Co s tím?

[Zdeněk]

Takhle  šťastná učitelka s cákanci může být obrazem blázna, kterému nevadí nezdvořilost a neomalenost se stopami po cákancích od inkoustu, je to tak?

Ne. Přeci ta učitelka se zbláznila, protože realita, které čelila, už pro ni byla neúnosná. A tak si vytvořila realitu vlastní, snovou, do které se uzavřela, aby k ní ta vnější nemohla. A v té své fiktivní, snové realitě se cítí šťastná, ochráněná. To není cíl duchovní cesty.

To je sice možné, ale svět Probuzených - Boží království - není snovou realitou.

Ale to já přeci nikterak nezpochybňuju, že svět Probuzených není snovou realitou. Tvrdím toliko, že tvůj svět je snovou realitou, jak ji umělecky ztvárnila herečka Kolářová ve filmu Obecná škola.

Uvědomění, že jsi láska, Nejvyšší Skutečnost, Brahman, Bůh, celistvost Bytí, která je Já, není žádnou myšlenkou.

Jak u koho není myšlenkou. Může to být právě naopak silnou nevědomou myšlenkou, které se nevědomý nevědomě drží jako klíště. Protože jinak by se jeho zamaskované, zbožštělé ego nemělo čeho držet. Zaniklo by.

[armin]

Zkusme se podívat pravdě do očí, Miroslave. Budeš v sobě vidět mučedníka, když v tomhle celém, co je, poznáváš zábavnou podívanou, nekonečné štěstí, blaženost, radost, lásku?

Svět není nějakou zábavnou podívanou. Pro koho by to byla zábavná podívaná?
Vidět svět jako zábavnou podívanou je jedna z poloh sebestředného ega, jak se se světem snaží vyrovnat.

[armin]

Uvědomění, že jsi láska, Nejvyšší Skutečnost, Brahman, Bůh, celistvost Bytí, která je Já, není žádnou myšlenkou.

Jak u koho není myšlenkou. Může to být právě naopak silnou nevědomou myšlenkou, které se nevědomý nevědomě drží jako klíště. Protože jinak by se jeho zamaskované, zbožštělé ego nemělo čeho držet. Zaniklo by.

Důležitější než slova je to, co je za slovy.
Za slovy pana Tomáše například cítím poznání a soucit. Za slovy Jany cítím akorát zoufalou snahu se obhájit.
Čím to asi je, Jano?
A myslím, že to tak cítím nejen já.

[Trini]

Za slovy pana Tomáše například cítím poznání a soucit. Za slovy Jany cítím akorát zoufalou snahu se obhájit.

Na způsob: Vždyt jim to pořád říkám, že to mám jako probuzení, že jsem tedy taky probuzená - tak proč mi to nevěří?

Za jejím stálým opakováním slov probuzených není síla Pravdy. To se prostě slovy nedá ošidit.

[Zdeněk]

Za slovy Jany cítím akorát zoufalou snahu se obhájit.

Ono by to chtělo cítit také ten soucit.
Temná noc duše je strašná.

[Nic]

Eduard Tomáš o lásce a trvalém štěstí:

"Nežijte pro to, abyste získávali a byli milováni, ale abyste sami dávali a sami milovali.

Já to zvopakuju:

Nežijte pro to, abyste získávali a byli milováni, ale abyste sami dávali a sami milovali.

V tom je jediná naděje a spása a taky trvalé štěstí všech našich příštích dnů."

Ve své podstatě je tohle stejným přikázáním nepodmiňované lásky jako Ježíšovo Největší přikázání: "Miluj..."

Při realizaci toho nemůžeš nalézt nic jiného, než trvalé štěstí - Boží království.

Jakmile poznáváš, že ani Eduard Tomáš a ani Ježíš Tě neopíjeli rohlíkem a nepokoušeli se Tě obalamutit, tak už nemáš problém uznat že nemusíme být blázny abychom mohli být trvale šťastni.

