Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[Paradoxy]

Problém je v tom, že tys pravdu nepoznala a ani nepochopila. A já nejsem ten, který by měl snahu tobě cokoliv vysvětlovat, protože vím, že to nemá cenu. Jestli si to tady bude číst Pepa, sám si vybere, co je pro něj vhodné. A pokud se na něco zeptá a mě k tomu něco napadne, tak mu odpovím. No a pokud nebudu vědět, což se taky může stát, budu mlčet. S tebou jsem si sem poklábosit fakt nepřišla.

[Trini]

Vím, že každý má svou cestu, ale byl bych vděčný za vaše zkušenosti a praktické rady. Jak dlouho vám trvalo, než jste začali vidět opravdové změny?
Předem díky za jakékoliv sdílení!

P.S. Možná by bylo zajímavé, kdybychom si tady vyměňovali i konkrétní úspěchy - ať vidíme, že to opravdu funguje.

To se tady ve foru praktikovalo před 15 lety. Také se podle toho účastníci k sobě chovali - takže se dá říct, že to "fungovalo". Velmi příjemná přátelská atmosfěra. Ale to už je dávno pryč.

Abrahámem jsem se moc nezabývala, ale trochu Tvůrčí představivostí od Shakti Gawain.

https://www.databazeknih.cz/prehled-kni ... vost-26592

Podle mne to do jisté míry "funguje". Ale pochybuji, že si Shakti Gawain vizualizovala, že dostane v 50 letech Parkinson, později u ní začla demence a v 70 letech zemřela po pádu v nemocnici. Manžel Esther Hicks - media Abrahama zemřel v 84 letech na rakovinu.
Tedy s tím dobrým zdravím to až tak fungovat nebude.

Myslím, že jde spíš o to, co řekl Eduard Tomáš - na začátku duchovní cesty se obvykle životní podmínky hledače začnou zlepšovat. To zřejmě souvisí s tím, že se soustředí na pozitivní myšlení. A je jedno, jakou školou začne. U jogy se začíná čištěním charakteru - jamou a nijamou. A toho je potřeba se držet až do smrti - tak, jak to dělali Tomášovi - pokora, skromnost, pochopení pro ostatní na cestě, mírnost atd. - zrozené z opravdové láskyplné moudrosti. To nikdo jiný nedosáhl, a proto nemají následovníka. Škoda.

Jestli ses rozhodl pro Abrahama, tak si přečti, co o tom lidé psali před těmi 15 lety. Např. šéf fora Petr:

A je tu na to i spousta smajliku..
jsem stasny
zarim
myslenky prichazeji
pohoda relax
objimam a miluji
ocenuji
medituji
nadsene ocenuji
tesim se
hraji si
obcas nekde letam
jsem v bezpeci
vsichni v tom jedeme spolu
jsem stastny, pokud si zrovna nenajdu nejakou vymluvu jim nebyt
tancuji
a miluji

Zkoušky - nepříjemné události zaručeně přijdou - ale snad až později, když už člověk je tak daleko (= pilně praktikoval učení Abrahama nebo něco podobného), že si s tím poradí a nezlomí ho to. "Co mne nezabije, mne udělá silným."

[Nic]

Problém je v tom, že tys pravdu nepoznala a ani nepochopila.

Nevnímám, že by tu byl nějaký problém – to může existovat jen v mysli. Pravdu není možné uchopit důkazem nebo tvrzením.

Když se zeptáme: Co je Pravda? Odpověď může být jen: Pravda je.

To, co jsme, je pravda, když se jí nebojíme, když známe sebe v té nejhlubší podstatě. Pak je jasné, že Pravda není něco, co se dá pochopit.

[Paradoxy]

Nemám zájem vést s tebou diskuze.

[armin]

Nahlédl jsem a co nevidím, stará parta ještě žije.
Pozitivní je, že tady Jana nemůže banovat, že jsme si tu všichni rovni.

Řidiči nejede auto a potýká se s tím, zkoumá pod kapotou, zkouší startovat atd.

A opodál stojí chlapeček a říká:
A já vím, co tomu je..

A řidič se stále lopotí a furt to nejede.
A chlapeček:
"A já vím, co tomu je ..

Řidič už to nevydrží a řekne chlapečkovi:
"Tak co tomu teda podle tebe je?"

A chlapeček:
"Je to ozbitý"

[Nic]

Nahlédl jsem a co nevidím, stará parta ještě žije.
Pozitivní je, že tady Jana nemůže banovat, že jsme si tu všichni rovni.

Řidiči nejede auto a potýká se s tím, zkoumá pod kapotou, zkouší startovat atd.

A opodál stojí chlapeček a říká:
A já vím, co tomu je..

A řidič se stále lopotí a furt to nejede.
A chlapeček:
"A já vím, co tomu je ..

Řidič už to nevydrží a řekne chlapečkovi:
"Tak co tomu teda podle tebe je?"

A chlapeček:
"Je to ozbitý"

Je to ještě dál, nejen, že si nejsme nerovni, ale ve skutečnosti neexistuje žádná oddělenost, tedy ve své podstatě ani možnost rovnosti nebo nerovnosti. To, kým jsi, jsme, to, co JE, je ve své podstatě absolutně dokonalé. Nemá to chybu.

A to, co se jeví jako chyba, vychází jen z neúplného poznání celku.

[Trini]

ale ve skutečnosti neexistuje žádná oddělenost,

To je, jak ty obvykle píšeš, představa v mysli.

Už to, že máš jiný názor, jiný pohled než někdo jiný - např. než armin, se dá označit jako určitá oddělěnost. Odděluje vás to - to znamená, že se nemůžete shodnout. A samozřejmě se od druhých ještě vic odděluješ, když je např. banuješ - za jejich jiný pohled, než máš ty.
Armin zase druhé s jiným pohledem uráží a zesměšnuje.

Prostě je tak těžké pro běžného člověka přijmout druhého člověka s jiným názorem. Mít pro něj pochopení - nebo se o to aspon pokusit. Nestavit se nad něj - např. nevyžádaným poučováním, zesměšnováním, banováním apod.

To je můj pohled a neočekávám, že ho se mnou musí někdo sdílet.

Obdivuji Eduarda Tomáše, který ve svých vzpomínkách vypráví prostě jen o tom, co se dělo - aniž by někoho negativně posuzoval nebo dokonce odsuzoval. A vnímám to - posuzuji to - jako ušlechtilost - duchovní ušlechtilost, kterou také vnímám v rozhovorech s Ramanou nebo Nisargadattou. Od nich se dovídáme, že všechno řečené nebo napsané je "jen" koncept" - představa v mysli.

K dorozumíváni, ke komunikaci v tomto světě máme k dispozici právě jen ty představy v mysli - koncepty.

[Paradoxy]

Nahlédl jsem a co nevidím, stará parta ještě žije.
Pozitivní je, že tady Jana nemůže banovat, že jsme si tu všichni rovni.

Řidiči nejede auto a potýká se s tím, zkoumá pod kapotou, zkouší startovat atd.

A opodál stojí chlapeček a říká:
A já vím, co tomu je..

A řidič se stále lopotí a furt to nejede.
A chlapeček:
"A já vím, co tomu je ..

Řidič už to nevydrží a řekne chlapečkovi:
"Tak co tomu teda podle tebe je?"

A chlapeček:
"Je to ozbitý"

Přesně, někdy když člověk neví kudy dál je nejlepší se nad to povznést a zasmát se:D

Tím tomu problému ubereme trochu síly a máme možnost se na to podívat místo utápění se v tom.

[Zdeněk]

Vidím to podobně jako Trini. S tím, že (částečné) uvolnění od onoho sevření konceptů mysli u mě nastává až po cca 4 hodinách meditační praxe (vipassana) denně. (Jiný to může mít pochopitelně jinak.)

Jinak se mi totiž ztrácí schopnost rozlišit slova a to, co slova označují, na co poukazují.

