Kdo jsi?

[Nic]

Kdo je Nisargadatta Maharadž?
Když se Mistra ptali na datum jeho narození, odpověděl velmi zdvořile, že se nikdy nenarodil.

V tom případě ani nemohl nic říkat.....

Geniální postřeh.

Takto to běželo dál až do chvíle, kdy jsem toho všeho měl jednoduše dost. Co je moc, to je moc... Neřekl bych, že jsem byl zuřivý, došlo u mne k určitému posunu v náhledu na autority, počínajíc těmi mimo mne, včetně Nisargadatty, až po autoritu ve mně. Nisargadatta mluvil a v určitém okamžiku řekl "Nikdo". Řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví." To už na mne bylo moc. A řekl jsem: "Jestliže nemluvíte, tak proč potom nedržíte klapačku? Proč mluvíte?"
https://www.advaita.cz/24929-rozhovor-s-alexandrem

[Trini]

Samozřejmě, že se Nisargadatta narodil, mluvil a zemřel. Vždyt měl jméno. To, co se nenarodilo, je bezejmenné a nemluví. Ve skutečnosti To nenarozené mluví přes to narozené - tedy mluví pomocí všech narozených, které dostali jméno a jednou zemřou. Samo o sobě by to nenarozené neřeklo ani b.

[Nic]

:D

Samozřejmě, že se Nisargadatta narodil, mluvil a zemřel. Vždyt měl jméno.

Takhle se to může jevit, když se díváme na Nisargadattu jen jako na uzel na Mílině provaze. On se sám za ten uzel nepovažoval, učil poznávat celou skutečnost nerozdělenou na uzly.

[Eva Nada]

Je to marný, je to marný, je to marný ))))))))))))))))

[Nic]

Tady je obrázek, který vizuálně ztvárňuje krásné přirovnání Míly Tomášové: provaz jako jednota Bytí, uzly jako iluze oddělenosti. Je klidný, jednoduchý a symbolický—provaz se táhne v jednotě, zatímco uzly se objevují jako dočasné formy, které nikdy neporuší samotnou podstatu.

[armin]

Kdo je Nisargadatta Maharadž?
Když se Mistra ptali na datum jeho narození, odpověděl velmi zdvořile, že se nikdy nenarodil.

Pokud se nikdy nenarodil tak ani nikdy neodpověděl.
Myslím, že si s oblibou dělal z posluchačů srandu.
Dokud je to lpění na svatých lidech a jejich svatých slovech a teoriích nepřejde.

[Nic]

Napřed si ujasníme, co nebo kdo je Bůh. Lidé si ho představují, nebo chtějí představit, doopravdy totiž nemohou, jako nějakou od sebe oddělenou by­tost. To je primitivní chápání. Bůh je naše pravé Já.

Vzpomeňme smyčku na provaze. To je člověk. Celý nekonečný provaz je Bůh. Jde o to rozvázat uzel nevědomosti —pak se poznáváme jako součást celku, avšak jako součást neohraničená. Uzel se nejlépe a nejrychleji rozváže láskyplnou touhou po své dokonalé Podstatě, po Já. Není pot­řeba, aby byl člověk nábožensky založen. Nechť drží svoji mysl co nejdéle v nejlepší úrovni, jakou dovede navodit. Každá úroveň mysli, když je ustá­lená, sama sebe prohloubí a člověk může dále pok­račovat ve svém zdokonalování. Jak je to možné? Všechny úrovně, stavy mysli jsou ve své podstatě Prázdnem. Nemůže být tedy nějaká pevná hranice. Když pokračuje dále, povoluje uzel jeho nevědomos­ti. Oddělaná smyčka je nedokonalá, protože žije oddělená, zdánlivě odcizená od svého základu. Pro­ to není úplně šťastná. Pravé štěstí je nepociťování nedostatku — odcize­ní. Je to žití Vědomí Sebe Sama, Nekonečného Prázdna, očištěného od zbytečných tužeb. Po čem by takový prozřený toužil, když zažívá vědomí naprosté plnosti, ucelenosti, bez touhy po něčem, neboť „něco" je vždy oddělené. To nelze sdělit, lze jen naznačit cestu k Tomu čili způsob vlastního sjedno­cení vědomí —člověka a Boha. A to se právě usku­tečňuje opravdovou láskou k Bohu. Malé já je velké Já ve svém zdánlivém oddělení — obalené nevědomostí o sobě samém. Když se nevě­domost odstraní — rozpustí, není oddělenosti.

