozpore so sebeckým, bezohľadným a prírodne deštruktívnym „dobrom“ v ponímaní ľudstva.

Podstatou dnešného diania je teda šírenie Svetla! Je šírenie Dobra! Dobra skutočného a pravého! Dobra pre všetkých bez rozdielu a nie len pre človeka! Nie len pre niektorých! Dobra, úplne iného, než je to, čo ľudia za dobro považujú. A preto dochádza ku kolízii! Ľudia nevítajú príchod Svetla s jasaním a radosťou, pretože im rúca celý ich svet, ako aj celú ich doterajšiu hodnotovú hierarchiu, postavenú na ich vlastnom, sebeckom ponímaní dobra.

Prichádza Svetlo a Dobro, ale náš svet sa začína rozsýpať, pretože je v rozpore so skutočným Svetlom a Dobrom. Cielene je bolestne zasahované všetko ľudsky pokrivené, nesprávne, falošné, sebecké, bezohľadné a pokrytecké. Zem sa duchovne očisťuje! Veľká očista prírody, ale aj zle nastavenej hodnotovej hierarchie ľudí začína!

Zvýšená intenzita Svetla prichádza zhora, a jej zdrojom je vyžarovanie Najvyššieho. A presne tak isto, ako sa v bielom svetle nachádzajú všetky ostatné farby svetelného spektra, presne tak isto aj Svetlo, prichádzajúce zhora od Stvoriteľa, v sebe obsahuje všetky ušľachtilé, vysoké a vznešené cnosti v podobe lásky, spravodlivosti, čestnosti, čistoty, skromnosti a úcty k Najvyššiemu i k ostatným ľuďom.

Toto všetko, ako základné posolstvo, nesie v sebe lúč Svetla, prichádzajúci zhora a zasahujúci našu Zem. Keby ľudia žili týmito hodnotami, nijaká očista by nebola potrebná, pretože pravé úsilie o Svetlo zo strany ľudí by sa stretlo s prúdením Svetla, prichádzajúcim od Stvoriteľa, a Zem s jej obyvateľmi by bola radostne povznesená.

Žiaľ, to však, čo v súčasnosti prevláda na Zemi, je temnota! Temnota duší, sŕdc a hodnôt! Temnota ilúzie jedinečnosti matérie, okrem ktorej podľa väčšiny už nič neexistuje. Prevláda temnota nižšieho, rozumovo racionálneho „ja“, ktoré sa vo vnútri ľudských osobností rozvinulo až do takých rozmerov, že potlačuje, ignoruje a spochybňuje existenciu vyššieho duchovného „ja“ v človeku, ktoré je Božou iskrou v nás.

Temnota ľudského nižšieho „ja“, totožného s rozumom, mysľou a s čisto materiálnym ponímaním sveta, vybudovala temnú a nízku hierarchiu hodnôt, postavených na peniazoch, zisku, moci, majetkoch, kariére, užívaní si a konzume. Toto sú hodnoty dnešných ľudí. Kvôli ním skĺzavajú do bezohľadnosti, chamtivosti, nečestnosti a nespravodlivosti. Kvôli ním skĺzavajú k násiliu, vojnám, parazitovaniu na iných a k drancovaniu a ničeniu prírody. Svet ľudský sa stal svetom temna! Stal sa ríšou temna!

A k tejto ríši temna na Zemi preniká v súčasnosti lúč Svetla a skutočného Dobra! Ale pretože temný svet na Zemi nie je hodnotovo Svetlu rovnorodý, pôsobí naň zraňujúco. Temnotou Zeme je príchod Svetla vnímaný, ako čosi negatívne. Ako čosi nekompatibilné. Ako čosi cudzorodé.

A preto pozitívne žiarenie Svetla v negatívnom prostredí Zeme mutuje a pôsobí zdanlivo negatívne. Mutuje do podoby koronavírusu a negatívne pôsobí na svet ľudský. Otriasa našim svetom, postaveným na nesprávnych hodnotách a očisťuje ho od všetkého, čo je pokrivené. Iba vinou ľudí a ich falošného ponímania dobra je tento proces očisty bolestný. Je katastrofou pre súčasný svet s jeho nízkym spôsobom myslenia, ale je požehnaním pre prírodu a pre všetkých ľudí, ktorí v sebe nesú pravé hodnoty Svetla.

V istej relácii v televízii hovorili o tom, ako sa je treba čo najefektívnejšie chrániť pred koronavírusom. Hovorili, že ako prvé je nosenie ochranného rúška a potom časté umývanie rúk. Okrem toho spomínali aj hygienu ústnej dutiny a umývanie zubov, ale aj preplachovanie nosa teplou vodou, pretože v nosnej dutine máme drobné chĺpky, a na nich sa môže zachytiť vírus.