Sebelítost, sebestřednost, frustrovanost by v tom viděla ráda jen nevědomá mysl, podobně jako by ráda viděla kyselost ve sladkých hroznech liška, která na ně nedosáhla.

l.png (147.8 KiB) Zobrazeno 492 krát

Odpověz si sám, jestli to, co píšu vnímáš z místa, kde je jen ničím nepodmíněná láska, která přeje všem bytostem stejné štěstí, jaké poznáváš sám, nebo z nevědomé mysli, pro kterou je dokonalý svět v jednotě Bytí světem bláznů a fanatiků.

[Nic]

Zkusme se podívat pravdě do očí, Miroslave. Budeš v sobě vidět mučedníka, když v tomhle celém, co je, poznáváš zábavnou podívanou, nekonečné štěstí, blaženost, radost, lásku?

Svět není nějakou zábavnou podívanou. Pro koho by to byla zábavná podívaná?
Vidět svět jako zábavnou podívanou je jedna z poloh sebestředného ega, jak se se světem snaží vyrovnat.

Ramana Maharši:

„Svět je jako filmové představení. Obrazy se pohybují, ale plátno, na kterém se promítají, zůstává v klidu. Buďte plátnem a nechte obrazy přicházet a odcházet. Pokud se ztotožníte s postavami v dramatu, budete trpět. Pokud zůstanete tím, čím skutečně jste (plátnem), uvidíte vše jako hru.“

Nisargadatta Maharádž:

„Vše se děje samo od sebe. Jakmile pochopíte, že nejste osobou, ale nezaujatým pozorovatelem, zjistíte, že život je jen nekonečný tanec energií. Není v tom žádný tragický rozměr, je to jen pohyb ve vědomí. Je to jako sledovat film – můžete se smát nebo plakat s hrdiny, ale v hloubi duše víte, že je to jen světlo a stín.“

Ramesh Balsekar:

„Život je snová show, kterou produkuje a sleduje Vědomí. Drama vzniká pouze tehdy, když si ego nárokuje autorství činů. Když pochopíte, že 'nikdo nic nedělá', drama se změní v zábavu. Stáváte se divákem vlastního života, fascinovaným tím, jak se tato božská hypnóza odvíjí.“

Eduard Tomáš:

„Všechno to, co považujeme za pevnou a těžkou realitu, je ve skutečnosti jen jemná tkanina našich představ. Probuzený člověk se dívá na svět jako na velkolepé divadlo. Vidí masky, slyší repliky, ale ví, že za nimi je ticho. Proto se může usmívat i tam, kde se jiní hroutí pod tíhou osudu. Poznal, že je to jen Boží hra – Lílá.“

„V okamžiku, kdy pochopíte, že jste jen svědkem a nikoliv hercem, celý vesmír se změní v hračku.“ — Šankara

[armin]

To je v pohodě.
Jsou to "terapeutická" slova pro začátečníky, kterým je blízké slovo zábava. Jejich jazykem a v rámci jejich psychologických potřeb a schopnosti chápání.
Podobně jako dětem vykládáme třeba o Ježíškovi.

[Nic]

Ramana Maharši:

„Svět je jako filmové představení. Obrazy se pohybují, ale plátno, na kterém se promítají, zůstává v klidu. Buďte plátnem a nechte obrazy přicházet a odcházet. Pokud se ztotožníte s postavami v dramatu, budete trpět. Pokud zůstanete tím, čím skutečně jste (plátnem), uvidíte vše jako hru.“

Nisargadatta Maharádž:

„Vše se děje samo od sebe. Jakmile pochopíte, že nejste osobou, ale nezaujatým pozorovatelem, zjistíte, že život je jen nekonečný tanec energií. Není v tom žádný tragický rozměr, je to jen pohyb ve vědomí. Je to jako sledovat film – můžete se smát nebo plakat s hrdiny, ale v hloubi duše víte, že je to jen světlo a stín.“

Ramesh Balsekar:

„Život je snová show, kterou produkuje a sleduje Vědomí. Drama vzniká pouze tehdy, když si ego nárokuje autorství činů. Když pochopíte, že 'nikdo nic nedělá', drama se změní v zábavu. Stáváte se divákem vlastního života, fascinovaným tím, jak se tato božská hypnóza odvíjí.“

