Drtikol:
..........................."abych od uvažování přešel k jistotě,
začal jsem o věcech, které mě potkávaly, myslet znovu, oprošťovat
a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla.
A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí.
Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem
myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím.
Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na
Jeho stanovisko. Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé
vědění, celé mé já se rozbilo na cimprcampr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení.
A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít.
Prostě - vyhodit sama sebe, celou dušičku i s tělem, se vším,
s myšlenkami, s vůlí, touhou, plány, se všemi ctnostmi i nectnostmi,
hříchy a dobrými skutky
- to jest, změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské,
vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.
Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem věděl, poznal, cítil,
prožil najednou,
co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý.
Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější
přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším.
A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že
Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství,
kterými tvoří vše.
Tak je to ohromně jednoduché. Viděl jsem, že není začátku, ani
konce, není minulosti, ani budoucnosti, že je jen věčné T e ď.
Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil,
že to, co jsem považoval za hřích, bylo jen moje vědomí, moje myšlenky,
mé stanovisko.
A smyl jsem karmu. Nebyla. Byl to blesk, který mě zasáhl.
Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí,
tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit.
A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic
nemáme hledat.
Nic takového, co se může vymyslet, co se může pociťovat, nýbrž
že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen
vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje.
A tu přišla koruna všeho - totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic,
kteréž je Vše,
které spočívá Samo v Sobě,
které Sama Sebe v Sobě poznává.
Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě , vše to
se mi ujasnilo.
A byl jsem vše a vše jsem žil, právě že jsem byl Absolutní Nic.
A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání.
To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes."...............