Největší přikázání

[Nic]

Takových rádoby moudrých holčiček i chlapečků je dnes bohužel jako když naseje.

Jak říkal Ježíš: 'Pokud nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.

No vidíš, že to povídání Nisargadatty je jen ve tvém světě.
žádný Nisargadatta "ve Skutečnosti" nebyl, nikdy se nenarodil, je jenom v tvém dualistickém světě, jako představa o nějakém Nisargadattovi a jeho jiném světě. Jsou to jen slova a pocity ve tvé mysli ke kterým se tvoje domnělé "vědění" tak upíná a nadchýňá se jím.
Tu svoji potřebu furt něco psát a vysvětlovat považuješ za radostivost bytí, nebo jak si to v tom svém světě vykládáš.
Prostě jako když si holčička s tím svým rozoumkem myslí, že už je dospělá a rozumí tomu, co si povídají dospělí, tak plácá nesmysly používaje jejich slova.

V mém světě, o kterém psal Nisargadatta, není nikdo, kdo by plácal nesmysly, a nikdo, kdo by se potřeboval povyšovat. Je tu jen Jednota projevující se v v různých formách. To, že cítíš potřebu to shazovat, ukazuje, že se Tě ta Radost a lehkost něčím dotýká tam, kam tvůj intelekt nedosáhne.

[Nic]

Podle Ra (Zákon Jednoty) je Zelený paprsek (Srdce) naprosto klíčový odrazový můstek.

Ano, odrazový můstek. Nikoli piedestal, který jsi si z něj nevědomě udělala.

Bez plně otevřeného srdce nelze bezpečně a plně aktivovat modré (Moudrost) a indigové (Vhled) centrum v pozitivním smyslu.

To je pravda, že v pozitivním smyslu. Ale ono je možno aktivovat moudrost i v negativním smyslu, který je platný také: "ti, kdo hledají službu sobě samému, jsou vnímáni Zákonem jednoty zcela stejně jako ti, kteří hledají službu ostatním, poněvadž nejsou [snad] všichni jednota? Sloužit sobě samému a sloužit ostatním je duální metodou nazývání té samé věci, pokud dokážete pochopit podstatu Zákona jednoty".

Že negativní entita na své cestě ke Stvořiteli míjí zelený a modrý paprsek Ra zmiňuje mnohokrát, protože to je právě podstata negativní cesty, mít srdeční čakru zavřenou. Viz např.: "negativně polarizovaná entita dosáhne sklizně díky extrémně efektivnímu použití červeného a žlutého/oranžového s tím, že se přesune přímo do indigového centra".

Negativní a pozitivní cesta se spojují v šesté čakře* (indigový paprsek), nikoli tak, že se před tím negativní entita depolarizuje, aby nově prošla aktivací srdeční čakry, jako je tomu na pozitivní cestě. Spíše naopak, čím více je na negativní cestě polarizovaná, tím snadněji se může přepnout na opačnou polaritu. A to právě demonstruje Angulimala případ. Aby tak strašný člověk s tak hroznou karmou dosáhl osvícení dokonce ještě v tomto životě, to jde zcela proti buddhistickému učení o karmě. Vždycky jsem tím učitele buddhizmu uváděl do rozpaků. Až s pomocí Ra výkladu je to vysvětlitelné.

---
*v šesté planetární hustotě, což koresponduje v mikrokosmu lidského těla s šestou čakrou

Zdeňku, technicky cituješ Ra správně, ale vytrháváš věci z kontextu celého vývoje.

Ano, negativní cesta (služba sobě) obchází srdce a jde rovnou do centra moci a inteligence. A ano, z pohledu Jednoty jsou obě cesty zkušeností Stvořitele. Ale zapomínáš dodat to nejdůležitější, co Ra říká o konci negativní cesty.

Ra jasně uvádí, že negativní entita narazí v 6. denzitě na nepřekročitelnou zeď. Nemůže postoupit dál do plné Jednoty, protože moudrost bez Lásky tam už nestačí. V tom bodě musí negativní entita odhodit svou negativitu a přijmout Lásku (Zelený paprsek), aby mohla pokračovat domů. Takže Srdce není "piedestal, který jsem si vymyslela", ale univerzální brána, které se nakonec nikdo nevyhne – ani ten největší temný mistr. Jen si tu cestu o miliony let prodlouží utrpením.

