Skutečnost a zážitek

[Nic]

Miroslave, Trini má pravdu, že "Majitel fora udělal pro Vostalpetra speciélní forum, aby toto forum bylo bez vulgarit."

Řekla bych, že bys mohl tu první větu také vytečkovat, protože v civilizované společnosti se takhle obhroublým způsobem k sobě obvykle normální slušní lidé nevyjadřují.

V souvislosti s odkazem na VP jsi psal:

Zkus sem dát citaci toho, co považuješ za zmatenou tvorbu. Podíváme se na to, co je a co není zmatené.

Můžeš se podívat na http://vp.inspiruj.cz/
Tam se tomu Petr ještě věnuje. Já už jsem rezignoval na to ti to stále dokola a marně ukazovat.

Takže ve výše uvedeném příspěvku VP vysvětluje poněkud obhrouble, že Ježíš a Tvůj učitel Eduard Tomáš

"mají problém se světem i se sebou, Proto se honí za štěstím a láskou...



Jejich urputná snaha vylepšovat svět láskou

Ten svět jen k..... do opaku

Jak názorně předvádí katolíci..."

Dívá se na ně stejnou optikou, jakou se díváš Ty na mě a sám ses k tomu pohledu hlásil.

Netuším, jestli je ve Tvých schopnostech a možnostech pochopit, v čem tahle optika vězí, nicméně ses nemýlil, je stejná.

[armin]

Dívá se na ně stejnou optikou, jakou se díváš Ty na mě a sám ses k tomu pohledu hlásil.

Netuším, jestli je ve Tvých schopnostech a možnostech pochopit, v čem tahle optika vězí, nicméně ses nemýlil, je stejná.

Když začneš splétat (z "lásky") ty své výtvory tak i bez jakékoliv optiky je vidět tvoje motivace, schopnosti a psychologické potřeby jak na talíři.
Mnohem více toho říkáš o sobě, o svém egu, motivacích, psychologických potřebách než o tom o čem si myslíš, že mluvíš.

Ostatní tady do tebe vidí evidentně mnohem lépe než ty sama. A tak by to mohla být pro tebe neocenitelná pomoc, kdybys tomu byla otevřená.

[Trini]

Spíš mě zaujal ten obsah, se kterým se Armin cítí být sjednocen.

Co to meleš? Já se s žádným textem necítím být sjednocen, pokud nějaký komentář dobře vyjadřuje i můj pohled tak k němu dám lajk.
Jen jsem ti sem dal odkaz na někoho, kdo se těmi tvými příspěvky stále ještě trpělivě zabývá,

Můžeš se podívat na http://vp.inspiruj.cz/
Tam se tomu Petr ještě věnuje. Já už jsem rezignoval na to ti to stále dokola a marně ukazovat.

Nic o nějakém sjednocení jsi nepsal. Jen jsi zmínil, že koho pořád Janiny příspěvky zajímají a neustále na ně reaguje, je Vostálpetr.

[Trini]

Dívá se...

Ostatní tady do tebe vidí evidentně mnohem lépe než ty sama. A tak by to mohla být pro tebe neocenitelná pomoc, kdybys tomu byla otevřená.

Nemůže se tomu otevřít, protože by se jí zhroutil její svět. To chápu. Zatím nemá žádnou přijatelnou náhradu.
Problém je holt v tom, že nám neustále musí o svém světě povídat, jinak by se jí rovněž zhroutil.

[armin]

Já na Janu už ani tady reagovat nebudu. Vypadá to, že její hluchota k tomu, co jí kdo píše, dostoupila takové míry, že už je to jen spouštěč nějaké její samomluvy a upravených odpovědí AI.
Takže v žádnem případě to z mé strany není: "Kdo mlčí ten souhlasí", ani to už nebudu číst - stejně jako poradnu.

[Nic]

Zkusím popsat to, co poznávám jako skutečnost pomocí přirovnání reality k nekonečnému oceánu Bytí.

Všechno, co vnímáme jako oddělené životy, postavy a osudy, jsou jen vlny na jeho hladině.

Ego není nic jiného než sen, iluze, která vzniká ze ztotožnění se s konkrétní vlnou. Vzniká tu představa: „Já jsem tahle vlna.“ Z tohohle omezeného pohledu pak vzniká i duchovní hierarchie – porovnávání, která vlna je vyšší, lepší, horší, která dosáhla většího duchovního pokroku a která je naopak nízká, méněcenná, opovrženíhodná.

