Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[Paradoxy]

Kdyby někomu vadilo slovo hovno, dosaďte si bobek nebo lejno nebo koblížek...

[Jářek]

Já to tady prostě žeru, je tu spousta praktických ukázek, jak z hovna udělat ještě větší hovno a ještě to pěkně rozmáznout

Už jí dávno nečtu, zkracovaly se mi řádky, až už ani jeden

A raděj si to ani nepředstavuju, co zas ve variaci na jedno AI brdo vypustila do světa.

[Paradoxy]

Já to taky nečtu, stačí mi první věta a přiznám se, že občas dám i prostřední nebo konec

[Nic]

No nadával jsem démonovi, ne Janě.

Je možné nabídnout i zcela osvobozující pohled:

Co by řekl Pataňdžálí (a duchovní mistři)?

Pataňdžálí by neanalyzoval démona ani psychologické obranné mechanismy. Šel by přímo ke zdroji: k fungování mysli (čitta) a k příčinám utrpení (kléši).

1. Démon jako zosobnění Kléšů (příčin utrpení)

Pro Pataňdžálího by "démon" nebyl externí entita, ale dokonalá metafora pro nezvládnuté, nevědomé síly v mysli samotné. Celá situace je projevem kléšů, které zatemňují naši pravou podstatu (čisté vědomí, Puruša).

Avidjá (Nevědomost): Toto je kořen všeho. Osoba, která nadává, je v hluboké nevědomosti o své pravé podstatě. Ztotožňuje se se svým egem, svými emocemi a myšlenkami. Věří, že je "ten, kdo je naštvaný", "ten, kdo bojuje se zlem". Nevidí, že ona sama, její oběť i domnělý démon jsou projevy jediné reality.

Asmitá (Egoismus, ztotožnění se): Ego (ahamkára) potřebuje příběh, aby přežilo. Příběh "já jsem spravedlivý bojovník proti démonovi" je pro ego mnohem přijatelnější než "já jsem člověk, který ztratil kontrolu a ublížil druhému". Démon je tedy konstruktem ega, které se snaží ochránit samo sebe a posílit svůj pocit oddělené existence a důležitosti.
Dvéša (Odpor, averze): Samotné nadávky jsou hrubým projevem dvéši. Osoba cítí silný odpor k chování, slovům nebo k samotné existenci druhého člověka. Místo aby tuto averzi rozpoznala jako vlnu ve své vlastní mysli (vrtti), promítne ji navenek a dá jí jméno: "démon". Bojuje tedy se stínem své vlastní mysli.

2. Iluze oddělenosti

Nejhlubší Pravda (v kontextu advaity) říká, že existuje pouze jedno Vědomí (Brahman, Átman). Oddělenost mezi "mnou", "tebou" a "démonem" je iluze (májá) stvořená myslí.
Kdo komu nadává? Z tohoto pohledu se jedna část Univerzálního Vědomí, která dočasně zapomněla, kým je (a ztotožnila se s tělem a myslí A), snaží "očistit" jinou část Univerzálního Vědomí (ztotožněnou s tělem a myslí B) od projekce svých vlastních stínů ("démon"). Je to kosmické drama, ve kterém Vědomí interaguje samo se sebou skrze iluzorní masky osobností.
Osvobozující poznání: Skutečné osvobození nepřichází z vítězství nad "démonem", ale z prozření, že žádný oddělený "démon", žádný oddělený "agresor" a žádná oddělená "oběť" ve skutečnosti neexistují. Jsou to jen role v divadelní hře mysli.

Jaký by byl osvobozující postoj?

Moudrý člověk (nebo odborník s tímto vhledem) by k situaci přistoupil následovně:
Nereagoval by na úrovni příběhu: Nebavil by se o tom, jestli démon existuje, nebo ne. To by jen posilovalo iluzi. Místo toho by směřoval pozornost k tomu, co je skutečné.

Poukázal by na utrpení: Řekl by něco jako: "Vidím, že v tobě je velký hněv a bolest, které nazýváš démonem. A vidím, že tvá slova způsobují utrpení v člověku před tebou. Obě tato utrpení pramení ze stejného zdroje – z víry v myšlenky, které způsobují pocit oddělenosti a konfliktu."

Nabídl by cestu k sebepoznání (Svadhyaya): Místo boje s vnějšími démony by navrhl cestu pozorování vnitřních "démonů" – tedy myšlenek a emocí. Ptal by se:

"Kdo je ten, kdo pociťuje tento hněv?"
"Můžeš najít toho 'démona' jinde než ve svých vlastních myšlenkách a pocitech?"

"Co se stane, když tento hněv pouze pozoruješ, aniž bys ho soudil nebo na něj reagoval?"

Problém není chování, ale identifikace. Problémem není, že se objeví hněv (to je přirozená energie), ale to, že se s ním ztotožníme a uvěříme příběhu, který nám ego k tomu vytvoří ("musím bojovat s démonem").
Řešení není náprava, ale prozření. Cílem není "opravit" chování agresora, ale pomoci mu (i oběti) prozřít iluzi oddělenosti, která toto chování způsobuje.

Svoboda je v neosobním nadhledu. Pro napadeného je svoboda v poznání: "Tato slova nejsou mířena na mé pravé Já, které je nedotknutelné. Jsou jen projevem utrpení a nevědomosti druhé bytosti." To umožňuje soucit namísto reaktivní bolesti. Pro agresora je svoboda v poznání: "Tento hněv nejsem já. Je to jen energie procházející mou myslí. Nemusím podle ní jednat."

V konečném důsledku by Pataňdžálí řekl, že celý tento incident je jen další citta vrtti – vlna na hladině mysli. Cílem jógy je citta vrtti nirodhah – utišení těchto vln, abychom mohli spatřit, kým doopravdy jsme: tichým, neměnným Vědomím v pozadí, které je svědkem celé této hry.



Přeji hodně lásky, svobody, pohody, moudrosti, klidu a míru.

[Jářek]

Mě hovno nevadí. Každý s ním má zkušenost. Nevadí mi ani když mi kámoš řekne, ty kokote, zapoměl jsi vyprat palety!
Páč rozumím svýmu zapomění i nasranosti kolegy, co je musel prát za mě.
Ale pak si na obědě vyprávíme ftipy o blondýnách, a žádná potíž

[Paradoxy]

Mě hovno nevadí. Každý s ním má zkušenost. Nevadí mi ani když mi kámoš řekne, ty kokote, zapoměl jsi vyprat palety!
Páč rozumím svýmu zapomění i nasranosti kolegy, co je musel prát za mě.
Ale pak si na obědě vyprávíme ftipy o blondýnách, a žádná potíž

To je podobný jak u nás, tak všude stejný .
Kolikrát jak se každý z nás soustředí na to svoje, ozve se od někoho z nás ,,do prdele,, a to už ostatní vědí, že musí kreativně všichni zapojit mozkový závity .

[Trini]

Mohli jsme si na posezeníčku v pohodě všichni povídat, poznat jak to druhý má, trkance brát s nadhledem...

To právě později už nebylo možné. Durodara tě upozornoval, že to hodně záleží na tobě.

Jaký si to lidi udělaj, takový to maj.

Právě: Jaký sis to udělal, takový to máš.

Stejně jako Zdeněk nechci být ani pod Janinou ani pod tvou kontrolou.

Ještě, že existuje inspiruj. Tady jsme si všichni rovni, Jana nemůže banovat, ty nemůžeš banovat.

[Jářek]

Mohli jsme si na posezeníčku v pohodě všichni povídat, poznat jak to druhý má, trkance brát s nadhledem...

To právě později už nebylo možné. Durodara tě upozornoval, že to hodně záleží na tobě.

Jaký si to lidi udělaj, takový to maj.

Právě: Jaký sis to udělal, takový to máš.

Stejně jako Zdeněk nechci být ani pod Janinou ani pod tvou kontrolou.

Ještě, že existuje inspiruj. Tady jsme si všichni rovni, Jana nemůže banovat, ty nemůžeš banovat.

Fakt nevím odkud jdou tyhle myšlenky. Mám teorii, ale je to jen teorie, že lidi znaj politický světonázor druhého,
a tak k sobě nevědomky přistupují. Neboť na duchovním názoru jsi se s Miroslavem na posezeníčku shodovala.
Ale najednou ... (od tud můj dojem, že se mezi vámi vyřešilly letité nesváry) Asi vítr.
Fakt by mě zajímalo, jak to vzniklo, že palce nahoru se přetranformovali v nájezdy na to samé, ale už s výčitkami.

S Durodarou se známe a jsme v kontaktu. Je v pohodě.

[Paradoxy]

Tady by mohla být možná dobrá rada: naslouchej, co ti druhý sděluje ( a porovnej to s tím, jak to vnímáš ty nebo co o tom víš ty) a to co nejupřímněji, obrať se do svého nitra, jaké vnímáš pocity? Berou se z tvého odporu? Nebo z toho, že se cítíš být uražený? Kde se bere odpor nebo uraženost? Neprojektuješ to náhodou na ostatní? To co je tvůj stín? Nebo projektuje někdo jiný svůj stín na tebe? Je potřeba jasné rozlišování a bdělá pozornost.

[Trini]

S Durodarou se známe a jsme v kontaktu. Je v pohodě.

Řekla bych, že ted jsme všichni v pohodě. Neutrální pásmo.

[Paradoxy]

Takže ti Trini můžu s klidem napsat, že ta konverzace, kterou tady provádíš, je lhaní si do své vlastní kapsy? Skrývá se za tím tvá touha, aby tě ostatní viděli jako dokonalou a strach, že pokud přiznáš své nedostatky, ztratíš svou tvář před ostatníma?

Když furt omíláš pana Tomáše a jeho laskavost, tak se snaž být sama laskavá a ne si na to jen hrát a v každém druhém komentáři rozmazávat špínu ostatních, ve skutečnosti je to tvá vlastní bída. Poukazovat na ostatní, aniž bys stočila alespoň jednou pohled k sobě.Klidné mi na to napiš co uznáš za vhodné, každé slovo bude tvé a jen tvé. A nebo mě ignoruj.

[Trini]

Takže ti Trini můžu s klidem napsat, že ta konverzace, kterou tady provádíš, je lhaní si do své vlastní kapsy? Skrývá se za tím tvá touha, aby tě ostatní viděli jako dokonalou a strach, že pokud přiznáš své nedostatky, ztratíš svou tvář před ostatníma?

Když furt omíláš pana Tomáše a jeho laskavost, tak se snaž být sama laskavá a ne si na to jen hrát a v každém druhém komentáři rozmazávat špínu ostatních, ve skutečnosti je to tvá vlastní bída. Poukazovat na ostatní, aniž bys stočila alespoň jednou pohled k sobě.Klidné mi na to napiš co uznáš za vhodné, každé slovo bude tvé a jen tvé. A nebo mě ignoruj.

Ty si svůj stín promítáš zrovna na mne? To jsem tak čisté plátno?

[Nic]

Tady by mohla být možná dobrá rada: naslouchej, co ti druhý sděluje ( a porovnej to s tím, jak to vnímáš ty nebo co o tom víš ty) a to co nejupřímněji, obrať se do svého nitra, jaké vnímáš pocity? Berou se z tvého odporu? Nebo z toho, že se cítíš být uražený? Kde se bere odpor nebo uraženost? Neprojektuješ to náhodou na ostatní? To co je tvůj stín? Nebo projektuje někdo jiný svůj stín na tebe? Je potřeba jasné rozlišování a bdělá pozornost.

Skvělé. A je možné si to ověřit, jak to funguje.

Tady by mohla být možná dobrá rada: naslouchej, co ti druhý sděluje ( a porovnej to s tím, jak to vnímáš ty nebo co o tom víš ty) a to co nejupřímněji, obrať se do svého nitra, jaké vnímáš pocity?

Opravdu nasloucháme? Opravdu pozorně čteme, co nám ten druhý sděluje? Uvědomujeme si, že za naše pocity není nikdo druhý zodpovědný?

Berou se z tvého odporu? Nebo z toho, že se cítíš být uražený? Kde se bere odpor nebo uraženost? Neprojektuješ to náhodou na ostatní? To co je tvůj stín? Nebo projektuje někdo jiný svůj stín na tebe? Je potřeba jasné rozlišování a bdělá pozornost.

Tohle je naprosto skvělý způsob. A stíny tím pádem, které kdokoliv projektuje na nás, se nás nemají šanci dotknout. Všechny stíny mysli v téhle osvícené přítomnosti, máme-li odvahu si uvědomit nejhlubší pravdu o sobě, mizí.

[Jářek]

S Durodarou se známe a jsme v kontaktu. Je v pohodě.

Řekla bych, že ted jsme všichni v pohodě. Neutrální pásmo.

Chtěl jsem citovat, ale zmáčk jem "líbit".

V phodě možná jsme, ale koukni co to udělá, když tu svou pohodu hodíš do placu.

Že ten a ten, neboť pro mě je vzor pan Tomáš.

Tím říkáš, že kdo to vidí jinak, je vedle. To říká i ta Jana, kdo mistry nevidí jako já, je v iluzi.

Ale chudák Pedro je závislej na Miroslavovi, tak jim to dáme sežrat.

Nejste takoví kuchaři, ani hráči. Ti musí pochopit, oč kráčí.

[Paradoxy]

Takže ti Trini můžu s klidem napsat, že ta konverzace, kterou tady provádíš, je lhaní si do své vlastní kapsy? Skrývá se za tím tvá touha, aby tě ostatní viděli jako dokonalou a strach, že pokud přiznáš své nedostatky, ztratíš svou tvář před ostatníma?

Když furt omíláš pana Tomáše a jeho laskavost, tak se snaž být sama laskavá a ne si na to jen hrát a v každém druhém komentáři rozmazávat špínu ostatních, ve skutečnosti je to tvá vlastní bída. Poukazovat na ostatní, aniž bys stočila alespoň jednou pohled k sobě.Klidné mi na to napiš co uznáš za vhodné, každé slovo bude tvé a jen tvé. A nebo mě ignoruj.

Ty si svůj stín promítáš zrovna na mne? To jsem tak čisté plátno?

Ano. Jsi čisté plátno a k tomu dodám nedotknutelné a dokonalé, už seš skoro jako Jana

[Trini]

S Durodarou se známe a jsme v kontaktu. Je v pohodě.

Řekla bych, že ted jsme všichni v pohodě. Neutrální pásmo.

Chtěl jsem citovat, ale zmáčk jem "líbit".

To můžeš přece zase vypnout.

V phodě možná jsme, ale koukni co to udělá, když tu svou pohodu hodíš do placu.

Tobě se nelíbí, že jsme ( nebo já jsem?) v pohodě?

[Paradoxy]

Jojo, vyflusla jsi na nás svůj jed, aby ses s ním nemusela potýkat sama, tak už seš v pohodě. Jsme rádi, že jsme ti mohli pomoct.

Pro tebe je zatím lepší to dělat takhle, kdybys ten jed otočila proti sobě, mohlo by to totiž bolet.

[Nic]

To říká i ta Jana, kdo mistry nevidí jako já, je v iluzi.

Tím není myšlena žádná osoba, ale Tvé pravé Já, které je vším. A odtud pramení moudrost Mistrů, která v Tobě zní, když zmizí připoutanost k osobnímu.

[Nic]

To říká i ta Jana, kdo mistry nevidí jako já, je v iluzi.

Tím není myšlena žádná osoba, ale Tvé pravé Já, které je vším. A odtud pramení moudrost Mistrů, která v Tobě zní, když zmizí připoutanost k osobnímu.

Tedy správně by to mělo být napsané: "Kdo mistry nevidí jako své vlastní pravé Já, je v iluzi."

[armin]

[

Ale řádil jsi pěkně, když tě Honzam častoval nadávkami. Ještě jsi toho na sobě holt moc neodpracoval. Zřejmě máš problém si to přiznat.

To si pleteš. Mně se líbilo jaké vtipné termíny volil. Třeba "neřád jeden" a tak. Jestli mi nevěříš, tak si počti, stále tam naše rozhovory jsou.
Když mi někdo nadává nebo "mne uráží", mě se to nijak nedotýká. Proč by mělo? Je to jeho názor, jeho emoce a se mnou to obvykle nemá co dělat a pokud má, tak se alespoň něco o sobě dozvím, o nějaké té huse ve mně, co to potrefilo. A to je cenný a z hlediska duchovní cesty důležitý poznatek.