A k Angulimalovi:
Máš pravdu, že vysoká negativní polarita (obrovská vůle a soustředění) se snáze přepne na pozitivní než vlažná lhostejnost. Ale co přesně se stalo při tom přepnutí? Angulimala přece nezůstal chladným zabijákem s parapsychickými schopnostmi. On se stal soucitným světcem.
To přepólování, o kterém mluvíš, bylo právě okamžité a totální otevření srdeční čakry. Jeho obrovská naakumulovaná energie (vůle), kterou dříve používal k zabíjení, se vteřinou obrátila a vtekla do Lásky.

Takže Angulimala srdce neminul. On do něj spadnul' s veškerou svou intenzitou. Osvícení bez Lásky není osvícení, to je jen chladná inteligence, a ta v Buddhově přítomnosti taje.

K tomu mě napadá, že pokud někdo touží po téhle proměně srdce, existuje taková jednoduchá možnost - vědomě k tomu dát svolení.

[Zdeněk]

Zdeňku, technicky cituješ Ra správně, ale vytrháváš věci z kontextu celého vývoje.

Ano, negativní cesta (služba sobě) obchází srdce a jde rovnou do centra moci a inteligence. A ano, z pohledu Jednoty jsou obě cesty zkušeností Stvořitele. Ale zapomínáš dodat to nejdůležitější, co Ra říká o konci negativní cesty.

Ra jasně uvádí, že negativní entita narazí v 6. denzitě na nepřekročitelnou zeď. Nemůže postoupit dál do plné Jednoty, protože moudrost bez Lásky tam už nestačí. V tom bodě musí negativní entita odhodit svou negativitu a přijmout Lásku (Zelený paprsek), aby mohla pokračovat domů. Takže Srdce není "piedestal, který jsem si vymyslela", ale univerzální brána, které se nakonec nikdo nevyhne – ani ten největší temný mistr. Jen si tu cestu o miliony let prodlouží utrpením.

Hle na 36.15: "Negativní entita šesté úrovně je extrémně moudrá. (...) miluje Stvořitele a tím že si v určitém bodě uvědomí, že Stvořitel není jenom její já, ale také ostatní-já stejně tak jako její já, si tato entita vědomě vybere okamžité energetické přeorientování, takže může dále pokračovat ve své evoluci."

Jak může extrémně vyspělá (protože šesté úrovně) negativní entita milovat Stvořitele, když srdeční čakru nepoužívá?

Tvoje pojetí lásky je prostě zúženo.

Angulimala miloval. Sebe.

[Nic]

Hle na 36.15: "Negativní entita šesté úrovně je extrémně moudrá. (...) miluje Stvořitele a tím že si v určitém bodě uvědomí, že Stvořitel není jenom její já, ale také ostatní-já stejně tak jako její já, si tato entita vědomě vybere okamžité energetické přeorientování, takže může dále pokračovat ve své evoluci."

Jak může extrémně vyspělá (protože šesté úrovně) negativní entita milovat Stvořitele, když srdeční čakru nepoužívá?

Tvoje pojetí lásky je prostě zúženo.

Angulimala miloval. Sebe.

Zdeňku, v tom citátu je přece napsaná odpověď, kterou přehlížíš. Přečti si to znovu a pozorně:

...uvědomí si, že Stvořitel není jenom její já, ale také ostatní-já...

Do té doby ta entita milovala Stvořitele pouze v sobě. To je podstata negativní cesty – extrémní sebeláska (já jsem Bůh, vy jste nic). Srdce bylo zavřené vůči ostatním.

Ale v bodě, který popisuje Ra (36.15), dochází k průlomu. Entita pochopí, že Bůh je i v těch ostatních. A co se stane v tu chvíli? Už jim nemůže ubližovat, už je nemůže zotročovat, protože by zotročovala Stvořitele. To okamžité energetické přeorientování', o kterém Ra píše, není nic jiného než totální otevření srdeční čakry.

Negativní entita v tu chvíli přepne polaritu. Zjišťuje, že moudrost bez Lásky k celku byla neúplná. Takže ano, dokud je entita negativní, srdce nepoužívá. Ale aby mohla dokončit evoluci (jak stojí v citátu), musí ho v tom kritickém bodě otevřít a přijmout ostatní jako součást Sebe. Tím se stává pozitivní. Srdce je tedy konečnou stanicí i pro ni.

A k Angulimalovi: Pokud by miloval jen "sebe" (své ego/tělo), nikdy by se nevzdal. Zabil by Buddhu nebo by utekl, aby si zachránil kůži a moc. To, že se zastavil a odhodil meč, znamenalo, že jeho "sebeláska" narazila na něco většího, co ho přesáhlo. To byl moment transformace.

[armin]

V mém světě, o kterém psal Nisargadatta, není nikdo, kdo by plácal nesmysly, a nikdo, kdo by se potřeboval povyšovat. Je tu jen Jednota projevující se v v různých formách. To, že cítíš potřebu to shazovat, ukazuje, že se Tě ta Radost a lehkost něčím dotýká tam, kam tvůj intelekt nedosáhne.

A ve Skutečnosti je to jak? Je ve Skutečnosti nějaký tvůj svět nebo nějaké jeho shazování někým druhým?

Já necítím potřebu shazovat nějaký tvůj svět - ten si shazuješ sama. Já ti jen ukazuji - zrcadlím jak to děláš. Třeba to nakonec díky tomu sama poznáš, co to vlastně děláš a proč.

[Nic]

V mém světě, o kterém psal Nisargadatta, není nikdo, kdo by plácal nesmysly, a nikdo, kdo by se potřeboval povyšovat. Je tu jen Jednota projevující se v v různých formách. To, že cítíš potřebu to shazovat, ukazuje, že se Tě ta Radost a lehkost něčím dotýká tam, kam tvůj intelekt nedosáhne.

A ve Skutečnosti je to jak? Je ve Skutečnosti nějaký tvůj svět nebo nějaké jeho shazování někým druhým?

Já necítím potřebu shazovat nějaký tvůj svět - ten si shazuješ sama. Já ti jen ukazuji - zrcadlím jak to děláš. Třeba to nakonec díky tomu sama poznáš, co to vlastně děláš a proč.

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Ale když už používáš pojmy z duality jako "zrcadlení", tak čisté zrcadlo odráží jenom obraz. Nehodnotí ho, nenalepuje na něj nálepky jako "holčička" nebo "rádoby moudří" a nesnaží se druhého vychovávat. Pokud tvé "zrcadlo" soudí a shazuje, není to čistý odraz Skutečnosti, ale projekce tvé vlastní mysli a jejích konceptů.

Skutečnost je Láska. Kde chybí laskavost, tam je jen hra ega, nehledě na to, jestli se tomu dá název zrcadlení nebo jakýkoliv jiný název.

[Trini]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Kdepak, je to nepopsatelné. Ale toho, kdo se pořád jen ohání slovy s touhou zvítězit nad druhými, toho si to nevtáhne, nestane se tím. Nezná totiž to nejdůležitější slovo: Nevím.



Eduard Tomáš:

Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí.

Je-li zde ještě někdo, komu se zdá, že Pravdu v plné míře zakouší, pak už to není Pravda, ale nanejvýš vzpomínka na Pravdu.

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

.....


Protože slova existují v oblasti známého a pocházejí z myšlenek, ale Pravda je něco, co je za myšlenkami, něco pocházejícího z neznáma. Proto Pravda je poblíž oblasti "nevím" tedy nikoli, co lze vydobýt ze zkušenosti člověka, resp. z jeho paměti, ale z mysli neposkvrněné, zkrátka z mysli "nevím". Čili když mentální pohyb toho, co je známé, už definitivně skončil.

Mysl "nevím" je, jak se zdá, ta pravá mysl uzpůsobená k Poznání, je to tak?

Ano, správně, jenom v mysli "nevím" se může zrodit moudrost a svatost.

[Zdeněk]

Zdeňku, v tom citátu je přece napsaná odpověď, kterou přehlížíš. Přečti si to znovu a pozorně:

...uvědomí si, že Stvořitel není jenom její já, ale také ostatní-já...

Do té doby ta entita milovala Stvořitele pouze v sobě. To je podstata negativní cesty – extrémní sebeláska (já jsem Bůh, vy jste nic). Srdce bylo zavřené vůči ostatním.