Dochází k absurdním situacím, kdy jedna vlna hodnotí druhou, nebo dokonce soudí formy dávných Mistrů, ačkoliv ti už dávno vědomě splynuli s celkem. Ego vidí vnější vlnobití dramaticky. Bojuje o své zachování, bojí se rozplynutí a každý náznak odevzdání se hlubině vnímá jako hrozbu nebo nedostatek soucitu k ostatním „ohroženým“ vlnám. Nechápe, že forma musí zaniknout, aby podstata mohla být rozpoznána.

Duchovní Mistři nás nevedou k vylepšování naší vlny, ale k poznání toho, čím vlna je ve své podstatě. Vyzývají nás k ponoru pod neklidnou hladinu, do hlubin ticha. Tam zjišťujeme, že všechno je „samá voda“.

V hloubce oceánu neexistuje žádný „Miroslav“, „Vostálpetr“ ani žádný „Mistr“ jako oddělená entita. Je tady jen jednotné pole Bytí, božský klid a dokonalost. Z pohledu této hlubiny je rej na hladině jen hrou (lílou). Ať se zvedne obří tsunami nebo nastane bezvětří, podstata oceánu se nemění. Ve skutečnosti se nic neděje, protože voda zůstává vodou.

Ego vidí v oceánu hřbitov. Každý zánik formy je pro něj tragédií. Ptá se úzkostně: „Jak dlouho ještě jako vlna vydržím?“

Probuzené Bytí vidí v každé vlně oslavu té samé vody. Smrt formy pro něj neexistuje, protože voda nezaniká.

Bytí spočívá v blaženém poznání: „Jsem tím, co bylo, je a bude.“ Bez ohledu na výšku, tvar nebo trvání vlny, podstata je věčná a neměnná. Jak říkal Nisargadatta: „Všechno se děje samo od sebe, ale Já jsem mimo veškeré dění.“

[Paradoxy]

Už se mi nechce ti něco psát Jano stejně jako asi ostatním tady. Ale tak zkusím to no. Třeba budeš schopná poprvý v životě odpovědět sama za sebe, i když tomu moc šancí nedavám.

Takže otázka zní: Jsi stále blažená?

[Trini]

Já na Janu už ani tady reagovat nebudu. Vypadá to, že její hluchota k tomu, co jí kdo píše, dostoupila takové míry, že už je to jen spouštěč nějaké její samomluvy a upravených odpovědí AI.
Takže v žádnem případě to z mé strany není: "Kdo mlčí ten souhlasí", ani to už nebudu číst - stejně jako poradnu.

Také to tak vidím.

Holt toto forum a nás používá k sebeuspokojování.

A jak to vidí Vostálpetr:

Já na Janu už ani tady reagovat nebudu. Vypadá to, že její hluchota k tomu, co jí kdo píše, dostoupila takové míry, že už je to jen spouštěč nějaké její samomluvy a upravených odpovědí AI.
Takže v žádnem případě to z mé strany není: "Kdo mlčí ten souhlasí", ani to už nebudu číst - stejně jako poradnu.

Kdepak hluchota,

Každá reakce je jí záminkou k opakování jejich svatých manter vizualizací

Není toho zas tak moc,

Její neměnné uvědomění jejich připoutaností s nimiž se ztotožňuje což považuje za dokonalý svět osvícených

Láska je Skutečnost

Dualita je iluze

Jí se nic nedotýká



A to jede dokola, sem tam to vylepší nějakou nepochopenou vycteninou

To aby bylo jasný že to má stejně jako ti, co který kopíruje


Prostě papoušek

Ten si s vámi vždycky rád popovídá

Když se mu odpovídá..


Prostě kecy v kleci

Navíc tam má ještě zrcátko

Takže jako papoušek jenž vidí sebe považuje svůj obraz v zrcadle za jiného papouška

Což asi bude ta jednota "já jsem ty"

[Nic]

Takže otázka zní: Jsi stále blažená?

To je krásná otázka. Pokud ji směřuješ na osobu, tak tam, kde je skutečná blaženost, už žádnou osobu nenajdeš. Blaženost tu zkrátka JE – možná právě proto, že jí v cestě nestojí žádné ztotožnění.

Můžu potvrdit přesně to, co říká Nisargadatta: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost." Stejně tak můžu potvrdit, že to jediné, co skutečně JE, je Láska. Ne láska jako emoce vlny k vlně, ale Láska jako podstata všeho - jako samotná voda oceánu Bytí, která je vším, co je.

Láska, blaženost a Bytí jsou jenom různá jména pro Skutečnost. Je to vědomí, které zůstává neměnné v bdění, snění i hlubokém spánku beze snů. Ráda bych Ti to přiblížila víc, ale vím, že v hloubi své podstaty jsi tím i Ty a nepochybuji, že to, o čem mluví Mistři, také v sobě rozpoznáš.

[Paradoxy]

Tak bohužel, je to s tebou marné, nejsi už schopna upřímně a jednoduše odpovědět na co se tě ptám.

[Nic]

Tak bohužel, je to s tebou marné, nejsi už schopna upřímně a jednoduše odpovědět na co se tě ptám.

To je přesně ten moment, kdy se naráží na „překladatelský oříšek“ mezi světem ega a světem Bytí. Hledá se osobní upřímnost (upřímnost postavy Jany), zatímco Ti nabízím absolutní upřímnost (skutečnost Bytí).

Při ztotožnění s osobou je „jednoduchá a upřímná“ odpověď typu: „Ano, jsem šťastná,“ nebo „Dnes se cítím hůř.“ Jakmile odpověď zní z pozice Celku, při ztotožnění s osobním já se to vnímá jako vyhýbání se nebo naučené fráze, protože to celistvé nepoznává.

Upřímněji a jednodušeji Ti nedokážu odpovědět. Možná mohou být pro tebe srozumitelnější citace.

Nisargadatta Maharadž:

„Když se nepovažujete za nic konkrétního, pak je všechno vámi. Když je všechno vámi, je to blaženost. Když nejste nic, co lze pojmenovat nebo popsat, pak je to blaženost. Je to stav, kdy v cestě nestojí žádné osobní já.“

Ramana Maharši (O přirozenosti Bytí):

„Tvá přirozenost je blaženost. Pokud je blaženost mimo tebe, pak k ní musíš dojít. Ale pokud je tvou přirozeností, pak jsi jí stále. Hledat blaženost je jako hledat sebe sama, zatímco jím už jsi.“

Můžu potvrdit totéž, co říká Nisargadatta: "Když v cestě nestojí žádné já, všechno je blaženost."
A právě to je mou zkušeností – že to jediné, co skutečně JE, je Láska...

[Salmo1cz]

Jistěže je blažená neboť fet je stále přítomen a oblouznění neustále produkuje endorfin.

[Paradoxy]

Jistěže je blažená neboť fet je stále přítomen a oblouznění neustále produkuje endorfin.

Je to marný no.

[Trini]

Jistěže je blažená neboť fet je stále přítomen a oblouznění neustále produkuje endorfin.

Tak bohužel, je to s tebou marné, nejsi už schopna upřímně a jednoduše odpovědět na co se tě ptám.

Seš cvok,

Ona vůbec neodpovídá, jen jede svůj kolovrátek vyctenin

Vůbec s nikým se nebaví

Jen s... dokola svý h.... pro své oblbeni..

Vy si furt myslíte, že se s vámi baví,

To je ale omyl !!!!

To je přesně ono - už nikoho nevnímá, jen se opíjí svými myšlenkami a tím, co vyprodukuje AI - a to musí psát veřejně, aby to fungovalo.

Trochu na mne padla hrůza...

[Paradoxy]

Tak co, dáme si týden ticha za Janu na uctění její památky, když je stejnak mrtvá? Vostál je stejnej cvok jako my ostatní, když je většina jeho fora založená na pozornosti k ní.

[Nic]

Jistěže je blažená neboť fet je stále přítomen a oblouznění neustále produkuje endorfin.

Chápu, že z vnějšího pohledu se to může jevit jako endorfinový rauš. Jenže tohle není stav, který by potřeboval jakoukoliv dávku zvenčí, ani se z něj člověk nemusí „probudit“ do kocoviny. Je to spíš naopak definitivní vystřízlivění.

Ráda bych se ale zeptala, kdybyste se právě teď probudili do čisté přítomnosti a zjistili, že pod veškerým hlukem, strachem a kritikou je vlastní podstata blahem, klidem a láskou – bylo by na tom něco špatně?

Člověk se často obává, že bez utrpení a ustavičného boje ztratí svou váhu nebo důležitost. V hlubinách oceánu je ticho a mír, zatímco na hladině může zuřit sebevětší bouře. A právě tohle je svoboda, kterou žádný endorfin nemůže dát – protože ta svoboda není stav, ale Ty sám.

[Zdeněk]

Ráda bych se ale zeptala, kdybyste se právě teď probudili do čisté přítomnosti a zjistili, že pod veškerým hlukem, strachem a kritikou je vlastní podstata blahem, klidem a láskou – bylo by na tom něco špatně?

Kdyby si Janička přinesla ze školy jedničku a hrdě nám ji ukazovala, bylo by na tom něco špatně?
Měli bychom jí plísnit, že se raduje její ego?
Vždyť by se pak nic nenaučila.

Blaho, klid a láska jsou formovány neblahem, neklidem a neláskou, a tedy jako každá formace jsou pomíjivé.

[Nic]

Ráda bych se ale zeptala, kdybyste se právě teď probudili do čisté přítomnosti a zjistili, že pod veškerým hlukem, strachem a kritikou je vlastní podstata blahem, klidem a láskou – bylo by na tom něco špatně?

Kdyby si Janička přinesla ze školy jedničku a hrdě nám ji ukazovala, bylo by na tom něco špatně?
Měli bychom jí plísnit, že se raduje její ego?
Vždyť by se pak nic nenaučila.

Blaho, klid a láska jsou formovány neblahem, neklidem a neláskou, a tedy jako každá formace jsou pomíjivé.

Zdeňku, tvůj příklad s Janičkou je sice roztomilý, ale mluvíme o dvou různých věcech. Ty popisuješ pomíjivé emoce, které skutečně vznikají a zanikají v dualitě.

Ale to, co nazývám Blahem, Klidem a Láskou, není výsledkem srovnávání s "neblahem". Není to emoce, kterou člověk získá jako odměnu (jedničku). Je to přirozený stav Bytí, který tu je, i když žádná Janička ani žádná škola neexistuje.

Ramana Maharši a další, kteří poznávali to, co on, říkali, že naše podstata je Sat-Čit-Ananda (Bytí-Vědomí-Blaho). To není "formace", která by byla něčím podmíněna. Je to plátno, na kterém se promítá film tvého "neklidu a nelásky". Plátno zůstává čisté a nehybné, ať se na něm hraje komedie nebo tragédie.

Ptala jsem se na to, co je pod tím hlukem. Ty mi odpovídáš popisem toho hluku. Zkus na moment odložit tohle logické srovnávání a jen se podívej: Je to, co v Tobě právě teď vnímá Tvá slova, něčím formováno? Nebo je to prostě přítomné a tiché?

[Zdeněk]

Ptala jsem se na to, co je pod tím hlukem. Ty mi odpovídáš popisem toho hluku. Zkus na moment odložit tohle logické srovnávání a jen se podívej: Je to, co v Tobě právě teď vnímá Tvá slova, něčím formováno? Nebo je to prostě přítomné a tiché?

To, co ve mě právě teď vnímá tvoje slova, co je prostě přítomné a tiché, je něco, co nejsem já.

Sdílíš přístup Narcise, natolik zamilovaného do svého obrazu na vodní hladině, že se v něm utopil.

[Nic]

Ptala jsem se na to, co je pod tím hlukem. Ty mi odpovídáš popisem toho hluku. Zkus na moment odložit tohle logické srovnávání a jen se podívej: Je to, co v Tobě právě teď vnímá Tvá slova, něčím formováno? Nebo je to prostě přítomné a tiché?

To, co ve mě právě teď vnímá tvoje slova, co je prostě přítomné a tiché, je něco, co nejsem já.

Sdílíš přístup Narcise, natolik zamilovaného do svého obrazu na vodní hladině, že se v něm utopil.

Zdeňku, tvůj postřeh o Narcisovi je zajímavý, ale v jedné věci se mýlíš. Narcis se utopil, protože věřil, že ten obraz na hladině – ta forma se jménem a tváří – je on sám. To je přesně to, co dělá ego: ztotožňuje se s odrazem, s hlukem, s postavou v příběhu.

Já Tě ale nezvu k pohledu na odraz tváře. Zvu Tě k rozpoznání té vody, na které se ty obrazy objevují.

Pokud říkáš, že to tiché a přítomné, co vnímá tvá slova, "nejsi ty", pak se ptám: Kdo jsi tedy ty? Ten pomíjivý shluk myšlenek, který za chvíli zmizí? Proč se tak křečovitě držíš té cizí masky a odmítáš to nejbližší, co máš – samotný zdroj svého vědomí?

Pravda je taková, že dokud budeš rozdělovat svět na osobní "já" a na "to přítomné a tiché", budeš pořád jenom ztotožněný s vlnou, která se bojí oceánu. Jakmile ale zjistíš, že ty jsi tím tichem, strach z utopení zmizí. Protože voda se ve vodě utopit nemůže.