Už ma to nebaví

[Petr]

jinak nepritahujeme si do zivota jen to co nas bavi, pritahujeme si to, cemu venujeme pozornost, takze kdyz jsme zamereni na to ze nas neco nebavi, tak se to k nam zase nejak dostane . Ale kdyz si i v tom co nas nebavi v ten moment najdeme to, co nas bavi, tak nas to bavi, i kdyz by nas to driv nebavilo. A casem se z toho vyextrahuje to a zesili to, co nas bavi.

[Dagmar]

[quote="vostalpetr"]
A TADY FAKT MŮŽE POMOCT TA OTÁZKA: CO VLASTNĚ CHCI?
..................................................................

Vostalpetře můžeš mi poradit - co vlastně chtít ?? Mám radost ze svého života a co dále??

[vostalpetr]

intuitivní náhled je prostě intuitivní náhled

a praxe je praxe

(praxe může, ale také nemusí vést k intuitivnímu náhledu, ale intuitivní náhled je mimo praxi a nepraxi)

psal jsi tady nekde, co si predstavujes pod tim intuitivnim nahledem? asi jo, ale jak to nectu , tak netusim kde prosim odkaz

fakt jsem to psal?

to fakt nevím kde, ale je to něco podobnýho, jako to je v tom příspěvku někde o pár reakcí výš, kde cituji něčí zkušenost s dikshou, že si to najednou uvědomíš,
ale pak z toho zase vypadneš, je to jakoby to chození v kruhu, praxe nepraxe, úsílí neúsilí, přijímání nepřijímání,
dokud ti to opravdu nesepne,
já to neumím poppsat jinak, než jako určitý náhled či přesvědčení že VŠECHNO JE ON,
nebo jak to píše Jana VŠECHNO JE LÁSKA

já prostě jen chci říci, že to je POCHOPENÍ, nikoli jen MYŠLENKA, nebo pochopení myšlenky
možná se dá říci, že je to smích, láska, přítomnost,
já nevím

[vostalpetr]

A TADY FAKT MŮŽE POMOCT TA OTÁZKA: CO VLASTNĚ CHCI?
..................................................................

Vostalpetře můžeš mi poradit - co vlastně chtít ?? Mám radost ze svého života a co dále??

Copak já to vím?
Psal jsem, že si na to každej musí odpovědět sám, co chce...

Hele, já jsem ukecanej takže bych zase o tom začal psát a teoreticky to rozebírat a udělal bych z toho zase nějakej návod na meditaci...

[vostalpetr]

No dobrá,
zkusím to říct,
ale zase z toho bude praxe:

Je to v Cestě pokojnýho bojovníka na str.205

kde Sokrates říká Danovi, že má pro něj poslední úkol, nejdůležitější a nejvyšší cvičení:

BUD ŠTATNÝ PRÁVĚ TED A TADY

a Dan se ptá, a co dál? A on mu říká cokoli budeš chtít...

((ale co je tím, co každý chce? no každý chce být štastný.
Ale proč každý není štastný?
No protože si to svoje štěstí s něčím spojuje (manželka, děti, peníze atd) a tím to štěstí posunuje do času a prostoru,
samozřejmě, občas štastní jsme, když třeba dostaneme to co jsme chtěli,
ale to znamená, že jsme štatní ?
no znamená to že jsme štatní ted a tady (a stejně tak můžeme být neštastní jen ted a tady)

neustále se rozhodujeme pro to, nebýt štastní, protože říkáme, nejsem spokojenej s tím jak ted a tady právě věci jsou,
takže se to rozhodneme napravit, a tím to celé posuneme do času a prostoru))

Já vím,
ty mně ted řekněš, no jo, ale já ted a tady v tento okamžik nejsem štastná...
Takže co teda chceš? Chceš být štastná? No tak bud štastná právě ted a tady...

