Učí východní nauky, že smyslem života je nečinnost?

Učí východní nauky, že smyslem života je nečinnost?

Příspěvekod Lída » pon 23. úno 2009 22:17:10

Setkala jsem se s názorem, že východní filosofie učí nečinnosti. Že za cíl pokládá být celý život jako loutka, nic nechtít a promeditovat ho… a pak budeme spokojení… Ve skutečnosti východní moudrost říká: udělat všechno, co se udělat dá, s plným nasazením, jak to nejlíp jde, a nestarat se o výsledek. Žít v současném okamžiku. Podrobně to vysvětluje současný indický mudrc Raméš Balsekar ve své knize „Vědomí mluví“. Následuje pár ukázek, ve kterých R.B. odpovídá tazateli na jeho otázky a vysvětluje, jak je to s postojem k činnosti u Probuzeného:

RB: Je praktické si představit teoretické rozdělení mysli na mysl operující a mysl přemítající.
Přemítající mysl je „já“, mysl, která vytváří mentální představy. Přemítající mysl, „já“, které cítí, že se liší ode všeho ostatního, tu po osvícení není. Mysl, která přemítá, která si představuje, vybavuje si vzpomínky a dělá si obavy, naděje a ambice: právě toto chybí. To jediné, co zůstane, je operující mysl.

Taz: Když je člověk úplně zabraný do činnosti, na příklad do práce, je to pozorování?

RB: Je. Poznání, pozorování a operující mysl jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Když je operující mysl činná, žádné pozorování není nutné, protože operující mysl je sama plně zkoncentrovaná na to, co dělá, a to vnímám jako naprosto srovnatelné se stavem plné meditace. Protože tu není „já“, není tu vědomí plynoucího času. Je tu jen činnost. Často se stává, že při takové činnosti se podíváte na hodinky a řeknete: „Dobrý Bože, utekly dvě hodiny!“ Vnímání času při této činnosti neexistovalo. Na tuto konkrétní dobu neexistuje žádná vzpomínka, protože tam nebyla přemítající mysl.
Když tu není přemítající mysl, je tu tichá mysl. Je tichá. Ale operující mysl tu musí být dál, jinak by psycho-fyzický mechanismus nemohl vykonávat svou činnost. To, co vyvolává problémy, je přemítající mysl. Operující mysl se zabývá svou prací a přemítající mysl přijde, zasahuje a vyrušuje. Říká: „A děláš to vůbec tak, aby to k něčemu bylo? Nemělo se to dělat jinak? Co když se ti to nepovede? Přijdeš o svou práci.“ A tak všechny tyto zásahy přemítající mysli do mysli operující vyvolávají znepokojení a operující mysl pak pochopitelně nemůže být patřičně výkonná.

Je-li tu přesvědčení, že nemám žádnou moc nad tím, jaký bude výsledek mé činnosti, že můžu pouze pracovat, pak přemítající mysl postupně ztrácí prostor k uplatnění, všeho se plně ujímá operující mysl a perfektně pracuje, protože přemítající mysl se do toho nevměšuje. A když den končí, operující mysl je udivená, jak rychle se práce udělala bez pocitu napětí jen díky tomu, že přemítající mysl nevyrušovala.

Toto poznání tak chrání operující mysl před zdržováním přemítající myslí.

Taz: Neexistují nikdy chvíle, kdy potřebujete myslet, uvažovat? Co když se zabýváte matematikou?

RB: To je operující mysl. Když potřebuji stihnout letadlo, operující mysl musí říci: „Letadlo startuje v tolik a tolik hodin, na letišti musím být v tolik a tolik. Proto musím v tu a tu dobu odjet z domova.“ Celé to časové rozvržení bylo nezbytné. To udělala operující mysl.

Taz: Přemítající mysl je co?

RB: Přemítající mysl je to, co vás znepokojuje. Přemítající mysl je to, co si dělá starosti. Neustále se do vaší práce vměšuje: „Podaří se mi to? Splním tím zadání? Přinese mi to povýšení? Polepším si tím, nebo si pohorším?“

Taz: Samé kalkulování, jak to dopadne, a komentování.

RB: Komentování je přemítající mysl. Ale pokud jste něčím plně absorbovaný, a nemusí to být nutně práce, můžete být plně zaujatý poslechem hudby, tak tu přemítající mysl není. Potom všechno řídí vaše operující mysl. A po dvou hodinách vás udiví, že jste pracoval celé dvě hodiny. Nebude tu žádné fyzické ani mentální napětí. Možná trochu fyzické, ale pokud vaše operující mysl řídí všechno plně, bude to velmi malé napětí, velmi malá tenze.

O rozdílu mezi operující a přemítající myslí vám povím jeden příběh.
Winston Churchill vlastnil závodního koně a předpokládal, že s ním vyhraje derby. Nevyhrál. Když se ho ptali, co se stalo, řekl: „Udělal jsem chybu. Před závodem jsem s tím koněm mluvil a řekl jsem mu ´Vyhraj tenhle dostih a po zbytek života už nebudeš muset nikdy pracovat. Budeš mít společnost těch nejlepších klisen a nebudeš se muset o nic starat.´ A to byla chyba. Ten kůň pak nemyslel na to, co dělá!“ Takže když myslíme na případné výsledky, dobré nebo špatné, poznamená to operující mysl.

Taz: Když člověk něco dělá a je v tom okamžiku plně přítomný, když ho nezneklidňuje, jestli se mu to podaří nebo nepodaří, je to operující mysl?

RB: Ano, je to tak. A aby to tak mohlo probíhat, musí tu být následující pochopení: „Neexistuje žádný způsob, kterým bych mohl ovlivnit, jak dopadne výsledek. Život je neosobní plynutí a nemohu mít pod kontrolou ani svůj život, ani život kohokoliv dalšího.“ To je to poznání. Je to přesvědčení, které umožní operující mysli, aby pracovala bez vyrušování.

Taz: Když při jízdě svým vozem vybírám zatáčku a všimnu si, že jsem dostatečně neotočil volantem, neřeknu si „Ty můj bože, vždyť vletím do příkopu a bude po mně!“ Prostě otočím volantem o trochu víc. To je to, o čem mluvíte?

RB: Naprosto správně. Ona korigující činnost je instinktivní a intuitivní. Právě rušivé představy přemítající mysli mohou nejspíš způsobit nehodu.

Taz: Po většinu doby je mysl intuitivní. Nicméně existují chvíle, kdy tu nejsou teď-teď-teď-teď situace. Člověk má čas k reakcím na alternativní možnosti. Jsem chirurg. Během operace si můžu říci „Dobrá, když udělám tohle, tak pacient bude prožívat tohle, udělám-li ale něco jiného, bude výsledek jiný.“ Vezmou se v úvahu alternativní představy toho, co může nastat, a aplikují se na danou situaci. Není tomu tedy tak, že přemítající mysl někdy ovlivňuje operující mysl pozitivně?

RB: To, co popisujete, je stále ještě činnost operující mysli. Neříkám, že takové představy nevzniknou, budou to ale představy operující mysli a budou se vztahovat přímo k úkolu, který se právě řeší.

Taz: Takže vytváření představ není nezbytně součástí přemítající mysli?

RB: Přesně tak. Jak jsem řekl, z paměti čerpá operující mysl i mysl přemítající. Přemítající mysl bude z paměti vybírat vzpomínky na minulost, aby si představovala něco, čeho se obává v budoucnosti. Ale operující mysl čerpá z paměti vzpomínky, které použije k tomu, aby práce, kterou právě dělá, byla efektivnější.

Na „ego“ se nahlíží jako na něco velmi opovrženíhodného. Příčina je v tom, že pojmu „ego“ nerozumíme. Ego ztotožněné s tělem je operující mysl a je nutné k tomu, aby tělo mohlo fungovat. Dojde-li k osvícení, není tu přemítající mysl, která se vždycky nachází mimo současný okamžik. Operující mysl žije neustále v současném okamžiku a dělá to, co je právě třeba udělat. Přemítající mysl vždycky žije buď v minulosti, nebo v budoucnosti.

Musíte skutečně chápat, co míníte „egem“. Ego je provozní prvek a coby operující mysl tu být musí. Příčinou všeho trápení je pouze ego v podobě přemítající mysli, která uvažuje o výsledku a považuje se za jednající „já.“

A v knize "Mír a harmonie v každodenním životě" tentýž mudrc říká:

Všichni den co den zažíváme, že mysl dokáže vytvářet problémy, které nikdy nemusely vzniknout, jelikož jsou pouze výsledkem snahy mysli uniknout ze současného okamžiku, který je příliš nudný! Mysl potřebuje budoucnost, protože do ní může promítat své touhy i obavy a udělat ji tak mnohem zajímavější, než je současný okamžik. A jsou to právě tyto úniky mysli do budoucnosti – očekávání plné nadějí nebo úzkostná nejistota – co člověku brání, aby byl bezpečně zabydlený v míru a harmonii současného okamžiku.

To neznamená, že byste se neměli nezabývat řešením praktických záležitostí, při kterém se nutně musí vzít v úvahu i časové souvislosti – minulost a budoucnost. Ale o řešení momentálního praktického problému se stará operující mysl. Přemítající mysl se zabývá minulostí, promítá se do nejisté budoucnosti a v daném okamžiku narušuje plynulou a efektivní práci operující mysli. Jediný způsob, jak jí v tom zabránit, je nedávat jí žádnou potravu. Nad tím, jaký nápad v mysli vyvstane, nemá člověk žádnou moc; pokud se ale vzniklý impulz ignoruje a pozornost se znovu soustředí na současný okamžik, odebere to spekulující mysli potravu, nutnou k jejímu vtažení do horizontálně probíhajícího času.

Přemítající mysl vás svou činností neustále připravuje o samotnou podstatu prožívání současného okamžiku, znemožňuje vám vnímat potěšení z nádherné rozmanitosti života v daném okamžiku. Až příště uvidíte nějakou květinu nebo brouka, věnujte jim plnou pozornost; budete překvapeni, že rozdíl mezi nimi je jen podmíněnou reakcí a není vůbec skutečný.
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 612
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 149
Poděkováno: 439-krát v 261 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Háta

Zpět na Raméš Balsekar

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron