Arthur Schopenhauer Metafyzika lásky

Knihy, které rozšiřují naše poznání o nás samých, podněcují nás a dávají nám návody k dalšímu rozvoji.

Arthur Schopenhauer Metafyzika lásky

Příspěvekod armin » pát 27. lis 2020 16:19:44

Arthur Schopenhauer
Metafyzika lásky

(nakladatelství VOTOBIA, Olomouc, 1995)

Všechna zamilovanost, ať se tváří sebe étericky, má kořeny jenom v pohlavním pudu, ba je jenom blíže určeným, specializovaným v přesném smyslu individualizovaným pohlavním pudem. (14)
Konečný účel všech milostných pletek – ať se odehrávají v nízkém či vysokém prostředí – je důležitější než všechny ostatní účely lidského života, a proto je zcela hoden hluboké vážnosti, s níž jej každý sleduje. Totiž to, co se tím rozhoduje, není nic menšího, nežli složení příští generace. (16)
Co se v individuálním vědomí projevuje jako pohlavní pud vůbec a bez zaměření na určité jedince druhého pohlaví, to je samo o sobě a mimo svůj projev vůbec vůlí k životu.
CO se však ve vědomí projevuje jako pohlavní pud namířený na určité individuum, to je samo o sobě právě vůlí žít jako přesně určené individuum. (18)
Vzrůstající náklonnost dvou milenců je vlastně už životní vůlí nového individua, které mohou nebo by chtěli zplodit, ano, už v setkání toužebných zraků se zaněcuje nový život a projevuje se jako budoucí harmonická, dobře složená individualita. (20)
Obráceně: vzájemný rozhodný a trvalý odpor mezi mužem a dívkou je náznakem, že to, co by zplodili, by bylo špatně organizovanou, v sobě disharmonickou a nešťastnou bytostí. (21)
Čím dokonalejší je vzájemné přizpůsobení dvou jedinců, a to ve všech směrech a zřetelech, tím silnější bude jejich vzájemná vášeň. Poněvadž neexistují dvě zcela stejná individua, musí určitému muži odpovídat – stálým zřetelem k plození – určitá žena. Vlastní vášnivá láska je tak vzácná jako náhoda jejich setkání. (24)
Má-li jedinec působit a dokonce se i obětovat pro zachování a pro vlastnost druhu, nemůže se jeho intelektu, který je vypočítán pro individuální účely, učinit důležitost věci tak pochopitelnou, aby působila úměrně. Příroda může dosáhnout svého cíle jen tím, že jedinci vloží do nitra jakýsi klam, že se mu zdá statkem to, co je ve skutečnosti statkem celého druhu, jemuž slouží, zatímco se domnívá, že slouží sobě. Tím klamem je instinkt. Instinkt představuje vůli toho, co druhu svědčí. (26)
Máme instinkt jemného, vážného a důmyslného výběru druhého jedince k pohlavnímu ukojení. (27)
Muž má v lásce od přírody sklon k nestálosti, žena ke stálosti. Mužova láska klesá očividně od okamžiku, kdy dosáhla ukojení – skoro každá žena ho dráždí víc než ta, kterou má, touží po změně. Avšak láska ženy stoupá právě od tohoto okamžiku. TO je následek přirozeného účelu, totiž zachování a co nejsilnější rozšíření druhu. Může totiž může zplodit víc než sto dětí za rok, bude-li mít tolik žen, ale žena může přivést na svět jenom jedno dítě. (35)
Ona právě lpí na jednom muži, neboť ji příroda pudí instinktivně a bez úvah udržovat si živitele a ochránce budoucího pokolení. Proto je také manželská věrnost u muže umělá, u žen přirozená a cizoložství u ženy je jak objektivně (pro následek), tak i subjektivně (pro svou nepřirozenost) mnohem neodpustitelnější než u muže. (36)
Přední zřetel, který řídí naší volbu a náklonnost je stáří.
Mládí bez krásy má přesto ještě půvab, krása bez mládí nikoliv. (37)
Účel, který nás zde nevědomky řídí, je zřejmě možnost plození vůbec. (37)
Druhý zřetel je zdraví. Akutní nemoci vadí jen přechodně, chronické odstrašují – poněvadž přecházejí na dítě. (37)
Třetím zřetelem je kostra, poněvadž je základem druhového typu. (38)
Čtvrtý zřetel je jakási náplň masa, tedy převaha vegetativní funkce, plastičnosti, poněvadž slibuje zárodku bohatou potravu. Plná ženská hruď působí na mužské pohlaví neobyčejným kouzlem, poněvadž v přímé souvislosti s propagačními funkcemi ženy slibuje novorozeněti bohatou potravu. Avšak nesmírně tlusté ženy budí náš odpor, a to z toho důvodu, že tato vlastnost ukazuje na atrofii dělohy, tedy na neplodnost, To však neví rozum, nýbrž instinkt! (39)
Teprve posledním zřetelem je krása obličeje. (39)
Na posledním místě je zřetel ke krásným očím a čelu – to souvisí s duševními vlastnostmi, zvláště s intelektem, který se dědí po matce. (40)
Neuvědomělé zřetele, které řídí náklonnost žen, nemůžeme ovšem tak přesně popsat. (40)
Vůbec málo dbají na krásu, zejména krásu obličeje, jako by braly samy na sebe úkol, dát krásu dítěti. (40)
Hlavně je získává mužova síla a s ní spojená odvaha, neboť ty jsou zárukou zplození silných dětí a zároveň zárukou jejich statečného ochránce. (41)
Dalším druhem zřetelů, které jsou základem pohlavní lásky, jsou zřetele psychické.
Shledáme, že žena je přitahována vesměs mužovými vlastnostmi srdce nebo povahy, které se dědí po otci. (41)
Ale intelektuální přednosti na ni nepůsobí, ani přímo, ani instinktivně, a to proto, že se nedědí po otci. (42)
Nezapomínejme, že se tu hovoří jenom o přímé, instinktivní přitažlivosti, ze které jediné vyrůstá zamilovanost. Že rozumná a vzdělaná žena oceňuje na muži jeho rozum a ducha a že muž v rozumné rozvaze zkoumá povahu své nevěsty a přihlíží k ní, to nic nemění a věci, o níž zde jde: Takové ohledy jsou důvodem rozumné volby v manželství, ale ne vášnivé lásky, která je naším tématem. (43-44)
Až dosud jsem uváděl pouze absolutní zřetele, tj. takové, které platí pro každého. Nyní přecházím k relativním, které jsou individuální. Zde miluje každý, co jemu samotnému schází, aby korigoval odchylky od něho a aby tak vytvořil zase znova typ čistý. (44)
Aby vznikla skutečně vášnivá náklonnost, je zapotřebí něčeho, co lze vyjádřit jenom chemickou metaforou: obě osoby se musí neutralizovat jako kyselina a zásada v neutrální sůl. (45)
K řečené neutralizaci dvou individualit je tedy zapotřebí, aby určitý stupeň jeho množství odpovídal určitému stupni jejího ženství, aby se obě jednostrannosti právě rušily. Proto také bude nejmužnější muž hledat neženštější ženu a obráceně. (46)
Důležitou okolností je také velikost. Malí muži mají rozhodnou náklonnost k velkým ženám a obráceně. (47)
Člověk má od přírody barvu černou nebo hnědou. Každý běloch je jen vybledlý. V pohlavní lásce tíhne tedy příroda zpět k tmavým vlasům a hnědým očím, jakožto k pratypu. (49)
Lidé neobyčejně štíhlého, dlouhého vzrůstu na těle i údech mohou shledat krátkou a stlačenou postavu krásnou. (50)
Něco docela zvláštního je v hluboké, neuvědomělé vážnosti, s jakou se pozorují dva mladí lidé různého pohlaví. Toto zkoumání a zkoušení je totiž meditace ducha druhu o individuu, které je možné oběma, a o kombinace jeho vlastní. (52)
Pouhý pohlavní pud je nízký, poněvadž je zaměřen bez individualizace na všechny a hledí udržet druh jenom co do množství, bez ohledu na jakost. (54)
Metafyzická touha vůle je tedy jenom touha budoucí bytosti vstoupit do života, co se zde zjevuje jako vznešená, všechno ostatní pomíjející touha budoucích rodičů po sobě – ve skutečnosti klam, jemuž není rovno, s jehož pomocí by zamilovaný obětoval všechny statky světa za soulož s právě touto ženou, která mu ve skutečnosti neposkytne víc než každá jiná. (56)
Na eventuálních duševních, vůbec na objektivních, skutečných přednostech milenky nemůže být založeno její nesmírné zbožňování, už proto ne, že milenku není třebas milencem dokonale známa. (59)
Jenom duch může spatřit jedním pohledem, jakou cenu má ona pro něho, k jeho účelům. Také vznikají velké vášně zpravidla na první pohled. (59)
Ztráta milenky působí vášnivě zamilovanému bolest, která přesahuje každou jinou, právě proto, že je transcendentní a že ho nepostihuje jako jedince, nýbrž že se ho dotýká v jeho esentia aeterna, v životě druhu, z jehož zvláštní vůle a příkazu právě zde byl povolán. (60)
Hrdina se stydí za všechny nářky, jenom ne za nářky milostné, poněvadž v nich nekvílí on, nýbrž druh. (61)
Pocit, že jedná o věcech tak transcendentní důležitosti, povznáší milence vysoko nad všecko pozemské, i nad sebe sama, a zahaluje jeho velmi fyzická přání do hyperfyzického pláště, takže se láska i v životě nejprozaičtějšího člověka stává poetickou epizodou. (66)
Manželství uzavřená z lásky bývají obyčejně nešťastná, neboť se jimi pečuje o budoucí pokolení na úkor nynějšího Muž, který při svém sňatku hledí na peníze místo na ukojení své náklonnosti, žije víc v individuu nežli v druhu, to právě odporuje pravdě, proto je to protipřirozené a vzbuzuje to jakési pohrdání. (75)
Z toho všeho se zdá, jako by při uzavírání manželství byl ošizeno buď individuum, nebo zájem druhu. (76)
Většinou tomu tak také je. (76)
K vášnivé pohlavní lásce se často druží cit zcela jiného původu, totiž skutečné, na shodě smýšlení založené přátelství, které se však obyčejně projevuje tehdy, když skutečná pohlavní láska již uhasla v ukojení. (77)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 1868
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 33
Poděkováno: 68-krát v 64 příspěvcích

Zpět na Knihy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron