Vasány

[Nic]

S tím větrem je to obráceně, to, co jsi, jsem, jsme, je tady před každou myšlenkou, tvarem, formou zachycenými smyslovými vjemy. Nenarodilo se to, neumírá to, v tichu srdce je možné zakoušet tu neomezenost prostorem a časem.

Je to tak dokonale celistvé, že tu není nikdo a nic, kdo by co potřeboval víc.

Vítr vane, a slunko svítí, i když na jiné straně, pohyb bytí.

Co se nenarodilo a neumírá se nejmenuje pedro ani Jana (ová)

Nelze to v osobu svou vzíti, tak uvadá v jejím oku kvítí.

Ač samo neví, že tu je, já ho miluje.

Snad ono to ví jen, proč noc je a proč den.

"A možná to neví ani on sám."

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

[Zdeněk]

S tím větrem je to obráceně, to, co jsi, jsem, jsme, je tady před každou myšlenkou, tvarem, formou zachycenými smyslovými vjemy. Nenarodilo se to, neumírá to, v tichu srdce je možné zakoušet tu neomezenost prostorem a časem.

Je to tak dokonale celistvé, že tu není nikdo a nic, kdo by co potřeboval víc.

Vítr vane, a slunko svítí, i když na jiné straně, pohyb bytí.

Co se nenarodilo a neumírá se nejmenuje pedro ani Jana (ová)

Nelze to v osobu svou vzíti, tak uvadá v jejím oku kvítí.

Ač samo neví, že tu je, já ho miluje.

Snad ono to ví jen, proč noc je a proč den.

"A možná to neví ani on sám."

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

Tak. Prdel a ty jedno jest.

Tak nevim co se ofrňuješ, jsi-li k sobě posílána.

[Nic]

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

Tak. Prdel a ty jedno jest.

I Ty Brute, i Ty.

[Jářek]

S tím větrem je to obráceně, to, co jsi, jsem, jsme, je tady před každou myšlenkou, tvarem, formou zachycenými smyslovými vjemy. Nenarodilo se to, neumírá to, v tichu srdce je možné zakoušet tu neomezenost prostorem a časem.

Je to tak dokonale celistvé, že tu není nikdo a nic, kdo by co potřeboval víc.

Vítr vane, a slunko svítí, i když na jiné straně, pohyb bytí.

Co se nenarodilo a neumírá se nejmenuje pedro ani Jana (ová)

Nelze to v osobu svou vzíti, tak uvadá v jejím oku kvítí.

Ač samo neví, že tu je, já ho miluje.

Snad ono to ví jen, proč noc je a proč den.

"A možná to neví ani on sám."

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

No, chápej že když někdo čet Upanišady, Gítu, nějaké sútry, atd.. tak jak asi na něj mohou působit takováhle tvá slova. A o tom to je, že s čím se každý setkal, rozjímal nad tím, tak jim to pak takhle chrstneš do očí. A máš splněno asi.

[Jářek]

Myslím že měl každej období, kdy vyjevoval, co mu docvaklo, chtěl se podělit. A tu vidí, že to maj lidi tady podobně v základu. Tak proč to furt vytahovat, žejo. Leda by jim nevěřil a věřil že jen on to má správně, a tedy ostatní špatně. A místo aby se někdo zeptal třeba, "jak ses vyspal, co jsi měl k snídani?" Tak řekne, něco na způsob, "je to naopak a ještě trochu jinak, ale je to dokonalé a nemá TO chybu." Jaká to novinka, vzpruha, do dalšího kosmického rána...

[Jářek]

"A možná to neví ani on sám."

Jo, dobro je nevědomý objekt subjektu. Dobrý člověk protože se o svůj subjekt nestará, tak se nestará ani o jeho objekty.

A tak se kolem dobrého člověka dějí zázraky tak nějak přirozeně, z podstaty věci. Stačí už jen to, že je.

Dobrý člověk nesere lidi jako Jana. Kravinama svýma.

Je to pro mě složitější, to uvažování objektu a subjektu. Prostě jiná retorika.

Subjekt duše, jemná psyché. A objekt, co je duši viditelné?

[Zdeněk]

Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

Tak. Prdel a ty jedno jest.

I Ty Brute, i Ty.

Já ne. Já jsem subjekt, já, nikoli objekt, TO, ani ty, ani Ty.

Tak se ke mě nesáčkuj prosimtě, v rámci elementární slušnosti, díky.

[Jářek]

Neti je základ v meditaci. Vše, co se objeví, nejsem já.
A na hřbitově všech myšlenek, ani já... Což je smrt, jež tebou proběhla.
On to ten Veil kdysi říkal, ale ne inspirativně, nýbrž intelektuálně,
a Honzam mluvil o anátmá...

[Jářek]

Řek bych, že v Knize chudoby je vše.. Ne nadarmo ji Drtikol dával svým hostům a koukal, jak to poberou. Teprve pak je přijal. A začátečnická mysl s tím neměla problém. Tak odcházeli ti, co "už" to měli, neb jejich osvícená mysl tu knížečku nemohla pochopit

[Nic]

Pedrito, ty Tvoje básničky jsou vodvždycky krásné.

A máš pravdu, že co se nenarodilo, nemá jméno.

