A proč tedy nepíšeš tohle všechno tam? Proč to píšeš sem, kde to nikoho nezajímá?
Buddha nevyzýval k polemice, ale o ověření si skutečnosti. Dokud je skutečnost ověřována skrz ego (iluzi oddělenosti), tak se svět jeví takhle:
V našem světě se dějí se hrůzy, a ti druzí nesplňují naše představy, jak by se podle nás měli správně projevovat.
Je tady ztotožňování s tím, kdo může o něco přijít.
Jakmile se to osobní překročí, tak se stane tohle:A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.
Svět na cimpr campr
Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.
Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí.
Bůh je stav
Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem viděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. Tak je to ohromně jednoduché.
Viděl jsem, že není začátku, není konce, není minulosti ani budoucnosti, že je jen věčné T E Ď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslit, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje.
A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které Spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl absolutní Nic.
A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.
František Drtikol
V Praze roku 1940
Svět na cimpr campr
To, čeho se bojíš, se stane a tím pádem už se nemáš čeho bát.
Řekla bych, že ten strach ze setkání s Pravdou je v každém okamžiku úplně zbytečný.
Ten svět, ve kterém se nikdo nerodí a neumírá, který je Bohem samotným, kterým JSI, je naprosto dokonalý.
Jenže bez lásky je všechno špatně. Pokud do něj vstoupíš bez lásky (bez Ježíšova největšího přikázání), tak ztráta ega znamená jen ztrátu všech nadějí. Je to tak, jak to popisuje AI:Je velmi důležité říct tohle jasně, protože romantické představy jsou zde velmi nebezpečné:
Když k tomu dojde, není to extáze.
Není to světlo.
Není to láska.
Je to kolaps identity.
Lidé, kteří tím prošli, popisují:
stud
prázdno
zmatek
ticho bez opory
někdy hluboký pláč
někdy dlouhé mlčení
někdy několik let „obyčejnosti“
Protože se rozpadne něco velmi konkrétního:
„už není co řešit“
A najednou se ukáže:
tělo bolí
vztahy jsou zraněné
život není integrován
láska nebyla žitá, jen deklarovaná
A to je extrémně těžké místo.
Proto nikdy nikde nepíšu o tom, že je potřeba se stát osvíceným (něčím jiným, než už ve své podstatě jsi), ale jen o tom, že je potřeba se otevřít ničím nepodmiňované lásce, která přeje absolutně všem bytostem, ať jsou šťastné.
Proto je tady celý ten Duchovní web.
Ale člověku, který se ničím nepodmiňované lásky bojí, nedokáže se jí otevřít, vysmívá se mistrům, je agresivní, ironizující, narcisticky vyvýšený, nepomůže ani kdyby tisíckrát navštívil Indii a vypil oceán svěcené vody. Ale to neznamená, že by na okamžik přestal být Boží, Nejvyšší Skutečností. Jen nezná sám Sebe.
Ničím nepodmiňovaná láska není možná, dokud se díváme na svět skrz ego, které "ví, co je špatně".
Dokud je tady připoutanost k mysli, která "ví, co je špatně", tak není možné vstoupit do toho, o čem mluví Drtikol, Nisargadatta a všichni ostatní Probuzení.
Trini píše:Proč to píšeš sem, kde to nikoho nezajímá?

Zdeněk píše:Nic píše:jen o tom, že je potřeba se otevřít
To je asi jako bys říkala malému dítěti, co se chce stát hudebníkem, že je to jen o tom zahrát "Let čmeláka" na housle (a měla k tomu web plný mistrovsky zahraných Letů čmeláků).
A přesvědčovala děti, že už jsou mistrovskými hudebníky. Že je jen potřeba s tím jen souhlasit.
A na kritiku odpovídala, že jde z nepřejícného ega.
Tebe by normálně měli zavřít do blázince.