Pokud někdo vytrvale vysvětluje, že stačí to vysvětlení, bez té meditační praxe, tak nevím, co na to říct.

[Nic]

ale ve skutečnosti neexistuje žádná oddělenost,

To je, jak ty obvykle píšeš, představa v mysli.

Už to, že máš jiný názor, jiný pohled než někdo jiný - např. než armin, se dá označit jako určitá oddělěnost. Odděluje vás to - to znamená, že se nemůžete shodnout. A samozřejmě se od druhých ještě vic odděluješ, když je např. banuješ - za jejich jiný pohled, než máš ty.
Armin zase druhé s jiným pohledem uráží a zesměšnuje.

Prostě je tak těžké pro běžného člověka přijmout druhého člověka s jiným názorem. Mít pro něj pochopení - nebo se o to aspon pokusit. Nestavit se nad něj - např. nevyžádaným poučováním, zesměšnováním, banováním apod.

To je můj pohled a neočekávám, že ho se mnou musí někdo sdílet.

Obdivuji Eduarda Tomáše, který ve svých vzpomínkách vypráví prostě jen o tom, co se dělo - aniž by někoho negativně posuzoval nebo dokonce odsuzoval. A vnímám to - posuzuji to - jako ušlechtilost - duchovní ušlechtilost, kterou také vnímám v rozhovorech s Ramanou nebo Nisargadattou. Od nich se dovídáme, že všechno řečené nebo napsané je "jen" koncept" - představa v mysli.

K dorozumíváni, ke komunikaci v tomto světě máme k dispozici právě jen ty představy v mysli - koncepty.

Rozumím, že to, co píšu, může znít jako představa v mysli. A z pohledu mysli je to tak – protože vše vyjádřené slovy se musí stát pojmem, konceptem. Ale to, co ukazuji, není pro mne názor nebo domněnka. Je to přímá zkušenost, která není vytvořená myslí, ale je stále přítomná jako samotné bytí.

Když říkám, že oddělenost neexistuje, neříkám tím, že se lidé neliší v názorech nebo v projevech. Ty rozdíly samozřejmě viditelné jsou. Jen ukazuji, že za těmito rozdíly je skutečnost, která je společná a celistvá. V té není ani rovnost, ani nerovnost, ani rozdělení.

Není to něco, co bych chtěla někomu dokazovat – je tu jen možnost sdílení toho. Slova to vždycky trochu zkreslí, ale přesto mohou ukázat směrem k tomu, co se dá i přímo uvědomit.

[Nic]

Vidím to podobně jako Trini. S tím, že (částečné) uvolnění od onoho sevření konceptů mysli u mě nastává až po cca 4 hodinách meditační praxe (vipassana) denně. (Jiný to může mít pochopitelně jinak.)

Jinak se mi totiž ztrácí schopnost rozlišit slova a to, co slova označují, na co poukazují.

Pokud někdo vytrvale vysvětluje, že stačí to vysvětlení, bez té meditační praxe, tak nevím, co na to říct.

Zdeňku, přijde mi krásné, že tvá praxe Tě vede k uvolnění sevření konceptů mysli a že skrze meditaci zakoušíš to, co je za nimi. Rozumím i tomu, že pak může být těžké uvěřit, že to, na co ukazuji, není vázané na praxi ani na čas.

Z mé zkušenosti není skutečnost, o které mluví probuzení, výsledkem meditace – je tím, co je tady ještě před jakýmkoliv úsilím, ještě před myšlenkou nebo potřebou něco dosáhnout. Proto když se to uvědomí, není už nic, co by muselo něco sevřít, a není nikdo, kdo by to musel meditací uvolňovat. Meditace se pak může dít sama od sebe, ale ne proto, aby něco získala nebo napravila.

Chci tím jen říct, že to, čím jsi, je stále přítomné právě teď – a není to vázané na podmínku čtyř hodin meditace ani na jinou formu úsilí.

To, čím skutečně jsme, je v jádru nádherné – ať už se k tomu někdo přibližuje meditací, nebo je tady jen přímé uvědomění.

[armin]

Vidím to podobně jako Trini. S tím, že (částečné) uvolnění od onoho sevření konceptů mysli u mě nastává až po cca 4 hodinách meditační praxe (vipassana) denně. (Jiný to může mít pochopitelně jinak.)

Jinak se mi totiž ztrácí schopnost rozlišit slova a to, co slova označují, na co poukazují.

Pokud někdo vytrvale vysvětluje, že stačí to vysvětlení, bez té meditační praxe, tak nevím, co na to říct.

A co takhle ta uraženost nebo zesměšnění, co zmiňuje v souvislosti se mnou Trini, jak to po té vipassaně vidíš?

Pokud něco takového člověk pociťuje, je dobré se podívat, co se to urazilo nebo se cítí zesměšněno, než se zlobit na zrcadlo.
Je to dobrá příležitost něco na cestě osvobození poznat. Poznat to, co nás vede k sebestředným vnitřním reakcím.

[Zdeněk]

je tu jen možnost sdílení toho

Sdílet lze jen podobnou zkušenost, na kterou slova poukazují. Ale nelze skrze slova novou zkušenost získat.

Slova mohou poukazovat na cestu k získání nové zkušenosti. Nebo mohou sloužit jako indikátor dosažení té zkušenosti (jako je třeba otázka "jak zní tlesknutí jedné ruky"). Snažit se vytvořit tu zkušenost slovy znamená ten indikátor zničit.
https://www.youtube.com/watch?v=S_rZ6QM4RGM

[Zdeněk]

A co takhle ta uraženost nebo zesměšnění, co zmiňuje v souvislosti se mnou Trini, jak to po té vipassaně vidíš?

To jediné ne, ale nebuďme malicherní.

[Trini]

Rozumím, že to, co píšu, může znít jako představa v mysli.

Samozřejmě, že je to představa v mysli - pokud znáš zkušenost Nepopsatelného, tak by ti to mělo být zcela jasné.

A z pohledu mysli je to tak – protože vše vyjádřené slovy se musí stát pojmem, konceptem.
Ale to, co ukazuji, není pro mne názor nebo domněnka.

Jsi přesvědčená, že to není tvůj názor. Ale to je běžné, že lidé považují svůj názor za pravdu, která by měla být poplatná pro všechny.

Je to přímá zkušenost, která není vytvořená myslí, ale je stále přítomná jako samotné bytí.

I to si myslí více lidí, že mají/vnímají přímou zkušenost - a to jinou než ty. A jsou o ní tak přesvědčení, že je to nutí neustále agitovat - např. smilan nebo Jehovovi svědci. A jistě najdou někoho, kdo jim uvěří.

Když říkám, že oddělenost neexistuje, neříkám tím, že se lidé neliší v názorech nebo v projevech. Ty rozdíly samozřejmě viditelné jsou. Jen ukazuji, že za těmito rozdíly je skutečnost, která je společná a celistvá. V té není ani rovnost, ani nerovnost, ani rozdělení.

Není to něco, co bych chtěla někomu dokazovat – je tu jen možnost sdílení toho. Slova to vždycky trochu zkreslí, ale přesto mohou ukázat směrem k tomu, co se dá i přímo uvědomit.

Mylím si, že dost lidí by raději mělo zkušenost Poznaní, jak to znají od realizovaných, než by chtěli věřit tomu, co neustále píšeš ty. Jejich nitro jim jasně říká, že správně o tom mluví realizovaní a ne ty - ještě navíc, když si bereš na pomoc KI, což pro duchovně založeného člověka nepřichází v úvahu.

Ale samozřejmě můžeš být přesvědčená, že tvůj názor není názor, ale že to máš jako probuzení. Určitě nebudeš sama, kdo si to o sobě myslí.

Naše názory se tedy diametrálně liší, proto k žádné shodě nemůže dojít.

[Trini]

Pokud něco takového člověk pociťuje, je dobré se podívat, co se to urazilo nebo se cítí zesměšněno, než se zlobit na zrcadlo.

To je právě ten obrovský rozdíl mezi tebou a Eduardem Tomášem. Nikoho neurážel, nikoho nezesměšnoval. To je pro mne opravdová, vysoká duchovní ušlechtilost. Přeji ti, aby ses k ní také jednou dopracoval, vždyt jsi měl ten vzor přímo před sebou.

[Trini]

A co takhle ta uraženost nebo zesměšnění, co zmiňuje v souvislosti se mnou Trini, jak to po té vipassaně vidíš?

To jediné ne, ale nebuďme malicherní.

Zásadní rozdíl vidím v tom, když někdo zcela vědomě uráží nebo zesměšnuje druhé a v tom, když se někdo cítí být uražen nebo zesměšněn, aniž by ho někdo urážel nebo zesměšnoval.

Armin se k těmto svým projevům dříve hlásil - nazýval to provokace. Ale když stejné povokace proti němu použil Honzam, tak se mu to vůbec nelíbilo. Normálně by mu mělo dojít: tak tohle jsem dělal a ještě dělám druhým - a taḱhle se to cítí, když to samé dělá někdo mně. Při troše sebereflexe by se z toho býval mohl poučit.

[Trini]

A co takhle ta uraženost nebo zesměšnění, co zmiňuje v souvislosti se mnou Trini, jak to po té vipassaně vidíš?

To jediné ne, ale nebuďme malicherní.

Zásadní rozdíl vidím v tom, když někdo zcela vědomě uráží nebo zesměšnuje druhé a v tom, když se někdo cítí být uražen nebo zesměšněn, aniž by ho někdo urážel nebo zesměšnoval.

Armin se k těmto svým projevům dříve hlásil - nazýval to provokace. Ale když stejné povokace proti němu použil Honzam, tak se mu to vůbec nelíbilo. Normálně by mu mělo dojít: tak tohle jsem dělal a ještě dělám druhým - a taḱhle se to cítí, když to samé dělá někdo mně. Při troše sebereflexe by se z toho býval mohl poučit.

P.S. Eduard Tomáš se zřejmě už někdy dříve poučil, a proto druhé neurážel a nezesměšnoval. Zcela jedinečný, výjimečný člověk.

[Nic]

je tu jen možnost sdílení toho

Sdílet lze jen podobnou zkušenost, na kterou slova poukazují. Ale nelze skrze slova novou zkušenost získat.

Slova mohou poukazovat na cestu k získání nové zkušenosti. Nebo mohou sloužit jako indikátor dosažení té zkušenosti (jako je třeba otázka "jak zní tlesknutí jedné ruky"). Snažit se vytvořit tu zkušenost slovy znamená ten indikátor zničit.
https://www.youtube.com/watch?v=S_rZ6QM4RGM

Meditace sama bez milosti přináší klid, ale ne úplnou svobodu. Milost se dotýká přímo srdce a duchovní texty mohou být jejím nástrojem – nejsou teorií, ale probouzejí k tomu, co už je. Proto ti, kdo je překládali nebo zapisovali a předávali dál, často sami zakoušeli nejhlubší dotek milosti.

[Nic]

Trini, rozumím, že to vnímáš jako názor, a že se naše pohledy liší. Nemám potřebu někoho přesvědčovat, ani dokazovat, že mám pravdu. To, o čem píšu, není pro mě otázkou názoru, ale přímého uvědomění toho, co je přítomné právě teď – před slovy, před zkušenostmi, před jakýmkoli hodnocením.

Pro mě mají slova probuzených smysl jen proto, že ukazují právě sem – k tomu, co je společné všem a co se nemění. Není to něco, čemu je třeba věřit, ani něco, co se dá získat. Je to tady pořád.

Jestli tomu říkáme Boží království, nirvána nebo štěstí pravého Já, to už jsou jen různé názvy. Podstata je jediná – a v tom není co porovnávat ani oddělovat.