Eduard Tomáš:

„Všechno to, co považujeme za pevnou a těžkou realitu, je ve skutečnosti jen jemná tkanina našich představ. Probuzený člověk se dívá na svět jako na velkolepé divadlo. Vidí masky, slyší repliky, ale ví, že za nimi je ticho. Proto se může usmívat i tam, kde se jiní hroutí pod tíhou osudu. Poznal, že je to jen Boží hra – Lílá.“

„V okamžiku, kdy pochopíte, že jste jen svědkem a nikoliv hercem, celý vesmír se změní v hračku.“ — Šankara

To je v pohodě.
Jsou to "terapeutická" slova pro začátečníky, kterým je blízké slovo zábava. Jejich jazykem a v rámci jejich psychologických potřeb a schopnosti chápání.
Podobně jako dětem vykládáme třeba o Ježíškovi.

Slova o „zábavě“ a „hře“ nejsou terapeutickou lží pro děti. Jsou vyjádřením nejvyšší svobody. Ovšem bez poznání toho, o čem Mistři mluví a s pocitem pýchy, se to všechno, co říkají, skutečně může jevit jako pohádka pro začátečníky.

[Trini]

To je v pohodě.
Jsou to "terapeutická" slova pro začátečníky, kterým je blízké slovo zábava. Jejich jazykem a v rámci jejich psychologických potřeb a schopnosti chápání.
Podobně jako dětem vykládáme třeba o Ježíškovi.

Mysl člověka zná slovo zábava z běžného života - když má čas, tak člověk hledá, čím by se zabavil. Může jít na nějaké představení do kina nebo divadla, nebo se dívá na televizi apod. Že by Jediné se chtělo také takovým způsobem zabavit - je to tedy pouze představa na lidské úrovni a samozřejmě neodpovídá tomu, jak to opravdu je.

Když se mysl člověka na tuto představu upne, tak mu zřejmě nějak pomáhá. Takže je to - jak píšeš - v pohodě.

[armin]

Slova o „zábavě“ a „hře“ nejsou terapeutickou lží pro děti. Jsou vyjádřením nejvyšší svobody. Ovšem bez poznání toho, o čem Mistři mluví a s pocitem pýchy, se to všechno, co říkají, skutečně může jevit jako pohádka pro začátečníky.

To není žádná lež. Pohádky nejsou lží nebo lhaním. Ale podávání základních pravidel a moudrého chování formou odpovídající myslí toho, komu je podáváme.
Normálního člověka pomalu vedou k duchovní dospělosti a pomalu začínají chápet co je za těmito slovy.
Sebestřední ambiciozní lidé nebo lidé kteří utíkají z nejrůznějších důvodů před reálným životem si z toho mohou vybudovat brnění a zbraň pro nafukování a obranu svého sebestředného ega v domění, že už snědli (na rozdíl od těch s kterými mluví) všechnu moudrost.
Asi na ten způsob se chovali farizeové. S těmi jsem neměl možnost diskutovat, s tebou ano. A je to opravdu jako setkání se zabedněným fanatikem.

[Trini]

Asi na ten způsob se chovali farizeové. S těmi jsem neměl možnost diskutovat, s tebou ano. A je to opravdu jako setkání se zabedněným fanatikem.

No, hlavně ji to tvrzení o zábavě/ hře nenaučilo to podstatné: brát život trochu s odstupem a humorem. Je do toho zakousnutá jak buldok.

[Nic]

To je v pohodě.
Jsou to "terapeutická" slova pro začátečník

Vím, že považuješ knihu Tajné nauky Tibetu od Eduarda Tomáše jako to, co je pro ty nejpokročilejší. Pojďme se podívat, co o té zábavné podívané říká Eduart Tomáš v Tajných naukách Tibetu.

et.png (321.65 KiB) Zobrazeno 328 krát

„Celý vesmír není nic jiného než gigantické divadlo, v němž se promítají nekonečné obrazy na plátno vědomí. Jakmile poznáte podstatu plátna, přestanete se bát tragédií na něm promítaných a začnete se bavit touto velkolepou hrou barev a tvarů.“