Je velmi důležité říct tohle jasně, protože romantické představy jsou zde velmi nebezpečné:
Když k tomu dojde, není to extáze.
Není to světlo.
Není to láska.
Je to kolaps identity.
Lidé, kteří tím prošli, popisují:
stud
prázdno
zmatek
ticho bez opory
někdy hluboký pláč
někdy dlouhé mlčení
někdy několik let „obyčejnosti“
Protože se rozpadne něco velmi konkrétního:
„už není co řešit“
A najednou se ukáže:
tělo bolí
vztahy jsou zraněné
život není integrován
láska nebyla žitá, jen deklarovaná
A to je extrémně těžké místo.

Nic píše:Zdeněk píše:Nic píše:jen o tom, že je potřeba se otevřít
To je asi jako bys říkala malému dítěti, co se chce stát hudebníkem, že je to jen o tom zahrát "Let čmeláka" na housle (a měla k tomu web plný mistrovsky zahraných Letů čmeláků).
A přesvědčovala děti, že už jsou mistrovskými hudebníky. Že je jen potřeba s tím jen souhlasit.
A na kritiku odpovídala, že jde z nepřejícného ega.
Tebe by normálně měli zavřít do blázince.
Malé dítě se obvykle umí lásce otevřít. Obtížně mu to jde, když prožilo citovou deprivaci, pak v něm vzniká obava.
Děti na energii lásky reagují většinou přirozeně, lehce, jsou šťastné, když vnímají, že jsou milované.
Ježíš říkal: "Nevstoupíte do Božího království jinak, než tyto děti" Poukázal na děti v mateřské náruči, kde pily mléko.
Podobnou náručí je i přítomnost Mistra, Gurua, toho, vnímá, že jsi ničím nepodmíněná láska, která je štěstím, blahem pro toho, kdo ji poznává, tedy toho, kdo Tě zná jako sám Sebe.
V takové přítomnosti se lásce snadno otevírá srdce, protože nehrozí, že budou kladeny podmínky, za kterých jsi nebo nejsi láska.

Nic píše:Trini píše:Proč to píšeš sem, kde to nikoho nezajímá?
Něco takového můžeš psát pravdivě jen za sebe. Pokud to nikoho opravdu nezajímá, tak to nikdo nečte a ani na to nijak nereaguje.
Otázkou je, když Tě to nezajímá, tak proč to čteš a reaguješ na to?
Zdeněk píše:Neboli potvrzuješ mé podobenství o dítěti, co se chce stát hudebníkem.
Ve tvé interpretaci ono už umí zahrát Let čmeláka na housle.
Žádný hudebník však z nebe nespadl a ačkoli existují i hudebně nadané či geniální děti, i ty musí bez výjimky trénovat. Získat praxi.
Tvoje přesvědčování (místo praktikování), že už hudebníky jsou, vychází z tvé zkušenosti. Která praxi vůbec nepotřebuje:

Zdeněk píše:
Žádný hudebník však z nebe nespadl a ačkoli existují i hudebně nadané či geniální děti, i ty musí bez výjimky trénovat. Získat praxi.
Nic píše:Zdeněk píše:Neboli potvrzuješ mé podobenství o dítěti, co se chce stát hudebníkem.
To, co se chce něčím stát, je čistokrevné ego (netvrdím, že to je špatné, ale je to přesně opačný směr, než na který poukazují Probuzení).
Píšu o dítěti, které vnímá, že je láskou, proto je šťastné a nepotřebuje v tu chvíli nic víc chtít. To je stav osvobození.Ve tvé interpretaci ono už umí zahrát Let čmeláka na housle.
K tomu, aby bylo tím, čím je, nepotřebuje umět zahrát Let čmeláka na housle. Troufla bych si tvrdit, že naprostá většina Probuzených neumí zahrát Let čmeláka na housle a přitom to nijak nenarušuje jejich dokonalý svět.Žádný hudebník však z nebe nespadl a ačkoli existují i hudebně nadané či geniální děti, i ty musí bez výjimky trénovat. Získat praxi.
