Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Nic]

Ty nejsi cestovatel.

Ty jsi cestovatel.

No, vyzkoušej si to, může se Ti podařit pravdivě říct, že jsi někde jinde, než tady?

[Trini]

Ty nejsi cestovatel.

Ty jsi cestovatel.

No, vyzkoušej si to, může se Ti podařit pravdivě říct, že jsi někde jinde, než tady?

Slovíčkařením nic nezměníš na tom, že jsi cestovatel.

[Nic]

Slovíčkařením nic nezměníš na tom, že jsi cestovatel.

Je to ověřitelné, jaképak slovíčkaření. Nelze být ve skutečnosti nikde jinde, než vždycky tady.

Cestovatel se objevuje ve mně. Já nikam nejdu.

Každé ztotožnění — ať už s tělem, s myslí, nebo s rolí cestovatele je jenom myšlenkou, která se objevuje v vědomí, ale nevztahuje se k tomu, kdo skutečně je.

[Trini]

Slovíčkařením nic nezměníš na tom, že jsi cestovatel.

Je to ověřitelné, jaképak slovíčkaření. Nelze být ve skutečnosti nikde jinde, než vždycky tady.

To je naprostý nesmysl. V Neposatelném žádné "tady" neexistuje. Tady a tam jsou pojmy z projevu.

Tady každopádně - a naštěstí - nejsi.

[Nic]

To je naprostý nesmysl. V Neposatelném žádné "tady" neexistuje. Tady a tam jsou pojmy z projevu.

Tady každopádně - a naštěstí - nejsi.

Při ztotožnění s tělem se jevím jako osoba ve světě, ve kterém cestuje a může být tady nebo tam.

Při ztotožnění s duší se jevím jako duchovní bytost, která na sobě duchovně pracuje, aby mohla setrvávat jen tam - Doma.

S osvobozením od jakéhokoliv ztotožnění je tady jen tahle Boží přítomnost, od které není nic odděleno. Jsem svým vlastním Domovem, který je stále teď tady.

To, co se objeví v mysli, skutečně nejsem, je to jen sen. Nicméně jsem To.

To, co je časoprostorem a jakoukoliv myšlenkou nedotčené.

[Nic]

Tomu se říká synchronicita - k tomu, o čem se tady bavíme se objevilo v nabídce video:

Jak uniknout iluzi času | Eckhart Tolle

"...Tohle uvědomění je zcela nekonceptuální. Pokud myslíš, nemůžeš to pocítit. Musíš pustit myšlení. A pak zůstává přítomnost. Přítomnost, která je tvou podstatou.

Můžeš ji cítit jako „já jsem“, jako bytí. A to je podstata teď. Podstatou teď je samotné vědomí – nepodmíněné, nadčasové. Jinými slovy, je to ty.

Přál bych si, aby mě to napadlo, když jsem psal „Moc přítomného okamžiku“ – že ty jsi teď. Tato formulace ke mně přišla až později. Pro knihu už bylo pozdě. Ty jsi teď."

Ty jsi teď tady.

Ty jsi teď tady - naštěstí.



Protože tohle je to trvalé štěstí.

[Trini]

To je naprostý nesmysl. V Neposatelném žádné "tady" neexistuje. Tady a tam jsou pojmy z projevu.

Tady každopádně - a naštěstí - nejsi.

Při ztotožnění s tělem se jevím jako osoba ve světě, .

Osoby tady prostě jsou - at se ztotožněním nebo bez ztotožnění - jak by se To Jediné mohlo projevovat, povídat, cestovat, kdyby nevytvářelo osoby.

[Nic]

To je naprostý nesmysl. V Neposatelném žádné "tady" neexistuje. Tady a tam jsou pojmy z projevu.

Tady každopádně - a naštěstí - nejsi.

Při ztotožnění s tělem se jevím jako osoba ve světě, .

Osoby tady prostě jsou - at se ztotožněním nebo bez ztotožnění - jak by se To Jediné mohlo projevovat, povídat, cestovat, kdyby nevytvářelo osoby.

Díky, Trini. Ano, máš pravdu, že To Jediné se projevuje i jako osoba – se ztotožněním nebo bez něj. Když se vrátím k té mé zkušenosti popisované při zkoumání toho, kdo jsem a co je duše, tak při ztotožnění s tělem jsem byla to, co se narodilo a zemřelo – měla jsem nějakou fyzickou podobu, jméno, nějakou příslušnost. V každé inkarnaci jsem byla úplně jinou osobou, nikdy ne stejnou. Vždycky, když to tělo zemřelo, tak už jsem nebyla tou osobou, ale pořád jsem byla. Vnímala jsem se jako něco, co je oddělené od Boha – tedy od toho, který JE bez podoby. Osoba už nebyla skutečností. Bylo to hlubší sebepoznání.
Pak po realizaci největšího přikázání se objevilo ještě hlubší poznání, že ani ta duše není to, co skutečně jsem. Nejsem ničím, co by bylo od Boží přítomnosti odděleno.