„Pro toho, kdo nalezl své pravé Já, je svět jen veselou hrou, tancem energie, v němž není nic, co by mu mohlo ublížit nebo co by mohl ztratit. Je to nekonečná zábava v zahradě Páně.“

„Dívejte se na svět jako na kouzelné představení mága. Obrazy vznikají a zanikají, ale mág zůstává neovlivněn. Naučte se být tímto divákem, pro kterého je každá situace, i ta obtížná, jen další zajímavou scénou ve hře života.“

„Všechno, co vidíme, slyšíme a prožíváme, je jen radostná hra naší vlastní mysli. Je to tvořivý proces, který nemá jiný cíl než hru samotnou.“

[Nic]

Mysl člověka zná slovo zábava z běžného života - když má čas, tak člověk hledá, čím by se zabavil.

Poznání Probuzených přesahuje čas, proto je zábava všechno - to je to pravé vysvobození.

Realizovaný člověk vidí svět jako hru, protože prohlédl jeho neskutečnost. Pro něj to není volba nebo psychologická berlička, ale přirozený stav bytí. Tam, kde není „já“, které by trpělo, zbývá jen čistá, radostná podívaná vědomí.

Nisargadatta Maharaj: Veškerá existence je zábava

[Nic]

A je moudré, než začneme posuzovat někoho druhého, poznat pravdu o sobě samém.

[Trini]

Asi na ten způsob se chovali farizeové. S těmi jsem neměl možnost diskutovat, s tebou ano. A je to opravdu jako setkání se zabedněným fanatikem.

No, hlavně ji to tvrzení o zábavě/ hře nenaučilo to podstatné: brát život trochu s odstupem a humorem. Je do toho zakousnutá jak buldok.

A jede pořád dál. Žádná lehkost, žádné uvolněnost. Jen duchovní ego, které se chce prosadit. Jak buldok zakousnutý do představ zábavy.

.............................

A co říká Eduard Tomáš hodně pokročilým hledajícím:

838.

Medituji už mnoho let, prakticky celý život, a přece po dlouholetém cvičení a studiu jsem přišel do stavu, s nímž si nevím rady.

Pokuste se mi popsat Váš stav.

Je to jednoduché. Jakmile se začnu soustředit do srdce, což dělám skoro pořád, nastane v srdci pocit rozpynutí, který se stále stupnuje, až už to dál nejde.

To je skvělé, buddte rád, tohoto stavu dosahuje jen málo lidí.

Já nejsem rád, a to právě proto, že to dál nejde, at dělám, co chci. Jak mám pokračovat, co mám dělat? Vím, že je to hluboký stav, ale já bych si přál ho prohloubit až k Poznání. Jsem stár a času mám proto málo. A tolik už cítím blízkost Nadjá. Jakoby bylo za dveřmi.

Nic.

Co nic?

Nedělejte nic! Všechno, co se nyní stane, udělá Nadjá za Vás. Právě proto došlo k stagnaci. To je výzva pro Vás, abyste přestal usilovat a předal všechnu akci Bohu. Vy Ho jen proste, aby Vás úplně ovládl, aby si Vás přivlastnil a vzal za svého a pak Vás použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí. To je všechno, co smíte udělat.

V tom závratném tichu nemohu vlastně dělat skoro nic. A přece se tu a tam snažím.

Tak jen v něm spočívejte a oddaně čekejte na to, co se stane. Tady platí Eckhartovo pravidlo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.


..................................................

Žádné: Proste Boha, abyste viděl svět jako zábavu

Ale:

Proste, aby vás Bůh použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí.

----------------------------------

Ale, ale, vždyt je přece všechno jen zábava, tak žádný nástroj k dobru lidí přece není zapotřebí, že....Nebo že by to bylo přece jen jinak?


V tom smyslu, co zde říká E. Tomáš, mluvil i Nisargadatta. Ale to je zřejmě až pro ty hodně pokročilé, kteří si už nepotřebují namlouvat, že vše je jen zábavou. Jiní si holt budou vybírat jen ty věty, kde mluví realizovaní o zábavě - to je téma pro jejich úroven. A to je v pohodě, protože probuzení mluví různe - pro různé úrovně - pomáhají každému dál podle jeho úrovně. Někdo se ke své úrovni může připoutat a myslet si, že to je už probuzení, to se stává.


Pro zamyšlení: Nisargadatta: Z pohledu mudrce se nic neděje. (Tak jakápak zábava. )

[Trini]

Opravdu nejde o to upnout se na pár vět probuzeného a hledat ty samé věty u jiných probuzených.

Jde o celistvost. Proto má např. smysl si přecíst celé I Am That - tak, jak to doporučoval Balsekar - a dokud je mi z toho něco cizí, mimo mé chápání, tak pořád ještě něco chybí k celistvosti.

[Trini]

A je moudré, než začneme posuzovat někoho druhého, poznat pravdu o sobě samém.

To je jen manipulace ega, které se bojí kritiky.

Pravda se kritiky nebojí.

[Nic]

Asi na ten způsob se chovali farizeové. S těmi jsem neměl možnost diskutovat, s tebou ano. A je to opravdu jako setkání se zabedněným fanatikem.

No, hlavně ji to tvrzení o zábavě/ hře nenaučilo to podstatné: brát život trochu s odstupem a humorem. Je do toho zakousnutá jak buldok.

A jede pořád dál. Žádná lehkost, žádné uvolněnost. Jen duchovní ego, které se chce prosadit. Jak buldok zakousnutý do představ zábavy.

.............................

A co říká Eduard Tomáš hodně pokročilým hledajícím:

838.

Medituji už mnoho let, prakticky celý život, a přece po dlouholetém cvičení a studiu jsem přišel do stavu, s nímž si nevím rady.

Pokuste se mi popsat Váš stav.

Je to jednoduché. Jakmile se začnu soustředit do srdce, což dělám skoro pořád, nastane v srdci pocit rozpynutí, který se stále stupnuje, až už to dál nejde.

To je skvělé, buddte rád, tohoto stavu dosahuje jen málo lidí.

Já nejsem rád, a to právě proto, že to dál nejde, at dělám, co chci. Jak mám pokračovat, co mám dělat? Vím, že je to hluboký stav, ale já bych si přál ho prohloubit až k Poznání. Jsem stár a času mám proto málo. A tolik už cítím blízkost Nadjá. Jakoby bylo za dveřmi.

Nic.

Co nic?

Nedělejte nic! Všechno, co se nyní stane, udělá Nadjá za Vás. Právě proto došlo k stagnaci. To je výzva pro Vás, abyste přestal usilovat a předal všechnu akci Bohu. Vy Ho jen proste, aby Vás úplně ovládl, aby si Vás přivlastnil a vzal za svého a pak Vás použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí. To je všechno, co smíte udělat.

V tom závratném tichu nemohu vlastně dělat skoro nic. A přece se tu a tam snažím.

Tak jen v něm spočívejte a oddaně čekejte na to, co se stane. Tady platí Eckhartovo pravidlo: Nic nemít, ničím nebýt a o ničem nevědět.


..................................................

Žádné: Proste Boha, abyste viděl svět jako zábavu

Ale:

Proste, aby vás Bůh použil jako svůj nástroj k dobru lidí i všech ostatních bytostí.

---------------------------------

Tohle je nádherné. Nevidím v tom chybu.

]Ale, ale, vždyt je přece všechno jen zábava, tak žádný nástroj k dobru lidí přece není zapotřebí, že....Nebo že by to bylo přece jen jinak?

Je to ještě malinko dál. Tohle, co jsi - to všechno, co je - je ve své podstatě absolutně celistvé - dokonalé. Poznání toho je osvobozením od jakéhokoliv zdroje utrpení. Proto jsou všechny ty promluvy Probuzených - ne kvůli tomu, aby někdo dokazoval že ví něco víc nebo že je duchovně dál, ale protože poznání Skutečnosti vede k osvobození od utrpení.

