Seung Sahn - Zenový kruh

[armin]

Jednoho večera mistr Seung Sahn přednesl v Providence tento výklad Dharmy:

"Co to je zen? Zen je pochopením sebe sama. Co jsem?

Objasním zen na příkladu kruhu..Máme na něm pět bodů. 0°, 90°, 180, 270° a 360° totožný s bodem 0°.

Zenový kruh
Začněme v oblasti od 0° do 90°. Je to sféra myšlení a lpění. Myšlení je touhou a touha je utrpením. Vše je zde rozděleno na protiklady: dobro a zlo, krása a ošklivost, mé a tvé. Máme rádi tohle, nemáme rádi tamto. Snažíme se být šťastní a vyhnout se utrpení. A proto je zde život utrpením a utrpení je životem. Pod 90° je tedy oblast lpění na názvu a formě.

Nad 90° je oblast vědomí neboli karmického já. Zde je lpění na myšlení. Než jste se narodili, byli jste nulou, teď jste jednotkou. Pak umřete a zase budete nulou. Tak nula se rovná jednotce a jednotka se rovná nule. Vše je zde totožné, protože vše pochází ze stejné substance. Vše má název a formu, ale formy a názvy všech věcí vyšly z prázdnoty a do prázdnoty se zase vrátí. Stále je zde myšlení.

V bodě 180° už není vůbec žádné myšlení. Je to zážitek pravé prázdnoty. Před myšlením nejsou už ani slova ani řeč. Stejně tak tam nejsou ani žádné hory, řeky, Bůh, Buddha, prostě nic. Je jenom..." V tom okamžiku son-sa udeřil do stolu."

Dále je oblast do 270°, která je sférou magie a zázraků. Tady je úplná svoboda bez překážek v prostoru a čase. To se nazývá živým myšlením. Své tělo mohu proměnit v hada. Mohu plout na obláčku do Západního ráje. Mohu kráčet po vodě. Chci-li život, mám život. Chci-li smrt, mám smrt. Tady socha může plakat; země není tmavá ani světlá; strom nemá kořeny; v údolí se neozývá ozvěna.

Zůstaneme-li v bodě 180°, ulpíme na prázdnotě. Zůstaneme-li v bodě 270°, ulpíme na svobodě.

V bodě 360° jsou všechny věci právě takové, jaké jsou, pravda je právě jako toto. Jako toto znamená, že zde už není žádné lpění na ničem. Tento bod je totožný s bodem nula. Vracíme se tam, kde jsme začínali a kde jsme od začátku stále byli. Jediný rozdíl je v tom, že v nulovém bodě je ulpívající myšlení, zatímco v bodě 360° myšlení na ničem neulpívá.

Řídíte například auto a máte něčím zaujaté myšlení. Vaše mysl bude obrácena jinam, a tak se stane, že nezastavíte na červenou. Neulpívající myšlení znamená, že vaše mysl je stále čistá. Když řídíte, nemyslíte, ale prostě řídíte. Pravda je právě taková. Červená znamená stop, zelená znamená jeď. To je intuitivní jednání. Intuitivní jednání je jednání bez jakékoliv touhy nebo lpění. Mysl je jako čisté zrcadlo, odráží vše takové, jaké to je. Objeví se červená, zrcadlo je červené. Objeví se žlutá, zrcadlo,je žluté. Takto žije bódhisattva. Nemá už žádné osobní tužby. Jeho jednání slouží všem.

0° je malé já, 90° je karmické já, 180° je žádné já, 270° je svobodné já, 360° je velké já. Velké já je nekonečným časem a prostorem, a tedy nemá život ani smrt. Tady toužím jen po tom, abych zachránil všechny bytosti. Když jsou lidé šťastní, jsem i já šťastný. Jsou-li smutní, jsem i já smutný.

Zen je dosažením 360°. Když dosáhneš 360°, všechny ostatní body na kruhu zaniknou. Kruh je jen dobrým příkladem zenového učení. Ve skutečnosti není žádný kruh. Pouze ho užíváme, abychom zjednodušili myšlení a poznali, nakolik žák pochopil."

