Jak prakticky aplikovat zákon přitažlivosti v každodenním ži

[Trini]

Trini, rozumím, že to vnímáš jako názor .

Když chápeš, že ostatní vnímají to, co píšeš, jako názor, tak je to v pořádku.

Ono u realizovaných je to opravdu jinak. Z toho, co píší realizovaní, to Poznání opravdu dýchne. Proto je tak ostatní lidé vnímají. Tvoje povídání takový efekt nemá. Ani jako informace se to nedá moc použít, protože to neodpovídá tomu, co říkají realizovaní. Ale hlavně že ty sama jsi s tím spokojená. To je pro tebe to podstatné.

[Zdeněk]

texty (...) – nejsou teorií

Nejsou-li texty teorií, pak co jiného zbývá, než aby texty byly praxí?

Přečíst či citovat texty o plavání neznamená umět plavat. Texty o plavání mohou být nápomocné, pro většinu lidí i nezbytné, ale bez plavání ve vodě se prostě nikdo plavat nenaučí. Je bláhové si myslet opak.

[Nic]

texty (...) – nejsou teorií

Nejsou-li texty teorií, pak co jiného zbývá, než aby texty byly praxí?

Přečíst či citovat texty o plavání neznamená umět plavat. Texty o plavání mohou být nápomocné, pro většinu lidí i nezbytné, ale bez plavání ve vodě se prostě nikdo plavat nenaučí. Je bláhové si myslet opak.

Zdeňku, máš pravdu, že číst o plavání není totéž co plavat. Skvělá analogie. Jenže, co když některé texty nemusí být jen suchou teorií, ale spíše samotnou vodou, která zve k ponoření?

Před více než 30 lety mi četba Aštávakragíty přinesla přímou ochutnávku toho, k čemu slova jen ukazují. I když tenhle prožitek tehdy zmizel, zůstalo potom jasno, o co jde. Postupně jsem si uvědomovala, že z textů Probuzených nevyzařuje jen informace, ale živá esence – láska a ticho, která naviguje pozornost za slova samotná.
Něco jako prst ukazující na měsíc, který mě vedl k tomu, abych se podívala kam slova Probuzených směřují. A tahle zkušenost časem dozrála v trvalé rozpoznání toho, co je neměnné v bdění, snění i hlubokém spánku beze snů.

Takže jasně, čtení o plavání nenahradí plavání. Ale některé texty, jako jsou například Promluvy Probuzených, nejsou jen návodem. Jsou spíše živým přenosem, který může čtenáře "hodit do vody" přímého prožitku.

Proto pro mě tyhle texty nejsou teorií. Jsou radostným pozváním ke svobodě. Nepochybuji, že ten, kdo je čte otevřeným srdcem, objeví v sobě přesně to místo, odkud samy vyvěrají.

Ostatně i sám Nisargadatta uznává možnost působení kvalitní duchovní literatury, když píše: "..každá řádka této knihy vyhladí čtenářovu nevědomost o svém Pravém Já a vynese na povrch Pravou přirozenost jeho Bytí."

A dávám si setsakramentsky záležet, aby na Poradně byly jen texty, které navigují k tomu co v ochutnávce kdysi nabídla Aštávakragíta. Proto jsou teď diskuze, které by mohly být matoucí, jinde. Ne, že by běžný povrchní pohled byl špatný, ale jestli má někdo touhu a odvahu směřovat k poznání Pravdy, ať není ničím rušený.

[armin]

A co takhle ta uraženost nebo zesměšnění, co zmiňuje v souvislosti se mnou Trini, jak to po té vipassaně vidíš?

To jediné ne, ale nebuďme malicherní.

Zásadní rozdíl vidím v tom, když někdo zcela vědomě uráží nebo zesměšnuje druhé a v tom, když se někdo cítí být uražen nebo zesměšněn, aniž by ho někdo urážel nebo zesměšnoval.

Armin se k těmto svým projevům dříve hlásil - nazýval to provokace. Ale když stejné povokace proti němu použil Honzam, tak se mu to vůbec nelíbilo. Normálně by mu mělo dojít: tak tohle jsem dělal a ještě dělám druhým - a taḱhle se to cítí, když to samé dělá někdo mně. Při troše sebereflexe by se z toho býval mohl poučit.

Koukám, jak tě to vzalo
Dík za vysvětlení tvého postoje.

Co se týče Honzama, tak já jsem se akorát vyjádřil o Honzamovi, po jeho neutuchajících nadávkách, tak trochu v žertu, že je na posezeníčku takový náš dvorní šašek, který si může říkat a nadávat jak chce.
Když pak začal reagovat i na Paradoxy, že je kráva, tak to Pedrito už nevydržel a zabanoval ho.
Mně ty jeho projevy nijak nevadily, prostě psal, jak to cítí, co ho pálí, tedy hlavně o sobě.

Ty jsi se s jeho nadávkami zřejmě souzněla (mluvil nejspíš v souladu s tím, jak to cítíš i ty), tak proto se tě to, co jsem o něm napsal, tak dotklo a vzala sis to osobně.
Nebo je to nějak jinak?

[Trini]

texty (...) – nejsou teorií

Nejsou-li texty teorií, pak co jiného zbývá, než aby texty byly praxí?

Přečíst či citovat texty o plavání neznamená umět plavat. Texty o plavání mohou být nápomocné, pro většinu lidí i nezbytné, ale bez plavání ve vodě se prostě nikdo plavat nenaučí. Je bláhové si myslet opak.

Eduard Tomáš:

832.

Je nějaký rozdíl mezi pravdou, kterou vysloví duchovní Mistr a toutéž pravdou, kterou vysloví jeho žák? Na první pohled by se zdálo, že účinek bude stejný,.

Není tomu tak. Prohlášení žáka může mít sílu jeho intelektu, ale prohlášení duchovního Mistra má vždy sílu Pravdy.

Co to znamená?

To znamená, že dopad obou prohlášení bude různý. To, které je řečeno Mistrem intiutivně z nitra, zasáhne člověka až do hloubi srdce. To druhé zapůsobí obvykle jen jako informace.


https://youtu.be/337r1Kx24jM?si=PNHYXvK7JA1cKNc8

O poznání :: Eduard Tomáš, Paměti mystika 04/15

3:51

Tady vypráví Eduard Tomáš, co se stalo, když si přečetl Tajnou stezku od Paula Bruntona.