Duchovní cesta

Duchovní cesta

Příspěvekod armin » sob 11. črc 2020 9:09:10

Je zásadní rozdíl mezi duchovní cestou a zabýváním se duchovností.

Teorie, filosofování odvádějí od reality. Vytvářejí v nás duchovní představy a tím pádem omezení svobodného, nepředpojatého hledání.

Důležitá je praxe, v tom spočívá duchovní cesta - zpočátku meditační která nás naučí bdělé pozornosti. Bdělá pozornost nám umožní vidět samy sebe, svoje motivace, svoje emoce, myšlenkové stereotypy atd. Umožní nám je nechat být, nerozvíjet je, osvobodit se tak toho, jak nás předurčují, charakterizují, jak v nás vytvářejí chtivost, žádostivost, nenaplněnost, strach atd.

Našel jsem pěkný ale dlouhý text, který to může tomu, koho to opravdu zajímá přiblížit, tomu kdo bude ochoten se jím pročíst.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čtvrtý moment je mimo minulost, přítomnost a budoucnost
Čhögjam Trungpa rinpočhe

Čhögjam Trungpa rinpočhe mluví o meditaci, duchovní cestě a bytí mimo relativní čas.

Ve vztahu k meditaci mluvíme o stupních cesty a máme přitom problém s terminologií. Chápeme je jako schody. Uděláme jeden krok a pak další a další. Meditační praxi bereme, jako když jsme ve výtahu. Jak stoupáme zdviží, věci se cestou vyjasňují a každé poschodí je jako další krok na cestě.

Problémem ale je, že meditace se nevyvíjí krok za krokem. Je to spíš proces růstu a stárnutí. I když slavíte své narozeniny k určitému datu, neznamená to, že když sfouknete svíčky na dortu, jste najednou o rok starší. Dospívání je procesem vývoje, evoluce. To samé se týká meditace. Meditace nepostupuje ve stupních, ale je to proces, který se odehrává v nás a probíhá v souladu s naší životní situací.

Buddhistická tradice často doporučovala, abyste se stali mnichem či mniškou, opustili domov a rodinu, příbuzné, vesnici a oblast a přijali jiný domov, klášter. S tím je ale spojený jeden problém. Když opustíte domov a vstoupíte do kláštera, získáváte nový „domov”. Jeden jste opustili, ale našli jste druhý. Vaše přesvědčení o tom, co je dobré a špatné, je stále velmi silné. Můžete cítit, že jste v lepším domově, který je božsky osvícený a schválený buddhy. Křesťané v křesťanském klášteře budou cítit, že je schválený bohem. To je ještě jiný problém. Ještě jednou tedy, duchovní cestu mylně bereme jako stoupání po stupních a nechápeme ten vývoj jako evoluční proces.

Hinduistická tradice doporučuje vyučit se řemeslu ve své tradici a současně uctívat boha. Jako mladý muž vykonáváte své povolání a děláte pudžy. Jak se vyvíjíte, jste stale víc ve styku s realitou nebo bohem. Nakonec, když odcházíte do důchodu, získáváte božskou penzi. Jako starý člověk jste považován za duchovně i prakticky moudrého. V penzi pokračujete v duchovním životě a umíráte ve stavu duchovní extáze.

Mnoho disciplín hovoří o stupních a známkách duchovnosti. Přijmete určitý slib, začnete praktikovat a od té chvíle jste někdo jiný. V židovství je to například bar mitzvah nebo bat mitzvah, kdy se stáváte (v jedenácti letech) mužem anebo ženou. Takových věcí je mnoho.

Je klamné vidět to jako náhlou změnu: jakmile dostanete titul a listinu, která je s ním spojená, myslíte si, že jste se stal jiným a lepším. Z pohledu skutečné duchovnosti musíme tomuto nedorozumění čelit. K žádné náhlé změně nedochází, ale je to neustálý a postupný proces.

Lidé hovoří o náhlém osvícení, náhlém záblesku, satori a různých duchovních úspěších. To všechno ale vyžaduje určité podmínky, abyste se probudili, a musíte mít správný stav mysli, aby k tomu došlo. Takzvané náhlé osvícení potřebuje dostatečnou přípravu, aby bylo náhlé. Jinak k němu vůbec nedojde. Vaše náhlá autonehoda vyžaduje, abyste své auto řídili. Jinak k ní ani nemůže dojít. V tom to je: kdykoliv mluvíme o náhlosti a náhlých záblescích, je to podmíněná náhlost, podmíněné náhlé osvícení.