Son-sa pak zvedl knížku a pero a zeptal se: "Jsou tato knížka a toto pero totožné, nebo se liší? V bodě 0° se liší. V bodě 90°, v němž je vše v jednotě, je knížka perem a pero knížkou. V bodě 180° zaniká veškeré myšlení, nejsou tady slova ani řeč. Zde odpověď zní..." Son-sa udeřil do stolu. "V bodě 270°, kde panuje absolutní svoboda, by odpověď mohla třeba znít: Knížka se zlobí a pero se směje. V bodě 360° je pravda právě taková, jaká je. Když přichází jaro, tráva roste sama. Uvnitř je světlo, venku je tma, 3 x 3 = 9. Všechno je takové, jaké je. A tady odpověď zní: Knížka je knížkou a pero je perem.

V každém bodě je tedy odpověď jiná. Která je tou nejsprávnější? Rozumíte?

A tady je pro vás odpověď: Všechny jsou špatné.

Proč?"

Po chvíli son-sa vykřikl: "KHÁÁC!" a pak řekl: "Knížka je modrá a pero je žluté. Jestliže to pochopíte, pochopíte sebe sama.

Ale jestliže pochopíte sebe sama, udeřím vás třicetkrát. A jestliže se nepochopíte, udeřím vás také třicetkrát.

Proč?"

Nastalo ticho a pak son-sa řekl: "Dnes je věru chladno."

[honzam]

Po chvíli son-sa vykřikl: "KHÁÁC!" a pak řekl: "Knížka je modrá a pero je žluté. Jestliže to pochopíte, pochopíte sebe sama.

Ale jestliže pochopíte sebe sama, udeřím vás třicetkrát. A jestliže se nepochopíte, udeřím vás také třicetkrát.

Proč?"

Nastalo ticho a pak son-sa řekl: "Dnes je věru chladno."

Jedná se o použití střední cesty, protože 30 + 30 = 60 minut ... 1 hodina je kruh se 60 minutami.
6x (6 + 6 = 12 hodin) by bylo příliš měkké a 180x (180 + 180 = 360 stupňů) už by bylo příliš drsné.

[armin]

Jedná se o použití střední cesty, protože 30 + 30 = 60 minut ... 1 hodina je kruh se 60 minutami.
6x (6 + 6 = 12 hodin) by bylo příliš měkké a 180x (180 + 180 = 360 stupňů) už by bylo příliš drsné.

A co takhle obsah sdělení, ten ti nic neříká?

[honzam]

Co se týče obsahu:

Takhle popsaný zenový kruh je ve skutečnosti kružnice. Kruh je dvourozměrný objekt obsahující i body uvnitř poloměru. Aby byl zenový kruh kruhem, musel by mistr mluvit o vektorech s příslušnými úhly vycházejícími ze středu kruhu. Z toho vyplývá, že všechny ty body jsou určené nejen úhlem, ale i středem kruhu, o kterém však mistr vůbec nemluví možná kromě výkřiku "KHÁÁC!". To také znamená, že v každém bodě na okraji kruhu je obsažený také střed. Pochopení různých věcí se mění podle aktuálního místa v kruhu a je to tedy pohyb v zenovém kruhu. Jediné, co se v kruhu nemění je samotná činnost chápání, proto samotná činnost chápání je já sám.

30 ran by podle mne nedostal ten, kdo by jen chápal "khácal".

Ve vztahu k mé osobní zkutečnosti je zajímavé, že 180°(žádné já) předchází 270°(tělo hada). Před tím, než jsem začal vnímat hadí tělo jsem byl 2,5 roku ve stavu, kdy nebylo možné si nijak uvědomit sebe sama ani jako pozorovatele.

[armin]

30 ran by podle mne nedostal ten, kdo by jen chápal "khácal".