Ale v bodě, který popisuje Ra (36.15), dochází k průlomu. Entita pochopí, že Bůh je i v těch ostatních. A co se stane v tu chvíli? Už jim nemůže ubližovat, už je nemůže zotročovat, protože by zotročovala Stvořitele. To okamžité energetické přeorientování', o kterém Ra píše, není nic jiného než totální otevření srdeční čakry.

Negativní entita v tu chvíli přepne polaritu. Zjišťuje, že moudrost bez Lásky k celku byla neúplná. Takže ano, dokud je entita negativní, srdce nepoužívá. Ale aby mohla dokončit evoluci (jak stojí v citátu), musí ho v tom kritickém bodě otevřít a přijmout ostatní jako součást Sebe. Tím se stává pozitivní. Srdce je tedy konečnou stanicí i pro ni.

Jenomže Stvořitel je na negativní cestě poznáván negativně (jako ne-toto) a tedy cestou oddělování, popření (podobně jako když Nisargadatta tvrdí, že je nic). To může vést, jak praví Ra, k "extrémní moudrosti" (protože 'ne-toto' identifikuje mimo 'toto' vše ostatní, nekonečno; ne-konečno; ne-toto). Tudíž v určitém okamžiku negativní entita pozná, že ostatní já jsou stejné nic, tedy zotročování postrádá smysl. To se neděje skrze srdeční čakru.

A k Angulimalovi: Pokud by miloval jen "sebe" (své ego/tělo), nikdy by se nevzdal. Zabil by Buddhu nebo by utekl, aby si zachránil kůži a moc. To, že se zastavil a odhodil meč, znamenalo, že jeho "sebeláska" narazila na něco většího, co ho přesáhlo. To byl moment transformace.

Ne, to byl moment, kdy našel učitele. Protože Buddhu nemohl přemoci a tato moc byla o co usiloval. Pokud by tomu stálo v cestě jeho ješitné ego, nebral by na ně ohled. To je princip negativní cesty, skrze velmi posilněné spodní tři čakry dosáhnout šesté, čakry sjednocení. Skrze šestou čakru poznal velikost Buddhy a pokud Buddha dovolil, okamžitě se stal jeho žákem. Ve společenství mnichů pak pochopitelně viděl čtvrtou čakru u mnichů otevřenou, tak se ev. přizpůsobil, to už nebyl žádný problém, ale nebyla to prvotní příčina. Taková je prostě cesta negativní entity.

[armin]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Proč se tedy stále držíš podle tebe v té iluzi duality a píšeš o nějakém shazování, svém světě, Nisargadattových slovech a podobných ve Skutečnosti neexistujících záležitostech?

[Nic]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Kdepak, je to nepopsatelné. Ale toho, kdo se pořád jen ohání slovy s touhou zvítězit nad druhými, toho si to nevtáhne, nestane se tím. Nezná totiž to nejdůležitější slovo: Nevím.



Eduard Tomáš:

Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí.

Je-li zde ještě někdo, komu se zdá, že Pravdu v plné míře zakouší, pak už to není Pravda, ale nanejvýš vzpomínka na Pravdu.

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

.....


Protože slova existují v oblasti známého a pocházejí z myšlenek, ale Pravda je něco, co je za myšlenkami, něco pocházejícího z neznáma. Proto Pravda je poblíž oblasti "nevím" tedy nikoli, co lze vydobýt ze zkušenosti člověka, resp. z jeho paměti, ale z mysli neposkvrněné, zkrátka z mysli "nevím". Čili když mentální pohyb toho, co je známé, už definitivně skončil.

Mysl "nevím" je, jak se zdá, ta pravá mysl uzpůsobená k Poznání, je to tak?

Ano, správně, jenom v mysli "nevím" se může zrodit moudrost a svatost.

Trini, ta citace Eduarda Tomáše je nádherná a hluboce pravdivá. V tom se naprosto shodneme.

Ono "nevím" - v mysli je opravdu zásadní – je to stav, kdy intelekt složí zbraně a uzná svou bezmocnost. Ale to není konec, to je brána. Právě do tohoto tichého prostoru "nevím" (prázdnoty mysli) může vstoupit to, co Skutečnost opravdu zná – ne jako myšlenku, ale jako přímý prožitek Bytí.