Náhlé osvícení závisí na pomalém duchovním růstu, na růstu vašeho závazku, disciplíny a zkušenosti. Nedochází k tomu jen při samotné meditaci vsedě, ale také celoživotní zkušeností s vaší ženou, manželem, dětmi, rodiči, se zacházením s penězi, se sexuálním životem, emocemi a se vším. Musíte pracovat se vším, co se v životě vyskytne a učit se z těch situací. Postupný vývoj je pak téměř nevyhnutelný.

Teoreticky i prakticky není v buddhismu nic takového jako náhlé osvícení. Takzvané náhlé osvícení je jednoduše vhled nebo poznání, které závisí na vaší dosavadní zkušenosti. Náhlost je pak stejná jako když řeknete: „Náhle vyšlo slunce,” nebo „náhle zapadlo”. Co jste viděli, ale záviselo na situaci, která už existovala a vy to jen dramatizujete. Slunce nevychází ani nezapadá náhle, vy jste si toho mohli jenom náhle všimnout. Závisí to na vaší zkušenosti.

Jde o to, že duchovní cesta je kontinuální. Důkladně existujete, důkladně postupujete a důkladně se vyvíjíte. Neočekávejte na duchovní cestě žádná abnormální kouzla. Někteří z vás možná něco takového zažili a jiní jste četli, že něco takového existuje, existovalo a bude existovat. Ke kouzlu ale nedochází náhle. Kouzlo závisí na kouzelníkovi a ten na svých instruktorech, takže kouzlo se neobjeví, dokud není kouzelná situace anebo prostředí. Kouzlo lusknutím prstu je pouhý mýtus. Nemůže nastat, dokud nejste ve vhodné situaci, a je spíš výsledkem postupného procesu a ne náhlou zkušeností.

Nikdo nás nemůže zachránit ze stavu chaosu, čili sansáry, dokud nerozumíme smyslu chaosu a zmatku, dokud jej nezažijeme a netrpíme jím. Jinak si jej nemusíme ani všimnout, i když jsme uprostřed něho. Dokud nejste na cestě, tak jej fakticky ani nezaznamenáte. Teprve pak se začnete cítit nepohodlně a to, že vás něco otravuje. Jde vám to stále na nervy. Chaos si uvědomíte, až když jste na cestě.

Mělo by být také jasné, že duchovní cesta, o které mluvíme – takzvaná cesta a takzvaná duchovnost – nemá nic společného s „duchem”. „Duchovní“ tady označuje základní zdraví, které má každý z nás. Nemluvíme o mytickém konceptu boha či nějakých božských sil, kterým nelze porozumět, ale cítíme, že je musíme akceptovat. Mluvíme o něčem velmi doslovném a skutečném.

Duchovní cesta může nastat, jenom pokud sami chceme a pak je cesta námi. Kdybychom neměli auta, nebyly by silnice, ale protože je máme, jsou také cesty a dálnice. Jedno se odvíjí od druhého. Existujete, a proto existuje i cesta. Je to velmi osobní, stejně jako nestranné. Cesta existuje kvůli vám, ale na druhou stranu, po vaší cestě může postupovat mnoho lidí. To je sangha, společenství. Objevíte cestu, vytváříte ji – co se vás týká – a když jste ji vytvořili, užívají ji i jiní.

Šamatha, pomalý vývoj bdělé pozornosti, ke kterému dochází na začátku, nás přivádí k nám samým. Než se staneme misionáři či sociálními pracovníky, ať už v konvenčním smyslu či na úrovni bódhisattvů a tantrických praktikantů, musíme pracovat se sebou a dát se sami dohromady. Prvním krokem k tomu, stát se sociálním pracovníkem či kazatelem, je zajistit, abyste nebyli druhým na obtíž. Začíná to meditační praxí šamathou, kdy si uvědomujeme, jak jsme na obtíž sami sobě. Objevíme spoustu myšlenkový problémů, emočních závislostí a fyzických potíží s meditací – objeví se všechno možné.

Zjistíme, jak jsme nepříjemní sami sobě, natož ostatním. Zlobíme se na sebe a říkáme: „mohl jsem to udělat lépe. Co je to se mnou? Jde to se mnou s kopce a je to čím dál horší.“ Zlobíme se na sebe a na celý svět. Všechno nás ohrožuje. Vesmír se proti nám spikl. Musíme se s tím vypořádat. Chcete-li věnovat svoji sílu a energii cestě, musíte se sebou pracovat.

