"Moudrost mi říká, že nejsem nic. Láska mi říká, že jsem všechno. Mezi těmito dvěma póly plyne můj život."Takže tvrdit, že Nisargadatta neřekl, že "vším je Láska", je faktická chyba. On lásku definoval jako všepřesahující jednotu. To, že je něco "za ní", neznamená, že ona není "vším". Je to jako říct, že za oceánem je prostor – jistě, ale ten oceán je přesto všude tam, kde je voda.
Říct, že "podstata není blaženost" - jestli se člověk cítí skutečně v jednotě, ánanda (blaho) je toho přirozeným projevem. Popírat to je jako tvrdit, že slunce není světlo, protože světlo je jen vlnění.
Obvinit někoho z "našprtaného vhledu" a vzápětí ho poslat "poslechnout si, co říká Míla", ooooooooooo
Samosebou, že Ti přeju to největší štěstí. Nijak Tě nemám zájem zraňovat, jestli to všechno víš a přesto se cítíš blbě. Beru na vědomí, že Eduard Tomáš říkal: "Přátelé, nemyslete si, že mystika nebo jogína nikdy nic netrápí, nebolí, nesouží - tak to není."
Dokud jsme ztotožněni s i s tím nejzkušenějším jogínem, tak je tady pořád připoutanost k formě, k tělu, které bolí, k mysli, která se souží.
Atmavičára, jak říká Eduard Tomáš: "... tahleta atmavičara. A sice v tom, když váš něco zlobí, když vás něco mrzí, nebo prostě jste v nenaládě, tak si dáte dovnitř otázku, kdo to je - kdo si uvědomuje to, že tady mě něco mrzí? Kdo jsem ten já? Kdo má todleto, ten nepříjemnej pocit nějakého zármutku nebo strachu nebo bolesti a tak dále.? Kdo jsem já? A ono to z vás to mrzení, ten zármutek odpadne doslova jako vody z kachny, A jste zas v pořádku."
S pravdou, která se odkryje "Kdo jsem já" - mimo mysl, když si nic o sobě nemyslíš, rozpustí všechno trápení, všechnu připoutanost, i iluzi že jsi například jogín. Je tady uvědomění pravého Já:
"Uvědomte si, že není rozdílu mezi nekonečným, čistým vědomím a jeho obsahem… Vše je Já a blaženost…"
Eduard TomášCož je sat-čit-ánanda
