Laurus
Jevgenij Vodolazkin
Román nás zavede na středověkou Rus, kde v patnáctém století řádila morová rána. Jeho hrdinou je lékař, nebo lépe léčitel, který bylinami a dalšími přírodními produkty zachraňuje životy druhých.
-------------------------------------
Kniha mi místy připomínala Sinuheta nebo film Ranhojič (https://www.csfd.cz/film/345055-ranhojic/prehled/). Jedná se o historický román přibližující život ve středověkém Rusku, tehdejší vidění světa a spiritualitu lidí. Přestože se děj točí hodně kolem všelijakých neštěstí a smrti, je kniha psána milým stylem a hlavní hrdina ve mně vzbuzoval od začátku sympatie a pochopení.
Myslím si, že se kniha zabývá některými věcmi, o kterých jsem tady a na poradně psal. Naznačuje podle mne čtenáři, že svůj milovaný protějšek si stále nosí v sobě a nikdy se od něho skutečně neoddělil. Zajímavé je, že na obalu jsou v rozích vyobrazeni dva spojení hadi s asi psími nebo vlčími hlavami.
Jedna myšlenka z knihy, která mě zaujala: Rozum, to jsou oči duše. Pokazí-li se tyto oči, duše oslepne.
