Lída píše:naše podvědomí nedokáže rozpoznat "ne": co si představujeme, k tomu přitahujeme chtě nechtě energii.
ano ano ano. A i kvůli tomu člověk, který lže, nikdy nedostane to, co
opravdu chce. zkrátka dostane zase jenom lež
jestliže vysílám něco, co je jenom jako, dostanu zase jenom něco, co bude jenom jako. normální zákon přitažlivosti, ostatně...
mohlo by se usuzovat, že by to bylo v pořádku, pokud by ten, kdo lže, lhal zase jenom tomu, kdo také lže. ale v realitě to tak nefunguje, protože takovouto segregovanou společnost není možné vytvořit. tady jsme všichni navzájem propojeni.
Lída píše:Afirmace je nutné vždycky formulovat pozitivně, např. "Budu se cítit jako znovuzrozená, když potřeba sledovat televizi zmizí." Nemusí být formulovaná jako že je to teď, v přítomném čase, podstatná je jasná představa toho stavu "fajn", který vznikne - ta představa je přítomném čase, o tu jde.
stejně by šlo přeformulovat i ono pro mě úděsné "na okolnostech nezáleží"
ale tady je navíc něco v nepořádku v samotném základě. okolnosti jsou totiž všechno, včetně mě. jakmile uměle oddělím sebe od vnějšího světa, přestanu být schopen chápat, a tedy i vnímat, co se opravdu děje. já není omezeno jenom na já, které si tady jako já užívám, ve světě tohohle lidského vnímání. tato daryllova afirmace ovšem takové oddělení vyloženě požaduje. a to nezmění ani její pozitivní přepis, který, měl-li by být doslovný, by byl: jediné, na čem záleží, je stav mé osobnosti (nebo jak to konkrétně darryl nazývá). to je ale stejně nihilistické, jelikož to problém vytržení z jednoty vůbec neřeší. taková afirmace by musela znít: stav mé osobnosti je důležitý. nebo: na mém stavu osobnosti záleží. to považuji za nejschůdnější řešení.