To všetko je samozrejme chvályhodné a vôbec to netreba podceňovať. Ale ani zďaleka to nestačí! To je v dnešnej dobe málo, pretože je to opäť len čisto materiálne tak, ako vždy!

Okrem očisty a hygieny vonkajška je totiž potrebná aj očista a hygiena vnútra! Aj naše vnútro, čiže naše myšlienky a pocity treba udržiavať v čistote! Aj naše vnútro musí byť čisté, aby mohlo nadviazať pozitívny druh spojenia s čistotou a ušľachtilosťou zhora prichádzajúceho Svetla, vynucujúceho očistu. Ľudia sa musia hodnotovo obrodiť a stať sa čestnejšími, láskavejšími, ohľaduplnejšími, spravodlivejšími a čistejšími! Ľudia sa musia začať vnútorne upínať k Stvoriteľovi a k poznaniu a prispôsobovaniu sa tomu, kam nás v našom ďalšom vývoji smeruje jeho Vôľa. Toto je pozitívne hodnotové spojenie s prúdením sily Svetla, ktoré nám prinesie radosť, mier, povznesenie a vzostup.

Kto však bude mať len rúšku a čisté ruky, kto bude spĺňať len všetky hygienické kritériá, ale jeho myseľ nebude čistá a vnútorne sa nebude usilovať o nijaké hodnotové obrodenie, ten sa nedokáže pozitívnym spôsobom spojiť s prúdiacou silou Svetla Stvoriteľa, a to sa na ňom prejaví negatívnym spôsobom. Tým sa totiž stáva vysoko rizikovou osobou, ktorú môže súčasná vynútená duchovná očista zasiahnuť tragickým spôsobom.

Bezduchý materializmus už v dnešnej dobe nestačí! Už je treba očistiť a obrodiť svoje vnútro! Kto tak neučiní, vystavuje sa riziku, že skôr alebo neskôr môže byť v očistom dianí z tohto stvorenia odstránený.

Ľudia predsa vedeli, že takéto niečo raz príde! V Biblii boli predsa upozornení na to, že aj trpezlivosť Stvoriteľa má svoje hranice.

A zdá sa, že už je to tu! Zdá sa, že Pánovo Svetlo prichádza, aby to, čo v sebe ešte nesie svetlo posilnilo a povznieslo. A aby od toho, čo je Svetlu vzdialené, očistilo stvorenie.

A tak, ako už dnes žiaria svetlá lámp oveľa jasnejšie všade na Zemi, presne tak isto má Svetlo oveľa jasnejšie zažiariť aj vo vnútri ľudí. Aj v ich dušiach, srdciach a mysliach, v podobe vysokých a ušľachtilých cností.

Buď Svetlo za Zemi!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 26. čer 2020 18:42:49

Koronavirus! Je skutečně začátkem konce?


Já osobně se nezabývám numerologií, ale zhruba vím, o co v ní jde. Proč o tom mluvím? Protože nedávno jsem měl rozhovor s jednou známou, která se věnuje numerologii. Mluvili jsme o různých věcech, a když přišla řeč na koronavirovou krizi řekla mi, že Covid-19, přesněji řečeno číslo 19 s ním spojeno, má z numerologického hlediska velmi zásadní význam a velmi zásadní vypovídací hodnotu. V čísle 19 se totiž nachází první a zároveň také poslední číslo numerologické stupnice.

Pro úplné začátečníky bych chtěl vysvětlit, že v numerologii se čísla počítají takto: pokud máte třeba číslo 259, rozkládá se na čísla 2 + 5 + 9 a výsledné číslo je jejich součtem. V našem případě je to číslo 16, a to se opět rozkládá na 1 + 6. Konečným výsledkem je tedy číslo 7. Čili číslo 259 se zachvívá v sedmičce a číslo sedm nese v sobě z hlediska numerologie určité poselství. Tak, jako každé jiné číslo z numerologické stupnice.

Po tomto nezbytném úvodu se nyní podívejme na číslo 19 a na poselství, které z numerologického hlediska zprostředkovává celému světu.

Jak již bylo naznačeno, jednotka představuje začátek a devítka konec. Poselství čísla 19 v souvislosti s koronavirem je proto velmi jednoduché. Znamená: začátek konce!

Jak to třeba chápat?

Duchovně orientovaní lidé vědí, že existuje mnoho proroctví, předpovídajících konec světa. Jsou to například Sibylina proroctví, Zjevení Janovo, čili Apokalypsa, nebo třeba známý Mayský kalendář, který tuto kritickou dobu situuje přibližně do roku 2012, kdy byl mnoha lidmi skutečně očekávaný konec světa.

Z hlediska vývoje lidstva na naší planetě žijeme tedy ve velmi výjimečné době. Jde o dobu, v níž se má skončit stará paradigma myšlení a chování lidstva, a začít paradigma zcela jiná. Má začít zlatý věk naší civilizace, postavený na preferování hodnot ducha. Na zemi už tedy nemají vládnout jako prvořadé hodnoty materiální. Tato paradigma má padnout a zahynout, a spolu s ní mají padnout a zahynout všichni její služebníci, příznivci a stoupenci, kteří ve svém uctívání modly materie, zisku a konzumu ubližovali lidem, zvířatům i přírodě.