První je spřátelit se se sebou. To je skoro mottem šamathy. Znamená to přijmout se a přihlásit se k tomu. Pracovat se svým podvědomým tlacháním, fantaziemi a sny, se vším. Všechno, co se o sobě naučíte, přinesete zpátky do techniky, pozornosti k dechu, jak ji učil Buddha.

Spřátelení se se sebou přináší úlevu a je vzrušující. Neměli byste ale současně být nadmíru vzrušeni svým úspěchem. Pořád jste ještě školák. To, že jste dobře udělali včerejší úkol, neznamená, že skončíte se školou. Musíte se vrátit do třídy, pracovat s učitelem a udělat ještě mnoho úkolů právě proto, že jste byl tak úspěšný. Musíte toho víc vykonat.

Další je vipášana, která je smyslem základní pozornosti. Tato pozornost si uvědomuje hranice nepozornosti, toulavé mysli. Začnete si je uvědomovat spolu s kontrastem. Vaše pozornost bude přítomna stejně jako váš zmatek a roztržitost. Uvědomíte si to, ale nemějte to za veliký objev. Akceptujte to prostě jako součást vašeho uvědomování

Nejste si vědomi jenom svého dechu, pozice těla a myšlenek, ale jste fundamentálně bděle pozorní. Máte pocit úplnosti. Jste si vědomi pokoje, deky, meditačního polštáře, barvy vlasů, které máte i toho, co jste dělali předtím. Všechny věci si neustále uvědomujete. Mimoto je zde ještě neverbální a nekoncepční uvědomění, které nepracuje s fakty a daty. Máte fundamentální, i když trochu abstraktní úroveň vědomí a bytí. Uvědomujete si, že se „něco odehrává právě teď“. Je to pocit bytí – zkušenost beze slov, termínů, konceptů a vizualizace. Je to nepojmenovatelné. Nelze to dost přesně nazvat „vědomím,“ protože vědomí implikuje, že jste si vědomi senzorického vjemu. Nelze to nazvat ani uvědoměním, což by se mohlo mylně chápat. Uvědomění to jednoduše není. Je to stav bytí. Bytí čeho? Jeden neví. Prostě bytí, bez jakékoliv klasifikace. Jste Honza, Tonda, Lojza? Člověk neví.

Zní to možná vágně, ale až tak vágní to není. Je zde silná energie, něco mocného se děje. Nastává šok neustálého navrácení do přítomnosti. Teď, teď, opravdu se to tak děje.

Máme zajímavou dichotomii. Na jedné straně nevíme, co se děje. Na druhé je v tom ohromná přesnost a porozumění. Je to přímočaré. To je vipášana, stav pochopení anebo vhledu. Začnete vidět uvnitř své mysli na úrovni neverbálního uvědomování. Je to neverbální vnímání. Můžete říct: „Slyším dopravní ruch, slyším hodiny kukačky, slyším tikot náramkových hodinek a moji ženu, jak na mě ječí.“ Musíte ale také říct: „Slyším, ale současně to neslyším. Taková je to úplnost. Něco přesného se děje. To je vipášana. Je to neverbální, nekoncepční, ale velmi elektrizující. Není to extáze ani tupost. Je to stav přítomnosti, který se v tibetské buddhistické literatuře také tak označuje.

Tento stav se někdy nazývá čtvrtý moment. Zní to asi mystičtěji, než to je. Máme tři momenty, minulost, přítomnost a budoucnost, a pak je zde ještě něco, čemu říkáme čtvrtý moment. Sám o sobě není až tak výjimečnou zkušeností. Je to stav, který nepatří přítomnosti ani tomu, co by mohlo být. Nepatří do žádné kategorie, což vytváří další kategorii. Nazýváme to proto čtvrtým momentem. Je to stav vipášany, ne-ega. Tibetsky je to lhakthong dagme tokpe sherap, což znamená „znalost bezegového vhledu“. Je to velmi reálná zkušenost, která se nemýlí. Naprosto drtivá. Zakoušíte ji velmi přesně a detailně.

S tímto náhledem jste schopni pracovat se sebou a se svými životními situacemi, protože se vám objevují neustálé připomínky – všelijaké drobné nepříjemnosti. Zapomenete zaplatit účet za telefon a upomínka telefonní společnosti je tvrdší a důraznější. Nebo vám chytne motorka, protože jste přetočili motor. Vaše babička umírá. Vaše rodičovství či rodinný odkaz si vyžaduje pozornost. Nemůžete si dovolit na to zapomenout. Všelijaké minulé či současné připomínky se objevují.