Třpyt prázdna - Míla Tomášová

[Trini]

Je to marný, je to marný, je to marný ))))))))))))))))

Jana to zatím nemůže pochopit.

[Nic]

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Nisargadatta nikdy nemluvil, a přesto slova zazněla. Nikdo se nenarodil a nikdo nezemřel, a přesto se objevily a zmizely tvary. Všechno je jenom projev - jako sen, mája. Pravda není v těchto jevech – pravda je to, co je svědkem všeho, i narození, i smrti.

Když se tohle úplně vyjasní, zůstává jen jasné vědomí: Já nejsem tělem ani myslí. Já jsem tím, co je vždycky. A v tom už nezůstává místo pro spory, protože není kdo by se přel.

[Trini]

Nisargadatta nikdy nemluvil, a přesto slova zazněla.

Nisargadatta mluvil, jinak bys jeho slova neznala. Stejně jako každá jiná bytost mluví.

Nebo snad sám sebe viděl jako Nisargadattu? Řekl snad já jsem Nisargadatta nebo řekl já jsem To?

[Zdeněk]

Tady je obrázek, který vizuálně ztvárňuje krásné přirovnání Míly Tomášové: provaz jako jednota Bytí, uzly jako iluze oddělenosti. Je klidný, jednoduchý a symbolický—provaz se táhne v jednotě, zatímco uzly se objevují jako dočasné formy, které nikdy neporuší samotnou podstatu.

Tys to zase domotala, Jano. Tyhle uzly se tahem nerozvážou. Naopak, čím více je budeš utahovat, tím více pak dá práce je ručně zase rozmotat. Jako ty tvoje no.

[Nic]

Nisargadatta nikdy nemluvil, a přesto slova zazněla.

Nisargadatta mluvil, jinak bys jeho slova neznala. Stejně jako každá jiná bytost mluví.

Nebo snad sám sebe viděl jako Nisargadattu? Řekl snad já jsem Nisargadatta nebo řekl já jsem To?

Možná se opravdu dotýkáme stejného uvědomění, toho, co je to "To". Na povrchu vidíme vlny, projevy, příběhy – to, co se rodí a zaniká, a proto se zdá být skutečné. Ale při hlubším nahlédnutí se ukazuje, že všechno proměnlivé je jen zdáním, zatímco skutečnost sama je neměnná a věčná.

Eduard Tomáš v tomhle videu krásně říká: dát na své místo Boha. Znamená to přestat pohlížet na realitu skrz iluzi oddělenosti a otevřít se tomu, co je pořád přítomné. V tom uvědomění mizí hranice mezi mnou a tím druhým – nevidíme už těla, která se rodí a umírají, ale rozpoznáváme jedinou Skutečnost, která je vždycky tady.

Tohle úplné, celistvé a dokonalé je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil. Je to tak?

[Nic]

Tady je obrázek, který vizuálně ztvárňuje krásné přirovnání Míly Tomášové: provaz jako jednota Bytí, uzly jako iluze oddělenosti. Je klidný, jednoduchý a symbolický—provaz se táhne v jednotě, zatímco uzly se objevují jako dočasné formy, které nikdy neporuší samotnou podstatu.

Tys to zase domotala, Jano. Tyhle uzly se tahem nerozvážou. Naopak, čím více je budeš utahovat, tím více pak dá práce je ručně zase rozmotat. Jako ty tvoje no.

Ten uzel je imaginární záležitost, není ničím skutečným. Je to jen jako obraz iluze oddělenosti dokud sami sebe považujeme za oddělenou individualitu, což je iluze. Tahle iluze se jeví jako skutečnost, když druhé nenávidíš, přál by sis něčí likvidaci, někým druhým pohrdáš, cítíš se lepší, chytřejší, kvalitnější než někdo druhý. Jakmile iluze oddělenosti zmizí a je tu uvědomění, že Bůh je absolutně vším, co je a je láskou, tak po tom zauzlení není ani stopy.

