Největší přikázání

[Zdeněk]

Kolik lidí věří, že to, co běžně prožívají jako samsáru, je ve své podstatě Nirvána, jak říkal Buddha?

To neříkal Buddha, to říkal Dodo, dej mu facku za mě troubovi jednomu děkuji.

Samsára není fyzický prostor, který musíme opustit. Je to stav mysli zastřený nevědomostí, strachem a touhou. Je to jako dívat se na svět přes silně zkreslené, špinavé brýle. Skrze tyto brýle vidíme oddělenost, boj, nedostatek a smrt. Buddha nám dal nástroje (Dharmu), jak tyto brýle vyčistit a nakonec úplně sundat.

Voda se nezmění, ať už je rozbouřená (samsára) nebo klidná (nirvána). Je to stále táž voda.

Facku si dávat nemusíš, život Tě fackuje sám už tím, že neznáš pokoru a úctu.

Ten výrok prostě Buddha nepronesl, to je doďácká blbost odněkud ze Slova Buddhova či podobných pochybných textů vycucaná.

To mám mít úctu k hovadinám? No, to by se ti hodilo...

[Zdeněk]

Nevyčítám Ti, že poukazuješ na zvěrstva. Jen mluvím o jiné rovině – o rovině, kde se hledá zdroj utrpení, ne jen jeho projev. Války jsou důsledkem něčeho hlubšího. A právě tam Ježíš mířil.

Jenomže to učil židy, nikoli každého.

Starý zákon je o spravedlnosti - zub za zub, oko za oko. Jen tehdy, ví-li se, co to je spravedlnost, jen tehdy je možno nastavit druhou tvář. Jinak by se jednalo pro dotyčného darebáka o zhoubu. (Podobně jako je tomu u tvého vykrádání textů Probuzených.)

Dvojí metr je právě taková nespravedlnost arminské bestie. Krytá falešným úsměvem farizejské Jany.

[armin]

Rozlišování prostřednictvím mysli je v pořádku – otázka je, kdy je mysl jenom nástroj a kdy už je tady ztotožnění s ní. Skutečnost sama zůstává i tak jenom jedna, bez úrovní a jakékoliv rozdělenosti.

Zajímavá představa Skutečnosti. "Skutečnost sama". To je něco jako oceán bez vln?

Je to Skutečnost bez iluze - bez iluze oddělenosti.

Tak to ta podle tebe Skutečnost je jen částí Jednoty, jednoty všeho, celku. Jen sat-čit-ánanda.

[armin]

Kolik lidí, kteří mají stejně jako Ty plnou hlavu válek, zpráv o nepravostech světa, starostí a obav, věří, že "Boží království je mezi vámi", jak říkal Ježíš?

Ježíš toho napovídal hodně. Podle toho ke komu mluvil a nelze vytrhávat slova z kontextu a dávat je do jiného kontextu. Ono to lze, ty jsi v tom přeborník, ale pak je to jen zmatení, které ze své mysli pak vkládáš do diskuzí jako argumenty.
Ježíš také říkal například: Matouš 34 "Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč."

[Nic]

Pravá láska je naprosto dobrovolná.

Dobrovolnost je úplně k ničemu, když láska není poznávána jako Skutečnost.

Můžeš si tisíckrát říkat, že budeš dobrovolně milovat své nepřátele, ale dokud je tady iluze oddělenosti a připoutanost ke kritické mysli, která "ví", co láska není, tak je milovat prostě nedokážeš.

Ty bys snad chtěla aby tě někdo miloval z donucení?

Na to jsi přišel jak? Může Tě někdo přinutit, abys dobrovolně opustil prožívání samsáry a poznával, že Bůh je vším a to všechno je Láska, když něco takového nepoznáváš? Může Tě někdo doopravdy donutit cokoliv milovat?

Kdo Tě nutí jezdit po silnici vpravo? Jezdil bys raději v protisměru?

Tak proč by to měl chtít Bůh, proboha? Přikázání lásky je prostě trik negativní entity.
Nebo snad Ra, který je z Venuše, se v pojetí lásky mýlí? Ťuky ťuk na hlavu.

Zdeňku, pleteš si 'přikázání' s policejním rozkazem. V duchovním smyslu to není diktát tyrana, ale popis fungování Skutečnosti. Je to jako zákon gravitace nebo pravidlo silničního provozu – nikdo Tě nenutí jezdit vpravo, ale když pojedeš v protisměru (proti Lásce), narazíš.