Všechno je stale v chaosu. Podíváte-li se pozorně, odkud se ten problém bere a cože se to děje, začnete zakoušet čtvrtý moment. Problémy přicházejí a odcházejí, ale zůstávají problematické. To je stav čtvrtého momentu. Problém zůstává problémem. Nic se nerozpustí do láskyplného medového lotosového jezera, ale zůstává to potentní, trochu bolestivé – jako když na vás svět, vesmír civí. Svět se na vás dívá odmítavým pohledem. Nejste až tak dobrý či osvícený, jak byste měl být a svět vám to dává znát. Když svítí slunce, dívá se na vás. Kohout zakokrhá a říká to samé, stejně jako troubení auta či zvonění zvonku. Všude se ozývá ironický výsměch.

Není to, že by proti vám stál ďábel a snažil se vás zničit. Nebo že by vás kouzelník zaklel a chtěl vás dostat. Spíš jen mocný svět se vám snaží jemně připomenout, že byste měli pamatovat na čtvrtý moment.

Taková je vipášanová zkušenost. Zkušenost je tak reálná a přesná, že přesahuje jakýkoliv referenční bod učení, které praktikujete. Ať praktikujete buddhismus nebo hinduismus, praktikujete život a zjišťujete, že tomu nelze utéct. Život praktikuje vás. Je to velmi skutečné a zjevné.

Zkušenost čtvrtého momentu je v procesu duchovního vývoje důležitá. Uvědomujete si tím, že jste fakticky na cestě a všechno ve vašem životě vás začíná pronásledovat. Někdy má pronásledování formu příjemného potvrzení a jindy je bolestivé a hrozivé. Máte pocit, jakoby vás pořád naháněl nějaký duch. Nelze se toho zbavit a nemůžete povolat ani katolického exorcistu. Současný stav vhledu a pronásledování je zkušeností čtvrtého momentu.

Je to, jako když kempujete na ostří žiletky a v klidu si děláte táborák, i když víte, že sedíte na břitu. Nemůžete proto úplně relaxovat u ohně, i když to děláte.

Pocit pronásledování je fakticky stavem ega. Někdo ve vaší rodině, či nějaká část vaší bytosti si začne stěžovat, že dostává nepříjemné zprávy. Jinými slovy, vipášanové uvědomění čtvrtého momentu se nemůže uskutečnit, dokud máte nejmenší pocit, že vás vaše ego pronásleduje. Vhled a pocit pronásledování spolu souvisí, a to je to, co vytváří zkušenost.

Zkušenost se neobjeví, dokud černá a bílá, sladké a kyselé spolu nespolupracuje. Jinak vás pohltí buďto sladké anebo kyselé a nedostaví se žádná zkušenost. Nemáte pak vůbec jak se sebou pracovat.

Chci znovu zdůraznit, že bychom měli svoji praxi a cestu chápat jako zkušenostní a nezakládat ji programově na vývojových stupních. Můžete se zúčastnit nějakého programu a příště postoupíte k dalšímu. Čtvrtého července se jej rozhodnete vyměnit za něco jiného a druhého září přejdete zase k něčemu dalšímu. Pracovali jste na první bhúmi a teď to bude na druhé. Praktikujete šamathu, ale desátého července začnete vipášanový výcvik. Tak nějak to děláme, ale věci tak fakticky nefungují. Mnoho učitelů se pokoušelo ustanovit tyto techniky, ale nefunguje to. Studenti se naopak snaží vyjasnit si, kde jsou, ale to nefunguje také. Není, jak poznat kde na cestě jsme a jak to jde, nějakým standardním způsobem. Víme jen, že jsme na cestě, že to chce čas a zkušenosti.

Se slovem „zkušenost“ opatrně, když mluvíme o tom, co zakoušíme anebo budeme zakoušet. Když mluvíme o budoucí zkušenosti, je to nějaká idea či očekávání, upozornění na to, jaká si myslíme, že ta zkušenost bude. Někdo vám o tom řekne, takže o tom zhruba něco víte, připravíte se na to a čekáte, až to přijde. Připravíte se, jak je to možné. Usilujete o to a zkušenost se pak dostaví. V takovém scénáři je všechno absolutně předvídatelné.