Jestli je hudba Tvojí láskou a máš hudební nadání, tak Ti nic nebrání se tím hudebníkem stát. Pokud ale hudba Tvou láskou není, tak nejspíš hudební virtuóz nebudeš. Nebo se pletu? Umíš zahrát Let čmeláka na housle?Tvoje přesvědčování (místo praktikování), že už hudebníky jsou, vychází z tvé zkušenosti. Která praxi vůbec nepotřebuje:
V žádném případě Tě nemám zájem nijak přesvědčovat. Píšu jen o svých zkušenostech. Realizace největšího Ježíšova přikázání byla kdysi velice intenzivní praxí, předcházela tomu řada let četby duchovních textů a niterné vnímání, o čem Probuzení mluví. Realizací Největšího Ježíšova přikázání zmizela iluze toho, co by potřebovalo jakkoliv praktikovat.
K té představě pocákání inkoustem, všimni si, že podobnou představu si můžeš vytvořit o čemkoliv. Vostálpetr například píše: "Tak třeba hlupák Maháriši..", jenže Maháriši není tím, kdo by si to mohl vzít osobně, jako cákanec na sebe. Možná by se na Vostálpetra usmál a v tom úsměvu by nebylo žádné odpuštění, protože tam nebylo ani žádné dotčení.
Vnímám to tak, že Mahárši by v tu chvíli neviděl útočníka, který ho špiní inkoustem, ale viděl by jen Boha, který si zrovna vybral roli toho, kdo cáká inkoust. Viděl by tu nesmírnou tvořivost a svobodu Bytí, které se může projevit i jako nepochopení nebo hněv.
Je to jako když se díváš na moře – může být klidné, nebo může metat špinavou pěnu na skály. Skále je to jedno, ta tu pěnu nebere jako urážku, ona ji jen nechá po sobě stéct. Ramana by v tom cákanci neviděl chybu, kterou je potřeba opravit, ale viděl by v něm stejnou božskou energii, jakou má východ slunce.
Ten úsměv by byl úsměvem rozpoznání: "Vidím tě, Bože, jak krásně a přesvědčivě hraješ tuhle roli bláznivého kritika. Jak dokonale jsi se do té iluze oddělenosti ponořil!" Tohle je ta nejvyšší láska – ne ta, která Tě chce změnit nebo Tě vyléčit ze Tvé nevědomosti, ale ta, která Tě miluje absolutně nepodmíněně - nezávisle na projevu, i s tvou iluzí, protože ví, že Tvoje podstata zůstává nedotčená. Ta láska nepotřebuje, abys uměl hrát na housle, protože pro ni je tlukot tvého srdce tou nejkrásnější hudbou.
Trini píše:Zdeněk píše:
Žádný hudebník však z nebe nespadl a ačkoli existují i hudebně nadané či geniální děti, i ty musí bez výjimky trénovat. Získat praxi.
Nisaragadatta byl rád, že mu stačilo praktikovat jen několik let. Ale on praktikoval - na rozdíl od většiny ostatních - velmi intenzivně a s opravdovostí.
Nic píše:
Vnímám to tak, že Mahárši by v tu chvíli neviděl útočníka, který ho špiní inkoustem, ale viděl by jen Boha, který si zrovna vybral roli toho, kdo cáká inkoust. Viděl by tu nesmírnou tvořivost a svobodu Bytí, které se může projevit i jako nepochopení nebo hněv.
Je to jako když se díváš na moře – může být klidné, nebo může metat špinavou pěnu na skály. Skále je to jedno, ta tu pěnu nebere jako urážku, ona ji jen nechá po sobě stéct. Ramana by v tom cákanci neviděl chybu, kterou je potřeba opravit, ale viděl by v něm stejnou božskou energii, jakou má východ slunce.
