Děkuji, takže když se to shrne:
Vostalpetr je láskou, i když nadává - už jen tím, že už JE. Protože všechno co JE, je tím Bytím, které JE láskou. To, co se objeví a mizí, není podstatné, podstatné je to, co zůstává. Všechno, co existuje, je utkáno ze stejného Bytí = Lásky. Proto ta blaženost Bytí: sat-čit-ánanda.
Království nebeské je tady teď, zadarmo a pro každého, a není na ničem závislé, ani na používání správných výrazů. Jenže dokud lpíme na tom, že jsme tělo a mysl, tedy to, co si myslíme, že jsme a že ti druzí jsou něco jiného, než Láska, tak je Boží království nepoznatelné, protože Bůh=Láska=Bytí (vše, co je). Jakmile zmizí iluze oddělenosti: „já jsem tohle tělo a ty jsi můj nepřítel“, brána je otevřená.
Ničím nepodmiňovaná radost nepotřebuje žádnou disciplínu. Ne nadarmo se v Pravdě mluví o lehkosti Bytí. S uvědoměním skutečnosti je tady radost, že sama existence nemá chybu. Je tu velká radost, když se bytost do tohoto štěstí probouzí. Nicméně skrz projekci ega, skrz mysl, tu může být tendence vidět v tom štěstí pravého Já kyselé hrozny.
To nejcennější se nedá zasloužit, vybojovat ani odcvičit. Je to Dar, který je tu odvždycky. (Jsi TO)
Takže hodně štěstí.