Pokud zde ale mluvíme o zkušenosti čtvrtého momentu, nemluvíme o ničem programově předvídatelném, ale čistě jen o zkušenosti, která přichází z nevědomé mysli. Co se týče podvědomí či nevědomí, myslíme jakýsi abstraktní stav mysli, stav prapůvodního myšlení bez formulované logiky. Je to jen opičí instinkt, nebo jakýsi radar.

Fakticky nevíme, odkud se ta zkušenost bere. Prostě se jen objevuje a nemá smysl zjišťovat odkud. Možná od boha či Adama a Evy. Z buddhistického pohledu samozřejmě nemáme boha, ani Adama a Evu. Vy jste prostě jen vy. Nebere se tedy odněkud, ale jen je.

Je to pocit jako když se sprchujete ve studené vodě a najednou začne z kohoutku téct horká. Tak okamžité a skutečné to je. Na chvíli si myslíte, že je to stále studená voda. Pak ale začnete cítit, že s tou studenou není něco zcela v pořádku. Začne vás pálit. Je to nepředvídatelná zkušenost, kdy cítíte horkou a studenou současně.

Přítomnost je třetím momentem a má tento charakter. Dá se říct: „Cítím tvoji přítomnost,“ nebo „cítím přítomnost světla, když svítí a není tma“. Přítomnost vyvolává pocit bezpečí, víte, kde jste. Nosíte si s sebou baterku. Když je tma, tak ji rozsvítíte a vidíte, kam jdete. Ten malý kužel světla před vámi přináší ohromnou úlevu. Nevidíte celé prostředí, ale máte pocit účasti a přítomnosti. Čtvrtý moment je stavem úplnosti. Jste bděle pozorní a nepotřebujete se o tom ujišťovat. Je to tak, víte to a cítíte úplnost. Nevidíte jenom paprsek světla z baterky, ale současně i prostor okolo. Čtvrtý moment je mnohem větší verzí třetího momentu.

Bez zkušenosti čtvrtého momentu nemáte dost inteligence. Věci přijímáte naivně a to může být základem pro duchovní materialismus. Naivita je víra v něco, co neexistuje, což je určitou ignorancí či hloupostí. Pustíte si studenou sprchu a doufáte, že bude všechno v pořádku. Pokoušíte se ujistit, že všechno bude předvídatelné a správně a jdete do toho. Na žádné připomínky nejste připraven. Pak nastane to s horkou vodou. Jakákoliv připomínka je součástí čtvrtého momentu. Jakmile se dostaví, je všechno velmi reálné. Bez připomínek jste vydáni napospas chaosu, sansáře. Proto je meditace vsedě tak důležitá. Je základem všeho.

.............................................

„Meditace a čtvrtý moment” byla přednáška z cyklu „Tibetská buddhistická cesta,“ kterou učil Čhögjam Trungpa rinpočhe během prvního letního období Nárópova Institutu v červenci 1974. Rinpočhe se střídal s Ram Dassem, populárním hinduistickým autorem knihy Be Here Now. Jack Kornfield ve svých nedávných vzpomínkách na Čhögjama Trungpu rinpočheho říká: „Ram Dass přišel a učil o lásce a odevzdání a my jsme zpívali jeho guruovi, recitovali kirtany a byli vzrušení a užívali si bhakti, otevření srdce, zatímco Trungpa rinpočhe hovořil jednoduše o tom, že praxe fakticky znamená být, kde jste, stát nohama na zemi a neztrácet se v humbuku východního mysticismu.“

Když jsem se dívala na videozáznam těchto hovorů, zaujal mě kontrast prezentace Čhögjama Trungpy o dharmě – hluboké, stojící na zemi a aplikovatelné – a vzhledu posluchačů. Když byste tomu jen naslouchali, udělali byste si mentální obrázek inteligentních zdvořilých lidí, kteří mají rozumné otázky o buddhistické cestě. Když je ale vidíte, překvapí vás množství vlasatých polonahých mužů a hippie dívek s dlouhými vlasy. Rinpočhe vypadal normálně.

Některé z Trungpových poznámek byly jednoznačně namířeny k hinduistickým posluchačům a k celkové atmosféře duchovně materialistických, i když sladkých, hledačů cesty. Mezi dvěma tisíci posluchači bylo asi osm set RamDassovců. Rinpočheho prezentace jsou nicméně téměř nadčasové a zjevně stále aktuální.

