flpbb píše:...Konečně jsem se zase dnes začal usmívat. Díky.
tak to jsem opravdu ráda
znáš Thich Nhat Hanha ?

Je to buddhistický mnich a mírový aktivista, co během války ve Vietnamu pomáhal tzv. boat people - uprchlíkům na malých člunech. Byl přítomen opravdu hrozným záležitostem a hluboce ho zasáhl osud dvanáctileté dívky, která spáchala sebevraždu, skočila do vody a utopila se z hrůzy před pirátem, který jí chtěl znásilnil. Dovedlo ho to k úvahám o "soubytí":
" ...je snadné piráta odsoudit. Kdybychom však vyrostli ve stejných podmínkách jako on, byli by z nás také piráti. "Když vytáhnete pušku a zastřelíte piráta, zastřelíte nás všechny, protože všichni jsme do určité míry odpovědni za tento stav věcí." "
Napsal o tom báseň, kde odmítá jednoduché rozlišování na dobré a zlé, identifikuje se s oběma stranami, snaží se být v kontaktu s krásou i hrůzou světa současně s vírou, že jedině tak může pomoci míru ...
"Nazývejte mě mým pravým jménem
Neříkej, že zítra odejdu,
protože ještě dnes přicházím.
Podívej se lépe: přicházím každou sekundu
abych byl pupenem ne kvetoucí větvi,
abych byl drobným ptáčkem, s křehkými křídly,
který se učí zpívat v novém hnízdě,
abych byl housenkou uvnitř květu
abych byl klenotem skrytým v kameni.
Ještě stále přicházím, abych se smál, abych plakal,
abych se bál, abych doufal,
tlukot mého srdce je zrozením
a smrtí všeho, co je živé.
Jsem podenka, líhnoucí se z kukly
na hladině řeky,
a jsem i pták, který na jaře
včas přilétá, aby sezobl podenku.
Jsem žába, šťastně plovoucí
v čisté vodě jezírka, a jsem i užovka,
která se tiše připlazí
a sežere žábu.
Jsem dítě z Ugandy, kost a kůže,
mé nohy jsou tenké jako stonky bambusu,
a jsem obchodník se zbraněmi,
prodávající smrtící zbraně do Ugandy.
Jsem dvanáctiletá dívenka,
uprchlá na malém člunu,
která se sama vrhne do moře,
když ji unesl pirát,
a jsem i pirát,
mé srdce ještě nedokáže vidět a milovat.
Jsem člen politbyra,
s velkou mocí v rukou
a jsem člověk, který musí zaplatit
"krvavou daň" mému lidu,
pomalu umírá v pracovním táboře.
Moje radost je jako jaro, tak teplé,
že rozkvétají květy na všech cestách života.
má bolest je jako moře slz, tak plné,
že naplní všechny čtyři oceány.
Nazývejte mě pravým jménem,
abych najednou uslyšel všechny své výkřiky,
všechen svůj smích,
abych viděl, že má radost i můj žal jsou jedno.
Nazývejte mě pravým jménem,
abych se probudil,
a aby zůstala otevřená brána mého srdce,
brána soucitu"
měj se flpbb

ps. Thich Nhat Hanh samozřejmě tvrdí, jako ostatní realizovaní lidé, že pokud chceme dosáhnout míru ve světě, mezi lidmi, musíme nejdříve najít mír uvnitř sebe
dneska jsi mi ho s tím smíchem připomněl, on totiž někde v nějaké knížce, nejspíše v Cestě k plnému uvědomění, psal taky o úsměvu a pampelišce ... bohužel jsem tu citaci nenašla, ale pomatuji si to v tomto smyslu, neztrácet radost z prostého bytí pampelišky, přes to čemu jsme jako jedinci vystaveni