"Lež - to je to, co tady praktikujeme všichni, po většinu našeho života, něco, čemu říkám ignorace. Na tom je postavenej celej příběh tý části mysli, který říkáme ego nebo individuální mysl. To je když člověk popírá věci, že jsou tak, jak jsou, nebo dělá, že tak nejsou. Tam to začíná a odtamtud už se váže celej ten příběh.
Takže když individuální mysl uvěří, že je oddělená od vnějšího světa, tak na tom může stavět. Že čím víc ona bude mít a vlastnit, tím líp se bude mít. Tak si řekne "budu brát z vnějšího světa. Všechno, co jakýmkoliv způsobem urvu, bude moje, protože to je můj zájem a to mi dělá dobře." Tak sama sebe přesvědčuje o nutnosti a správnosti takovýho počínání, až se dostane do životních situací, kdy musí lhát, aby to pořád naplňovala."
Jak jednáme, když něco pochopíme?
"Určitá úroveň pochopení už nám nedovoluje jednat způsobem, který nespadá do tý úrovně chápání. Když to přesto porušíme, tak tam cítíme napětí, máme tam konflikt a žene nás to zpátky. a tak se snažíme realizovat úroveň našeho chápání v běžným životě. A čím víc to naše pochopení naplňujeme svýma skutkama, tím míň jsme v konfliktu. Čím víc se od něho vzdalujeme, tím víc bojujeme sami se sebou. Ta určitá úroveň pochopení vlastně ovlivňuje přímo naše jednání a způsob chování, způsob existence v našem životě."