To, o čem píšu, není snaha zvítězit slovy'(v Jednotě není nad kým vítězit), ale poukazování na to, co v tom tichu září. Eduard Tomáš to nazýval pamětí Boží. Mysl neví nic, ale Srdce (Podstata) VÍ všechno. A ten klid, o kterém píšeš, je ve své podstatě ona tichá Blaženost (Ánanda).

[Nic]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Proč se tedy stále držíš podle tebe v té iluzi duality a píšeš o nějakém shazování, svém světě, Nisargadattových slovech a podobných ve Skutečnosti neexistujících záležitostech?

To je častý omyl rozumu, který se snaží pochopit Absolutno.
To, že poznáš podstatu (Ticho/Bytí), neznamená, že svět forem okamžitě zmizí nebo že musíš přestat mluvit. Znamená to, že prohlédneš jejich reálnost.
Proč píšu? Protože se ptáš. Je to spontánní reakce v prostoru duality. Nedržím se té iluze o nic víc, než se zrcadlo "drží" obrazu, který odráží. Slova, Nisargadatta i tahle diskuze jsou jen tanec energie na pozadí toho Ticha. Hrát tu hru vědomě a s radostí není "držení se", to je svoboda. To "držení se" vidíš ty, protože si myslíš, že poznání znamená smrt projevu. Neznamená. Znamená to život v Pravdě.

[Trini]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Kdepak, je to nepopsatelné. Ale toho, kdo se pořád jen ohání slovy s touhou zvítězit nad druhými, toho si to nevtáhne, nestane se tím. Nezná totiž to nejdůležitější slovo: Nevím.



Eduard Tomáš:

Božství k nám nesestoupí, dokud mu neukážeme, že jsme úplně slabí, omezení a nevědomí.

Je-li zde ještě někdo, komu se zdá, že Pravdu v plné míře zakouší, pak už to není Pravda, ale nanejvýš vzpomínka na Pravdu.

Pravda je za blažeností, spíš v klidu a míru než v entusiastických sférách. Proto si nemáme libovat v blaženostech, ale jít dál.

.....


Protože slova existují v oblasti známého a pocházejí z myšlenek, ale Pravda je něco, co je za myšlenkami, něco pocházejícího z neznáma. Proto Pravda je poblíž oblasti "nevím" tedy nikoli, co lze vydobýt ze zkušenosti člověka, resp. z jeho paměti, ale z mysli neposkvrněné, zkrátka z mysli "nevím". Čili když mentální pohyb toho, co je známé, už definitivně skončil.

Mysl "nevím" je, jak se zdá, ta pravá mysl uzpůsobená k Poznání, je to tak?

Ano, správně, jenom v mysli "nevím" se může zrodit moudrost a svatost.

Trini, ta citace Eduarda Tomáše je nádherná a hluboce pravdivá. V tom se naprosto shodneme.

Ono "nevím" - v mysli je opravdu zásadní – je to stav, kdy intelekt složí zbraně a uzná svou bezmocnost. Ale to není konec, to je brána. Právě do tohoto tichého prostoru "nevím" (prázdnoty mysli) může vstoupit to, co Skutečnost opravdu zná – ne jako myšlenku, ale jako přímý prožitek Bytí.

To, o čem píšu, není snaha zvítězit slovy'(v Jednotě není nad kým vítězit), ale poukazování na to, co v tom tichu září. Eduard Tomáš to nazýval pamětí Boží. Mysl neví nic, ale Srdce (Podstata) VÍ všechno. A ten klid, o kterém píšeš, je ve své podstatě ona tichá Blaženost (Ánanda).

Ale Jani, ty si jen hraješ se slovy. Ještě ani jednou si nenapsala nic, co by se aspon trochu přiblížilo tomu nádhérnému, co řekl Eduard Tomáš o nevím. Ty pořád jen víš, víš, víš - a všechno je blaženost. Žádný klid a mír, žádná moudrost. Zatím ti to zřejmě stačí...Hlavně vyhrát v diskuzi, vid....

Až toho jednou budeš mít dost, tak si vzpomen na to, co zde říká Eduard Tomáš - to je pravá moudrost.

[Nic]

Zdeňku, v tom citátu je přece napsaná odpověď, kterou přehlížíš. Přečti si to znovu a pozorně:

...uvědomí si, že Stvořitel není jenom její já, ale také ostatní-já...

Do té doby ta entita milovala Stvořitele pouze v sobě. To je podstata negativní cesty – extrémní sebeláska (já jsem Bůh, vy jste nic). Srdce bylo zavřené vůči ostatním.

Ale v bodě, který popisuje Ra (36.15), dochází k průlomu. Entita pochopí, že Bůh je i v těch ostatních. A co se stane v tu chvíli? Už jim nemůže ubližovat, už je nemůže zotročovat, protože by zotročovala Stvořitele. To okamžité energetické přeorientování', o kterém Ra píše, není nic jiného než totální otevření srdeční čakry.

Negativní entita v tu chvíli přepne polaritu. Zjišťuje, že moudrost bez Lásky k celku byla neúplná. Takže ano, dokud je entita negativní, srdce nepoužívá. Ale aby mohla dokončit evoluci (jak stojí v citátu), musí ho v tom kritickém bodě otevřít a přijmout ostatní jako součást Sebe. Tím se stává pozitivní. Srdce je tedy konečnou stanicí i pro ni.

Jenomže Stvořitel je na negativní cestě poznáván negativně (jako ne-toto) a tedy cestou oddělování, popření (podobně jako když Nisargadatta tvrdí, že je nic). To může vést, jak praví Ra, k "extrémní moudrosti" (protože 'ne-toto' identifikuje mimo 'toto' vše ostatní, nekonečno; ne-konečno; ne-toto). Tudíž v určitém okamžiku negativní entita pozná, že ostatní já jsou stejné nic, tedy zotročování postrádá smysl. To se neděje skrze srdeční čakru.

A k Angulimalovi: Pokud by miloval jen "sebe" (své ego/tělo), nikdy by se nevzdal. Zabil by Buddhu nebo by utekl, aby si zachránil kůži a moc. To, že se zastavil a odhodil meč, znamenalo, že jeho "sebeláska" narazila na něco většího, co ho přesáhlo. To byl moment transformace.

Ne, to byl moment, kdy našel učitele. Protože Buddhu nemohl přemoci a tato moc byla o co usiloval. Pokud by tomu stálo v cestě jeho ješitné ego, nebral by na ně ohled. To je princip negativní cesty, skrze velmi posilněné spodní tři čakry dosáhnout šesté, čakry sjednocení. Skrze šestou čakru poznal velikost Buddhy a pokud Buddha dovolil, okamžitě se stal jeho žákem. Ve společenství mnichů pak pochopitelně viděl čtvrtou čakru u mnichů otevřenou, tak se ev. přizpůsobil, to už nebyl žádný problém, ale nebyla to prvotní příčina. Taková je prostě cesta negativní entity.

Zdeňku, provádíš tu složitou mentální gymnastiku jen proto, abys nemusel přiznat, že Srdce je brána, které se nedá vyhnout.

Píšeš, že negativní entita pozná, že zotročování postrádá smysl, protože ostatní jsou nic. To je omyl. Pro negativní entitu má zotročování smysl právě proto, že ostatní jsou pro ni jen bezvýznamné objekty (nic), které slouží její moci.
Bod obratu (podle Ra) nastává ve chvíli, kdy entita neuvidí v ostatních "nic", ale Stvořitele. A to je obrovský rozdíl.
Uvědomit si: "Ty jsi také Já/Stvořitel" není chladná kalkulace. To je sjednocení. A sjednocení "je" definice Lásky.

Ra říká, že po tom přeorientování entita pokračuje v evoluci. Ale jak? Jako pozitivní. A pozitivní cesta je v Raově terminologii definována jako cesta, která přijímá a integruje Zelený paprsek (Srdce). Nemůžeš být pozitivní entitou (služba ostatním) s trvale zavřeným srdcem. Takže ta entita se musela otevřít tomu, co celou dobu popírala.

A k Angulimalovi:
Tvá teorie o hledání mocnějšího učitele má trhlinu jako hrom. Negativní cesta je cestou kontroly a obrany. Kdyby Angulimala jen přesedlal na silnějšího koně (Buddhu), aby získal víc moci, nikdy by se nechoval tak, jak se choval potom.
Když ho vesničané mlátili do krve za jeho minulé činy, on nepoužil ani siddhis, ani sílu, ani obranu. Přijal to s pokorou. To není chování někoho, kdo jede na posílených spodních třech čakrách a egu. To je chování někoho, kdo se vzdal moci ve prospěch soucitu a vyrovnání karmy. To je čistá práce Srdce. Kdo to nevidí, dívá se jen očima intelektu.

