Petr píše:Gorodeckyj píše: Kdyz rikas, ze existujes - rekni mi jak jsi na to prisel? Kde vidis to ja? Jak ho vidis? Kde je?
Ja vnimam jako vedomi, co vnima myslenky, citi emoce a pocity, vnima svet, proziva zivot, neustale se meni, kazdou myslenkou, kterou vnima. To vedomi je evidentne do urcite miry individualizovane, protoze vnima jine myslenky nez tve vedomi. Jinak bychom se tu ani nemuseli bavit, kdyby nebylo ja, ktere ma individualizovane poznani. Evidetne ty mas jine nez ja.
Ja JA nevidim, JA je.
Je vědomí. Vědomí není já. Vědomí vnímá myšlenky. Vědomí se nemění každou myšlenkou - to je "já" co se mění myšlenkou. Já se mění myšlenkama o Já. Protože je to jen koncept. Já je soubor všeho, co si o sobě myslíme, všeho co si myslíme, že si o nás myslí ostatní, to jak nás podle nás ostatní vidí, jak vystupujeme, co máme rádi a co neradi, koho máme rádi a koho neradi, je to tisíce a tisíce věcí jak se snažíme odlišit od ostatních. Ale je to jen koncept. Je to jen fantazie. Opravdu nic takového není. Jsou jen myšlenky, které o já mluví. Já ale neexistuje.