Proč mě to baví vytahovat - není to kvůli tomu, že bys to měl špatně. Je to podobné jako když vidíš nádherný západ slunce a šťouchneš do druhého: "Koukej, to je nádhera". Ne proto, že by byl slepý, ale protože sdílená radost je dvojnásobná radost.

A k té snídani – tak klidně napiš, co jsi měl. I ta tvoje snídaně je pro mě projev té nejvyšší blaženosti. Není v tom žádný rozdíl.

Když píšeš, že pravda je "chrstnutá do očí". Slepne po ní jen iluze, ale pro toho, kdo ji miluje, je osvěžující.

Teorie je teorie, tohle je skutečnost.

Tak díky za tenhleten jackpot, že jsi, jsem, jsme, že je to, co je.

V tom tichu za těmi slovy si stejně rozumíme nejlíp, viď.

[Zdeněk]

V tom tichu za těmi slovy si stejně rozumíme nejlíp, viď.

Jo jo.

[Jářek]

Pedrito, ty Tvoje básničky jsou vodvždycky krásné.

A máš pravdu, že co se nenarodilo, nemá jméno.

Proč mě to baví vytahovat - není to kvůli tomu, že bys to měl špatně. Je to podobné jako když vidíš nádherný západ slunce a šťouchneš do druhého: "Koukej, to je nádhera". Ne proto, že by byl slepý, ale protože sdílená radost je dvojnásobná radost.

A k té snídani – tak klidně napiš, co jsi měl. I ta tvoje snídaně je pro mě projev té nejvyšší blaženosti. Není v tom žádný rozdíl.

Když píšeš, že pravda je "chrstnutá do očí". Slepne po ní jen iluze, ale pro toho, kdo ji miluje, je osvěžující.

Teorie je teorie, tohle je skutečnost.

Tak díky za tenhleten jackpot, že jsi, jsem, jsme, že je to, co je.

V tom tichu za těmi slovy si stejně rozumíme nejlíp, viď.

Nechval mě, taky tě nechválím. Ale klidně můžu. Umíš vařit, uklízet, starat se o zahrádku.. Moje tchyně měla i slepice, oj ty byly na výstavu. A vejce, "škoda jich zožrat."

[Jářek]

V tom tichu za těmi slovy si stejně rozumíme nejlíp, viď.

Jo jo.

To vypadá na Gabriela... To tu ženskou asi přilít osvobodit od hladomoru.

[Jářek]

Když píšeš, že pravda je "chrstnutá do očí". Slepne po ní jen iluze, ale pro toho, kdo ji miluje, je osvěžující.

Jak kdy, při běhu bodne voda. Ale na kelímku není psáno "pravda".

A žádná iluze neslepne, nemá oči, jako duha.

[Jářek]

A k té snídani – tak klidně napiš, co jsi měl. I ta tvoje snídaně je pro mě projev té nejvyšší blaženosti. Není v tom žádný rozdíl.

No, měl jsem čočkovku od včera z podnik kuchyně. Už asi byla za horizontem, takže chtěla sračkou ven.

[Nic]

A k té snídani – tak klidně napiš, co jsi měl. I ta tvoje snídaně je pro mě projev té nejvyšší blaženosti. Není v tom žádný rozdíl.

No, měl jsem čočkovku od včera z podnik kuchyně. Už asi byla za horizontem, takže chtěla sračkou ven.

Takovým záležitostem je moudré neklást odpor, viď.

[Nic]

A žádná iluze neslepne, nemá oči, jako duha.

To bys koukal, jak strach má velké oči. Přičemž strach je utkán z té nejfestovější iluze.

[Jářek]

Takovým záležitostem je moudré neklást odpor, viď.

"Když musíš, tak musíš." Dobré, když je hajzlík po ruce.

[Jářek]

A žádná iluze neslepne, nemá oči, jako duha.

To bys koukal, jak strach má velké oči. Přičemž strach je utkán z té nejfestovější iluze.

Strach je emoce, stejně jako ejchuchu. Oči má jejich nositel vnímatel.

[Nic]

A žádná iluze neslepne, nemá oči, jako duha.

To bys koukal, jak strach má velké oči. Přičemž strach je utkán z té nejfestovější iluze.

Strach je emoce, stejně jako ejchuchu. Oči má jejich nositel vnímatel.

No, máš pravdu, že strach je emoce. Ale ten Tvůj nositel, o kterém mluvíš, ten, co má ty oči... není on sám tou největší iluzí?

Kdo je ten nositel? Pokud věříš, že jsi nositelem emocí, potom jsi v pasti. Protože pak jsi oddělený od toho, co prožíváš. Pak jsi někdo, komu se to děje, ať je to strach nebo ejchuchu. Ale v tichu srdce není žádný nositel. Je tam jen samo prožívání.

Strach má velké oči právě proto, že při ztotožnění s tělem, myslí vzniká iluze oddělenosti od toho ostatního, tím pádem ten nositel má strach, že může o něco přijít (třeba o tu hlavu, o které jsi psal). Kdyby tu nebyl ten vymyšlený nositel (ego), komu by ten strach patřil? Ve větru ani v prázdnu strach nebydlí.

Emoce jako strach nebo ejchuchu přicházejí a odcházejí jako mraky na obloze. Jsou to jen formy, které se mění. Ale to, co skutečně jsi (pravé Já), se nemění. To nemá emoce, to je tou Láskou, ve které se strach i ejchuchu mohou bezpečně rozpustit.