Ego, které žije v iluzi oddělenosti, bezpodmínečně milovat nedokáže – umí jen obchodovat. Proto mu výzva k bezpodmínečné lásce připadá jako nátlak. Ve skutečnosti je to ale návod k opuštění ega. Není to o tom, že musíš milovat, ale o tom, že v Jednotě nelze nemilovat, protože tam zmizela iluze, že existuje něco, co by nebylo tím Jedním - Božím.

[Nic]

Tak to ta podle tebe Skutečnost je jen částí Jednoty, jednoty všeho, celku. Jen sat-čit-ánanda.

Pleteš si pojmy. Sat-čit-ánanda (Bytí-Vědomí-Blaženost) není částí celku, je to podstata Všeho.

Bytí (Sat) je to jediné, co je reálné. Strach, odpor a utrpení jsou projevem iluze – tedy toho, co se jen zdá, že je, ale nemá to reálný základ v Jednotě. Co je iluzorní, nemůže být blažené, protože to popírá svou vlastní celistvost.

[Nic]

Jenomže to učil židy, nikoli každého.

Starý zákon je o spravedlnosti - zub za zub, oko za oko. Jen tehdy, ví-li se, co to je spravedlnost, jen tehdy je možno nastavit druhou tvář. Jinak by se jednalo pro dotyčného darebáka o zhoubu. (Podobně jako je tomu u tvého vykrádání textů Probuzených.)

Dvojí metr je právě taková nespravedlnost arminské bestie. Krytá falešným úsměvem farizejské Jany.

Zdeňku, omezovat Krista jen jako učitele pro židy znamená ulpívat na formě a nevidět obsah. Láska, o které Ježíš mluvil, není za odměnu pro ty, co se chovají slušně. To by byl jen obchod.

Zákon oko za oko je zákonem karmy. Ježíš ale přinesl zákon Milosti, který karmu nepopírá, ale přesahuje. Nastavit druhou tvář neznamená nechat se zmlátit kvůli slabosti, ale pochopit, že v Jednotě není dualita. Pokud vidíš darebáka, kterého je třeba potrestat, jsi stále v dualitě, kde vládne strach a iluze oddělenosti.

To, čemu říkáš spravedlnost, je jen lidská představa o odplatě. Boží Láska nesoudí – září na všechny stejně jako slunce.

Že to ego dráždí a vnímá to jako nespravedlnost nebo trik, je přirozené, protože Láska znamená konec vlády ega.

[Nic]

Kolik lidí, kteří mají stejně jako Ty plnou hlavu válek, zpráv o nepravostech světa, starostí a obav, věří, že "Boží království je mezi vámi", jak říkal Ježíš?

Ježíš toho napovídal hodně. Podle toho ke komu mluvil a nelze vytrhávat slova z kontextu a dávat je do jiného kontextu. Ono to lze, ty jsi v tom přeborník, ale pak je to jen zmatení, které ze své mysli pak vkládáš do diskuzí jako argumenty.
Ježíš také říkal například: Matouš 34 "Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč."

Ten meč je symbol rozlišování. Slouží k tomu, aby oddělil Pravdu od iluze a ego od Skutečnosti. Bez tohoto řezu mečem se člověk nezbaví připoutanosti ke světu a nemůže najít onen vnitřní Mír. Ty dva výroky si neodporují, doplňují se.

[armin]

Tak to ta podle tebe Skutečnost je jen částí Jednoty, jednoty všeho, celku. Jen sat-čit-ánanda.

Pleteš si pojmy. Sat-čit-ánanda (Bytí-Vědomí-Blaženost) není částí celku, je to podstata Všeho.

Bytí (Sat) je to jediné, co je reálné. Strach, odpor a utrpení jsou projevem iluze – tedy toho, co se jen zdá, že je, ale nemá to reálný základ v Jednotě. Co je iluzorní, nemůže být blažené, protože to popírá svou vlastní celistvost.

To jsou právě ty tvé omyly, rozdělování jednoty všeho na skutečné "samo" a to další "neskutečné".
Myšlenka, mysl, pocit, slovo, iluze neexistují? Jak tedy o nich víš a mluvíš když neexistují. Iluze existuje jako iluze, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo existuje jako slovo. změna existuje jako změna, pohyb jako pohyb, vývoj jako vývoj atd.
Proč to potřebuješ dělat - takhle myslet? Protože se potřebuješ něčeho pevného držet?

[Zdeněk]

Dobrovolnost je úplně k ničemu, když láska není poznávána jako Skutečnost.

