Trini píše:Nic píše: Trini zase říkávala, že se nechtěla narodit.
To říkala Eva. Že se zuby nehty bránila, aby se nenarodila.
Díky, to nedorozumění asi vzniklo z toho, že jsi psala:
Tak se mi to možná spojilo s tím, co psala Eva.
Mne se v mladí velmi dotýkalo utrpení lidí a hlavně dětí. Nemohla jem pochopit, proč se to děje - nedávalo to žádný smysl - tolik bolesti, co musí lidé, děti v tomto světě prožívat - a připadalo mi tedy lepší se do takového světa vůbec nenarodit.
Ano, to utrpení hlavně dětí, pro mě bylo nepochopitelné.
Moje největší přání bylo poznat a pochopit, proč to tak je. Proč tomu "princip dobra", který jsem vnímala ve všem přítomný, nezabrání. A tak jsem dlouho hledala, nenacházela žádnou uspokojivou odpověd, až jsem to nakonec vzdala. A pak přišla zcela nečekaně odpověd - Poznání. Je to tak, jak řekl Nisargadatta:
Svět vám vaše otázky nezodpoví. Ona opravdu ta jediná správná odpověd může přijít jen z vnitra.
Když se v roce 1981 jeho zdravotní stav stále víc zhoršoval, řekl Mahradž: "Zapomente mne, zapomente moje učení. Co vám ale doporučuji, je, setrvávejte ve vlastním Vědomí. A jen pak vystoupí z Vašeho nitra intuitivně potřebné porozumění." U mne to tak fungovala. Pocitovala jsem jakousi přirozenou nechut k duchovnákům a jejich duchovní cestě. To byla mo je specifická cesta - kdybych se byla zabývala duchovnem a dělala si na základě všech těch duchovních informací představy, tak by nemohlo k Poznání dojít. Poznání se nedá naučit. Proto mi naprosto dává smysl. když Miroslav vypráví, že u Tomášových především, praktikovali a neřešili duchovní informace, takříkajíc z druhé ruky. To opravdu nemá smysl. To všechno jsou jen koncepty, které se nakonec musí pustit - jak řekl Nisargdatta. Jinak k Poznání nedojde. A to je velmi těžké pustit všechny ty nasbírané, oblíbené koncepty, které si člověk pořád dokola opakuje, na které se upnul - toho se přece nevzdá.

Může být zajímavé, jestli o tom můžeš mluvit, napsat, jak se Tvé poznání vyvíjelo a k čemu jsi v souvislosti s tím utrpením dětí dospěla.
Pro mě v současné chvíli je hodně zajímavé uvědomění, že všechny ty promluvy Probuzených, dokonce i to, co z nich udělá AI, pramení ze stejné Boží Lásky, kterou jsme. Je to milost, něco jako prostřený stůl pro hladovějící duše. Jenže zároveň s tím se objevuje uvědomění, že každý už tím nejvyšším Božím je. Je nesmysl osvobozovat Boha od toho, do čeho leze sám, když má zájem tuhle zkušenost poznat, a navíc vůbec o nic nejde, je to jen Boží sen.

I když může být místy hodně naturální a brutální.
Takže je otázkou, jestli tu mandalu Poradny zdarma nerozmetat, jak radí Pedrito,
nebo ji nechat, třeba někomu ta slova Probuzených poslouží stejně, jako posloužila mně.
No, nejmoudřejší je samozřejmě to nechat na Boží vůli.