[Trini]

Pořád jen horečnatá touha vyhrát v diskuzi...

[Nic]

Ptáš se, jak je to ve Skutečnosti? Ve Skutečnosti (v Absolutnu) není žádné "ty" ani "já", žádný svět k shazování a žádné zrcadlení. Je tam jen Ticho a Bytí.

Proč se tedy stále držíš podle tebe v té iluzi duality a píšeš o nějakém shazování, svém světě, Nisargadattových slovech a podobných ve Skutečnosti neexistujících záležitostech?

Péťo, mrkni na jednu dosela humornou věc.
Cituješ Eduarda Tomáše a Nisargadattu. Ale kdyby zůstali jen u toho "nevím" s přesvědčením, že o Pravdě se nedá vůbec nic říct, jak píšeš., tak jejich knihy by byly jen prázdné listy papíru. Viď.

Oni mluvili a psali. Proč? Protože to jejich "nevím", které patří mysli, uvolnilo prostor pro Vědění Srdce, které sdílí. To, co píšu já, vychází z toho samého. Není to popření ticha, pramení to přímo z něj.

Jinak Blaženost Bytí JE tím nejhlubším Klidem a Mírem, to je neoddělitelné.

[Trini]

Péťo, mrkni na jednu dosela humornou věc.
Cituješ Eduarda Tomáše a Nisargadattu.

Tebe citovat nebudu, Jani. Až se jednou probudíš...

[Trini]

Oni mluvili a psali. Proč?

To by ses jich musela zeptat. Takhle se můžeš jen dohadovat.

[Trini]

Oni mluvili a psali. Proč?

To by ses jich musela zeptat. Takhle se můžeš jen dohadovat.

753.

Tazatel: Neobtěžují Vás moje otázky?

E. Tomáš: Ani ne, jen se ptejte.

Tazatel: Vy máte myslím rád tyto rozhovory, že ano?

E. Tomáš: Abych řekl pravdu, nijak zvlášt. .........Pro ubývající ego je ticho přirozené.

[Zdeněk]

Ra říká, že po tom přeorientování entita pokračuje v evoluci. Ale jak? Jako pozitivní.

Ra v této souvislosti mluví o evoluci v šesté planetární hustotě. Pozitivní/negativní polarita je věc, která se v šesté úrovni stane historií.

Tvoje chápání lásky je prostě založeno na slovech (to má zřejmě Trini pravdu), na autosugescích z nich vzešlých.

Pokud ne, nemělo by ti dělat problém "nejvíce ústřední" cvičení podle Ra, které obsahuje "moment lásky". "Cvičení spočívá ve vědomém hledání lásky ve zkresleních povědomí a porozumění. První pokus je základním kamenem."

Přeloženo do češtiny, vyprázdni mysl ode všech citátů a myšlenek (zřejmě jsi přesvědčena, že ti to jde). A v tomto průzračném prostoru všimni si první změny, prvního zkreslení.

Pokud tak učiníš, poznáš, co měl Ra na mysli Kreativním principem čili Láskou na počátku všeho. Pak ti nebude dělat problém hierarchie čaker. Tedy i správné umístění srdeční čakry, třeba.

[Trini]

Cituješ Eduarda Tomáše a Nisargadattu. Ale kdyby zůstali jen u toho "nevím"

To byl především tip pro tebe, Jani. Ty pořád jenom víš a víš a víš - neklidně, horečnatě - neustále se snažíš převědčovat druhé, že to víš lépe než oni.
Jednou ti velmi pomůže jít do toho "nevím". Ale to už je holt pro hodně pokročilé. To je to Eckhartovo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.

Zatím chceš být tím, kdo má např. forum - a tím se snažíš být někým lepším a důležitějším než ten, kdo forum nemá - a samozřejmě pořád jen píšeš, jak všechno víš nejlépe.

To bude zřejmě ještě hodně dlouho trvat, než se toho dokážeš pustit. A do té doby se budeš stále jen dohadovat s ostatními, že víš všechno lépe než oni.