Trini píše:Podle mne nepropagoval Nisargadatta vůbec nic. Ale duchovní ega prostě tu důležitost hledají, chtějí se soustředit na něco jiného než normální smrtelníci.
Po přečtení všech rozhovorů s Nisargadattou v "Já jsem to" - Balsekar doporučuje, aby se to na poprvé přečetlo najednou celé bez rozebírání - se není opravdu čeho chytit, což i mně - natož někomu duchovně hledajícímu - dělalo problém. Ale o tom to je = ničeho se nechytit.
Duchovní ega ale to musejí rozebrat, přebrat a ze svojich oblíbených míst, kterých se chytla, udělat nauku. A do nekonečna je opakovat.
Ale jak začneš tvrdit, že tvoje rozpoznávání je neosobní, hned se tím můžeš stavět do pozice, že tvoje pravda je všeobecná a vše platná, a dokonce tomu sám věříš.
vostalpetr píše:Jenže,
to nejde, ego se toho pak drží stejně jako ta Jana...
Uvnitř okamžiku neexistuje žádný „někdo“, který by něco prožíval. Je tu jen prožívá-ní, které znamená totéž co současný okamžik, právě tady a právě teď. A v tom neustálém okamžiku, v tomto současném okamžiku není nic, co by bylo „mnou“, a nic, co by mělo nějaké trvání v čase; není v něm žádná minulost, přítomnost ani budoucnost. A není-li tu žádné „já“ a žádný pocit, které by měly nějaké trvání v čase, pak je tu jen ticho, ve kterém se nemohou začít vytvářet žádné pojmy. Vytváření pojmů závisí výhradně na „já“ a na vnímání času. Když tu není žádné „já“ a nic, co by po nějakou dobu trvalo, nemůže dojít k vytváření představ. Je to současný okamžik, věčný okamžik. Nějakou zkušenost „máme“, jen když o tom zakoušení mluvíme. Mluvíme-li o zkušenosti, týká se to určité doby, po kterou to trvalo. To je vždycky v minulosti. Když na zkušenost myslíme, a jedině tehdy, když na ni myslíme, objeví se jako minulá událost. Kdykoliv je tu současné prožívání, není tu žádný prožívající. Jakékoliv prožívání je nutně neosobní prožívání.
Existuje ale neosobní dění, které přijímá postoj osobnosti, beroucí na sebe individualitu, a to pouze tehdy, když „já“ uvažuje o zkušenosti. Dotyčná zkušenost je ale něco, co už patří do minulosti.
A tak v samotném prožívání, ať je to bolest, nebo blaženost, nikdy žádné „já“ není, protože prožívání probíhá vždycky nevyhnutelně v současném okamžiku – v okamžiku, který je mimo jakýkoliv časový interval. Prožívání, jakékoliv prožívání, bolest či radost, znamená současný okamžik. Jakmile to začne být zřejmé, spousta nejasností a otázek automaticky odpadne.
Alaja píše:Kytky mají vědomí....
Zpět na Inspirativní osobnosti
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 7 návštevníků