Kurt Tepperwein: Sebeléčba

[Lída]

V knize "SEBELÉČBA aneb jak aktivovat vlastní léčivé síly" (vydalo nakladatelství NOXI, 2008) autor mluví o sebeléčení jako o duchovním procesu, který zahrnuje nejen naše tělo, ale i celek, jehož jsme součástí. Říká:

… "Sebeléčba vychází z toho, že nic nelze opravit zvenčí, že proces uzdravování probíhá sám od sebe a uvnitř těla. V tom se liší stará mechanistická filozofie od pravé životní filozofie: Život se dokáže léčit sám od sebe, a to ve všech svých podobách. Mechanika poškozených hodin se sama opravit nemůže, zatímco poraněná kůže to umí. To je život. A všechno se to může léčit samo jen tehdy, pokud to v sobě obsahuje „zdravé vnitřní jádro“, které stále směřuje k uzdravení zranění a má snahu celek udržet zdravý - přičemž „zdravý“ je zde použito ve smyslu jako celý, neporušený.

… Pokud řekneme aktivovat vlastní léčivé síly, je třeba to chápat jako proces, při němž si začneme uvědomovat vnitřní léčivé jádro (hlavní téma této knihy!) a odstraňovat všechno, co vnitřním silám stojí v cestě, co je blokuje. Léčivým jádrem je míněna duše, naše vědomí. Právě dnešním lidem, zaměřeným především na logiku, myšlení a vědomosti a ovlivněným „moderní vědou“ (mimochodem přes sto let překonanou), často schází přístup k hloubkám psychiky a spiritualitě života…

Typicky patologické mechanismy jsou: odtrhnout, omezit, zapudit, zatratit, vypovědět, zničit. A právě tyto mechanismy je třeba začít léčit. K tomu jistě také patří skutečnost, že tento výraz léčení bychom měli znovu uzdravit i v samotném jazyce a nechat ho opět vstát z mrtvých v celém jeho duchovním významu…

… Uzdravení je možné, když se pro ně rozhodnete. Je proveditelné, pokud dáte svým vnitřním léčivým silám dostatek prostoru, aby vůbec mohly působit. Bude úspěšné, když si to připustíte a léčbě dokážete nechat volný průběh. Co je však podstatné – je k tomu třeba neomezeně důvěřovat životu. A přesně o to jde! Důvěra v život, to je jedna z největších sebeléčitelských sil, které stojí za to, abychom ji oživili. Jde o to zaktivovat moudrost našich léčivých sil."

[Lída]

Uzdravení je návrat k celistvosti.

"Co je to vůbec "celistvost"? Pokud něco nejde snadno popsat slovy, k porozumění často pomohou různá přirovnání nebo – chcete-li – "obrazy".

Představte si, že my všichni bychom byli ledovými horami, které plavou na moři osvícení. Jako plovoucí ledovec shlížíme dolů na oceán osvícení a pociťujeme přání stát se jeho součástí. Potom zjistíme, že i my jsme z vody, jen s tím rozdílem, že v nás zamrzla. Jsme tedy přesně totéž jako moře – lišíme se pouze teplotou. Jakmile najdeme odvahu, začneme se ptát, proč jsme tak chladní. Jestliže se do této otázky ponoříme hlouběji, dříve nebo později se pokusíme vyhledat nějakého učitele a začneme mu klást určité otázky. A učitel před námi podrží zrcadlo. Pokud budeme dost smělí, pohlédneme do něho a uvidíme, kolika nesčetnými způsoby ztrácíme drahocennou životní sílu. Jsme jako síto s mnoha otvory, jimiž do všech stran crčí naše přirozená životní energie nebo teplo, a proto jsme tak chladní. Jakmile tyto otvory zavřeme, sílu si uchováme. Zahřejeme se, plovoucí ledovec začne tát a rozpustí se v moři osvícení.

Jinými slovy – oddělujeme se, protože máme jinou vibraci. Pohybujeme se v jiné energii, v poněkud hrubší, pomalejší, tmavší a chladnější. Až se naše energetická soustava stane jemnější, rychlejší, jasnější a teplejší, budeme zase jedno s celkem, který v této energii vibruje neustále. Není to snad pěkné přirovnání? Mám pro vás ještě jedno.

Vědomí si můžete představit také jako moře. Jako obrovské moře. A vy si vezmete sklenku na víno a naberete z něho trochu vody. To znamená, že vědomí symbolizované mořskou vodou najednou dostane jistou podobu – formu této skleničky. Přesně to znamená inkarnace: vstup vědomí do určité formy. Někdy později nalijete obsah (vědomí) do druhé sklenice, která bude mít jiný tvar. A máte tu novou inkarnaci.

Tento obsah nalijete dál do nově tvarovaného skla – další inkarnace. A tak obsah vědomí prochází mnoha inkarnacemi, dokud úplně nakonec nevylijete vodu zpátky do moře. A řetězec inkarnací je tak u konce. Je dosaženo spásy, celistvosti neboli CELKU.

Proto je od pradávna záležitostí náboženství nabízet cestu ke spáse. To znamená přivést člověka zpátky domů k jeho původu, k pocitu celistvosti a sounáležitosti se vším a se všemi, k vesmírnému vědomí, dokonalosti. To také zamýšlí uzdravení, jestliže ho pojmeme doslova.

Ne nadarmo jsou v němčině slova "léčit (heilen)" a "uzdravení (Heilung)" jazykově příbuzná slovům s náboženským významem, jako například "Heiligung ­- svatořečení" a "Heil – spása, záchrana". Lidský život je tedy těsně spjat s polaritami, s pohromami a neštěstím, a tím i s nemocemi.

Jestliže proces poznání sebe sama vedl ke skutečnému vyléčení, mohl zároveň vyvolat i uzdravení těla, to znamená, že odstranil příznaky nemoci. Ale skutečné uzdravení je víc než jen odstranění symptomů. Souvisí s tím, jestli si člověk ujasní svou opravdovou totožnost a životní úkol."

[Lída]

Jak prožívání celistvosti napomáhá léčení vztahů k druhým:

… "Představte si někoho ze svých blízkých (může to být partner, rodiče, děti ... ) Před očima máte jeho "konkrétní tělo", což je ztělesnění jedné duše. Také váš partner má duši (partnerství jsou vždy duševní partnerství!). I vaše rodina má duši. To také můžete cítit a pozorovat.

Otevřete se představě, že nemáte jen individuální duši, ale že jste zároveň i součástí nějaké větší duše – například duše partnerství nebo rodiny. Posaďte se v tichu a uvidíte, že je budete moci vnímat. Zajděte přitom ještě o krůček dál. Pokuste se vnímat duši lidstva, duši planety Země, mnohými označovanou jako GAIA.

Jestliže dokážete vnímat jiné a větší duše, zvu vás teď ke cvičení, vhodnému k léčení na úrovni duše.

Navážu kontakt na duševní úrovni s nějakým člověkem. Nevysílám mu žádné poselství, žádnou informaci. Beze slov procítím bezpečí, důvěru, lásku i soucit. K tomu je však zapotřebí, abych toto bezpečí, důvěru, lásku a soucit v sobě nejdřív vytvořil. Nebo pokud je už v sobě mám, znovu si je uvědomím. Potom nechám toho druhého, aby se na nich podílel.

Vědomě si připomenu, že jsem součástí vesmírného uspořádání. Já sám jsem v pořádku a přitahuji do svého života všechno, co je pro mě vhodné. Já jsem teď tvůrce či stvořitel. Všechno můžu měnit. Zcela vědomě se tedy zaměřuji na takové poznatky, které mi pomohou, abych tuto bezpečnost v sobě cítil. Jakmile jsem se naplnil pocitem bezpečí, důvěry a soucitu, zahrnu do nich i toho druhého. Když s ním ve svém rozjímání splynu, také vnímám, jak na něho působí bezpečí.

A pak ucítím okamžik, kdy se to stane, kdy si připadá v bezpečí, kdy se cítí v naprostém bezpečí.

Vezměme ještě jinou situaci. Představte si, že vás někdo přijde navštívit. Už jste se na tom domluvili. Za několik minut bude u vás. Dříve než přijde, "zahalte" ho v myšlenkách do tohoto bezpečí, do důvěry, lásky, do své účasti. Dejte do této energie také laskavou vzájemnost, klid v pořádku vesmíru. Tak vytvoříte atmosféru, v níž si váš host odpočine ještě dřív, než vůbec u vás zazvoní. Samozřejmě že tuto atmosféru pohody a klidu udržíte i poté, když skutečně přijde. Svou vnitřní "prací" jste tak vytvořili ty nejlepší předpoklady k tomu, abyste mohli léčit i vztahy k jiným lidem právě na duševní úrovni…


Jak uzdravit Zemi

Léčit CELEK lze na různých úrovních. Pro naši planetu je tou nejvyšší úrovní Země sama. Vyléčit ji, to je pravděpodobně úloha tohoto nového tisíciletí.

Abychom tuto úlohu mohli splnit, předně musíme připustit, že Země je naším učitelem i léčitelem. Ve starých tradicích byly Země a přírodní živly považovány za učitele. V novějších časech jsme se však k moudrosti přírody obrátili zády a chtěli jsme si ji „podmanit“. Vypravili jsme se jiným směrem a vyvinuli komplikovaný technologický způsob života. Teď se ale zdá, že dosáhl své hranice. Lidé stále víc chápou, že jestli budou dál pokračovat jako doposud, sami přispějí k sociální a ekologické katastrofě.

Chceme-li, aby se tento obrat k vědomí planety zdařil, a začneme proto Zemi opět naslouchat, zjistíme, že nás učí, jak žít zdravě, harmonicky a v sjednocení. I v tomto případě nás vlastní vnitřní vedení může přivést do kontaktu s moudrostí Země a přírody.

Je bezpodmínečně nutné, abychom se vydali tímto směrem, neboť v konečném důsledku se uzdravení jednotlivce nedá oddělit od vyléčení naší modré planety. Jsou jedno a totéž, protože vědomí každého jednotlivého člověka je spojeno s kolektivním vědomím. Ačkoliv jsme jedinečné bytosti, každý z nás je zároveň i součástí celku. Pokud se začneme uzdravovat jako jedinci, docela přirozeně společně změníme i vědomí planety. A jakmile dojde k této kolektivní změně vědomí, ovlivní to na druhou stranu i každého jednotlivce. Svět se promění o to víc, čím víc lidí prohlédne a změní své vědomí i způsob života. A čím víc se změní svět, tím víc se změní i lidí."

[Petr]

Díky za tip. Vnímám spoustu z toho co je v úryvcích řečeno stejně .