Pak je tvoje Skutečnost falešná. Oxymóron. Něco jako otrocká svoboda.

Prvním zkreslením je zkreslení svobodné vůle. Druhým zkreslením, známém jako Logos, Kreativní princip, je Láska. Tato inteligentní energie vytváří zkreslení známé jako Světlo.

Nejde o pořadí, ale o důležitost všech. Neboli je vyloučeno poznávat lásku a nepoznávat s ní dobrovolnost. Nicméně negativní entity to tak mají. Protože jejich láska je zkreslená směrem k moci, k ovládání druhých. Jako ta tvoje.

[Zdeněk]

Boží Láska nesoudí – září na všechny stejně jako slunce.

Dáš dítěti sirky, když je bude chtít, jako hodná babička? No doufám že ne, že ještě špetku rozumu máš. Tedy že z lásky mu ty sirky odepřeš, ne že mu je z lásky dáš (i když právě to je charakteristika tvého pojetí lásky).
Analogicky je to s nastavením druhé tváře.

[armin]

Boží Láska nesoudí – září na všechny stejně jako slunce.

[/quote]
To jsou takové výchoné řeči pro začátečníky. Něco jako pohádky pro děti a kázání v kostelech, aby byly/byli hodné/hodní
Podobně jako "Kristus tě miluje" pro ty co potřebují být milováni. Nebo o mrtvé sestřičce - "ta už je v nebíčku" a podobně.
Prostě jména a tvary, které existují, jen když se ti to zrovna hodí a jindy zase podle tebe neexistují a je jen sama Skutečnost.

[Nic]

Tak to ta podle tebe Skutečnost je jen částí Jednoty, jednoty všeho, celku. Jen sat-čit-ánanda.

Pleteš si pojmy. Sat-čit-ánanda (Bytí-Vědomí-Blaženost) není částí celku, je to podstata Všeho.

Bytí (Sat) je to jediné, co je reálné. Strach, odpor a utrpení jsou projevem iluze – tedy toho, co se jen zdá, že je, ale nemá to reálný základ v Jednotě. Co je iluzorní, nemůže být blažené, protože to popírá svou vlastní celistvost.

To jsou právě ty tvé omyly, rozdělování jednoty všeho na skutečné "samo" a to další "neskutečné".

V iluzi duality se to může jevit jako rozdělování, ale ve skutečnosti je to poznání.
Když v šeru považuješ provaz za hada, máš strach. Ve chvíli, kdy rozsvítíš a poznáš, že je to provaz, had nezmizí – on tam nikdy nebyl. Byla to jen omyl.

S poznáním Skutečnosti tu nezůstává skutečné "provaz" a neskutečné "had". Je tu jen provaz - To, co Je - Bytí. Had (iluze) není něco, co by se mělo vyčlenit, je to prostě nic, omyl, který poznáním zmizel.

[Myšlenka, mysl, pocit, slovo, iluze neexistují? Jak tedy o nich víš a mluvíš když neexistují. Iluze existuje jako iluze, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo existuje jako slovo. změna existuje jako změna, pohyb jako pohyb, vývoj jako vývoj atd.
Proč to potřebuješ dělat - takhle myslet? Protože se potřebuješ něčeho pevného držet?

Pleteš si pojmy existovat jako jev (jeví se jako had) a být skutečný (provaz).
Ano, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo jako slovo – stejně jako existuje vlna na hladině nebo snová postava ve snu. Ale nemají vlastní, nezávislou podstatu. Vlna není nic jiného než voda. Když vlnu zkoumáš, najdeš jen vodu.

Ptáš se, zda se potřebuji něčeho držet? Právě naopak. Poznání, o kterém mluví Eduard Tomáš (Odmysli si jméno a tvar a co zbyde, je Já), znamená pustit se všech konceptů, kterých se drží mysl.

Když se pustíš jména a tvaru, zůstane jen Sat-čit-ánanda (Bytí-Vědomí-Blaženost). To není konstrukce mysli, ale to, co zůstane, když mysl ztichne. Všechny ty 'věci' jsou jen tanec energie (šakti) v tomto jediném Bytí."

[Nic]

Boží Láska nesoudí – září na všechny stejně jako slunce.

Dáš dítěti sirky, když je bude chtít, jako hodná babička? No doufám že ne, že ještě špetku rozumu máš. Tedy že z lásky mu ty sirky odepřeš, ne že mu je z lásky dáš (i když právě to je charakteristika tvého pojetí lásky).
Analogicky je to s nastavením druhé tváře.

Zdeňku, pleteš si Lásku se slepou hloupostí. Odepřít dítěti sirky je přece právě projevem Lásky a né soudu.

Boží Láska a Moudrost jsou jedno a to samé. Láska září na všechny stejně, nikomu nebere právo na existenci a Boha v něm. Ale v projeveném světě se tahle Láska projevuje skrze Moudrost – dělá to, co je třeba. Někdy je projevem lásky pohlazení, jindy je projevem lásky odepření (třeba zrovna ty sirky).

Ego bere dítěti sirky ze strachu nebo touhy ovládat a vychovávat podle sebe.

Skutečná Láska bere sirky bez vnitřního konfliktu nebo hodnocení dítěte jako špatného. To, že se nenecháš dítě spálit je podobným projevem lásky, jako největší Ježíšovo přikázání.

S tím nastavením tváře se pleteš v tom nejdůležitějším. Nejde o pasivní trpitelství. Nastavit druhou tvář je možné jen tehdy, když zmizí ztotožnění s tělem, tím mizí i strach o něj. Pokud poznáváš, že jsi nekonečné Bytí, nemáš se čeho bát. Absence strachu a přítomnost absolutní Lásky je to, co je odzbrojující.

Agrese potřebuje protitlak – strach nebo protiútok. Pokud narazí na čistou Lásku, nemá se čím živit. Vzpomeň si na Buddhu a vraha Angulimalu. Buddha ho nezastavil násilím - oko za oko...

[Zdeněk]

Boží Láska nesoudí – září na všechny stejně jako slunce.

Dáš dítěti sirky, když je bude chtít, jako hodná babička? No doufám že ne, že ještě špetku rozumu máš. Tedy že z lásky mu ty sirky odepřeš, ne že mu je z lásky dáš (i když právě to je charakteristika tvého pojetí lásky).
Analogicky je to s nastavením druhé tváře.

Zdeňku, pleteš si Lásku se slepou hloupostí. Odepřít dítěti sirky je přece právě projevem Lásky a né soudu.

Boží Láska a Moudrost jsou jedno a to samé. Láska září na všechny stejně, nikomu nebere právo na existenci a Boha v něm. Ale v projeveném světě se tahle Láska projevuje skrze Moudrost – dělá to, co je třeba. Někdy je projevem lásky pohlazení, jindy je projevem lásky odepření (třeba zrovna ty sirky).

Ego bere dítěti sirky ze strachu nebo touhy ovládat a vychovávat podle sebe.

Skutečná Láska bere sirky bez vnitřního konfliktu nebo hodnocení dítěte jako špatného. To, že se nenecháš dítě spálit je podobným projevem lásky, jako největší Ježíšovo přikázání.

S tím nastavením tváře se pleteš v tom nejdůležitějším. Nejde o pasivní trpitelství. Nastavit druhou tvář je možné jen tehdy, když zmizí ztotožnění s tělem, tím mizí i strach o něj. Pokud poznáváš, že jsi nekonečné Bytí, nemáš se čeho bát. Absence strachu a přítomnost absolutní Lásky je to, co je odzbrojující.

Agrese potřebuje protitlak – strach nebo protiútok. Pokud narazí na čistou Lásku, nemá se čím živit. Vzpomeň si na Buddhu a vraha Angulimalu. Buddha ho nezastavil násilím - oko za oko...

Panejo. Takové hlouposti zas meleš. Jen abys obhájila svou pozici.

O Buddhovi a Angulimalovi jsem ti psal, smála jsi se tomu jak p..., ačkoli jsem citoval Pali Canon. Tož řiď se internetovými hlouposti střihu svého.

Pro mne už je to ztráta času.

[armin]

Ano, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo jako slovo – stejně jako existuje vlna na hladině nebo snová postava ve snu. Ale nemají vlastní, nezávislou podstatu. Vlna není nic jiného než voda. Když vlnu zkoumáš, najdeš jen vodu.

Nic neexistuje bez své podstaty. Ale podstata a její forma jsou neoddělitelné. Akorát ta tvoje mysl, tvůj způsob iluze duality se to snaží oddělovat.

Třeba "Boží Láska září na všechny". Rozděluješ Boží Lásku a všechny. Tyhle a podobné představy, to je tvoje "duchovní" iluze duality.
Jednou píšeš sudkulatý, jindy rystupije a někdy zase tujekára, podle toho jak se to zrovna hodí.

[Nic]

O Buddhovi a Angulimalovi jsem ti psal..

