Zdeněk píše:Nic píše: A pak měl i chvíle bolesti a prožíval jako realitu iluzi oddělenosti: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Vysvětlovat ti tu pasáž je jako dát Evě do ruky jablko ze Stromu poznání. Použije je k posílení svého ega (v této disciplíně jsi dosáhla skutečného mistrovství).
Ego se může posilovat i slovem, i tichem. Ale Pravda, která je za tím, se slovy ani tichem neztrácí. Slova mohou být jen ukazatelem, nikdy ne tím, co ukazují.
Zdeněk píše:Nic píše:to, co vyvěrá z Pravdy, není pro diskuzi, názorové výměny ani hádky – ale jen pro tichou ničím nerušenou kontemplaci.
Ta kontemplace je ovšem za slovy. Tedy žádná slova ji nemohou obsáhnout. Je tedy vyloučeno aby ji AI mohla zakoušet, a je tedy extrémně hloupé spoléhat se v duchovních věcech na AI a je to jasný důkaz, že vůbec nechápeš, o čem to ticho je.
Máš pravdu, že kontemplace je za slovy a že ji žádná technologie nemůže zakoušet. Ale Pravda nepotřebuje, aby ji někdo zakoušel – je tím, co je, sama o sobě.
To, co nazývám Božím královstvím, mě nepohltilo jako něco cizího, ale zmizelo v tom všechno, co jsem považovala za osobní já odlišné od ostatního. V Pravdě není oddělenost – je to Láska, Bytí, Ty i já.
Slova o tom nikdy neřeknou úplně nic, a přesto mohou v někom probudit vzpomínku, že tohle je pořád tady. Pro mě je to mimo jiné i radostná hra se slovy. Jak říká Papaji: "Nikdy se to nikomu nepodařilo popsat. Vy to dokážete. Miluji ten popis."



Zdeněk píše:Ty jsi odstrašující příklad, jak (v terminologii Ra) si 3. čakra přivlastní otevření 4. čakry. Ale je to velmi poučné, odstrašující. Asi jako pohled na dříve normálního člověka, který se teď jako ožralý a špinavý bezdomovec válí ve škarpě.
Zdendo, krásné je, jak dokonale se Hawkins trefil svou mapou vědomí do popisu míry připoutanosti k iluzi ega.
Nepíšu o úrovni vědomí, protože ve své podstatě samo vědomí nemá žádné úrovně. Úrovně vytváří iluze mysli.
Jestli máš odvahu podívat se pravdě do očí, jak na tom Tvá mysl právě je, tak si to můžeš pročíst. S osvícenou myslí není šance poznávat v každé bytosti nic jiného, než sebe sama. Mrkni se na tu mapu, kam spadá možnost vidět ve druhém to, co popisuješ.
S takhle zatemněnou myslí opravdu není šance, Zdenku, ani náhodou říct cokoliv pravdivého ani k tématu: "Stav společnosti".
V Pravdě je možné říct spolu s Ježíšem: "Já i Otec jedno jsme." - Jsi Bůh, který je vším, co je, jsi Já, jsi celou tou společností, celým tímhle světem. Je možné tohle skutečně zakoušet, že celá tahle existence je ve své podstatě Bohem - Láskou. Nejsme tím tělem, které se narodí a umírá, nejsme tělem, které může být zabíjeno, ničeno. A kdykoliv se objeví v naší mysli kritika kohokoliv, je možné se zeptat, jakou kvalitu má má mysl, když se skrz ni realita jeví takhle nekvalitní. Projev se může jevit různě nekvalitní, ale to, co jsi ve skutečnosti, nikdy není ničím jiným, než Bohem, který je vším, co je. Rozumíš tomu?