Pasáž: 1 Jan 4,8-16
8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
9V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
10V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
11Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
12Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
13Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
14A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.
15Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

[Zdeněk]

Tady je obrázek, který vizuálně ztvárňuje krásné přirovnání Míly Tomášové: provaz jako jednota Bytí, uzly jako iluze oddělenosti. Je klidný, jednoduchý a symbolický—provaz se táhne v jednotě, zatímco uzly se objevují jako dočasné formy, které nikdy neporuší samotnou podstatu.

Tys to zase domotala, Jano. Tyhle uzly se tahem nerozvážou. Naopak, čím více je budeš utahovat, tím více pak dá práce je ručně zase rozmotat. Jako ty tvoje no.

Ten uzel je imaginární záležitost, není ničím skutečným. Je to jen jako obraz iluze oddělenosti dokud sami sebe považujeme za oddělenou individualitu, což je iluze. Tahle iluze se jeví jako skutečnost, když druhé nenávidíš, přál by sis něčí likvidaci, někým druhým pohrdáš, cítíš se lepší, chytřejší, kvalitnější než někdo druhý. Jakmile iluze oddělenosti zmizí a je tu uvědomění, že Bůh je absolutně vším, co je a je láskou, tak po tom zauzlení není ani stopy.

Tady to Míla ukazuje: https://www.youtube.com/watch?v=8bVAiaMBOuY

Ten tvůj provázek je tak zauzlený, že už ani nejde rozvázat. I kdyby tě v zenové hale třískali holí.

Míly provázek byl vždycky rovný a smyčky na něm jen fiktivní, tahem snadno mizící.

Je to pochopitelně podobenství, to máš pravdu.

[Salmo1cz]

To bylo i velmi symbolické, kouzelnická smyčka kterou předvedla paní Míla.
Ta smyčka když nic nedrží tak se velmi lehko rozmotá.Pokud smyčka něco drží rozmotat tahem nejde
a spíše se utahuje.
Takže někdo může vidět laciný trik nebo vidí určitý význam jako symbol.

[Trini]

Tohle úplné, celistvé a dokonalé je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil. Je to tak?

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

[Nic]

Tady to Míla ukazuje: https://www.youtube.com/watch?v=8bVAiaMBOuY

Ten tvůj provázek je tak zauzlený, že už ani nejde rozvázat. I kdyby tě v zenové hale třískali holí.

Míly provázek byl vždycky rovný a smyčky na něm jen fiktivní, tahem snadno mizící.

Je to pochopitelně podobenství, to máš pravdu.

Vážně ses na to video díval? Vážně je možné pochopit z toho, co Míla povídá, že každý má svůj provázek?

Míla říká: "Celý nekonečný provaz je Bůh. Jde o to rozvázat uzel nevědomosti —pak se poznáváme jako součást celku, avšak jako součást neohraničená. Uzel se nejlépe a nejrychleji rozváže láskyplnou touhou po své dokonalé Podstatě, po Já."

Zdenku, samotný provaz – tedy Bytí, pravé Já – je vždycky rovný a nezauzlovaný. Uzel nevědomosti, o kterém mluvila Míla, není skutečný, jen se tak jeví v pohledu mysli. Proto se říká, že stačí láskyplná touha po poznání Podstaty a uzel povoluje – protože ve skutečnosti nikdy neměl pevnou existenci.
I kdyby se zdálo, že je smyčka pevná, pravé Já je vždy jedno, celé a svobodné. Není co rozvazovat, jen rozpoznat, že provaz byl vždycky rovný.

Když mluvíme o uzlu nevědomosti, nejde o něco skutečného, ale o způsob, jak mysl sama sebe omezuje. Ten uzel se ukazuje právě tehdy, když vidíme druhého jen jako "bábu blbou", "magora" nebo "namyšlenou kozu". S připoutaností k takovéhle projekci mysli se pak jeví, že jsme oddělené individuality - jednotlivé uzly na provaze. To je iluze mysli.

Ale provaz – tedy samotné Bytí – je vždycky nezauzlovaný a svobodný. Když se rozpozná, že druhý není nepřítel, ale totéž Bytí, uzel se rozpouští a zůstává jednota, která nikdy nebyla přerušena.