S dnešním rozmachem diskusí o bytí v přítomnosti bychom mohli být připraveni na čtvrtý moment a expandovat svoji pozornost z úzkého zaměření na přítomnost k úplnosti čtvrtého momentu. Po asi třiceti letech od této přednášky se zdá, že nastal čas k její publikaci.


Carolyn Gimian
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 9:24:01

Teorie, filosofování odvádějí od reality.


Vážně ?

Tak proč tedy děláš přímý opak toho svého názoru a píšeš sem nějakou teorii a filozofování ???

I když je fakt, že ty to nepíšeš, ty to jenom kopíruješ, čili vopičíš...

To je realita...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod armin » sob 11. črc 2020 9:32:44

vostalpetr píše:
Teorie, filosofování odvádějí od reality.


Vážně ?

Tak proč tedy děláš přímý opak toho svého názoru a píšeš sem nějakou teorii a filozofování ???

I když je fakt, že ty to nepíšeš, ty to jenom kopíruješ, čili vopičíš...

To je realita...


Je to naopak.
A ještě jinak.

P.S.
Co vyšleš, to se ti vrátí.

A hlavně netlač na pilu a nevopič se.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 10:13:23

Je to naopak.


No jo, máš to naopak,

protože furt tlačíš na pilu jak vopice, což vede k zacyklování,

jenže to vůbec netušíš že se tím vymezením zacyklováváš....

Takže,

ten tvůj úvod do čtvrtého momentu, byl tak možná akoráte tak třetím momentem,
voblíbený tomášovsky TED,
ale o TADY nemáš šajna, i když ti to tam vysvětluje :

Přítomnost vyvolává pocit bezpečí, víte, kde jste. Nosíte si s sebou baterku. Když je tma, tak ji rozsvítíte a vidíte, kam jdete. Ten malý kužel světla před vámi přináší ohromnou úlevu. Nevidíte celé prostředí, ale máte pocit účasti a přítomnosti. Čtvrtý moment je stavem úplnosti. Jste bděle pozorní a nepotřebujete se o tom ujišťovat. Je to tak, víte to a cítíte úplnost. Nevidíte jenom paprsek světla z baterky, ale současně i prostor okolo. Čtvrtý moment je mnohem větší verzí třetího momentu.



A já ti to tady vysvětluju už roky, co znamená TADY...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 10:15:03

P.S.
Co vyšleš, to se ti vrátí.


No a vrátilo,

takže si můžeš ztěžovat pouze na vlastní "neduchovnost"
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 10:18:40

Bez zkušenosti čtvrtého momentu nemáte dost inteligence.


Jako kdybych to tady roky neříkal že jste blbý vopice...

To je totiž to samý co říká ten tvůj Trngpa, akoráte že já to říkám mnohem lepším způsobem...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 10:27:56

Proto je meditace vsedě tak důležitá. Je základem všeho.


Je to naopak,
meditovat se má ve stoji na hlavě...

Nebo ještě i jinak, ale to už by byla základem ničeho...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod armin » sob 11. črc 2020 10:48:18

Jsem rád, že sis to přečet :)

Asi budeš bohužel jedinej, kdo je schopen takovej text dočíst až do konce. A nejen dočíst, ale mu i porozumět

Tak jsem si řek, že odvolám, co jsem odvolal a ještě to s tebou zkusím, neb je s tebou docela legrace, na rozdíl od Trini, která ani neumí odpovědět na otázku.

Třeba na otázku jestli se neživila jako učitelka, když umí tak hezky napomínat.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 11:05:29

Jsem rád, že sis to přečet


Já to nečet,

vždyt je to hrozně dlouhý. to bych to četl ještě ted,

já jsem použil třetí a čtvrtý moment,

tedy četl jsem to od zádu (naopak) a pro jistotu jsem to nečet, ale jen přelítnul svým ostrým medvědím zrakem
(tedy ještě jinak)

Medvěd se prostě jen podívá a vidí i bez vidění, čte bez čtení a chápe bez uvědomění...

Tomu se pak říká "medvědí služba", tak pozor na to !!!

https://cs.wiktionary.org/wiki/medv%C4% ... lu%C5%BEba
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 11:29:12

1974.



https://www.youtube.com/watch?v=cdJHRkVU1P0




Nyní cítím, že stárnu
A písničky, které jsem zpíval
Se ozývají v dálce
Jako zvuk
Větrného mlýna, otáčejícího se dokola
Hádám, že vždycky budu
Voják štěstěny
Ano, slyším ten zvuk
Větrného mlýna, otáčejícího se dokola
Myslím, že vždycky budu
Voják štěstěny
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Eva Nada » sob 11. črc 2020 12:09:27

armin píše:Jsem rád, že sis to přečet :)

Asi budeš bohužel jedinej, kdo je schopen takovej text dočíst až do konce. A nejen dočíst, ale mu i porozumět

Tak jsem si řek, že odvolám, co jsem odvolal a ještě to s tebou zkusím, neb je s tebou docela legrace, na rozdíl od Trini, která ani neumí odpovědět na otázku.