(já to jinak napsat neumím, takže mně z toho vyšlo opět cvičení, jedno z tisíců cvičení,a bude to pro každýho z nás cvičení tak dlouho, dokud to nepochopíme, že to není cvičení, ale je to přirozený stav ega, lépe řečeno podstaty bytí, prvotního osobního sebeuvědomění "já jsem" (dokud nebudete jako malý děti....)

[vostalpetr]

A CO JE SMÍCH?

noo to je prostě katarzní metoda, kdy se dostáváme mimo mysl do stavu radostivosti v přítomném okamžiku,
proto taky jde se smíchem všechno líp (protože smích říká, že všechno je v pořádku, zatímco mysl neustále říká, že něco v pořádku není, že to musíme napravit, třeba alespon gramem praxe...)

[vostalpetr]

Jo, Petře,
už si vzpomínám, že jsme o tom někde psali,
a ty jsi pak psal, že to je jako výměna filtru,
a já psal, že to není jen výměna filtru,
že to není škola optimistického myšlení, protože to je něco mimo hodnocení mysli + a -,

že to je podstata bytí já jsem,
a ještě k tomu dodám, že já jsem je sebe - láska...

ale kde to bylo, to už nevím...

[Petr]

ad VostalPetr a intuitivni nadhled: dikec, no jeste teda na to mrknu

[vostalpetr]

[jamajsky.drap]

SAMOZŘEJMĚ,
DÁ SE TO CVIČIT, DÁ SE TO PRAKTIKOVAT, DÁ SE ŘÍCI, ŽE TO JE MEDITAČNÍ METODA,
A DÁ SE TO TAKTO I TEORETICKY POPSAT A ROZEBRAT
ALE PAK TO BUDE METODA JEN JEDNA Z TISÍCE METOD
(A ZKUŠENOST UKAZUJE, ŽE TO CVIČIL NA RŮZNÝ ZPŮSOB SKORO KAŽDÝ, ALE ŽE PAK TUTO METODU OPUSTIL A ZAČAL CVIČIT NĚCO JINÉHO)

Já to nazval "meditační technikou" spíše jako ironii . Člověk pořád něco čte, zkouší, praktikuje a nakonec mu nejvíce prospěje drsnější černý humor. Tahle "metoda" se mi líbí, pže nevyžaduje žádné úsilí. "Pozornost na pozornost", "uvědomování si Tady a Teď " je super a funguje, ale vyžaduje podle mě určité úsilí. Tahle "metoda" mě do Tady a Teď hodí taky, ale tak nějak bez úsilí
"Metoda" píšu schválně v uvozovkách.

...a to jsem chtěl říct

[vostalpetr]

ale vyžaduje podle mě určité úsilí. Tahle "metoda" mě do Tady a Teď hodí taky, ale tak nějak bez úsilí
..............................................................................................................................

Vzpomínám, že Ramana někde říkal,
že jogínská metoda je jako když poháníš krávu bičem,
ale že jeho metoda (sebedotazování) je jako když krávě nabídneš čerstvou trávu, tak jde za tebou sama,

ale spíše mně přijde tohle prohlášení platné o této metodě,
protože je přirozené i pro ego,
protože to není oddělování se (nejsem to, co pozoruji)
ale je to (vcelku štastná) transformace

samozřejmě, je třeba k tomu úsilí,
protože mysl má stále tendence "jít ven"
ale je snažší jít zpět do přítomnosti, protože v přítomnosti na nás čeká štěstí hned ted,
zatímco když si určíme štěstí že je v čase a prostoru, tak ho tam musíme někde pracně nahánět,
a navíc, k tomu, abychom toto udělali, musíme být neštastní, jinak by jsme samozřejmě nešli hledat to štěstí do času a prostoru,
takže velmi jednoduše poznáme, kdy jsme "mimo meditaci"

A protože přijímání je transformace,
tak ani úsilí nijak nevadí (jak jsem psal dříve, nevadí vlastně vůbec nic) protože i úsilí nebo neúsilí je také On nebo Láska.
A samozřejmě máme mysl, a když mysl řekne, že třeba toto nechci, tak to taky nevadí, protože i toto je On nebo Láska.
Je to prostě mimo + a - hodnocení mysli.

[veronamik]

..tiež mam občas taky pocit, že všetko je vlastne k ničomu..ale tym som zistila, že na jednom mieste nemožno asi stale zotrvať..všetko je o pohybe...raz hore-raz dole...raz neg.-raz pozitívne.....??

[Petr]

urcite mas pravdu, protoze se nikdy nedrzime na stejne hladine, stale se to meni a obcas mirne nahoru, obcas mirne dolu.. ja to vidim jako takovy vlnkovity pohyb nahoru, pokud dejme tomu ze to vyladenejsi je treba nahore a to zmatenejsi dole. takze i kdyz je to jak rikas jednou jsi dole a jednou nahore, tak to nove nahore je vis jak to stare nahore, a to nove dole je min dole jak to stare dole.. az tak ze se uz skoro neda rict, ze jednou jsi dole a jednou nahore, ale jednou si vice nahore a jednou mene nahore .
Teda ja to tak vnimam nekdo ma treba setrvaly vlkovity pohyb dolu, i to je urcite mozne a otoci to az na pomyslenem dne. moznosti a scenaru je tolik, kolik je lidi

[vostalpetr]

..tiež mam občas taky pocit, že všetko je vlastne k ničomu..ale tym som zistila, že na jednom mieste nemožno asi stale zotrvať..všetko je o pohybe...raz hore-raz dole...raz neg.-raz pozitívne.....??

...................................................................................................................................

to je jen proto, protože se stále (po celý život) díváš jen na mysl, pocity a vnější svět
a někdy tomu dáváš znaménko + a jindy -,
takže tím neustálým pozorováním jsi se s tím ztotožnila a považuješ to za jedinou realitu a skutečnost

a pak ti přijde naprosto nemožné ZASTAVIT na jednom místě, protože zastavení v tobě vyvolá neklid, nudu, nespokojenost apd.
to je naprosto normální situace každého člověka,
no a duchovní oblast ukazuje, jakým způsobem lze zastavit,

těch způsobů zastavení je hodně,
podle mě nejlepším způsobem ZASTAVENÍ, tedy aby ti v tom zastavení nevadil neustálý pohyb a aby nerušil,
je PŘIJMUTÍ věcí tak, jak se ti jeví,
jako že VŠECHNO JE LÁSKA,

technicky řečeno to znamená MILOVAT LÁSKU, a díky této technice se všechno sjednocuje na principu lásky,
a takto postupně (aniž by byl nějak zrušen neustálý pohyb) objevíš to statické a neměnné,
BEZ NĚJAKÉHO ÚSILÍ SE ZASTAVOVAT A NĚCO MĚNIT

((VEDLEJŠÍM A POMĚRNĚ ŽÁDOUCÍM ÚČINKEM PAK JE, ŽE TĚ TA NEUSTÁLÁ ZMĚNA ZAČNE OPĚT BAVIT A TO ASI MNOHEM VÍC, NEŽ TĚ KDY BAVILA A STEJNĚ TAK PRO TEBE BUD VELMI ZÁBAVNÉ ZASTAVENÍ SE))




PS.
Ale koho baví přemýšlet,
tak to může vyřešit filozoficky:

JEDINOU NEMĚNNOU JISTOTOU JE NEUSTÁLÁ ZMĚNA

což v někom samozřejmě může vyvolat velmi negativní pocity, nebot se mu zhroutí jeho seriozní svět se svým smyslem a účelem,
ale když se mu to povede PŘIJMOUT
(a nic jiného mu v podstatě nezbývá pokud nechce se světem neustále válčit, což samozřejmě může)
tak je to vcelku radostná událost, nebot se zbavíš závaží mysli, která neustále chtěla svět měnit k obrazu svému
a přes veškeré (osobní, společenské a politické) reformy, revoluce a perestrojky se jí to stále nedařilo

[Ida]

[quote="vostalpetr"]

nebot se zbavíš závaží mysli, která neustále chtěla svět měnit k obrazu svému
---------------------------

jj jak říká Mooji nechat t o bejt, Jana píše všechno je LÁSKA a VostálPetr rád píše - všechno je ON. A najednou si uvědomíte, že když s ničím nemanipulujete, tak to jde samo, a jste někým ?? něčím?? řízen a plujete životem bez velých výkyvů.

[Lenny]

Jen mě k tomuto napadlo:
V jedné knížce jsem nedávno četla o úžasné technice, jak vše přijímat a neodporovat realitě.
A to: Cokoliv se děje, řeknu si: "Takhle to chci!" Tzn. např. mi ujede autobus a já si řeknu: "Ano, chtěla jsem, aby mi ujel bus!" Spálím jídlo a řeknu si: "Chtěla jsem ho spálit!" Je to neuvěřitelně funkční a legrační, takže kdykoliv se mi stane něco blbého a já si vzpomenu na tohle, hned z toho mám srandu a špatná nálada je fuč A jakmile si řeknu "takhle to chci", hned se otočí proud myšlenek úplně jinam, a to k tomu, "proč to tedy chci"? a hledám na tom pozitiva - ujel mi bus, asi mám přijet trochu později nebo si srovnat myšlenky čekáním na další autobus, atd... a taky se kupodivu daleko lépe hledají řešení, než když se člověk zasekne v tom "sakra, stalo se mi to a to, to je hrůza" - takhle to je s nadhledem a řešení mi přijdou naprosto logická a samozřejmá Určitě doporučuju tuhle superbomba afirmaci

[Monika]

mně to taky hlásí, že je to funkční, jelikož jde o přijetí a to samo o sobě je harmonizující, narozdíl od odporu eeee, nnneeeee !!! který všechno komplikuje a utrpení doslova násobí ... a ty tlaky při tom, když jsme plní odporu a nesouhlasu, že by jeden vyskočil nejraději přímo z kůže ...

[Jana]

mně to taky hlásí, že je to funkční, jelikož jde o přijetí a to samo o sobě je harmonizující,

To přijetí je vlastně ve skutečnosti vděčností za to, co je. Když se objeví něco, co bychom mohli nazvat chybou, tak se rázem objevuje i nějaké možné poučení z chyby a tím pádem i obohacení života, což je vždycky důvodem k vděku.

Je-li v nás přijetí, pak je v nás i láska a tak to, co je, dává v téhle chvíli nejvíc, co může.

[Petr]

Cokoliv se děje, řeknu si: "Takhle to chci!"

tak to je docela zajimava "povolenka" do Vortexu tu jeste neznam .

[watta]

Cokoliv se děje, řeknu si: "Takhle to chci!"

tak to je docela zajimava "povolenka" do Vortexu tu jeste neznam .

Takhle jak je to napsané, tak je to opravdu "luxusní" (jak by řekl jeden můj kolega ). Ale to vymýšlení si důvodů (např. proč ujel ten autobus atd.), to už mi tam do toho zase nesedí - tím vlastně uznávám, že to tak sice nechci, ale možná na tom najdu něco (a proto to musím hledat), proč to chci. Kdežto takhle, jak to leží a běží, to zdůrazňuje to, že právě mé nastavení momentálního já umožňuje (a tím způsobuje a přivozuje )všechny situace, které se mi přihodí, a že jsem tedy skutečným strůjcem (chci, já) toho připáleného jídla a podobně. A to mě přijde výstižnější, přímější a ukázkové Takové to: "vidíš? tohle jsi zrovna teď právě ty." Dobré zrcadlo Dneska jsem měla také dobré zrcadlo, zapomněla jsem PIN od své karty (kterou pochopitelně používám každý den), a nezabraly ani dva pokusy - třetí jsem raději nezkoušela