[Nic]

Tohle úplné, celistvé a dokonalé je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil. Je to tak?

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

Odpověď na otázku, jestli Nisargadatta mluví nebo nemluví je zásadní pro pochopení jeho učení. Sám Raméš S. Balsekar, který pečlivě zaznamenával Nisargadattovy promluvy, nazval svou knihu „Vědomí mluví“, a ne „Nisargadatta mluví“. Už to samo o sobě naznačuje směr, kterým se Nisargadattovo učení ubírá.

Nisargadatta s nezlomnou jistotou prohlašoval, že je nejvyšší Skutečností, která je za hranicemi zrození a smrti. Když se ho tazatelé ptali na zdánlivé paradoxy, například jak je možné, že jeho mysl je prázdná, a přesto mluví, odpovídal vždy s jasností: „Díváte se na mě jako na osobu, nepoznáváte, kdo skutečně jsem.“

V nejhlubším uvědomění naší pravé podstaty je naprosto zřejmé, že nejsme oddělenou individualitou, konkrétním konatelem. Nejsme jedinou vlnou, která by byla oddělena od nekonečného moře, ani uzlem, který by byl oddělen od provazu. Jsme neosobním, bezčasým Vědomím, které se projevuje skrz formu, ale není jí omezeno.

To může na první pohled působit paradoxně, zvlášť když Nisargadatta říká: „Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví,“ a hned nato se zapojí do živého dialogu, jako v památné Alexandrově vzpomínce:

„Chcete, abych už nemluvil? Tak dobře. Nebudu už mluvit a pokud bude chtít někdo něco vědět, může jít okamžitě za Alexandrem. Od této chvíle se nebude nic překládat, tlumočníci už sem nemusí chodit, už se tu nebude mluvit anglicky. Bude se tu mluvit v jazyce Maráthí a pokud bude mít někdo nějaké problémy, může jít za Alexandrem, protože on, zdá se, ví všechno." A pak začaly problémy s ostatními. S podlézavci a šplhouny, kteří trvali na mé omluvě! Nikdy v životě! Nemůžete se přece omluvit NIKOMU, no ne?!
Nisargadatta mi ještě řekl: ‚Vy už sem nikdy nechoďte!‘ Odpověděl jsem: ‚Co myslíte tím, že už sem nikdy nemám chodit? Zkuste mne zastavit. Zbláznil jste se?‘
Všichni překladatelé byli zmateni. Ještě nikdy nic podobného nezažili. A Nisargadatta byl rozčílen, neuvěřitelně rozčílen! Hodil mi pod nohy moje dárky se slovy: ‚Nic od vás nechci, NIC od vás nechci.‘
A to byl zlom, protože se něco stalo, už zde nebylo myšlení, protože jsem byl... došlo k uvědomění. Pociťoval jsem to tak, že ke mně všechno přichází ze všech stran. Rozum, logika, intelekt přicházely z jedné strany a z druhé ve stejnou dobu srdce, pocity a všechny jevy. Veškerý projev ke mně přicházel z těchto různých stran a směřoval do jednoho absolutního středu, kde to vše vybouchlo. Bum! Po tom všem se mi rozsvítilo...“

To, že „tady ve skutečnosti není nikdo, kdo mluví,“ je pro prozření a realizaci klíčové.

[Trini]

Tohle úplné, celistvé a dokonalé je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil. Je to tak?

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

Odpověď na otázku, jestli Nisargadatta mluví nebo nemluví

Tak, jak ses rozhodla? Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

[Trini]

Tady to Míla ukazuje: https://www.youtube.com/watch?v=8bVAiaMBOuY

Ten tvůj provázek je tak zauzlený, že už ani nejde rozvázat. I kdyby tě v zenové hale třískali holí.

Míly provázek byl vždycky rovný a smyčky na něm jen fiktivní, tahem snadno mizící.

Je to pochopitelně podobenství, to máš pravdu.

Vážně ses na to video díval? Vážně je možné pochopit z toho, co Míla povídá, že každý má svůj provázek?

Ty jsi vůbec nepochopila, o čem Zdeněk píše. On - na rozdíl od tebe - pochopil Mílu Tomášovou správně.