Inspirace od člověka bez končetin (s titulky)

[LuKas]

Já jen tvrdim, že se mnou souzní učení Abrahama (Esther) a oni tvrdí něco jinýho, co se týče Ježíše a dorůstání končetin, ale co je císařovo nechme císaři.

[Petr]

..no právě to je ta obrácená koncepce: uvidím...uvěřím, uvěřím...uvidím

jj, to je presne ono.

Jsou naše končetiny podmínkou pro naši celistvost, úplnost a dokonalost?

Je celistvost našeho těla podmínkou pro to, abychom mohli být šťastní?

Není chybění těch končetin u Nicka naopak obrovským darem, díky kterému nám může ukázat nezávislost našeho pravého štěstí na stavu našeho těla?

jj urcite to neni podminka naseho stesti, ale na druhou stranu, to ze si dokazeme najit stesti uvnitr sebe, vubec neznamena, ze zahodime vsechny nase touhy, protoze uz je ke stesti nepotrebujeme. Naopak muzeme se za nimi vydat, protoze dokazeme byt stastni uz na te ceste za nimi a ne az v cili.

[AlfaScorpii]

jj urcite to neni podminka naseho stesti, ale na druhou stranu, to ze si dokazeme najit stesti uvnitr sebe, vubec neznamena, ze zahodime vsechny nase touhy, protoze uz je ke stesti nepotrebujeme. Naopak muzeme se za nimi vydat, protoze dokazeme byt stastni uz na te ceste za nimi a ne az v cili.

Tohle je přesně ten bod zlomu, který, když člověk překročí, může se stát radostným tvořitelem. A to je i důvod, proč lidé nechápou učení Abrahama a považují to jen za jakýsi návod k dočasnému štěstí.
Jak jsem tu už někde psal, existence je expanze sama a proto není většího potěšení, než každá další touha po nové expanzi.
Opět musím ocitovat Abrahama: "Nejdřív buďte šťastní a pak přitahujte, naopak to nefunguje" (Myšleno, že samotné přitahování nás šťastnými neudělá).

[Jana]

... to ze si dokazeme najit stesti uvnitr sebe, vubec neznamena, ze zahodime vsechny nase touhy, protoze uz je ke stesti nepotrebujeme. Naopak muzeme se za nimi vydat, protoze dokazeme byt stastni uz na te ceste za nimi a ne az v cili.

Je-li tu štěstí uvnitř sebe, je každá touha sama o sobě už naplněním a naplněná touha přestává být touhou, ale je blahem.
A každá cesta je zároveň i cílem, neboť není jiný cíl, než šťastná existence.

[AlfaScorpii]

Je-li tu štěstí uvnitř sebe, je každá touha sama o sobě už naplněním a naplněná touha přestává být touhou, ale je blahem.

Ano, i tak se to dá vyjádřit
Ono je právě problém ten, že pod slovem touha se většině lidí asociuje něco sžíravého, tedy víceméně touha = utrpení (zvlášť díky náhledu různých především východních filosofií), ale na touhu lze nahlížet z mnoha pohledů tak jako na cokoliv. Touha z pozice štěstí/vortexu je v podstatě blaženost z další expanze.

Btw. Hodně těch rozsáhlých diskuzí zde jsou založené jen na tom, že jeden chápe nějaký termín jinak, než druhý, nebo ho má pevně spojený s jednou konkrétní podobou a druhý zase s jinou a pak se vzájemně ujišťují o tom svém způsobu chápání. Sice to někdy jde skoro až na nože , ale aspoň si vyjasňují své pozice a v konfrontaci s druhými poznávají relativnost chápání věcí
(Tedy aspoň tak to vnímám, ale je to samozřejmě jen má domněnka )