To by bylo jako kdyby ten kdo by "khácal" byl mimo "dnes je věru chladno".

Son sa pouze říká, že mezi pochopením a nepochopením na jedné straně a 30-ti symbolickými ranami na straně druhé není příčinný vztah. Podobně jako pochopení nebo pochopení nemělo vztah k "tehdejšímu večernímu chladnu".
Mysl má tendenci si to spojovat a už ujíždět... a na tomhle se zasekne

Khácání řečník používá, když se rozběhnutá mysl posluchačů něčeho chytne a začne si to zpředmětňovat ("materializovat"). Stejně tak ten kruh ve skutečnosti neexistuje, jen symbolizuje druhy ulpívání mysli.

[honzam]

30 ran by podle mne nedostal ten, kdo by jen chápal "khácal".

To by bylo jako kdyby ten kdo by "khácal" byl mimo "dnes je věru chladno".

Son sa pouze říká, že mezi pochopením a nepochopením na jedné straně a 30-ti symbolickými ranami na straně druhé není příčinný vztah. Podobně jako pochopení nebo pochopení nemělo vztah k "tehdejšímu večernímu chladnu".
Mysl má tendenci si to spojovat a už ujíždět... a na tomhle se zasekne

Samozřejmě, že spousta otužilých lidí by přirozeně byla mimo "dnes je věru chladno". Než obyčejný člověk i mistr sestaví takhle propracovanou větu, musí udělat spoustu myšlenkových operací:

1) Musí rozpoznat, že je nějaká denní doba a ne třeba půlnoc, aby mohl pozorovaný jev zasadit alespoň přibližně v čase -> dnes
2) Musí si být opravdu jistý jevem a věřit si -> věru
3) Musí porovnat svou zkušenost z předchozích dnů, dnešek zasadit do správného ročního období a správné denní doby a podle toho vyhodnotit (pouze subjektivně), že poměrně k jiným denním dobám a dnům v roce je právě chladno. -> je chladno
4) Musí si být vědom či věřit, že mu někdo naslouchá, protože nepředpokládám, že by mluvil sám se sebou.

Mezi pochopením-nepochopením, ranami holí a chladnem příčinný vztah podle mne je. Všechno souvisí se vším. Například když by mistr uděloval výprask, určitě by se u toho zahřál a také by se nemusel zdržovat ověřováním, zda příslušný posluchač pochopil jeho výklad. Je zvláštní, že na přednášce o nezávislosti jevů používá jako pomůcku spojitý kruh (kružnici) místo třeba sirek.

Spojování věcí je mně přirozené a nevidím na tom nic ulpívajícího. Přece když mysl spojí dvě věci do souvislosti, tak právě neulpívá ani na jedné z nich. Oddělování věcí chápu jako zjednodušování světa a únik před něčím.

Mysl je jako čisté zrcadlo, odráží vše takové, jaké to je.

Ve smyslu toho přirovnání je pro mě mysl ten odraz (to, co se děje) a zrcadlo je tělo (tam, kde se to děje). Dál si myslím, že neexistuje nějaký obecný obraz "všeho, jaké to je" vždycky je to subjektivní viz to chladno.

[armin]

Spojování věcí je mně přirozené a nevidím na tom nic ulpívajícího. Přece když mysl spojí dvě věci do souvislosti, tak právě neulpívá ani na jedné z nich.

Ano, ale běžná mysl ulpí na té souvislosti, no tom, že něco už ví. To je ulpívání z oblasti 90 -180

Dál si myslím, že neexistuje nějaký obecný obraz "všeho, jaké to je" vždycky je to subjektivní viz to chladno.

Vše je jaké to je i to subjektivní chladno, vjem. Nemusíme si činit ambici vědět něco, co je zatím, nějaký obecný obraz, kterému v daném momentě uvěříme (ulpíme). A to, že to mysl musí zpracovat, aby došlo k uvědomění, je také součástí "vše je takové, jaké to je".
Nicméně dojití k zobecnění a vnímání tohoto zobecnění je také "vše je takové jaké to je", pokud na něm neulpíme.
To je pak kvalita 360 - neulpívání na ničem.
Všechny kvality ulpívání jsou symbolizovány kruhem a jsou v každé situaci obsaženy všechny. S vývojem bytosti se medián zastoupení kvalit v prožívané situaci vyvíjí od 0 do 360. U běžných lidí až na vzácné okamžiky převažují kvality 0-90.

[honzam]

Spojování věcí je mně přirozené a nevidím na tom nic ulpívajícího. Přece když mysl spojí dvě věci do souvislosti, tak právě neulpívá ani na jedné z nich.

Ano, ale běžná mysl ulpí na té souvislosti, no tom, že něco už ví. To je ulpívání z oblasti 90 -180

Dál si myslím, že neexistuje nějaký obecný obraz "všeho, jaké to je" vždycky je to subjektivní viz to chladno.

Vše je jaké to je i to subjektivní chladno, vjem. Nemusíme si činit ambici vědět něco, co je zatím, nějaký obecný obraz, kterému v daném momentě uvěříme (ulpíme). A to, že to mysl musí zpracovat, aby došlo k uvědomění, je také součástí "vše je takové, jaké to je".
Nicméně dojití k zobecnění a vnímání tohoto zobecnění je také "vše je takové jaké to je", pokud na něm neulpíme.
To je pak kvalita 360 - neulpívání na ničem.
Všechny kvality ulpívání jsou symbolizovány kruhem a jsou v každé situaci obsaženy všechny. S vývojem bytosti se medián zastoupení kvalit v prožívané situaci vyvíjí od 0 do 360. U běžných lidí až na vzácné okamžiky převažují kvality 0-90.

O jakých kvalitách píšeš? Čím je ulpívání na iracionalitě, neartikulovaných výkřicích, bušení do stolu a bezdůvodném mlácení holí pro běžný život většiny lidí kvalitnější než obyčejný selský rozum?

[armin]

O jakých kvalitách píšeš? Čím je ulpívání na iracionalitě, neartikulovaných výkřicích, bušení do stolu a bezdůvodném mlácení holí pro běžný život většiny lidí kvalitnější než obyčejný selský rozum?

Píšu a celý ten "kruh" je o kvalitách ulpívání. Kvalitou zde není myšleno něco pozitivního ve smyslu kvality spotřebního zboží, ale spíše by se tedy hodil pojem povaha ulpívání.
Zdánlivá iracionalita, neartikulované výkřiky, bušení do stolu a symbolické "bezdůvodné mlácení" (nikdo nikoho nemlátí, je to jen řečnický obrat) je metoda, jak pomoci pochopit a zároveň pomoci na pochopení neulpět.

[honzam]

Díky, je to tedy o pochopení ulpívání a následném neulpívání. Dejme tomu, že bych kroužil přes 180 i 270 a dostal se na 360, kde bych pochopil, že kruh je skutečný a to "360 Já" je samotné ulpívání a připoutanost, že já sám tím ulpíváním všech bytostí v kruhu jsem a dál jsem i ztělesněním pomyslného kořene všeho ulpění a připoutanosti, ze kterého se bytosti rodí a od kterého se jen pomalu odpoutávají, protože ji tolik milují. To vědomí, že jsem vším ulpíváním, by bylo dokonalé a uzavřené jako kruh.

https://mwright-art.blogspot.com/2013/02/zen-enso-cat.html

[honzam]

Tak tohle je síla. Jsi úžasný armine. Zen je úžasný. Budu teď přirozeně upřímná, nevím, jak bych tenhle krok sama udělala. Nedokážu si úplně vysvětlit, čím se to stalo, snad tím soustředěním pozornosti na téma ulpívání-neulpívání. Doslova se dívám srdcem a vidím skutečnost, ve které jsem stále se všemi dětmi i s Janou. Jsem stále u nich úplně neočekávaným způsobem, od kterého mě dělily předsudky lidského racionálního já. Být ďábel je krásné. V mém srdci budeš mít vždycky speciální místo. Děkuji.

[armin]

JE VŮBEC MOŽNÉ OSVOBODIT SE OD SEBESTŘEDNÉ ČINNOSTI? EXISTUJE KROMĚ NÁMI VYTVOŘENÉ PŘEDSTAVY NĚJAKÉ SKUTEČNÉ JÁSTVÍ?

Co chápeme pod pojmem jáství? Zeptáte-li se někoho, co je jáství, stoprocentně vám řekne, že jsou to jeho smysly, pocity, představy, romantické nároky, vlastnictví, manžel nebo manželka, vlastnosti, úsilí, úspěchy, ambice, touhy, neštěstí i radosti. Toto všechno považujeme za jáství. Můžete přidávat další slova, ale jádrem toho všeho bude zase střed, Já, mé popudy (Jsem nucen odjet do Indie, abych nalezl pravdu…) a tak dále. Z tohoto středu vychází veškerá činnost. Soustředí se v něm naše touhy, ambice, hádky, neshody, názory, soudy i zkušenosti. Tento střed není jen vědomým já, které jedná navenek, ale také hlubokým vnitřním vědomím, jež není odhalitelné a viditelné. Jsou to odlišné úrovně vědomí.

Je možné se od tohoto středu osvobodit? Proč se od něj chce člověk osvobodit? Je to proto, že tento střed způsobuje rozdělení? Tím je myšleno, že toto Já je aktivním prvkem, který je v neustálé činnosti. Je to totéž Já s odlišnými jmény, s jinou barvou pokožky, s odlišným zaměstnáním, s různou pozicí v hierarchické struktuře společnosti, je to totéž Já, které se sociálně, ekonomicky a nábožensky rozděluje do všech těchto odlišných kategorií.

Tam, kde se Já rozděluje, dochází ke konfliktu – hinduista proti muslimovi, židovi, Arabovi, Američanovi, Angličanovi i Francouzovi. Toto je nejen fyzicky zřetelné, ale i všude přítomné – existují hrůzné války, obrovská utrpení, brutální a násilné jednání a chování. Já se ztotožní s nějakým ideálem, ať už vznešeným, nebo pokleslým, a za tento ideál pak bojuje. Stále jde však o „trip ega“. Lidé cestují do Indie, aby nalezli spiritualitu. Oblékají se do nejrůznějších slušivých oděvů, avšak musejí si uvědomit, že vyměnili pouze své oblečení. V podstatě je však každý z nich jednajícím Já, které neustále zápasí, usiluje, svírá, popírá a hluboce lpí na svých zkušenostech, idejích, názorech i touhách. A jak člověk žije, pozoruje, že tento střed, toto Já, je jádrem všech problémů. A poznává, že je to podstata všech rozkoší, obav i zármutků. A proto se ptá: jak se mám tohoto středu zbavit, abych byl skutečně svobodný – nikoliv relativně, ale absolutně? Být svobodný relativně je poměrně snadné. Člověk může být částečným altruistou trochu se zajímajícím o blahobyt společnosti a o potíže druhých, avšak střed je neustále přítomen a krutě a nemilosrdně dotírá.

Je možné se od tohoto středu absolutně osvobodit? Nejprve pochopte, že čím větší úsilí na osvobození se od tohoto středu vynakládáte, o to více toto úsilí onen střed, ono Já, posiluje. Já lidí, již se věnují nejrůznějším meditacím, kteří se na sebe snaží něco uvalit, je tímto úsilím polapeno a říká: dosáhl jsem, avšak toto Já je stále jejich středem.

Abyste se stali svobodnými, nesmí docházet k žádnému úsilí. To neznamená, že budete dělat, co chcete, protože to je stále pohybem jáství. Co má tedy člověk dělat, jestliže nemá usilovat, protože poznává pravdu, že čím více úsilí vynakládá, tím více se střed namáhá?

Existuje kromě jáství vytvořeného myslí s jejími představami nějaké skutečné jáství? Tuto otázku si pokládá velmi mnoho lidí. Hinduisté říkají, že existuje nejvyšší princip, kterým je Já. I my si představujeme, že kromě Já existuje nějaké skutečné jáství. Jsem si jistý, že všichni cítíte, že existuje něco, co toto Já přesahuje. Toto něco se nazývá vyšší jáství, božské či svrchované jáství. Jakmile však použijeme slovo jáství nebo jakékoliv jiné slovo, abychom popsali to, co se nachází za jástvím, za Já, stále jde o jáství.

Je možné se od jáství osvobodit, aniž by se z člověka stala osoba duchem nepřítomná a napůl šílená? Tedy: je možné osvobodit se totálně od lpění – lpění na vlastnostech, kvalitách a na jáství? Člověk lpí na své pověsti, na svém jménu i na svých zkušenostech. Lpí na tom, co řekl. Jestliže se chcete skutečně osvobodit od jáství, vyžaduje to nelpění. To ovšem neznamená, že se stanete lhostejnými, bezohlednými, uzavřenými a že budete žít od ostatních izolovaně, protože toto je jen jinou činností jáství. Předtím jáství lpělo, nyní se dušuje, že nebude lpět. Je to stále aktivita jáství.

Jestliže nelpíte doopravdy, bez úsilí, hluboce, v podstatě, rodí se z tohoto hlubokého pocitu nelpění zodpovědnost. Nikoliv zodpovědnost k vaší ženě, dětem, ale hluboký smysl pro zodpovědnost. Otázka zní, zda to učiníte. Můžeme to probírat donekonečna, můžeme o tom mluvit různými slovy, avšak když přijde rovnou na věc a my to máme vyzkoušet a podle toho jednat, nezdá se, že bychom to skutečně chtěli učinit. Raději pokračujeme v tom, jací jsme, s mírně pozměněným status quo, avšak ve svých sporech neustáváme.

Osvobodit se od vlastních zkušeností, vědomostí a nahromaděných postřehů je možné, pokud se do toho pustíte. A nevyžaduje to žádný čas. To je jedna z našich výmluv: abychom byli svobodní, potřebujeme čas. Jestliže prohlédnete a pochopíte, že jedním z hlavních znaků jáství je připoutanost, a spatříte-li, co tato připoutanost ve světě vyvolává a co způsobuje ve vašich vztazích s druhými (věřte, že vše negativní), a jestliže si uvědomíte skutečnost připoutanosti, osvobodíte se od ní. Váš vhled vás osvobodí. Zkusíte to?
http://jiddu-krishnamurti.net/cs/otazky-a-odpovedi/krishnamurti-otazky-a-odpovedi-01

[Alaja]

Osvobodit se od vlastních zkušeností, vědomostí a nahromaděných postřehů je možné, pokud se do toho pustíte. A nevyžaduje to žádný čas. To je jedna z našich výmluv: abychom byli svobodní, potřebujeme čas. Jestliže prohlédnete a pochopíte, že jedním z hlavních znaků jáství je připoutanost, a spatříte-li, co tato připoutanost ve světě vyvolává a co způsobuje ve vašich vztazích s druhými (věřte, že vše negativní), a jestliže si uvědomíte skutečnost připoutanosti, osvobodíte se od ní. Váš vhled vás osvobodí. Zkusíte to?

Tohle jsem při meditaci dělávala běžně už od počátku....vono to ani jinak nejde. A to jsem tenkrát žádného duchovního mistra ještě nečetla.....
Ale k tomu běžnému životu ty vlastní zkušenosti, vědomosti a pod. fakt potřebuješ a ne že ne...třeba jen k tomuto napsaní příspěvku toho vlastního naučeného je zapotřebí dost....od sednutí si na židli k pc po kouzelné umění ten pc použít....