Třeba na otázku jestli se neživila jako učitelka, když umí tak hezky napomínat.

Taky neumíš odpovědět na otázku, ráno jsem se tě neco ptala na vedlejším vlákně.
Uživatelský avatar
Eva Nada
 
Příspěvky: 645
Registrován: pát 23. dub 2010 16:47:39
Poděkoval: 17
Poděkováno: 17-krát v 16 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod vostalpetr » sob 11. črc 2020 12:31:52

Vono taky vodpovídat na otázky je nuda jak ve škole,

nejlepší je odpovídat na to, na co se nikdo neptá a říkat to, co nevím...

Tak se nikdo nic nedozví, což je podstatou duchovní diskuze,

ještě lépe vědět, že nic nevím...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4641
Registrován: úte 20. led 2009 14:57:12
Poděkoval: 96
Poděkováno: 631-krát v 477 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Alaja » sob 11. črc 2020 16:39:39

Nalezeno na netu..... :meditace:


K jakému užitku je vědět vše ostatní, když nevíte, kdo jste? (R. Mahariša)
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4772
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 249
Poděkováno: 337-krát v 324 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod armin » stř 22. črc 2020 10:03:39

Projdu úvodní článek (asi nikdo zde není schopen ho celý přečíst a vyzdvihnu postupně to, co dobře vystihuje moje vlastní zkušenosti:

1. Náhlé osvícení

Lidé hovoří o náhlém osvícení, náhlém záblesku, satori a různých duchovních úspěších. To všechno ale vyžaduje určité podmínky, abyste se probudili, a musíte mít správný stav mysli, aby k tomu došlo. Takzvané náhlé osvícení potřebuje dostatečnou přípravu, aby bylo náhlé.

Náhlé osvícení závisí na pomalém duchovním růstu, na růstu vašeho závazku, disciplíny a zkušenosti. Nedochází k tomu jen při samotné meditaci vsedě, ale také celoživotní zkušeností s vaší ženou, manželem, dětmi, rodiči, se zacházením s penězi, se sexuálním životem, emocemi a se vším. Musíte pracovat se vším, co se v životě vyskytne a učit se z těch situací. Postupný vývoj je pak téměř nevyhnutelný.

Teoreticky i prakticky není v buddhismu nic takového jako náhlé osvícení. Takzvané náhlé osvícení je jednoduše vhled nebo poznání, které závisí na vaší dosavadní zkušenosti.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Alaja » stř 22. črc 2020 14:18:10

Jj, pravdu díš, cesta k tomu Probuzení je dlouhá, jedinec je životem otřískáván, chtě nechtě, takže si vlastně prožívá to asketické odříkávání si ledasčeho, aniž by věděl, že je to nutné. Pak možná, ve třiceti, čtyřiceti, padesáti....letech....možná přijde i ten kouzelný okamžik, kdy se objeví první kraťounký záblesk.....co s ním pak nálezce udělá, záleží jen na něm...
Proto jsou asi k mání i rychlejší cesty....třeba dát své dítě do kláštera už v útlém věku.... :donknow:



https://www.ceskatelevize.cz/porady/109 ... 556226015/

Malý mnich
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4772
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 249
Poděkováno: 337-krát v 324 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Alaja » stř 22. črc 2020 14:44:33

Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 4772
Registrován: stř 09. zář 2015 11:07:22
Poděkoval: 249
Poděkováno: 337-krát v 324 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Trini » stř 22. črc 2020 20:22:29



Vypadá zdravě a spokojeně.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 4025
Registrován: úte 25. říj 2011 17:26:14
Poděkoval: 219
Poděkováno: 86-krát v 76 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod armin » stř 22. črc 2020 20:56:01

Budu na tomto vlákně kombinovat svoje zkušenosti a úvodní text Trungpy.

Takže, co jsou předpoklady osvobození?

