od armin » stř 18. pro 2019 9:43:46
Známky gurua? Jaká jsou znamení, podle nichž poznáte osvíceného? Jak poznáte člověka ve stavu osvíceném?
Jak je těžko popsat ranní svítání… Jak těžko je popsat jen utišující vánek, jenž právě pohladil vaši skráň…, natož pak stav, kdy myšlenky utichají a každý jejich pohyb uhasíná… Jak těžko je popsat mudrce! A přece bych chtěl mluvit o něm slovy nejnadšenějšími. V duchu mi zpívá slavný chorál na jeho božskou přítomnost, i když zcela dobře vím, že nejlépe by bylo uctít ho mlčením…
Rád bych vám ukázal Pravdu… Ale nemám na mysli pravdu žádného z lidí. Chtěl bych mluvit o pravém Já, které z lásky k Já, které z lásky a milosrdenství k nám se může projevit v podobě člověka. Jenomže Ono má všechny podoby. A přece v některé je více odhaleno. Má-li někdo to štěstí, že je pozná v lidském tvaru, je to veliká Milost. Může k němu promlouvat různě. V podobě bratra, milence, učitele nebo učitelky. Matky i otce rodiny.
.................
Učí-li osvícený moudrosti, neuvažuje „ já vyučuji“, „já přináším osvícení“. Kde není různosti, kde není poznávaná různost, kde je jen dobro, jež není dobrem v běžném slova smyslu, ale osvícením, Poznáním, jak by mohl myslet „já někoho osvobozuji“? Kdyby takto myslel, byl by opět v „egu“, v omylu jako malé dítě, nebo jako obyčejný člověk. Proto díváme-li se na moudrého jako na učitele, nedívejme se naň jako na člověka, nebo ho nepoznáme nikdy. Je psáno: “Ne skrze tvar, ani skrze jméno, ne skrze slova, ani skrze pohyb, jen skrze Pravdu lze poznat Pravdu. Jinak není srozumitelná a ani jí není možno učinit srozumitelnou žádným jiným způsobem.“.
„Moudrý ví, ale nemá možnosti ani chtění učinit to srozumitelnějším. Ten kdo se dívá k Božství, tomu je srozumitelné. Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší. On sám není v pohybu, nikam nejde a odnikud nepřichází. Právě proto není u něho chápání hmoty jako hmoty, ale jako nehmoty. Prázdna. Ani tu není vlastnění čehokoli s možnostmi hromadění. Proto u něho není ani přesvědčování, ani snaha po přesvědčování, nebo něčem podobném. Kdo se k němu obrací s vírou, je ozářen světlem Bytí jako sluncem. Kdo se odvrací, je ve stínu. Kdo jej nenávidí nebo zrazuje, je jako kámen vržený do vody.
.........................
Ale i když moudrý nedělá nic - neboť je nástrojem Božím, je vnitřně rovný se vším (srovnán). Ti, kdož se k němu obrací s láskou a oddaností, jako k netělesnému učiteli, mohou časem zažít tuto rovnost a s ním hloubku jeho Poznání. A to je důležité, že každá bytost může být učitelem, ale může nás dovést jen do takové hloubky, v jaké je sama uvědomena.
Proto je vždy nutné obracet se k Bohu a ne k člověku a Bůh nás povede neomylně. Prosit o osvícení Boží moudrost, vzývat Ducha Svatého - jak říkají křesťané - božská moudrost nás povede neomylně. O tom nemusí být pochybností. Bůh se jím zjeví vnitřně a v pravý čas i v těle. Avšak jen v tom případě, bude-li to člověk čistého srdce a tiché mysli a opravdovou touhou po Bohu.
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou!“
.................
A potom bude pro ně platit ono rčení čínského mystického spisu „Zlatá květina“! „ A když se objeví onen zlatý, nebude o něm pochybností!“
Jak ho poznáte?
Na svém vlastním duchovním vývoji můžete poznat působení mudrce, na zřídnutí myšlenek, na pročištění mysli v jeho přítomnosti, na zodpovězení otázek ohledně duchovní cesty. Většinou se dobře i medituje v jeho přítomnosti, zejména v dalších setkání s Ním. Když se uklidní počáteční vzrušení. Meditace jde snadno, jakoby od sebe. Dochází k prohlubování poznání a to i když nebylo proneseno ani jediné slovo. Vaše otázky jsou ujasňovány vaším vlastním niterným zdrojem, který se stále víc a víc otvírá přítomností Učitelova Světla. Anebo se také mnoho otázek rozpustí jako nepodstatné.
A dále na sobě poznáte nové kvality, kterých jste dosud vůbec nepoznali nebo které byly velmi latentní: lásku, soucit, milosrdenství, moudrost. I kdyby jste se s ním shledali jen jednou, zanechá to na vás stopy na celý život, úměrné hloubce vašeho obrácení se k Božství Osvíceného.
Ale nejen dobré kvality, ale i vaše závislosti a tužby budou se rychle vyplavovat z vašeho nitra, aby mohly být rozpoznány a rozpuštěny jako nedůležité, jako nespásné, jak by řekl Guatama Budha.
To všechno a ještě více zažijí ti, kteří se budou obracet k Božství mudrce a ne k jeho osobě. Ti kdož se k němu budou obracet opravdově, nezištně a s láskou a naprosto upřímně, hlavně v sobě samých. Opravdový učitel pozná každý záchvěv vaší duše, přeje-li si ho poznat, ale vy sami Ho můžete poznat jen na podkladě nejvyšší opravdovosti. Nic nesmí zůstat v obezličce, nic nesmí zůstat skryto, nic nesmí být myšleno po straně. Ti, kdož by nebyli takto opravdoví, kdo by chtěli cokoliv získat v neupřímnosti, nebo s přetvářkou, nepoznají je. Naopak dostaví se jim zkoušky, které je rychle odhalí. I čistému se mohou dostavit zkoušky, ale ten jimi projde snadno. Pyšný a neupřímný jim obyčejně podlehne a jeho další zkouška a pokrok jsou odloženy. Zda na krátko, nebo na delší dobu, to záleží na něm. To nezpůsobuje mudrc a ani si toho nemusí být zevně vědom. Zkoušky si děláme sami. To se naše ego bouří proti oslabování. Dostává se do pokušení a uvítá se jako svoji záchranu.
................
Zbývá už jen jedna otázka. Má tento moudrý ve tvaru člověka, sám osobně nějaké znamení moudrosti?
Je vůbec takové znamení? Ano je takové znamení. Je právě v tom, že není na něm žádného znamení. Osvícení Osvíceného je právě v jeho neprokazatelnosti, v nevyslovitelnosti. Právě tak znamení. To není žert, to není vtip, ba ani paradox. To je pravda. Kdo je s to pochopit tato slova, došel daleko.
(Eduard Tomáš JVS)