Spánková paralýza

[Paradoxy]

Možná, že to souvisí s tou jogickou nebo duchovní praxí, máme společné, že se to dělo v počátcích. Tím nechci říct, že se to nemůže stát i kdykoliv později.

To bezpochyby s ní souviselo.
Jako i jednou, o něco později, po večerní meditaci, když jsem se ke spánku teprve chystal,
uviděl jsem v rohu místnosti temnou postavu v plášti s kapucí, obličej vidět nebyl, a sálala z ní tuze negativní energie.
Napadlo mě, ha, tak ony čarodějnice fakt existujou... No tak jsem zas zavřel oči, udělal si ochranu (jak jsme se v józe učili), poslal ji bandhan a šel na chvíli zas do meditace. No a pak už byla fuč.

Koukám, že sis dal pampeliškovej obrázek, je hezkej. Mě se v jedný paralýze nebo spíš snu, já už fakt nevím, stalo, že ta temná postava mě nějakým způsobem sklonila, že jsem měla vlasy přes obličej, chytla mě v pase a drtila žebra, paradoxní je, že to byla strašná bolest, měla jsem pocit, že se mi lámou žebra, ale zároveň takový krásný pocit blaha nebo extáze, ale jemné. Pak se z těch dvou pocitů jevila větší bolest a tak jsem v duchu řekla dost a v tu chvíli jsem se vzbudila. Ty žebra mě bolely i po probuzení.

[Eva Nada]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

[Paradoxy]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

Ano, máš pravdu, že v tom bude symbolika. Jak jsme každý trochu jiný, tak je to osobité ,,na míru,,. Mě se kdysi ještě před těmito věcmi zdálo často o krokodýlech, mělo to pro mě symboliku emocí. A pak jeden z posledních snů byl, že se stěhuju z jednoho domu do jiného, byla tma a doprovázela mě spousta lidí. Řekla bych, že ty spánkové paralýzy a podobně jsou o podvědomí, o tom, že přijímáme do vědomí různé věci z nás, které jsme předtím popírali a podobně.

[armin]

Koukám, že sis dal pampeliškovej obrázek, je hezkej. Mě se v jedný paralýze nebo spíš snu, já už fakt nevím, stalo, že ta temná postava mě nějakým způsobem sklonila, že jsem měla vlasy přes obličej, chytla mě v pase a drtila žebra, paradoxní je, že to byla strašná bolest, měla jsem pocit, že se mi lámou žebra, ale zároveň takový krásný pocit blaha nebo extáze, ale jemné. Pak se z těch dvou pocitů jevila větší bolest a tak jsem v duchu řekla dost a v tu chvíli jsem se vzbudila. Ty žebra mě bolely i po probuzení.

Ono to bývá spíš obráceně - že tě ve spaní z nějakého důvodu bolí žebra a to generuje kolem toho nějaký příběh - sen.

[Paradoxy]

Koukám, že sis dal pampeliškovej obrázek, je hezkej. Mě se v jedný paralýze nebo spíš snu, já už fakt nevím, stalo, že ta temná postava mě nějakým způsobem sklonila, že jsem měla vlasy přes obličej, chytla mě v pase a drtila žebra, paradoxní je, že to byla strašná bolest, měla jsem pocit, že se mi lámou žebra, ale zároveň takový krásný pocit blaha nebo extáze, ale jemné. Pak se z těch dvou pocitů jevila větší bolest a tak jsem v duchu řekla dost a v tu chvíli jsem se vzbudila. Ty žebra mě bolely i po probuzení.

Ono to bývá spíš obráceně - že tě ve spaní z nějakého důvodu bolí žebra a to generuje kolem toho nějaký příběh - sen.

Tvému vysvětlení bych se nebránila, kdybych to nezažila. Možná kdybys mi řekl, z čeho můžou člověka z ničeho nic bolet žebra a nebo proč jsem zároveň prožívala i blaženost. Je to zvláštní.

[Jářek]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

Ano, máš pravdu, že v tom bude symbolika. Jak jsme každý trochu jiný, tak je to osobité ,,na míru,,. Mě se kdysi ještě před těmito věcmi zdálo často o krokodýlech, mělo to pro mě symboliku emocí. A pak jeden z posledních snů byl, že se stěhuju z jednoho domu do jiného, byla tma a doprovázela mě spousta lidí. Řekla bych, že ty spánkové paralýzy a podobně jsou o podvědomí, o tom, že přijímáme do vědomí různé věci z nás, které jsme předtím popírali a podobně.

Hmm, nevím, u mě ty tajemný události se neděli ve spánku, a co se těch spacích snů týče, tak mívám tři druhy, dobrodružné, komediální a lítací.