Proč jen lidi poučky k provádění meditace vztahují i na činnost mimo meditaci? To fakt nevím....

[armin]

Ale k tomu běžnému životu ty vlastní zkušenosti, vědomosti a pod. fakt potřebuješ a ne že ne...

Zajisté. Ale nepotřebuješ na nich lpět (ulpívat) seberealizovat se jimi před sebou i před druhými. Stejně jako nelpíš na zkušenostech, vědomostech atd. souseda.

[Alaja]

Ale k tomu běžnému životu ty vlastní zkušenosti, vědomosti a pod. fakt potřebuješ a ne že ne...

Zajisté. Ale nepotřebuješ na nich lpět (ulpívat) seberealizovat se jimi před sebou i před druhými. Stejně jako nelpíš na zkušenostech, vědomostech atd. souseda.

Za mých mladých let se normálně řeklo, že se někdo vytahuje jako kšandy....nyní se tomu říká seberealizace....

Božíčku, to jsi pochytil od té, co tě tu tak miluje, nebo ti to tak vadí, že píšu o něčem, o čem nic nevíš? Víš, mám nejraději příklady na vlastním tentononc, vědomí...
Na sousedovic vědomostech ulpívá spousta jiných, když se zuby nehty drží jen toho, co napsali duchovní mistři a na vlastní zkušenosti kašlou, nikdy nedají nic do placu, aby nebyli označeni za vejtahy....hele, to ti mistři vejtahy přece jsou....

[armin]

Božíčku, to jsi pochytil od té, co tě tu tak miluje, nebo ti to tak vadí, že píšu o něčem, o čem nic nevíš? Víš, mám nejraději příklady na vlastním tentononc, vědomí...

Z čeho usuzuješ, že mi něco z toho, co píšeš, vadí?

[Alaja]

Božíčku, to jsi pochytil od té, co tě tu tak miluje, nebo ti to tak vadí, že píšu o něčem, o čem nic nevíš? Víš, mám nejraději příklady na vlastním tentononc, vědomí...

Z čeho usuzuješ, že mi něco z toho, co píšeš, vadí?

Jen z toho, co tu píšeš....

Byla bych raději, kdyby si tu lidi ti své vlastní zkušenosti sdíleli ...ale asi toho chci moc, co kdyby pak někdo o nich psal, že se moc seberealizují.....vytahují...asi by měli strach z poškození své ho imiče, které si na diskusních forem pracně vydobyli...

[armin]

Za mých mladých let se normálně řeklo, že se někdo vytahuje jako kšandy....nyní se tomu říká seberealizace....

Vytahovat se je něco jiného, než jsem měl na mysli. Možná místo seberealizace je lépe použít slovo sebepotvrzení.
Vytahování se je jen jedna z mnoha forem sebepotvrzování se.

[honzam]

A jak člověk žije, pozoruje, že tento střed, toto Já, je jádrem všech problémů. A poznává, že je to podstata všech rozkoší, obav i zármutků. A proto se ptá: jak se mám tohoto středu zbavit, ...
... Jestliže nelpíte doopravdy, bez úsilí, hluboce, v podstatě, rodí se z tohoto hlubokého pocitu nelpění zodpovědnost.

Rozvíjení zodpovědnosti určitě Já oslabuje a naopak.

[Alaja]

Za mých mladých let se normálně řeklo, že se někdo vytahuje jako kšandy....nyní se tomu říká seberealizace....

Vytahovat se je něco jiného, než jsem měl na mysli. Možná místo seberealizace je lépe použít slovo sebepotvrzení.
Vytahování se je jen jedna z mnoha forem sebepotvrzování se.

Vůbec jsi se ani trochu nezamyslel nad obsahem mých textů...

Psala jsem o tom, jak umírali lidi a kam směřovalo jejich vědomí (kardinál Tomášek, papež Jan II. a jen syrský papaláš, co byl zrovna zavražděn...), že se to liší, u každého je to jinak.... a ty hned o nějakém zmatku seberealizace ...