A tohle je právě to, co rezonuje s Nisargadattovo pojetím "Já jsem TO". Moje zkušenost mi ukázala, že ta osoba je jako převlek, role, kterou To Jediné na sebe bere, aby se projevilo a mohlo se pohybovat, povídat, cestovat – přesně jak píšeš. Ale za těmi všemi převleky je pořád jen To Jediné, neoddělené, nepopsatelné. Já jsem nic, co by bylo odděleno, a přesto se skrz mě projevuje Život, který je právě tím Bohem.

Ty osoby jsou jako zrcadla, ve kterých se Bůh dívá na Sebe. Každá je jedinečným odleskem, ale odlesk není zdrojem. Zdroj je nekonečné JE = Bytí, které prostě je. A pochopení, že ani duše není tou konečnou realitou, je pro mě osvobozující. Je to jako sundat poslední masku a uvědomit si, že jsem byla vždycky TO, co je za ní.

Je to hluboká a nekonečná cesta poznání, a jsem ráda, že se o to můžeme takhle dělit. Díky.

[Trini]

Ty osoby jsou jako zrcadla, ve kterých se Bůh dívá na Sebe. Každá je jedinečným odleskem, ale odlesk není zdrojem. .

Takhle ti to připadá, protože jsi nepoznala Nepopsatelné. Tedy jsi schopná uvažovat jen na úrovni projevu - kde je odlesk v zrcadle oddělen od toho, kdo se do zrcadla dívá. Ale po Poznání Nepopsatelného už srovnáváni s projevem nemá žádný smysl. Jak řekl Nisargadatta: Vše, co se o tom říká, není To. Pravdivé jsou jen negace: Ani bytí, ani nebytí. ani vědomí, ani nevědomí...ani blaženost, ani ne- blaženost..



Eduard Tomáš:

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

[Nic]

Ty osoby jsou jako zrcadla, ve kterých se Bůh dívá na Sebe. Každá je jedinečným odleskem, ale odlesk není zdrojem. .

Takhle ti to připadá, protože jsi nepoznala Nepopsatelné. Tedy jsi schopná uvažovat jen na úrovni projevu - kde je odlesk v zrcadle oddělen od toho, kdo se do zrcadla dívá. Ale po Poznání Nepopsatelného už srovnáváni s projevem nemá žádný smysl. Jak řekl Nisargadatta: Vše, co se o tom říká, není To. Pravdivé jsou jen negace: Ani bytí, ani nebytí. ani vědomí, ani nevědomí...ani blaženost, ani ne- blaženost..



Eduard Tomáš:

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

Ono se to skutečně dá těžko popsat… všechno je ve své podstatě Boží, dokonalé.
Jak říká Eduard Tomáš:

Jste jediným, všepronikajícím bytím. Jste čistým vědomím „Já“.

Uvědom si, že není rozdílu mezi nekonečným čistým vědomím a jeho obsahem.

Vše je Já a blaženost…

Umění klidu mysli

Všechno je Já — a blaženost je totéž co sat-čit-ánanda — samo Bytí.

Je to tak skutečně, když si o Tobě, o sobě, o ničem vůbec nic nemyslím,
to Bytí osvobozené od připoutanosti k mysli je dokonalé.
Je to láska, která je blahem.

Skrz mysl se můžeš jevit jako osoba se jménem, minulostí a vlastnostmi.
Ale v čistém uvědomění, že jsi, zůstává jen samotné vědomí existence,
které není od Bytí nijak oddělené —
a právě to je štěstí, láska, blaženost.

[Trini]

Ty osoby jsou jako zrcadla, ve kterých se Bůh dívá na Sebe. Každá je jedinečným odleskem, ale odlesk není zdrojem. .

Takhle ti to připadá, protože jsi nepoznala Nepopsatelné. Tedy jsi schopná uvažovat jen na úrovni projevu - kde je odlesk v zrcadle oddělen od toho, kdo se do zrcadla dívá. Ale po Poznání Nepopsatelného už srovnáváni s projevem nemá žádný smysl. Jak řekl Nisargadatta: Vše, co se o tom říká, není To. Pravdivé jsou jen negace: Ani bytí, ani nebytí. ani vědomí, ani nevědomí...ani blaženost, ani ne- blaženost..



Eduard Tomáš:

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

Ono se to skutečně dá těžko popsat… všechno je ve své podstatě Boží, dokonalé.

Nepopsatelné se nedá popsat.

Jak říká Eduard Tomáš:

Je rozdíl, co říká Edurad Tomáš širokému publiku a co říká jednotlivci podle jeho úrovně.

[Nic]

Nepopsatelné se nedá popsat.

Je rozdíl, co říká Edurad Tomáš širokému publiku a co říká jednotlivci podle jeho úrovně.

Ano, máš pravdu — je rozdíl mluvit o tom, co nelze popsat, k širokému publiku, a mluvit k jednotlivci, který už ochutnává.

Je to jako pokoušet se popsat chuť cukru někomu, kdo nikdy neokusil sladké, a někomu, kdo právě poznává, co sladké je.

Když nastane poznání, všechny ty různé popisy najednou dávají smysl — každý z jiného úhlu, a přece všechny správně. Jen slova už nemohou obsáhnout to, co je přesahuje.

V dokonalém uvědomění toho, kdo skutečně jsi, se tají dech a slova mizí.
A přesto není pochyb o dokonalém uvědomění všech, kdo poznávají, že jsi Já.

Boží království, Nirvána, Brahman, Bůh, nejvyšší pravda, štěstí, ráj, dokonalá, úžasná, čistá, svobodná, absolutní, nekonečná, krásná Láska…
Jsi TO.

A není to žádný kompliment. Je to skutečnost.

[armin]

V dokonalém uvědomění toho, kdo skutečně jsi, se tají dech a slova mizí.

K tomu máš bohužel hodně daleko. Zatím jenom slova slova slova... Málo kdo je tak užvaněný jako ty.

[Jozef]

Z krehkej kvetinky vyrástla nádherná sekvoja.

Zarputilý zemolez, sa s tým nedokáže mieriť.

[armin]

Z krehkej kvetinky vyrástla nádherná sekvoja.

Tak sa ti to javí skrze tvoju mysel.

[Jářek]

Když nastane poznání, všechny ty různé popisy najednou dávají smysl — každý z jiného úhlu, a přece všechny správně. Jen slova už nemohou obsáhnout to, co je přesahuje.

Mě třeba slova Nirmaly, za kterou jsem jezdíval, vyplují občas. Kdybych si chtěl usilovně na něco vzpomenout, tak to nevytlačím Ono se nedá dohledat, co říkala přímo mě, prostě to je někde v diáři paměti, a semtam se to rozsvítí. A je to úplně něco jinýho, než co je veřejně k mání.

Jen bych asi utrousil něco ve smyslu, že Podstata nevypráví nauku Podstatě, nýbrž těm ušatým člobrdům, co z ní rostou
s tím darem slyšet. Jak v tý pohádce, kde poupátko poslouchalo písničku a rozeznělo se.

[Zdeněk]

A přesto není pochyb o dokonalém uvědomění všech, kdo poznávají, že jsi Já.

Kdybys byla Já, nevnucovala bys to každému, nešermovala tím, a netlemila se u toho pitomě, protože to je vůči Já kontraproduktivní.

Já bez empatie a bez soucitu je napodobenina Já, démonské já.

Hole dwelling devil na tebe sedí jak hrnec na prdel.

[Trini]

V dokonalém uvědomění toho, kdo skutečně jsi, se tají dech a slova mizí.

To je něco pro sebestředné jáčko. To pořád chce něčím být. A najednou je přesvědčené, že je to nejvyšší. To je uspokojení pro já/ego, to je blaženost.


Při realizaci se ale "já" rozpustí, tak říkajíc "zemře" a je pouze Absolutno. Tragedie pro já, které je tak blažené při představě, že je to nejvyšší. Proto raději zůstane u té představy, která ho dělá tak štastné a blažené.

[Jozef]

Mysl by měla vždy směřovat k Bohu. Žádné jiné záležitosti nemají právo ji zadržovat. Měla by neustále myslet na Boha, i když je to velmi těžký úkol, ale vytrvalým cvičením toho lze dosáhnout.

To, čím jsme nyní, je výsledkem naší dosavadní praxe. Opět platí, že praxe z nás dělá to, čím budeme. Cvičte tedy opačným směrem; jeden druh obrácení nás přivedl sem, obraťte se na druhou stranu a co nejdříve se z toho dostaňte. Myšlení smyslů nás přivedlo sem dolů - v jednu chvíli plakat, v druhou se radovat, být vydáni na milost a nemilost každému vánku, být otroky všeho. Je to hanebné, a přesto si říkáme duchovní.

Vydejte se opačnou cestou, myslete na Boha; ať mysl nemyslí na žádné tělesné či duševní požitky, ale jen na Boha. Když se pokusí myslet na cokoli jiného, pořádně ji postrčte, aby se otočila a myslela na Boha.



Svámí Vivekánanda



https://ramakrisna.webnode.cz/products/obraceni-mysli/

[Zdeněk]

myslete na Boha; ať mysl nemyslí na žádné tělesné či duševní požitky, ale jen na Boha

A říká Svámí Vivekánanda také, kdo nebo co je tím Bohem? (Zlaté tele?)

V Mojžíšově poselství Izraelcům je Bůh 'JSEM'. Hinduistické pojetí však není nutně monoteistické.

Meditace objektová je pochopitelně dobrá a nutná, ale existuje i meditace bezobjektová. V buddhizmu se rozeznávají 4 hmotné a 4 nehmotné džhány, ale ani ony nejsou osvícením.