[Jářek]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

No ta "moje" postava byla dle křivek evidentně žena
A když se nad tím pozastavim, mohla to být personifikace nějaké mé nezpracované energie z toho podvědomí.

[armin]

Jedna z šesti tajných tibetských tantrických nauk je "osvobození snů". Bohužel to nikde není moc popsáno - je to tajné
No ale vidím to tak, že přes vědomý přístup do snů lze osvobodit nevědomí. A co mám zkušenost, snová oblast překračuje individuální osobu a zasahuje i do kolektivního nevědomí. Hodně zážitků, výsledků a zkušeností měl a popsal C.G.Jung. Ten viděl a prožíval ve snech i předzvěst první světové války.
A ze svých snů také napsal Červenou knihu včetně archetypálních obrazů. https://www.cervenakniha.cz/

Paní Tomášová, když jsme se spolu bavili o Abdrushinovi, tak říkala, že o něm nic moc neví, ale že za 2. sv. války jí vstoupil do snu a žádal ji aby šla za někým, na té a té adrese a vyřídila mu, že má zmizet, že ho přijdou zatknout. Tak tam pak šla, dotyčný tam byl a vzkaz předala.

[Paradoxy]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

No ta "moje" postava byla dle křivek evidentně žena
A když se nad tím pozastavim, mohla to být personifikace nějaké mé nezpracované energie z toho podvědomí.

Když o tom mluvíš, taky jsem nezažívala tyhle věci jen ve spánku. Když mě něco ,,strašilo,, za bdělého stavu, vnímala jsem taky ženu. S tím podvědomím si myslím, že to tak bude, ale nechci dělat závěry, jakože je to tak stoprocentně. Nebo takhle, u mě si myslím, že to tak je. Protože jsem si uvědomila, že jsem před tou paralýzou zapomněla mobil v obýváku. Když se mi to stalo kdysi, tak jsem se bála usnout ve tmě, musela jsem u sebe mít aspoň ten mobil. A to u mě potvrdilo, že to bude mým podvědomím, nepřijde mi jako náhoda, že se mi to stalo zrovna, když jsem neměla mobil. Ale je teda fakt, že většinou se lidem dějou v těch paralýzách hrůzy a já to měla paradoxní.

[Paradoxy]

Jedna z šesti tajných tibetských tantrických nauk je "osvobození snů". Bohužel to nikde není moc popsáno - je to tajné
No ale vidím to tak, že přes vědomý přístup do snů lze osvobodit nevědomí. A co mám zkušenost, snová oblast překračuje individuální osobu a zasahuje i do kolektivního nevědomí. Hodně zážitků, výsledků a zkušeností měl a popsal C.G.Jung. Ten viděl a prožíval ve snech i předzvěst první světové války.
A ze svých snů také napsal Červenou knihu včetně archetypálních obrazů. https://www.cervenakniha.cz/

Paní Tomášová, když jsme se spolu bavili o Abdrushinovi, tak říkala, že o něm nic moc neví, ale že za 2. sv. války jí vstoupil do snu a žádal ji aby šla za někým, na té a té adrese a vyřídila mu, že má zmizet, že ho přijdou zatknout. Tak tam pak šla, dotyčný tam byl a vzkaz předala.

Vůbec se nedivím, že je ta nauka tajná. Pro nepřipraveného člověka by to mohla být cesta do blázince. Červenou knihu jsem půjčila známému, před nějakou dobou jsem si ji jen prolistovala, tak se na ni chystám, až se mi vrátí. Ale teda myslela jsem, že ji napsal z bdělých vizí. Pochopila jsem stín, je to důležité pro člověka, který chce být celistvý.

Takové sny jako měla paní Míla asi bývají zvláštní a opravdu se může jednat o propojení. Asi bysme měli být takovým věcem otevření.

[Jářek]

To jsou zajímavé zkušenosti.
Mě se zdály, tzv. živé sny, které nelze zapomenout, protože se stanou živou součástí vaší mysli, duše. Vaší zkušeností. Byly různé a v různých fázích mé cesty....., nyní, když si tak uvědomuji, byly to jakési mylníky, jak na tom jsem uvnitř skutečně připravena nebo ne, až na dva živé sny, kdy jsem v prvém doprovázela duši tchýně do jiné krajiny, v době její smrti, o které jsme ještě nevěděli a komunikace s mou mamkou, kdy zemřela a pár dnů po smrti chtěla, abych ji potvrdila, že skutečně zemřela.

S tou postavou s kapucí a v sutaně to byl taky živý sen. Stalo nás, takto prostě oděných , vedle sebe více, v řadě a čekali. Čekali na příchod Kohosi, který jednomu z nás setne hlavu. Ano, byla jsem to já, kdo byl připraven a vyvolen.

Jsou to všechno symboliky, které ale věrně zobrazují připravenost vaší, naší duše k významnému kroku.

No ta "moje" postava byla dle křivek evidentně žena
A když se nad tím pozastavim, mohla to být personifikace nějaké mé nezpracované energie z toho podvědomí.

Když o tom mluvíš, taky jsem nezažívala tyhle věci jen ve spánku. Když mě něco ,,strašilo,, za bdělého stavu, vnímala jsem taky ženu. S tím podvědomím si myslím, že to tak bude, ale nechci dělat závěry, jakože je to tak stoprocentně. Nebo takhle, u mě si myslím, že to tak je. Protože jsem si uvědomila, že jsem před tou paralýzou zapomněla mobil v obýváku. Když se mi to stalo kdysi, tak jsem se bála usnout ve tmě, musela jsem u sebe mít aspoň ten mobil. A to u mě potvrdilo, že to bude mým podvědomím, nepřijde mi jako náhoda, že se mi to stalo zrovna, když jsem neměla mobil. Ale je teda fakt, že většinou se lidem dějou v těch paralýzách hrůzy a já to měla paradoxní.

Ony ty sny prostě se klubou z podvědomí, o tom žádná, a nejen sny, ale i vzpomínky a mnohé reakce z něj vystupují do stavu bdělého, a ovlivňují to přemýšlení a představování si.. což je taková forma "bdělého snění". Jde o to jestli si je pozornost vědoma, že je to jakási nádstavba na louce reality. Takové staveniště těch našich duševních a tělesných potřeb, ale i sociálních a kulturních a dalších potřeb, coby stavebního materiálu. A postavit z něj jde všelicos, od toho umění.... až po atomovou bombu. To jsou prostě možnosti... Ale od té reality to zároveň (ve své celistvosti) oddělit nelze, leda opět jen v představě. Neboť se to z ní (v ní) takto rozvíjí, z té (v té) podstatě, dává ty možnosti. Já se sny nějak důkladně nikdy nezabýval, když mi nějakej v tý paměti chvilku zůstane, tak mě to většinou potěší, a nanejvýš si řeknu, to byl ale pěkně praštěnej sen. Nějaký ryze mystický si teda nevybavuju. Možná jen s nějakým nádechem. Ale když je to vyšší vůle, tak zřejmě i takové jsou.

[Paradoxy]

Nejde jedno odělit od druhého, to je fakt. Podvědomí bude asi zásobárna toho, co se nějak potlačuje nebo nepřijímá. Nejsem žádný odborník na to, jen se mi to tak jeví. A nebo tam je prostě všechno.

[Jářek]

On ten Jung to popisuje velmi dobře, jak se o něm zmínil Armin, kdysi jsem nějakou jeho knihu čet, kde se věnoval tomu egu, podvědomí, kolektivnímů nevědomí.., a bylo mi to blízké, zapadalo to do nauky o subtilním systému nádí a čaker, jak jsme se to učili v józe. Ale tu "červenou", věnovanou snům jsem nečet.

[Paradoxy]

Je fakt, že Jung nějakým způsobem propojoval východ a západ.

[Jářek]

To jo. A také se nechal dosti inspirovat astrologií.

Ona čím více se ta pozornost, což jsou spolu s vůlí, základní činné složky bytosti, odpoutá od složitostí toho myšlenko-pociťování.. tím jednodušeji vše vidí. Běžně, jak se v tý nervový soustavě spolu proplétají (ta vůle s pozorností), zaujaty vjemy.. vznikaj z toho takové mentální zauzleniny. No a to jsou ty myšlenko-představo-pocity. A ty se na sebe neustále vrství v tý paměti, jedna vrstva za druhou, furt a furt.. až je z toho to podvědomí. Ono není mrtvé, pořád tam mezi těmi dávnými i nedávnými zážitky, vzpomínkami, probíhají nějaké reakce, procesy, poklidné i bouřlivé.. v mysli však neuvědomované. Zkrátka podvědomé. Ale působí a osobno je toho rozvinutým výsledkem - "já". Nevíme, proč se někdy cítíme (coby to já) euforicky, jindy pochmurně, jindy zas jinak, tak či onak, bez vnějších jasných příčin.. jo, za tím je podvědomí. Něco tam někde "kvasí" a vybublává na povrch...

[Paradoxy]

[qute="Jářek"]To jo. A také se nechal dosti inspirovat astrologií.

Ona čím více se ta pozornost, což jsou spolu s vůlí, základní činné složky bytosti, odpoutá od složitostí toho myšlenko-pociťování.. tím jednodušeji vše vidí. Běžně, jak se v tý nervový soustavě spolu proplétají (ta vůle s pozorností), zaujaty vjemy.. vznikaj z toho takové mentální zauzleniny. No a to jsou ty myšlenko-představo-pocity. A ty se na sebe neustále vrství v tý paměti, jedna vrstva za druhou, furt a furt.. až je z toho to podvědomí. Ono není mrtvé, pořád tam mezi těmi dávnými i nedávnými zážitky, vzpomínkami, probíhají nějaké reakce, procesy, poklidné i bouřlivé.. v mysli však neuvědomované. Zkrátka podvědomé. Ale působí a osobno je toho rozvinutým výsledkem - "já". Nevíme, proč se někdy cítíme (coby to já) euforicky, jindy pochmurně, jindy zas jinak, tak či onak, bez vnějších jasných příčin.. jo, za tím je podvědomí. Něco tam někde "kvasí" a vybublává na povrch... [/quote]

Děkuju za vysvětlení. Takže bude něco dobrého na tom, pozorovat sebe sama, a občas se stane, že dojde k uvědomění nevědomých reakcí? Občas se mi stává, že se něco stane, já jsem v pohodě, ale tělo si jede svoje a někdy jsem v tom ponořená až po uši ale nejlepší asi bude v tom být teď a tady.

[Jářek]

Děkuju za vysvětlení. Takže bude něco dobrého na tom, pozorovat sebe sama, a občas se stane, že dojde k uvědomění nevědomých reakcí? Občas se mi stává, že se něco stane, já jsem v pohodě, ale tělo si jede svoje

a někdy jsem v tom ponořená až po uši

ale nejlepší asi bude v tom být teď a tady.

Njn, tohle řeší právě ta meditační praxe. Jenže vono je něco jinýho, když to v člověku začne meditovat samo, nebo když se do toho pustí dle nějakých plánků. To první, to je požehnání Milosti. Pak i když vidí nějaké návody, chápe to - ožilo to - probudilo se to v něm přirozeně. On ani nemusí vědět, že je v meditaci - i to je jen slovo. Najednou ho prostě provane hluboký klid, radost.... a on to ani nepopíše, jak je to v knihách, páč je zatím nezná.
V tom druhém případě to má hledající mnohem těžší. Protože prostě, tak jak někoho zaujme třeba věda a technika, cokoliv, tak ho zaujala mystika, a šrotí informace. A nějak si je uspořádává v tý svý logice a pociťováni. Které musí prorazit, musí se toho našprtat velký množství, aby to prasklo a rozsypalo se... A udělalo v tom jeho myšlení díru. Kterou ta pozornost může "ven" - tedy vlastně "hloub dovnitř" blíž a blíž.. k podstatě.
Někdo už se zkrátka od mala dívá na toho sebe, dovnitř, "já, kdo jsem, proč? Ó jak to je tajemné..." Už tím se dostává do vytržení z naučeného, přirozená předehra meditace - bezmyšlenkovitého vědomí...

...a v něm se to podvědomí čistí. Něco jako defragmentace softwaru na disku.

[Paradoxy]

Aha, tak jsem možná v předstupni meditace, jupí:). Čím dál častěji si uvědomuju to něco za svýma očima. To co poznat nemůžu, protože jsem to já, které se nedá prozkoumat. Je to zvláštní, ale nedá se o tom nic říct

[Jářek]

A ty komínky knih vznikly jak, že o tom nebylo co říct?

Ne, nedá se to jen vyslovit v obecném výřku. A sebemoudřejší jasnohlásek neodfoukne sluchátka z uší, co do nich dle moderní duchologie čepují zástupy probuzených tu Pravdu... Ta tu vždy byla, je a bude,i bez zesilovačů a reprobeden, a interpretů...

V každém v jeho jemnohlásku... pravděnka. Zve do ticha (i těmi texty) a tichý slyší.

[Paradoxy]

Však já netvrdím, že mám poznání. Jen že si uvědomuju, že sama sebe a to myslím tak, že když zaměřím pozornost na sebe, tak se nejde najít, když jsem to já, tak se nemám jak na sebe podívat, to je celý, nevím jak to říct, já jsem a pak jsou teprve moje vlastnosti. A s tím hláskem máš samozřejmě pravdu, mám svědomí, podle kterého se snažím činit, někdy i jinak než bych chtěla.