Dvě zásadní schopnosti.
1. Nechat věci být, schopnost ponořit se, nechat rozvíjet tendence, beze strachu, že "by se to nemělo". Prostě to zplna ochutnat, poznat. To mám dojem, že dělá Petr, opravdu odvážně.
2. Druhá stejně nezbytná schopnost, je schopnost naprostého odmítnutí, absolutního odmítnutí, přímo smrti, ukončení všeho, když je to třeba (tedy v žádném případě potlačení). Askeze, schopnost absolutní askeze. Ramana např. řekl: "když je životní síla soustředěna jen v nervu ústředním, je to planoucí žár askeze".
Takto přirozeně "vyzbrojeno" (není to nic nepřirozeného, naopak, svobodná duše nezauzlená v závislostech a strachu je takto přirozeně "vyzbrojena") se může individuum bezpečně pustit i do opravdového - skutečného probuzení hadí síly - absolutní životní síly v sobě. Ne do vžívání se do duchovních iluzí o hadí síle a čakramech, čehož jsou plné duchovňácké knihy a je zde dispozici spousta duchovňáckých hochštaplerů, popisů, zázračných kamenů, barev atd.. Zejména ženy jsou "expertky" na tuto iluzorní oblast čakramů, barev atd, podobně jako jsou kartářky, vědmy a podobné pracovnice v "duchovně" iluzorní oblasti, velmi široké a otevřené pro nejrůznější "duchovní" iluze a ztotožnění.
A podobně zavádějící jsou různí channelingoví mistři tj. "vyšší", "dokonalejší" složka ega channelujícího převlečená za nějakého "mistra" - Brahman, Ra a další.
Dnes je opravdu těžké najít pravou duchovní cestu - probíráním se literaturou a videi, pokud nejsme připravení a jen by se nám to líbilo. A zároveň lehké, jsme-li připraveni (to pak všechno přijde dokonce samo). A nejsme-li připraveni - každodenním životem, našimi motivacemi, není to pro nás.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod Trini » čtv 23. črc 2020 8:49:06

armin píše:Budu na tomto vlákně kombinovat svoje zkušenosti a úvodní text Trungpy.

Takže, co jsou předpoklady osvobození?



Myslíš si nebo-li jsi přesvědčený, že jsi dosáhl osvobození?
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 4025
Registrován: úte 25. říj 2011 17:26:14
Poděkoval: 219
Poděkováno: 86-krát v 76 příspěvcích

Re: Duchovní cesta

Příspěvekod armin » čtv 23. črc 2020 13:43:02

Trini píše:
armin píše:Budu na tomto vlákně kombinovat svoje zkušenosti a úvodní text Trungpy.

Takže, co jsou předpoklady osvobození?



Myslíš si nebo-li jsi přesvědčený, že jsi dosáhl osvobození?


Dosáhl osvobození nebo nedosáhl?
To je častá otázka duchovňáků, odborníků na osvobození, kteří s osvobozením - osvobozováním nemají zkušenost.
Třeba vedou spory zda pan Tomáš vůbec dosáhl osvobození - na základě jeho poslední přednášky, kde řekl že ... atd.

Duchovní cesta je cestou od osvobození k osvobození.
A já jsem na té cestě.
Je to trochu jako ve vědě. Čím více poznáváš, tím více se ti otevírá otázek, na které ještě nemáš odpovědi.
Ve vědě jsou to otázky v mysli. Na duchovní cestě bytostné otázky, otázky na které lze odpovídat beze slov, jen celou bytostí.
A takové ty duchovní koncepty UV, ego, já, Já, savikalpa, nirvikalpa, kévala, sahadža atd. jsou pro začínající, protože ti se hlavně ptají a chtějí si udělat o duchovnu nějakou představu, kterou by následovali místo aby po té své cestě šli a změnili se, osvobodili se, alespoň trochu.
Když jsem se takto pana Tomáše vyptával zpočátku na podobné věci, řekl mi "Jen se ptej, začátečníci se potřebují ptát"
Ramakrišna říkal. "Při probuzení jsou všechny svaté knihy (=koncepty) potřebné asi jako džber vody v době povodně"
A takovou já mám na své cestě zkušenost, proto se mi nechce řešit a rozvíjet diskuze o "nesmrtelnosti chrousta" - o konceptech. Na to je tu povolanějších expertů (nezatížených opravdovou duchovní zkušeností) spousta.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1413
Registrován: pát 11. zář 2015 11:58:43
Poděkoval: 24
Poděkováno: 49-krát v 46 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli armin za tento příspěvek:
Eva Nada

Další

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 3 návštevníků