Můžeš napsat, v jaké souvislosti jsi o něm psal?

[Nic]

Ano, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo jako slovo – stejně jako existuje vlna na hladině nebo snová postava ve snu. Ale nemají vlastní, nezávislou podstatu. Vlna není nic jiného než voda. Když vlnu zkoumáš, najdeš jen vodu.

Nic neexistuje bez své podstaty.

Přesně tak, podstata sama je tou existencí. Všechno ostatní je jen jejím projevem.

Ale podstata a její forma jsou neoddělitelné.

Tady se pleteš v pochopení, co je forma a co je podstata.

Zlato je podstata, šperk je forma. Zlato je i bez prstenu, ale prsten není bez zlata. Podstata existuje i bez konkrétní formy.

Forma je jen dočasný a proměnlivý tvar Podstaty. Proto je forma prázdná – nemá vlastní existenci. To, co vidíš okem, mikroskopem, dalekohledem jsou jen různé filtry vnímání stejné Podstaty (Sat), která jediná neměnně JE.

Akorát ta tvoje mysl, tvůj způsob iluze duality se to snaží oddělovat.

To není oddělování, to je rozlišování.
Nerozděluji vlnu od vody (to nejde). Jen poznávám, že voda je to skutečné a trvalé, zatímco vlna je jen dočasný jev, který se v čase a prostoru jeví různě. Mizí v čase. Mizí v detailním poznávání skrz mikroskop, mizí v celistvějším poznávání skrz dalekohled. Mizí v přímém uvědomění celistvosti, čím tohle celé je (sat-čit-ánanda). Podstatná je podstata, projev není až tak podstatný.

To není práce mysli, která škatulkuje, ale vhled, který vidí skrz formu přímo k podstatě.

Třeba "Boží Láska září na všechny".

Ano, v jazyce duality je to krásná metafora – jako slunce zářící na dobré i zlé.
Ale v absolutním smyslu Láska na nikoho nezáří, protože tu není nikdo druhý a oddělený. Láska (Sat-čit-ánanda) je samotnou podstatou všeho. Všechno JE Láska. To, že se to egu jeví jako nesmysl, je přirozené, protože ego žije z oddělenosti.

Jednou píšeš sudkulatý, jindy rystupije a někdy zase tujekára, podle toho jak se to zrovna hodí.

To, čemu říkáš zmatení, je jen paradox, který vzniká automaticky, když se snažíš popsat Nekonečno slovy, která jsou k určování jenom konečných věcí.
Z pohledu osoby (ega) se věci jeví rozporuplně. Z pohledu Jednoty se doplňují.
Když popisuješ sen, platí jiná pravidla, než když popisuješ bdění. Probuzení mluví z roviny bdění, ale musí používat slova ze snu, aby jim spící rozuměli. Proto se to jeví někdy jako paradox.

[Eva Nada]

Ano, myšlenka existuje jako myšlenka, slovo jako slovo – stejně jako existuje vlna na hladině nebo snová postava ve snu. Ale nemají vlastní, nezávislou podstatu. Vlna není nic jiného než voda. Když vlnu zkoumáš, najdeš jen vodu.

Nic neexistuje bez své podstaty. Ale podstata a její forma jsou neoddělitelné. Akorát ta tvoje mysl, tvůj způsob iluze duality se to snaží oddělovat.

Třeba "Boží Láska září na všechny". Rozděluješ Boží Lásku a všechny. Tyhle a podobné představy, to je tvoje "duchovní" iluze duality.
Jednou píšeš sudkulatý, jindy rystupije a někdy zase tujekára, podle toho jak se to zrovna hodí.

Jani, a co když podstatou vlny je voda?

Podstata, už z podstaty věci , nemůže být nezávislá, stojící sama o sobě....

[Zdeněk]

O Buddhovi a Angulimalovi jsem ti psal..

Můžeš napsat, v jaké souvislosti jsi o něm psal?

Že Angulimala neoslovilo Buddhovo dobrotivé srdce (jak se někteří láskaheadi přiblble domnívají), ale Buddhovo parapsychické schopnosti (kvůli nim, aby je získal, Angulimala zabíjel; Buddha ale způsobil, že se k němu nedokázal nikterak přiblížit, což Angulimala ohromilo).

Podle Ra čím více je negativní entita na své cestě polarizována, tím snadněji se dokáže přepnout na pozitivní cestu.
Po Angulimala smrti Buddha potvrdil jeho dosažení úplného osvícení.