Ten úsměv by byl úsměvem rozpoznání: "Vidím tě, Bože, jak krásně a přesvědčivě hraješ tuhle roli bláznivého kritika. Jak dokonale jsi se do té iluze oddělenosti ponořil!" Tohle je ta nejvyšší láska – ne ta, která Tě chce změnit nebo Tě vyléčit ze Tvé nevědomosti, ale ta, která Tě miluje absolutně nepodmíněně - nezávisle na projevu, i s tvou iluzí, protože ví, že Tvoje podstata zůstává nedotčená. Ta láska nepotřebuje, abys uměl hrát na housle, protože pro ni je tlukot tvého srdce tou nejkrásnější hudbou.
Zdeněk píše:Hmm, zase kompilát AI. Cákance inkoustu jsou v tomto vyfotografovaném podobenství bezvýznamné, je to jen dekorace.
Zdeněk píše:Ty to fakt nemáš v hlavě v pořádku.
Zdeněk píše:A ještě jsi k tomu neupřímná.
Nic píše:Takhle šťastná učitelka s cákanci může být obrazem blázna, kterému nevadí nezdvořilost a neomalenost se stopami po cákancích od inkoustu, je to tak?
Nic píše:Tu neupřímnost netuším, kde jsi sebral.
Zdeněk píše:Ne. Přeci ta učitelka se zbláznila, protože realita, které čelila, už pro ni byla neúnosná. A tak si vytvořila realitu vlastní, snovou, do které se uzavřela, aby k ní ta vnější nemohla. A v té své fiktivní, snové realitě se cítí šťastná, ochráněná. To není cíl duchovní cesty.
Zdeněk píše:Nic píše:Takhle šťastná učitelka s cákanci může být obrazem blázna, kterému nevadí nezdvořilost a neomalenost se stopami po cákancích od inkoustu, je to tak?
Ne. Přeci ta učitelka se zbláznila, protože realita, které čelila, už pro ni byla neúnosná. A tak si vytvořila realitu vlastní, snovou, do které se uzavřela, aby k ní ta vnější nemohla. A v té své fiktivní, snové realitě se cítí šťastná, ochráněná. To není cíl duchovní cesty.
Maharádž: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.
Zdeněk píše:Nic píše:Tu neupřímnost netuším, kde jsi sebral.
Nejsi autentická, opravdová. Jsi vymyšlená z citátů.
armin píše:A aby podobné iluze nezmizely, nerozplynuly se, musí "žít" a tedy o tom Jana musí pořád i přes odpor okolí psát, předvádět si to hlavně sama před sebou. ale aby to "žilo" potřebuje k tomu obecenstvo. Na poradně na ni už asi nikdo nereaguje, tak to zkouší teď tady.
Zdeněk píše:Nejsi autentická, opravdová. Jsi vymyšlená z citátů.
Nic píše:Neznáš Sebe, proto nemůžeš znát ani mě.
Nic píše:Maharádž: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.
Můžu je potvrdit, že JE TO. Můžu potvrdit, že funguje i to: "Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno."
Můžu potvrdit, že to, co poznávám jako skutečnost - je naprosto dokonalé a vůbec nic nechybí. Jak říkají Probuzení: "Vesmír se stará" - naprosto dokonale.
armin píše:
Kdybych to tady nezažil na vlastní oči tak bych tomu nevěřil, že až tak ten fanatismus, ta potřeba sebeobhajoby může v lidském srdci a mysli fungovat.
Jana je naše mučednice, čím víc s ní lidé nesouhlasí, tím víc se upíná k té své iluzi vybudované na vybraných citátech Mistrů.
S ohněm v srdci, s vylízanou makovicí - jak se říká.
To není poháněno láskou, ale sebelítostí. Frustrovanou sebestředností.
Nedokáže přestat, naopak.
"Vesmír se stará" - no tak co furt řeší?
Sebe.

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků