ZAZEN JE HLUBOKÉ NICNEDĚLÁNÍ,
NENÍ TO DOKONCE ANI MEDITACE,
PROTOŽE KDYŽ MEDITUJETE, SNAŽÍTE SE NĚCO DĚLAT:
MYSLÍTE NA TO, ŽE JSTE BŮH, NEBO ŽE JSTE SÁM SEBOU.
TOTO ÚSILÍ VYTVÁŘÍ VLNOBITÍ....
Sedět můžete kdekoliv ale neměli by jste se dívat na příliš vzrušující věci, například příliš pohyblivé...
...můžete se dívat třeba na stromy, na oblohu, či dívat se do zdi
Druhá důležitá věc - nedívejte se na nic určitého, jen na prázdnotu....
....nezaměřujte se nebo se nekoncentrujte na nic.
Pohled je rozptýlený. Velmi to uvolnujwe.
Třetí věc, uvolněte dech...
....Budte přirození a uvolníte se ještě lépe
Čtvrtá věc, vaše tělo at je maximálně nehybné...
...když se tělo nehýbe, tak se mysl uklidní
(((pozn. viz Oslíkovo zkamenění v relaxaci)
na začátku se vám to bude zdát velice nepříjemné ale po několka dnech se vám to bude líbit
Uvidíte, jak se postupně jedna po druhé uvolnují jednotlivé vrstvy vědomí.
Přijde okamžik, kdy se ocitnete prostě bez myšlenek
Bodhidarma seděl devět le a hleděl do zdi a nic nedělal
....jen tím, že seděl proti zdi dosáhl všeho,
nic nedělal, žádnou techniku, žádnou metodu, nic.
To byla jeho technika......l
Ti,
jenž se hlásí k zenu,
říkají že zen je metoda, kterou použil Budha ke svému probuzení.
Z poloviny mají pravdu
a z poloviny se mýlí :
Podobně Gautama také začal redukovat své jídlo na minimální množství. Skrovnou stravou jsem velmi zhubl. Když jsem se chtěl dotknout kůže svého břicha, nahmatal jsem obratle; když jsem se chtěl dotknout obratlů, nahmatal jsem kůži břicha. Tak těsně přiléhalo skrovnou výživou mé břicho k obratlům. Když jsem se chtěl vyprázdnit, převrátil jsem se slabostí dopředu. Když jsem si třel rukou údy, abych posílil tělo, vypadávaly mi v důsledku skrovné výživy chlupy na těle, uvolněné z kořínků.
Gautamovo rigorózní cvičení z něj učinilo vzor pro ostatní askety. Doprovázelo jej pět šramanů – Kaundinja, Ašvadžit, Váspa, Mahánáma a Bhadradžit, kteří doufali: „Když šramana Gautama najde pravdu, sdělí nám ji.“ Ale Gautama pochyboval o nastoupené cestě. Ačkoliv si byl jistý, že na sebe vzal nejkrajnější utrpení, jaké kdy šramana podstoupil, necítil se být blíže svému cíli. V blízkosti smrti, kam jej přivedl půst, byl konfrontován s pomíjivostí těla, aniž by pocítil vytouženou zkušenost osvobození. Cesta askeze se zdála nesmyslná. Později řekl Gautama o sebetrýznění džinistů, že jej nelze za žádných okolností uspokojivě odůvodnit: Jestliže štěstí a utrpení závisí na činech v minulých životech, byli džinisté dříve zločinci, protože teď tolik trpí. Jestliže radost a utrpení určuje stvořitel, byl to zlý stvořitel, kdo džinisty stvořil. Jestliže radost a utrpení závisí na náhodě, byla to zlá náhoda, která džinisty postihla. Způsobuje-li radost a utrpení zrození, potkalo džinisty špatné zrození. Závisí-li radost a utrpení na úsilí v tomto životě, je úsilí džinistů v tomto životě špatné. Gautama se rozhodl opět normálně jíst a přestal být proto vzorem pro svých pět druhů. Neporozuměli změně v jeho smýšlení a opustili jej.
Odvrácení od askeze bylo po rozhodnutí stát se šramanou druhým velkým bodem obratu v Gautamově životě. Jako se rozloučil s luxusem, který mu nabízel blahobyt v rádžově domě, opustil nyní strastiplné praktiky šramanů, hledajících spásu. Jeho cílem se stala střední cesta z utrpení pomíjivosti, která se vyhýbá extrémům světského života a odříkání.
Probuzení
Freska z 9. století ze střední Asie zobrazující dva buddhistické mnichy
Šramana, hledající spásu, žil pro okamžik, kdy by se mohl cítit vysvobozen ze znovuzrozování a kdy by netrpěl pomíjivostí. Gautamovo objevení střední cesty je probuzením, on sám je od té doby nazýván probuzeným (Buddhou), slovem, které naznačuje, že se pozvedl ze snové existence člověka, potácejícího se v radosti a bídě pomíjivosti.
K probuzení prý dospěl Gautama během jednoho dne. Během doby svého hledání putoval Gautama v zemi Magadha z místa na místo a došel až do blízkosti pevnosti Uruvéla. Tam jsem viděl pěkné místo, klidný háj s průzračnou řekou, vhodnou ke koupání. Zastavil se u řeky Néraňdžará v okolí dnešní vesnice Bódhgaja, vychrtlý půstem a konfrontován se smrtí. Líčení perzonifikuje smrt jako Máru („smrt“), postavu, která žárlivě střeží, aby jí bytosti zůstaly podrobeny v koloběhu znovuzrozování (samutpáda). Jak Gautama uvádí, Mára k němu hovořil: „Hubeně a ošklivě vypadáš, blízko smrti. Tisíce tvých částí je již mrtvých, jen jedna ještě žije.“ Mára se nabídl, že jej ušetří, když se vzdá svého úsilí, ale Gautama vytrval v hledání východiska z koloběhu zrození a smrti. Když Mára ustoupil, poznal Gautama, že celé sebetrýznění nevedlo k ničemu. Ptal se, zda je snad ještě jiná cesta, a nalezl odpověď ve vzpomínce na zážitek z mládí. Příhoda, na kterou si vzpomněl, hrála pravděpodobně důležitou roli v jeho vývoji k cestě šramany: Když byl můj otec Šákja zaměstnán, seděl jsem v chladivém stínu jambovníku. Daleko od žádostí, daleko od nespásných věcí dosáhl jsem prvního pohroužení (…) spočívajícího v radosti a štěstí (…). V důsledku této vzpomínky jsem věděl: Toto je skutečná cesta k probuzení.
Tak se ukázala alternativa askeze, jež vedla k rozhodnutí přerušit půst. Gautama se hned posílil rýží s mlékem, kterou vyhublému asketovi nabídla okolojdoucí Sudžátá, žena z blízké vesnice. Se znovu nabytými silami se po zbytek dne zabýval novým způsobem cvičení, který mu naznačila jeho vzpomínka.
Uvolněná nálada zážitku z mládí byla v rozporu s dosavadním utrpením půstu a zadržováním dechu. Gautama, který žil s ideologií, že současné utrpení vede k budoucímu štěstí, nejprve pochyboval o cestě, spojené s radostnými vjemy. Bál se šťastného pocitu, ale nakonec jej akceptoval, protože v něm byl daleko od žádostí a nespásných věcí.
Gautama totiž udělal mnohem více,
než že jenom pustil veškeré koncepty jimiž se řídil a sedl si do meditace (zazen) a realizoval...
Takováto rezignace je jistě osvobozující,
ale sama o sobě ještě není dostačující k tomu, abychom realizaci sfoukli během jednoho dne...
Takto pak musíme sedět těch dlouhých devět let, jako ten Bodhidarma...
I Osho na to v tom svém výčtu pozapomněl....proto také píše o Bodhidarmovi, nikoliv však o Budhovi