V tom smyslu, co zde říká E. Tomáš, mluvil i Nisargadatta. Ale to je zřejmě až pro ty hodně pokročilé, kteří si už nepotřebují namlouvat, že vše je jen zábavou. Jiní si holt budou vybírat jen ty věty, kde mluví realizovaní o zábavě - to je téma pro jejich úroven. A to je v pohodě, protože probuzení mluví různe - pro různé úrovně - pomáhají každému dál podle jeho úrovně. Někdo se ke své úrovni může připoutat a myslet si, že to je už probuzení, to se stává.
Pro zamyšlení: Nisargadatta: Z pohledu mudrce se nic neděje. (Tak jakápak zábava. )

Péťo, můžu potvrdit, že se děje jen to, co je potřeba a ve své podstatě se vůbec nic neděje.

Ve své podstatě vůbec o nic nejde. To skutečné neměnné zůstává, a to snové projevené se objevuje a mizí - což není nic jiného než ta zábava, protože ve své podstatě o nic jiného nejde.

Na druhé straně tady může být soucit a uvědomění, že bez moudrosti, která říká: "Nejsem nic" a bez Lásky, která říká: "Jsem vším", je možné prožívat projevenou realitu úplně jinak. Určitě jinak, než jako dokonalý svět Probuzených, Nirvánu, Boží království, štěstí pravého Já, sat-čit-ánandu...

Když na místo sebepoznání a uvědomění lásky je tady zachycenost v kritizující nespokojené mysli, pak dotek Pravdy bývá právě tím rozčarováním:

Když k tomu dojde, není to extáze. Není to světlo. Není to láska. Je to kolaps identity. Lidé, kteří tím prošli, popisují: stud, prázdno, zmatek, ticho bez opory, někdy hluboký pláč, někdy dlouhé mlčení, někdy několik let „obyčejnosti“, protože se rozpadne něco velmi konkrétního: „už není co řešit“. A najednou se ukáže: tělo bolí vztahy jsou zraněné život není integrován, láska nebyla žitá...

Právě proto, že láska nebyla žitá.

Proto se ego brání nadáváním na Mistry, aby to, co každou bytost ve své podstatě přitahuje, zapudilo, protože dotek Pravdy je pro ego smrtelný, s ním končí i veškeré naděje.

Skutečná láska Tebe a ani nikoho jiného nepomlouvá, nedívá se na nikoho skrz prsty, povýšeně, dehonestujícím způsobem.

Jak říká Nisdargadatta: "Bez lásky je všechno špatně".

A s připoutaností k negativistické mysli se pak není třeba divit, že je tady pořád nějaký důvod k nadávání a kritizování.

Proto přeji z celého srdce Tobě a všem hodně štěstí.

[Trini]

Je to ještě malinko dál. Tohle, co jsi - to všechno, co je - je ve své podstatě absolutně celistvé - dokonalé. Poznání toho je osvobozením od jakéhokoliv zdroje utrpení. Proto jsou všechny ty promluvy Probuzených - ne kvůli tomu, aby někdo dokazoval že ví něco víc nebo že je duchovně dál, ale protože poznání Skutečnosti vede k osvobození od utrpení.

To je tvůj dojem, na který máš samozřejmě právo. Ale bylo by lepší, kdybys to k tomu napsala: podle mne nebo tak to vidím. Hned by se s tebou dalo lépe diskutovat.

Proč by sis nemohla myslet, že to máš jak probuzení? Na to má právo každý si myslet, že to má jak probuzení. Ale měl by počítat s tím, že to ostatní vidí jinak než on.

Mně např. nešlo o osvobození od utrpení. Mně šlo o to poznat, jak to je.

Radosti a bolesti/utrpení přicházejí a odcházejí - nic netrvá věčně - to je běh tohoto světa. Kdo se chce držet jen břehu radosti to nebude mít lehké - bude stále žít ve strachu, že se mu to nepodaří, a proto hledat různá - i podivná - řešení - třeba i manipulovat svoji mysl.

Poznání umožnuje plout řekou života - mezi břehy radosti a bolesti - s vyrovnanou, klidnou myslí. Člověk už nepropadá beznaději, zoufalství a pocitu nesmyslnosti toho všeho.