Na zemi má v tomto směru proběhnout velká očista, avizovaná také v evangeliích. Náš svět má být očištěn od všeho balastu a budoucnost má patřit už jen tomu, co je hodnotově pravé. Tomu a těm, kteří směřují k rozvoji duchovního rozměru bytí a k hodnotám s ním spojeným. K lásce, spravedlnosti, ohleduplnosti, skromnosti, ušlechtilosti a k hledání vztahu k Stvořiteli.

Staré mě tedy zaniknout a má vzniknout nové! Avšak těsně před pádem starého a začátkem nového mají na lidi začít dopadat všechny neblahé zpětné účinky jejich vlastního, negativního a pomýleného jednání, jak se o tom mluví například v Apokalypse.

Materialistický svět a jeho hodnoty se mají otřást v základech. Tím dostanou mnozí materialisticky orientovaní lidé příležitost pochopit svůj omyl. Mají poznat hodnotovou nedostatečnost, ve které žili, a přeorientovat se směrem k pravým, čili duchovním hodnotám.

Údery očisty zároveň zasáhnou také všechno duchovně nepravé, falešné, dogmatické a pokřivené. Neboť také to duchovní má být očištěno a má se konečně zaskvět čistou Pravdou, jsouce konfrontováno paprskem Světla skutečné Pravdy. Roztrhána má být temná pavučina všech falešných lidských představ o Pravdě. K tomuto všemu má dojít, toto vše se má stát a toto vše je očekáváno.

A najednou přichází Covid-19 a skutečně otřásá světem lidským. Doslova ho sráží na kolena, zahání lidi do karantény a nutí je přemýšlet o svém životě a přehodnotit ho.

Číslo 19 v označení koronaviru, s jednotkou na začátku a s devítkou na konci, je poselstvím lidstvu, že nastává začátek konce starého paradigmatu myšlení. Koronavirus Covid-19 je prvním úderem starému světu, který se bude muset pod tlakem tohoto a dalších následujících úderů přeorientovat na úplně jiný hodnotový systém, a lidé na úplně jiný smysl života.

Pokud rozložíme číslo 19 klasickým numerologickým způsobem, jako 1 + 9, dostaneme číslo 10. A pokud číslo 10 rozložíme opět na 1 + 0, dostaneme výsledné číslo 1. Dostaneme jednotku, jako nový začátek. Koronavirem Covid-19 došlo tedy k začátku konce starého systému uspořádání věcí a po jeho konci začne něco zcela nového. Začne zcela nová epocha na zemi. Bude to začátek nového duchovního lidstva, kladoucího hodnoty ducha na první místo, a vše materiální až na druhé místo. Kdo toto pochopil a v tomto směru se začne osobnostně měnit, toho bytí bude pokračovat, a ten se bude moci na zemi dále duchovně rozvíjet.

Kdo však toto nepochopí, kdo to bude ignorovat a vysměje se tomu, protože se křečovitě fixuje pouze na to staré a minulé, pro toho bude nezbytný konec starého i jeho osobním koncem. Koncem jeho osobního bytí, které se nebylo schopno vyšvihnout na vyšší level, a proto jako cosi vývojově neperspektivní prostě vyhyne tak, jak vyhynuly různé jiné druhy, které nebyly schopny reagovat na nové evoluční výzvy.

Jak tedy vidět, to co se děje a co se má udát je vtlačeno do symboliky čísel. Pouze je třeba správně dešifrovat jejich poselství.

Nejdůležitější ze všeho proto je, abychom se vážně zaměřili na své duchovní obrození. To, jak se správně duchovně obrodit a jakým je třeba se stát světu ukázal už Mojžíš v Desateru přikázání. Ukázal nám to také Ježíš ve svém učení, postaveném na dvou pilířích. Na lásce k bližnímu jako k sobě samému a na lásce k Bohu. Touto cestou je třeba jít, avšak v její čisté, pravé, původní a nepokřivené podobě.

Ale protože tato čistá a autentická podoba Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení byla lidmi zakalena a pokřivena, dostal náš svět v době soudu duchovní oporu v podobě Poselství Grálu. V něm je možné najít původní podobu Mojžíšova i Ježíšova učení, protože Pravda je jenom jedna, a tuto Pravdu je třeba znát, pochopit a naplňovat.

V současnosti není ničeho, co je důležitější než toto, protože nadcházející dění nás bude všechny tlačit k duchovní proměně, a my bychom proto měli přesně vědět, jak tuto přeměnu v sobě správně uskutečnit, abychom mohli obstát jako duchovně perspektivní a nemuseli být navěky ztraceni a zatraceni.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » pát 28. srp 2020 15:26:47

Jak emancipace ponižuje ženské pokolení?

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější. A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: "Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí". Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

ooOoo

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN

https://wahrheit7.blogspot.com ve spolupráci s M.Š.
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 08. říj 2020 18:36:56

Duchovní pozadí II. světové války. Neuvěřitelné skutečnosti odhaleny!


Položili jste si někdy otázku, kde se v německém národě vzalo přesvědčení, že je výjimečný? Že má nějaké mimořádné poslání? Že má stát nad všemi národy světa? Takové tušení a později i přesvědčení se přece nedá jen tak vymyslet. Musí mít nějaký reálný základ.

A reálný základ skutečně má. Je však duchovní. A v duchovním slova smyslu měl být také uskutečněn.

Duchovní rozměr výjimečnosti německého národa ale nebyl Němci poznán a pochopen, a proto se vše obrátilo nesprávným směrem. A sice, k domněnce o vlastní nadřazenosti, na níž bylo postaveno zvrácené právo zlikvidovat všechny méněcenné a zaujmout jejich životní prostor.

Z toho, co mělo být velké, vznešené, ušlechtilé a přinášející všem národům země požehnání, se tedy nakonec stalo něco obludné, zvrácené a nelidské, co přineslo naší planetě válečný konflikt apokalyptických rozměrů.

Kde se stala chyba? Co se pokazilo?

Abychom to pochopili, bude třeba začít jiným národem, který byl duchovně povolán k velkým věcem. A to byl národ židovský. V něm se měl narodit Mesiáš a Spasitel světa, k čemuž skutečně došlo.

Avšak církevní vrchnost židovského národa Mesiáše nepoznala a dala zavraždit toho, kdo se za něj prohlašoval, a koho učení a zázraky potvrzovaly oprávněnost jeho prohlášení.

Židovský národ zavraždil Mesiáše namísto toho, aby přijal jeho učení, snažil se podle něj žít a pod vedením Ježíše Krista se stal prvním národem světa, žijícím podle Slova Božího. Tímto způsobem by mezi všemi národy země zazářil jako jasné světlo. A všechny národy by ho následovaly. Tak se měl stát z národa povolaného k velkým věcem národ vyvolený, který dokázal tyto velké věci také opravdu uskutečnit.

Kristus však během svého působení viděl všechny chyby a nedostatky židovského národa, tušil jaký osud ho čeká a uvědomoval si, že za nastávajícím selháním povolaného národa stojí ve velké míře jeho duchovní nezralost. Kvůli této nezralosti ani nemohl říct všechno, co říct chtěl. Proto pronesl následující slova, která jsou zaznamenána v evangeliích: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

To znamená, že v daleké době, kdy bude lidstvo duchovně mnohem zralejší, má přijít Duch Pravdy a zvěstovat mu celou Pravdu.

Kola osudu se začaly otáčet a nový povolaný národ, do kterého středu měl jednou přijít Duch Pravdy, začal být připravován na své velké poslání.

To poslání bylo naprosto stejné, jako v případě židovského národa. Německý národ měl v první řadě poznat Ježíšem zvěstovaného Ducha Pravdy, měl přijmout jeho učení, čili Pravdu Boží, Ježíšem lidstvu zaslíbenou, měl začít podle této Pravdy žít, na základě čeho by zazářil mezi všemi národy jako jasné světlo. A ostatní národy by ho následovaly. Německý národ měl tedy vést lidstvo duchovně!

Ale jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. To znamená, že tam, kde mělo zavládnout největší světlo, byl ze strany jeho protipólu, ze strany sil temna vyvíjen silný tlak, aby se to nepodařilo a aby se vše zvrhlo.

A tak, jako židovský národ nepoznal Mesiáše, stejně také německý národ nepoznal Ducha Pravdy. Nepoznal svého pravého duchovního vůdce, jehož Poselství měl následovat, a tím splnit svou světlou a vznešenou roli, ke které byl povolán.

Namísto toho uvěřil falešnému vůdci, který to původní, velké a ušlechtilé obrátil v něco obludné, pokřivené a zvrácené.

Německý národ byl ke své velké duchovní roli připravován celá staletí, a v hodině splnění stály za nim pomáhající síly celého vesmíru. Bylo to cosi nevídaného, a německý národ cítil a vnímal, že se stává středobodem vesmírného dění. Tuto skutečnost také vyjádřil známými slovy: "Gott mit uns!"

Síla všech podporujících vyzařování univerza, proudících k německému národu po dlouhá desetiletí byla tak strhující, že v jejím zneužití si fašistické Německo neuvěřitelně rychle, a téměř bez boje, podmanilo celou Evropu. Neboť i když došlo ke zneužití podporujících vesmírných vyzařování, jejich tok nebylo možné zastavit jen tak ze dne na den.

No a mezi jiným měli Němci také podporu živé Ctnosti hrdinského boje. S její pomocí vybudovali disciplinovanou a železnou armádu, která byla téměř neporazitelná.

Ctnost hrdinského boje je v našem univerzu něco, co je živé. Jde o zcela reálnou, živou bytost, existující v jemnější úrovni bytí, než je ta naše fyzická. Tato živá vědomá bytost ztělesňuje ideál hrdinství a vnitřně podporuje, vede a usměrňuje všechny lidi, kteří se v pozemských poměrech snaží o naplnění ideálu hrdinského a rytířského boje za dobro a za správnou věc.

No a tato Ctnost stála také za německým národem a podporovala ho. S její pomocí slavili Němci svá první velká vítězství. Tato Ctnost stála za německým národem, protože byl předurčen k velkému duchovnímu vítězství. Nicméně německá zvěrstva, vzdálená od ideálu hrdinského a rytířského boje za správnou věc měla za následek, že Ctnost ideálu hrdinství dala od nich ruce pryč. Němci ztratili morální právo na vítězství a Ctnost hrdinství přešla na stranu sil, bojujících proti německému fašismu.

Němci nepoznali Ducha Pravdy, neuvěřili jeho Poselství a odmítli posvátný boj za vítězství Světla a dobra na zemi, ke kterému byli povoláni. Místo toho pouze primitivně usilovali o pozemskou světovládu. Německý národ proto ztratil svou povolanost a kosmické síly, které ho dosud podporovaly, se obrátili proti němu a postavily se především na stranu ruského národa, který nesl největší tíhu druhé světové války, a který představoval jedinou reálnou sílu, schopnou porazit německý fašismus.

A tak, jak jako dříve cítili Němci, že je podporují síly vesmíru, stejně tak, když se karta obrátila, cítili i Rusové, že za nimi v jejich boji stojí posvátná síla. Rusové cítili, že jsou to oni, co mají morální právo na vítězství. A také cítili podporu Ctnosti hrdinského boje, stojící za nimi a podporující je.

Toto hrdinství se v řadách ruských vojáků projevilo nesčíslné krát a v různých formách a podobách. V podpoře Ctnosti hrdinského boje a v přesvědčení morálního práva na vítězství obětovali tisíce ruských vojáků vlastní životy, jdouce nejednou proti mnohonásobné přesile a na jistou smrt.

Velká vlastenecká válka má v dějinách Ruska dosud výjimečné místo, protože šlo o neopakovatelné období v historii tohoto národa, kdy ho v jeho spravedlivém boji podporovaly síly vesmíru a ruský národ to jasně cítil a vnímal.

V tušení těchto souvislostí vznikla známá píseň, z níž dosud mrazí, a v níž se hovoří o tom, jak ruský národ povstává v posvátné válce na smrtelný boj. Píseň dokonale vystihuje strhující a vítězné proudění vesmírných sil, podporujících spravedlivý boj proti silám destrukce a temna. Vyslechnete si ji, nechte ji působit na svůj cit a vše toto v ní najdete:

https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs

Také mnohé ruské válečné filmy z období druhé světové války nesou v sobě tušení všech, výše uvedených skutečností. Takových filmů je několik. Na mě osobně nedávno silně zapůsobil jeden, ve kterém jasně vidět obětavé hrdinství ruských vojáků, ale zároveň také to, jak Němci, přestože úplně na závěr mohli vyhrát, v rozhodující chvíli vnitřně zakolísali a ustoupili. Ustoupili, a pak už ustupovali až do Berlína, protože Ctnost hrdinského boje a morálního práva na vítězství už nestála za nimi a nepodporovala je. Podívejte se na něj:

https://www.youtube.com/watch?v=K5lBbsIXaX8

Vznešená Ctnost hrdinského boje se však opět přibližuje k zemi! A to spolu se silami Světla, které ji mají konečně očistit od všeho, co je Světlu a dobru vzdáleno. Které mají zem očistit od všeho duchovně laxního a lhostejného, od všeho duchovně méněcenného a duchovně mrtvého.

Neboť Duch Pravdy, jehož náš svět nepoznal, lidstvo upozornil na to, že se blíží čas konečného zúčtování celého našeho bytí. Že Stvořitel všehomíra vystaví každému z lidí účet za to, jakým způsobem využil své bytí. Zda k požehnanému úsilí o hodnoty věčné, nebo jen k nízkému úsilí o hodnoty dočasné. Zda k naplňování hodnot ducha, nebo jen k naplňování hodnot pozemských. Zda k rozvíjení duchovního poznání, obsaženého v Slovu Ježíše Krista a v Poselství Kristem zvěstovaného Ducha Pravdy, nebo jen k poznávání věcí pomíjivých a k honbě za pozemským prospěchem a pozemskými požitky.

Na planetě Zemi dochází k rozhodujícímu boji mezi silami Světla a silami temna, a ten je možné vnímat také na pozadí koronavirové krize. Síly Světla směřují lidí během této krize k zamyšlení nad sebou a nad smyslem vlastního bytí. Světlé síly nabádají lidi k zásadnímu hodnotovému obratu a k duchovnímu obrození.

Naopak, síly temna usilují o zneužití koronavirové krize k absolutnímu ovládnutí lidstva a k jeho úplnému zotročení.

Poslední boj nastává a morální právo na vítězství stojí jednoznačně na straně Světla. Vzchop se proto člověče a s hrdinskou odvahou bojuj o své bytí! S hrdinskou odvahou bojuj o své právo žít nadále ve stvoření. Ze všech sil své duše se připoutej k hodnotám ducha, které jsou hodnotami dobra, spravedlnosti, čistoty a lásky k lidem i ke Stvořiteli. Jedině tak se postavíš na stranu Světla, která zvítězí, protože jedině za ní stojí hrdinská Ctnost vítězného boje za správnou věc.

Tvá lhostejnost a tvá tupá orientace pouze na hodnoty materiální tě však spojuje temnotou, která bude poražena a zničena. A ty pak budeš muset zahynout spolu s ní.

Rozhodující boj započal! O vítězi je již rozhodnuto! Pouze každý z nás má ještě možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přidá, a jaký konečný osud tím pádem sám sobě nachystá.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod vostalpetr » čtv 08. říj 2020 21:52:32

Rozhodující boj započal! O vítězi je již rozhodnuto! Pouze každý z nás má ještě možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přidá, a jaký konečný osud tím pádem sám sobě nachystá.


Já jsem neutrální jak Švýcarsko...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 10. pro 2020 19:41:04

Byl koronavirus vyroben? Pochází z přírody? Dvě možnosti a jejich dopad na nás


Existuje konspirativní názor, že koronavirus má umělý původ a existuje oficiální názor, že koronavirus je přírodní. Co však tyto dvě alternativy pro nás znamenají? Jaký dopad na nás mají? A hlavně, jaké důsledky z nich máme sami vůči sobě vyvodit?

Obě tyto možnosti si nyní potřebněji rozebereme, avšak hned na začátku je třeba zdůraznit, že konečné důsledky, které z toho všeho pro nás vyplývají jsou duchovní, a jsou v obou případech v podstatě stejné. Tak totiž, jako je šest a čtyři deset, stejně je také pět a pět deset. V obou případech jde o rozdílná čísla, ale se stejným výsledkem. Přesně toto samé platí také o současné pandemii. Také její duchovní důsledky jsou pro nás jako při přírodním, tak i při umělém původu koronaviru v podstatě úplně stejné.

Žijeme v univerzu, které je dílem Stvořitele a ve kterém se jeho Vůle projevuje až do těch nejmenších detailů. Přesně tak, jak se píše v evangeliích, že ani lísteček nespadne ze stromu bez Vůle Páně, a že i všechny vlasy na naší hlavě jsou sečteny. To v našem konkrétním případě znamená, že pokud je koronavirus přírodní, jeho vznik a duchovní důsledky z něho vyplývající jsou přímou Vůlí Stvořitele. Pokud je ale koronavirus uměle vyroben, jeho vznik a důsledky z něho plynoucí jsou nepřímou, nebo jinak řečeno, zprostředkovanou Vůlí Stvořitele. A tím prostředníkem je člověk, který koronavirus vyrobil a vypustil do světa.

Pojďme tedy na to a ukažme si, co tyto skutečnosti pro nás duchovně znamenají. A jelikož v převážné většině mých předchozích článků o koronaviru jsem se věnoval alternativě přirozeného a přírodního vzniku koronaviru a jeho duchovními důsledky ve vztahu k lidem, začněme proto nyní nejprve možností, že koronavirus byl vyroben uměle. Existuje několik teorií, co je tím sledováno a my si řekneme o dvou z nich.

První teorie říká, že jde o záměrný čin ze strany nejbohatších a nejmocnějších elit, usilujících o světovládu. Koronavirus byl vyroben a vypuštěn do světa záměrně proto, aby jeho prostřednictvím mohly elity uskutečnit rozhodující krok k ovládnutí lidstva. Aby mohly na pozadí epidemie lidem omezit jejich základní svobody, a aby v atmosféře obav a strachu před nakažením donutily světovou populaci k masivní vakcinaci, jaká nemá v dějinách obdoby. No a ve formě vakcíny, zasahující DNA, mají být lidé změněni na jakési hybridy, zabaveny lidskosti, které majú slepě sloužit záměrům elit. Má dojít k nevídanému a děsivému zotročení lidstva přesně v duchu Biblické Apokalysy.

Druhá teorie je podobná a souvisí s americkými prezidentskými volbami v tom smyslu, že koronavirus byl uměle vyroben a rozšířen do celého světa právě kvůli volbám prezidenta USA. Během pandemie totiž hlasovalo obrovské množství Američanů korespondenčně. Pokud by volby proběhly normálně, nedaly by se hlasy zfalšovat. Korespondenční hlasování je však možné zfalšovat. Podezření z podvodů při sčítání hlasů v USA jsou toho důkazem.

O co jde v amerických volbách a proč jsou tak důležité pro republikány a i pro demokraty? Trump přinesl nový vítr do americké politiky, protože se postavil proti již zmíněným, světovládným elitám, ovládajícím americkou společnost i americké prezidenty. Jak je možné vidět při pohledu do nedávné minulosti, své záměry se snažily tvrdě naplňovat. Důkazem toho je rozvrat Libye, Sýrie, Iráku, bývalé Jugoslávie, nebo Ukrajiny. Globalisté se snaží dosáhnout své geopolitické záměry buď vojenským rozvratem států, jejich ekonomiky a infrastruktury, nebo nepřímo prostřednictvím takzvaných oranžových revolucí, jaká proběhla na Ukrajině a jaká probíhá v Bělorusku.

Světové elity se vyznačují nepřekonatelnou nenávistí vůči Rusku a snaží se o jeho rozklad zevnitř, prostřednictvím nějaké oranžové revoluce, nebo prostřednictvím různých domácích zrádců. Pokud to ale nepůjde touto cestou, uvažuje se také o vojenské alternativě. Co by však takové něco znamenalo pro svět, lze si snadno domyslet.

Globalisté mají také vypracovaný plán úplného zotročení lidstva sérií postupných kroků. A to třeba zaváděním bezhotovostního styku, čímž se lidé dostanou do úplného područí bank. Dalším krokem bude čipování lidí, a tak dále. Světovládné elity mají ve svých rukou většinu názorotvorných médií a jejich prostřednictvím formují povědomí společnosti žádoucím směrem. Formují ho k postupné akceptaci vlastního otroctví a k poslušnosti.

Na Slovensku byl například na pozadí celoplošného testování obyvatelstva souběžně otestován i model státního teroru, který bude fungovat při celosvětovém nastolení Nového světového pořádku. Statisíce lidí bylo zavřeno do domácího vězení. Propustkou k slobodnějšímu životu se stal modrý certifikát, podmíněný testováním. Kdo ho měl, stal se občanem první kategorie s částečnými právy a kdo ho neměl, stal se občanem druhé kategorie s minimálními právy. Něco podobného čeká svět v budoucnosti a už natrvalo.

Vzhledem k bezcharakterností a absolutní bezohlednosti těchto elit nám bude všem jasné, že by byly schopné vypustit do světa koronavirus, jen aby dosáhly svých cílů. Lidské životy totiž pro ně nic neznamenají.

A teď se podíváme na to, co pro nás duchovně vyplývá z této umělé alternativy původu epidemie. Pokud to chceme pochopit, musíme si uvědomit, že v našem univerzu platí Hospodinův zákon zpětného účinku. Jeho prostřednictvím každý z nás sklízí to, co zaséval. A lidé i národy mohou sklízet dvě věci. Pšenici, nebo plevel! Čili dobro, nebo zlo! Čili temno, nebo Světlo!

Ale protože lidé seli především temno, zlo a plevel, zvedlo temno hlavu v podobě světovládných elit a snaží se nás zotročit a zahubit. Tak se lidem vrací to, co zaseli. Svou duchovní leností a lhostejností, svojí nechutí poznávat Vůli Stvořitele a naplňovat ji, svou neznalostí duchovního smyslu vlastního bytí, svým konzumem, materialismem a ateismem, tímto vším podporovali temno a posilovali ho. Tím vytvářeli živnou půdu, ze které vyrostla temná světová elita, která nemůže v spravedlivých účincích zákona zpětného působení šířit nic jiného, než temno. Jejím prostřednictvím se temno, vytvořené lidmi, obrací proti lidem samotným, aby je podmanilo, zotročili a zahubilo.

Pokud lidé neusilují ke Světlu, k dobru, k spravedlnosti, k čistotě, k ušlechtilosti, k lásce k bližnímu i k Stvořiteli, k poznání Vůle Nejvyššího a k její naplňování, podporují temno, živí temno a toto temno je začne dříve nebo později ničit, aby na vlastní kůži prožívali nesprávnost, nedostatečnost a nízkost hodnot, které uznávají. V tomto spočívá výchovný účinek zákona zpětného působení, a proto nám elita začíná zakládat smyčku na krk.

Současný stav světa je tedy důsledkem falešných hodnot, v které jsme věřili. Zvrácené hodnoty lidstva dali povstat zvrácené elitě, a ta se chystá lidstvo zotročit a zahubit. Tím sklízíme to, co jsme zaseli. Dovolili jsme povstat temnu tím, že jsme neusilovali o hodnoty Ducha, a teď nám temnota sahá na krk. A pokud budeme vycházet z předpokladu, že kornavirus je umělého původu, je to jen důsledkem tohoto stavu. Je to důsledkem a produktem naší temné orientace. Neboť pokud byl virus vytvořen a vypuštěn do světa temnou elitou, vrací se tím k lidem jen jejich vlastní temnota a jejich ignorování světlých hodnot.

Koronavirus nás přiskřípl téměř ve všem, co jsme dělali doposud, protože to bylo špatné a postaveno na falešných základech. Tímto způsobem máme poznat, že takto se již dál jít nedá. Máme pochopit, že špatná sklizeň, kterou v současnosti sklízíme, je jen důsledkem naší vlastní špatné setby. Pokud proto chceme, aby se situace začala postupně zlepšovat, musíme změnit charakter naší setby. Souběžně se všemi opatřeními proti epidemii bychom tedy měli začít více myslet na duchovní a hodnotové obrození. Měli bychom přehodit výhybku, vnitřně se změnit a začít usilovat o hodnoty Světla, protože vidíme a na vlastní kůži prožíváme, kam nás přivedly naše současné temné a nízké hodnoty.

Pokud ale toto nepochopíme a nezměníme, naši civilizaci s největší pravděpodobností nečeká nic dobrého, protože od temnoty, kterou produkuje a podporuje, nelze v nezbytných zpětných účincích očekávat nic dobrého.

Výsledkem by tedy mělo být naše duchovní obrození a duchovní proměna.

A teď se podívejme na druhou alternativu. Na alternativu, že koronavirus není umělého, ale přírodního původu. V tomto případě je věc mnohem přímočařejší a jednodušší, protože zde Vůle Stvořitele nepůsobí zprostředkovaně, prostřednictvím člověka a nezbytných důsledků jeho činů. V tomto případě působí Vůle Stvořitele přímo, a sice přes přírodní svět, který je Vůli Páně zcela podřízený. A Nejvyšší prostřednictvím mikroskopického viru z přírodního světa bije lidstvo, aby ho zastavil v jeho nesprávném hodnotovém směřování, a aby ho nasměroval ke Světlu.

Hospodin tak činí, aby zlomil vůli lidstva a prosadil svou Vůli. Cosi podobného se již jednou na zemi stalo. Bylo to v dávném Egyptě, kdy Vůle Stvořitele známými egyptskými ranami lámala vůli faraóna, až ji nakonec zlomila a faraón se musel podřídit. Jednou z ran byly například žáby, které zaplavily Egypt. Další ranou byly kobylky, jedovaté mouchy a podobně. A jednou z ran byl také mor dobytka, způsobený virem jako v našem současném případě.

Pokud tedy je koronavirus přírodního původu, jde o přímočaré působení Stvořitele na lidský svět, vzdálený od jeho Vůle. Koronavirus otřásá vším, co lidé vybudovali a co jim dosud fungovalo, ale bylo to vzdálené od Vůle Nejvyššího, a tedy i od skutečného dobra. Bylo to jen křečovité prosazování vlastní, malé lidské vůle. Tato egoistická vůle ničí lidi i přírodu, avšak vzhledem k zlomové době, ohlašované proroky, se blíží konec její vlády.

Koronavirus nás proto tlačí k určitým, celkem konkrétním věcem. Tlačí nás do skromnosti, spojené s redukci naší spotřeby jen na to nejnutnější. Tlačí nás do samoty a karantény, abychom měli čas uvažovat o životě a jeho hodnotách. Brání nám chodit do pohostinství, brání nám konzumovat úpadkovou kulturu, brání projevům hulvátství fanoušků na stadionech, a tak dále. Koronavirus nás tlačí do změny života a změny hodnot.

A když jsme to v oddechovém čase po první vlně pandemie nepochopili, přišla druhá vlna. Nebo jinak řečeno, když jsme to po první ráně nepochopili, přichází druhá rána. A pokud po oddechovém čase po odeznění druhé vlny pandemie nedojde k pozitivní změně, očekávané vyšší Mocí, přijde rána třetí a čtvrtá. Bude to tak jako v Egyptě a potrvá to, dokud se malá egoistická lidská vůle nepodrobí vznešené Vůli Stvořitele. Výsledkem by tedy mělo být naše duchovní obrození a duchovní proměna tak, jako v případě první alternativy.

Co dodat úplně na závěr? Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. A v našem univerzu platí, že všechny cesty vedou k Bohu! Ať již přímo, nebo nepřímo! V současnosti totiž žijeme v tak výjimečné době, v níž ještě i temno musí sloužit Světlu!


http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.
Uživatelský avatar
smilan
 
Příspěvky: 121
Registrován: pon 18. čer 2012 10:50:14
Poděkoval: 0
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

PředchozíDalší

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 19 návštevníků

cron